OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hrdost a Důvěra - 4. kapitola

01.03.2014 (17:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 20× • zobrazeno 3441×

„Hermiono!“ vykřikla paní Grangerová a objala svou dceru, která stála na prahu.

„Mami,“ usmála se na ni Hermiona a sáhla si do kapsy, zda je hůlka dobře schovaná.

„Pojď dál. Tedy, vypadáš dobře. Lépe než minule. Jsi krásná a celá jen záříš. Nejsi zamilovaná?“

„Blbost, mami, jen jsem konečně pořádně vyspalá,“ usmála se Hermiona a objala svého otce, který jí šel naproti.

„Dáš si čaj?“ zeptala se paní Grangerová.

„Jistě,“ přikývla Hermiona. Už zase cítila tu nervozitu ve vzduchu. Od té doby, co jim vrátila vzpomínky a řekla jim o tom, se k ní chovali jinak. Stále tak přátelsky, ale zároveň napjatě. Dokonce jí zakázali v jejich domě čarovat. Dřív na ni byli pyšní.

„A jak se máš?“ zeptal se otec, který si sedl ke stolu a rozložil si noviny před sebe.

„Jde to, a vy?“ Hermiona se ošila nervozitou. Panovala tu opravdu dusná atmosféra.

„Jsme s maminkou šťastní a ani k tomu nepotřebujeme kouzla,“ Hermiona střelila pohledem po svém otci a pak po matce, která zrovna vcházela do obýváku s keramickou konvicí horkého čaje v ruce. Tedy bez konvice, ta už padala k zemi a rozbila se na malinkaté střípky.

Herm automaticky vytáhla hůlku a z úst jí vyšlo Reparo, ještě než si stihla uvědomit, kde je. Konvice se spravila a vletěla zpět do ruky paní Grangerové. Která se nehorázně lekla.

„Hermiono!“ vykřikli její rodiče unisono.

„Jedno opravné kouzlo vás přeci nevytrhne. Té konvice byla škoda, dostali jste ji ode mě k Vánocům.“

Prásk. Konvice znovu dopadla na zem. Hermiona se podívala na svou matku a pak na otce. Oba ji sledovali s hrůzou v očích a pohoršením. Ta se tedy zvedla a vydala se k vchodovým dveřím.

„Chápu to správně, že se už nemám vracet?“ podívala se po nich ještě Hermiona. Její matce vylítly do očí slzy. „To paměťové kouzlo bylo pro vaše bezpečí. Když jsem byla s Harrym, tak po nás šel černokněžník, který mimo jiné nesnášel m… lidi, co neumí kouzlit. Šel po nás a tím pádem po všech našich blízkých. Zabil by vás!“

Hermiona se na místě přemístila. Tak moc ji to trápilo, že nakonec skončila v domě Potterových a vyplakávala se Ginny na rameni.

„Herm, to bude dobrý. Harry tam dojde a…“

„Ne! Takhle jim bude líp. Přemýšlela jsem, že… že bych se vzdala kouzel a žila normální život jako mudla,“ plakala Hermiona.

„To nemyslíš vážně! Vždyť tam nemáš ani žádné přátelé. A ty a bez kouzel. To si spíš dovedu představit Rona, jak je nejlepší ze všech, a to už je co říct,“ snažila se ji povzbudit Ginny, ale nemělo to žádný účinek. Hermiona brečela dál.

„Draco, tak už pojď. Ginny! Jsem doma a přivedl jsem Draca!“ z chodby se ozval hlas Harryho. Hermiona rychle vymrštila hlavu nahoru, až se jí zatmělo před očima.

„Herm, ty jsi tu taky?... Co se stalo?“ Harry si okamžitě klekl před Hermionu a zadíval se jí do očí.

„Nic, to je jedno. Asi na tom budeme teď stejně,“ pousmála se slabě a setřela si poslední slzu, tohle bylo už moc velké obecenstvo a ona je přeci Nebelvír. Nesmí brečet!

„Jak to myslíš?“

„Herm, to nemyslíš vážně. Tvoji rodiče nezemřeli. To se spraví,“ čertila se Ginny a pohodlněji se usadila, začalo ji tlačit bříško.

„Ale oni… oni se mě nejspíš zřekli. To už je, jako by zemřeli,“ slzy vyskočily do jejích očí znovu.

„Ty jsi byla u vašich?“ zeptal se zmateně Harry. Vůbec nevěděl, co se tu děje.

„Ano. Máma… máma upustila konvici s čajem a… a ta se rozbila. Než jsem se stačila zastavit… já jsem ji spravila kouzlem… a táta… táta předtím říkal, že… že jim je dobře i bez kouzel. Proto ji máma upustila. Slovo kouzlo je tam tabu, jako tady slovo Voldemord. Máma tu konvici znovu upustila, i když jsem jí řekla, že jí je škoda, že ji dostali ode mě k Vánocům.“

„Tohle je mi společnost,“ utrousil potichu Draco, který do teď stál ve dveřích, ale všichni se na něj podívali, takže to neřekl dost potichu. „Takhle dopadla armáda, která porazila vy-víte-koho? Vyděděnec, krvezrádce, sirotek a …“

„Draco, mlč. Vůbec nepomáháš,“ zarazil ho Harry, než stačil nějak pojmenovat Hermionu.

„Vždyť má pravdu. Se na nás podívej, Harry. Jediný, kdo je šťastný, jsi ty s Ginny. Teď už možná i Ron. Ale i tak, jak se na nás dívá společnost? Nevím, jak na vás, ale na mě skrz prsty, a přitom jsme jim zachránili zadky. Kvůli té válce jsem přišla o všechno. Místo posledního ročníku jsem se toulala s tebou a hledala ty hnusný viteály. Spala jsem ve smradlavém stanu, vloupala se do banky Gringotových, vypadala jako Belatrix, která mi tolik ublížila. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, a víš proč? Nejsem na sebe pyšná. Kdybys tam nebyl ty a Ron, sesypala bych se po prvním měsíci. Styděla jsem se za sebe. Mít hlavu v knížkách je jedno, ale praktikovat to? Patrona bych neuměla, kdyby neexistovala Brumbálova armáda, kterou jsi založil ty, Harry… Promiň, Ginny, že jsem tě rozrušila. Měla bys být v klidu. Uvidíme se zítra před plesem tady, jak jsme se domluvili.“ S tím se Hermiona rozloučila a pootočila se na místě. Už vůbec nebrečela. Kašle na všechny a na všechno. Zítra bude královnou plesu, a pak ať se děje, co se děj. Herm se stihla přemístit tak rychle, že ji ani nikdo nedokázal zadržet. Všichni tři sledovali ohromeně místo, kde zmizela.

„Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak jste to měli těžké. Smekám, ale neměl by za ní někdo jít?“ Draco stočil svůj pohled na Ginny a Harryho.

„Ne, chce být sama,“ usoudila Ginny a přitulila se k Harrymu.

Hermiona se doma nadopovala výtažkem ze žhavé švestky a ještě lektvarem na spaní. Druhý den ráno ji v práci nikdo neviděl, ale ani ji nikdo nehledal.

*

„Tak kde je? Viděl jsi ji dnes v práci, Draco?“ přešlapoval Harry po obýváku.

„Proč já? Ne, neviděl, nechápu proč…“ Draco propaloval Harryho pohledem.

„Harry, Draco je jen přátelský doprovod a ty pracuješ taky na ministerstvu a neviděl jsi ji tam. Koukejte se uklidnit, třeba se jen zdržela s účesem.“ Ginny postávala u okna a dívala se ven. Byla již připravená. Fred s Georgem pro ni vymysleli kouzla pro úpravu vlasů, takže nepotřebovala ty mudlovské věci, jako žehličku na vlasy a kulmu. A hlavně tohle vydrželo déle. Hermioně je také řekla. Tenkrát na Ginny koukala jako na boha, když měla Hermiona poprvé rovné vlasy.

Najednou zaslechli zapraskat plameny v krbu a Harry se tam šel hned podívat. Už sahal po hůlce, ale pak se ta osoba na něj podívala a mile se usmála.

„Asi jdu pozdě, že?“ usmála se nervózně Hermiona.

„Vypadáš kouzelně, Herm… Už jsme mysleli, že nedorazíš, a tvůj přátelský doprovod je také již tady.“ Harry ani nevěděl, co říká, a sledoval svou kamarádku. Opravdu ji to slušelo.

„Přátelský doprovod?“ zeptala se zmateně Herm.

„No, přeci Draco, Ginny mu tak říká celý večer,“ smál se Harry.

„Och, ano, jistě. O Dracovi vím, jen jsem zapomněla… to je jedno. Co, neudělám ostudu?“ usmála se Herm a zatočila se.

„Určitě ne. Jsi překrásná, Mio,“ ozvalo se ode dveří, kde stál Draco s Ginny.

Hermiona se jen trochu začervenala, než slušně Dracovi poděkovala.

*

Na plese se to už hemžilo lidmi. Dámy měly překrásné róby, ale Herm byla opravdu originální. Ginny jí to hned řekla a Hermiona se zaradovala. Aspoň něco se jí povedlo. Sál byl obrovský. Byly tu bílé sloupy až ke stropu, který byl začarovaný jako noční obloha. Herm si ihned vzpomněla na Bradavice a ples ve čtvrťáku.

„Proč je tu celá Weasleyovic rodina? Neříkal jsi, že je to ples pro bystrozory?“ Draco se rozhlížel a všude viděl rezavé vlasy.

„No, je to ples pro bystrozory. Tedy, pořádáme ho, ale jinak je na oslavu Freda a George. Vymysleli pro nás nové sledovací zařízení. A neurážej Ginny, je to i její rodina,“ Harry skrýval úsměv.

Draco s Herm následně zamířili k baru. Potřebovali to oba dva.

„Tak na milý a přátelský doprovod?“ usmála se Herm, když držela plnou skleničku. Draco se zasmál, ale souhlasil. „Doufám, že nebudeš litovat,“ utrousila potichu Hermiona, ale Draco to slyšel.

„Nelituji, že ti dělám přátelský doprovod. Jsi nádherná a po pár skleničkách budeš třeba i vtipná,“ dusil v sobě Draco smích.

„Že tě zakleju?“ rozesmála se Hermiona. Dnes ji nic nerozhodí, ani namyšlený Malfoy. Dívali se po sobě a nechali své myšlenky volně plynout.

„Tohle bude zajímavý ples,“ usmál se nakonec Draco a Hermiona jen kývla.

„Hermiono! Vypadáš kouzelně. Málem bych tě nepoznala. Škoda, že vám to s Ronaldem nevyšlo, on bude teď možná slavný,“ rozplývala se paní Weasleyová. Hermiona se zakuckala, protože se zrovna chtěla napít.

„Paní Weasleyová,“ usmála se na ni Hermiona, ale Molly jí odpověděla jen zamračením. Když se Hermiona podívala za ni, uviděla Rona a plno svobodných dívek okolo něj. „Nemyslím, že by Ron strádal.“

„Cože?“ paní Weasleyová se otočila, „ach, ale nejsi to ty. Měla jsem tě ráda jako svou dceru… tedy, ještě mám, samozřejmě.“

„Ehm. Promiňte, smím prosit, Hermiono?“ odkašlal si Draco. Nevěděl proč, ale nechtěl, aby tu Hermiona byla smutná, natož aby brečela, a tento rozhovor k tomu mířil.

„Jistě, jsi přeci můj přátelský doprovod,“ usmála se na něj vděčně Hermiona.

„Přátelský doprovod?“ podivila se paní Weasleyová a probodla pohledem Draca.

„Samozřejmě. Aspoň tak to nazvala Ginny, aby nás přemluvila,“ kývl Draco a už odváděl Hermionu k parketu.

„Děkuji,“ špitla Herm.

„Mám takový pocit, že ve mně přeci jen zůstala krev mého otce. Nemám tu ženu rád stejně jako on,“ řekl zamyšleně Draco a povzdechl si. Nesnášel svého otce, byl na něj už odmalička tvrdý, a díky němu se choval tak, jak se choval. Bavili se s ním jen lidi ze Zmijozelu, a to byla ta nejhorší skvadra. Dost jich skončilo v Azkabanu a nebo jsou sledováni. Byla ironie, že je sledoval i on jako bystrozor.

„Paní Weasleyová je velmi milá dáma, ale udělala by vše pro svou rodinu. Hlavně aby byla celá rodina šťastná,“ bránila ji Hermiona.

Draco se na ni podíval. Troufal si říct, že kdyby nebyla mudlovské krve, jeho matka by ji taky brala všemi deseti. Byla krásná. Měla nádhernou postavu, ideální výšku a dokonalé… poprsí.

„No, doufám, že tě nepošlapu, nechodila jsem do tanečních,“ řekla najednou Hermiona a Draco se probral ze zamyšlení. Ještě si zanadával, nad čím přemýšlí.

„E…? Do čeho?“

„Do tanečních. Tam se mudlové učí tančit. Promiň,“ Hermiona se začervenala. Právě dala znát, že jsou oba rozdílní. Už viděla, jak si s ní zatančí jen jeden tanec a pak si s ní už celý večer nezatančí a ani si jí nevšimne.

„No, mě učili tancovat rodiče jako všechny kouzelníky. A ty netancuješ špatně. Viděl jsem tě ve čtvrťáku tančit s Krumem. Šlo ti to, takže o své nohy strach nemám. Přinejhorším mi je zahojíš,“ smál se nakonec Draco. Chtěl odlehčit atmosféru.

„Krum, to je už dnes podruhé, co o něm slyším. Ron mi poslal sovu, že mě Krum pozdravuje a doufá, že se přijedu někdy podívat na jejich trénink. Ovšem zapomněl, že to říká Ronovi, který stále žárlí. To mi připomíná, propaluje tě pohledem,“ smála se Hermiona a dívala se na Rona přes Dracova záda. Sledoval je vražedným pohledem. Chtěl zpátky Hermionu, už jen kvůli tomu, že za něj dělala většinu práce.

„Vím, cítím to, ale už jsem si zvykl. Kór v této společnosti,“ přikývl skoro smutně Draco.

„To je mi líto.“

„Nemusí. Nemám rád lítost ani soucit k mé osobě. To mě radši všichni proklínejte,“ zasmál se na oko Draco, ale Hermiona po něm střelila ještě lítostivějším pohledem.

Dorazili k parketu. Sice byla píseň již v polovině, ale Draco se hned chytil rytmu. Jakmile se sehráli, zapojil Draco i zvedačky a otočky. Hermiona se smála a užívala si to. Ani s Krumem to nebylo tak zábavné, a to na tanec s ním vzpomínala neustále. Po chvilce někdo Dracovi poklepal na rameno. Byl to Ron.

„Ehm, smím tě vystřídat?“

Draco se nervózně podíval po Hermioně, která krčila rameny. Zdálo se mu to nezdvořilé. Vždyť je viděl, jak jdou na parket teprve před chvílí. Ani si nezatančili jeden celý tanec.

„Promiň, Draco,“ pípla Hermiona slušně.

„Beze všeho,“ odsekl arogantně a odešel. Byl naštvaný. Copak tu nebyl nikdo slušně vychovaný? Co si ten Weasley myslí, sebrat mu partnerku uprostřed písně.

„Copak je, Draco?“ zeptala se ho Ginny, když ho potkala u baru, jak pije jednu skleničku ohnivé whisky za druhou.

„Tvůj bratr,“ zavrčel Draco a vyklopil do sebe obsah další skleničky.

„Tak toho pití nech a podívej se po nich pořádně. Ronald jí šlape celou dobu na nohy. Pochybuji, že příště mu dá přednost před tebou. Dokonce mám takový dojem, že spolu tancují poprvé.“

„Jak víš, o kterém mluvím? Máš jich tu šest.“

„No, pokukuješ po Hermioně. Ani o tom nevíš, že?“ Ginny se šťastně usmívala.

„Proč vůbec netancuješ se svým manžílkem?“ změnil téma Draco, cítil ten podtón u Ginny. Myslí si, že se do ní zamiloval, přinejmenším zakoukal.

„Harry nerad tančí. A údajně by mi to v tomhle stavu mohlo ublížit,“ posmutněla Ginny.

„Smím tedy prosit? Budu opatrný,“ usmál se Draco.

„S velkou radostí,“ zaradovala se Ginny a už odcházela s Dracem k parketu. Draco ji opatrně chytil a lehce s ní vykročil v rytmu hudby. Dával si velký pozor na její břicho, aby ji nějak nezmáčkl a neublížil jí. Když obtančili celé jedno kolo, objevil se u nich rozzuřený Harry.

„To nemyslíš vážně! Chceš jí ublížit, vždyť je těhotná a má měsíc do porodu!“ Harry měl vytřeštěné oči a udýchaně funěl.

„Harry, Draco je velmi opatrný a někdo mě k tanci vyzvat musel, když ty na to nemáš koule,“ otočila se na něj naštvaně Ginny a sjela ho tvrdým pohledem, který u ní viděl naposledy ve škole.

„Ginny!“ byl zaskočený Harry.

„Mně je jedno, že jsi poleno, ale lehký tanec snad ještě zvládnu. Zas tak kulatá a křehká nejsem!“ rozčilovala se dál Ginny. Draco je diplomaticky opustil. Ještě by se Harry pustil do něj. Už takhle měl Draco mizernou náladu, neovládl by se a pustil by se na oplátku do Harryho. Zastavil se u baru a kopl do sebe dalšího panáka. To je ale akce, pomyslel si.

„Takže ty a Malfoy, jo?“ zeptal se po chvíli Ron. Doteďka byl zticha. Tančili spolu chvíli, ale Herm měla už nohy příšerně pošlapané.

„Je to jen můj přátelský doprovod,“ protočila oči Hermiona, neměla náladu na hádku s Ronaldem.

„Proč jsi nepožádala mě? Také bych ti udělal přátelský doprovod.“

„Doprovod si nehledá žena, ale zve ji muž, Rone. A to jsem ti říkala už ve čtvrťáku. Zase bys mě nechal jako poslední možnost, jestli bys vůbec pro mě přišel!“

„Proč teď vytahuješ vánoční ples v Bradavicích? Já se chci bavit o Malfoyovi. Nevěřím mu. Měla by sis dávat pozor. Je to namyšlený vůl a neumí se chovat.“

„No, určitě umí tancovat lépe než ty a pozval mě slušně. Celou dobu se chová slušně. A hlavně mi nešlape na nohy!“ Hermiona se vytrhla z Ronova chabého držení a odešla z parketu. V periferním vidění viděla Harryho s Ginny, jak spolu opatrně tančí. Tedy, Harry se snažil být opatrný. Dal se na ni smutek.

Přihnala se k baru a házela do sebe různé pití, které bylo nalito. Sahala po nové sklence ohnivé whisky, ale tu si vybral i někdo jiný.

„Hej,“ vyjekla Herm, když se srazila s něčí rukou. Podívala se nahoru. Mračil se na ni Draco.

„Pardón, ale na druhém konci už není žádná sklenička plná… a proč netančíš s tím nevychovancem?“ Draco si málem škytl, jak na něj působil alkohol, který zrovna spolkl.

„No, na druhém konci baru už taky není žádné pití, a tahle sklenička je poslední a je moje. Nevychovanec nejspíše stojí pořád uprostřed parketu s hubou dokořán. Vůbec neví, co se sluší. Na parket se nechodí pro ženu, když ji chce požádat o tanec. To je neslušnost. Měl pro mě přijít, když jsme stáli třeba u baru. Navíc mi celou dobu šlapal na nohy a nakonec mi vyčetl, že jsem měla požádat jeho o přátelský doprovod. Jako bych byla já muž a on žena. Já mám, na rozdíl od něj, dobré vychování,“ nejdříve Herm křičela, ale ke konci už jen šeptala a popotahovala.

„Na, ten proslov musíš zapít… vůbec nechápu, proč chceš brečet kvůli takovému blbci.“

„Já… já nebrečím kvůli němu. Vše je jinak, než jsem si vysnila. Chtěla jsem úžasný život. Dělat práci, která mě baví. Pomáhat mým rodičům kouzly, když oni si s nimi pomoci nemůžou. Mít chápajícího a milého přítele, který mi se vším pomůže. Místo toho mnou v práci opovrhují, rodiče se se mnou nebaví a ty jsi se mnou šel jen, protože tě ukecala Ginny.“

„No, tak s tím nemáš pravdu, myslím s tím posledním. Sám bych šel sám, a ať chci či nechci to přiznat, ty jsi fakt kus,“ Draco k ní přistoupil a nabídl jí rámě. „Smím prosit?“

„Tentokrát se už nenechám od nikoho odvléct. Víte, pane Malfoyi, jste výborný tanečník,“ zasmála se slabě Hermiona.

„No, vy také nejste takové střevo, jak jste mi zprvu tvrdila,“ mrkl na ni Draco.

Ty dva buď tančili, anebo se šli občerstvit k baru. Nikdo si jich už nevšímal. Harry se staral jen o Ginny a udělal, co jí na očích viděl. Ron se věnoval svým obdivovatelkám a paní Weasleyová posuzovala, která by mohla být dobrá snacha.

Hodiny odbily jednu hodinu ráno. Sál se pomalu začínal vyprazdňovat. Draco s Hermionou mířili z parketu opět k baru.

„Musím na toaletu,“ omluvila se slušně Hermiona a nabrala trošku nachový odstín.

„Chceš doprovodit?“ zeptal se Draco s úšklebkem. Dobíral si ji.

„Proč ne?“ usmála se Hermiona a už ho táhla k zadní chodbě. Draco se rozesmál.

„No, když myslíš, princezno,“ usmál se. Hermiona se po něm otočila. Opravdu jí řekl princezno, nebo je to výmysl jejího mozku, který jí právě pracuje tak na dvacet procent?

„Jak to myslíš?“

„Jsi krásná jako princezna. Na rukou bych tě nosil, kdybych nebyl takový zahořklý ignorant a nebyl synem svého otce a matky. Jejich výchova udělala své, ať se snažím, jak chci… Jsi vtipná, krásná, nadaná a chytrá, i když to bude nejspíš tím, že máš pořád hlavu v knihách.“

„Asi špatně slyším, ty jsi mi tu řekl kompliment? Jsem asi dost opilá, anebo ty,“ rozesmála se Hermiona, ale Draco ji přitlačil na zeď.

„Myslel jsem to vážně. Všiml jsem si toho už dřív, ale to Potter mi otevřel pořádně oči, nechtěl jsem si to totiž přiznat,“ opatrně se k ní přibližoval. Ani se nehýbala a sledovala ho svýma čokoládovýma očima. Nakonec zdolala poslední vzdálenost Hermiona. Začali se líbat. Nejdříve opatrně, jako by se oťukávali, ale pak se do toho oba zapojili s vervou. Tohle nebylo jako s Ronem, pomyslela si Hermiona, která byla v sedmém nebi. Na místě se pootočila a Draca k sobě silněji přitiskla. Přemístili se k ní domů, přesněji do těsné chodbičky u hlavních dveří z bytu.

Nejdříve ji opřel o vstupní dveře. Tlačil se na ni. Horlivě se líbali. Herm Dracovi zajela prsty pod sako a pak pod košili. Mohla nahmatat jeho svaly. Byly napnuté až k prasknutí.

Putovali do kuchyně a po cestě rozbili asi dvě vázy, shodili věšák a držák na deštníky. V kuchyni shrnuli vše ze stolu a pak tam Draco Herm položil. Líbali se a navzájem si mapovali dlaněmi tělo toho druhého. Draca dostalo, jak je Hermiona opravdu hubená, skoro až vychrtlá.

Na stůl vedle nich vyskočil Křivonožka. Oba se na sebe podívali a pousmáli se.

„Ložnice je tam,“ špitla Hermiona a ukázala na jedny ze dvou dveří. Draco ji vzal do náruče a přenesl ji tam. Křivonožku vystrčil nohou za dveře. Chtěl jít s nimi.

V ložnici ji opatrně položil na postel a sundal jí boty na podpatku. Herm ho jen opatrně sledovala. Nakonec si ho přitáhla za kravatu, kterou následně rozvázala a hodila na noční stolek.

Pokračovali tam, kde v kuchyni přestali, tím, že si sundávali postupně oblečení. Párkrát zapomněli i dýchat, jak horlivě se líbali. Jenže Draco se podíval zpříma Herm do očí. Byla opilá, víc než on. To poznal hned. Mozek mu začal šrotovat.

„Dost!“ řekl zničehonic Draco a odtáhl se od ní na délku paže.

small;">___________________________________________________________________________________

Doufám, že mě za tento konec nezabijete :D 

A také chci všem poděkovat, takových komentářů. takže mnohokrát děkuji ninik, Ali, MariaCCullen, Helča, Rena16, Camilla, Trisha, Agule99 a dalším, kteří to četli, ale komentář nezanechali (jestli se někdo takový našel :)

Díky všem Pavla777

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 4. kapitola: