OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hunger Games - Buď a Nebo 11. kapitola

06.12.2012 (10:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1090×

 Nese si mě na rameni dobrou půl hodinu. Jsme pořád v lese a já si uvědomuji, že mám dosud na zádech batoh. Bůh ví, co v něm mám, ale neřeším to. Shazuje mě na zem. Posmrkne si a kouká na mě. Je vážně sexy. Nejradši bych... ne, Stacey, okamžitě přestaň. Vyčítám si v duchu. Ležím tam a on si mě prohlíží.

 „Jsem Josh," představí se z nenadání. „Ty?"

 „S-Stace," zašeptám. 

 „Dobrý, tak přejdeme rovnou k věci." Stojí nade mnou a já se bojím, co mi chce.

 „S čím? Chceš mě pitvat? Máš rád, když oběť trpí?" Vím, že už to asi víc nepůjde, ale i tak se na to zeptám. 

 „Ne. Nepatřím k nim." Ukáže směrem odkud jsme přišli. „Jen jsi mi přišla, že bys za to stála." Zvedne ve snaze koutek. Já na něj pořád tupě zírám.

***

Uběhl týden od našeho seznámení. Jsme si bližší, o hodně. Pomáhá mi zapomenout na Bena a na celý můj kraj. Dva dny po tom, co se vše událo, jsme spolu zaútočili na spojence. Pozabíjeli jsme je a získali víc zbraní a jídla. Teď už nás z dvaceti osmi přežilo jen pět. Teď se nacházíme v malé útulné jeskyňce schované pod rákosím a já sedím v jednom rohu a v druhém sedí Josh. Já na něj jen koukám a on má sklopený zrak do země a kope botou do bahna před sebou. Zvedne na mě pohled. Je v něm vidět chtíč. Nechápavě na něj zírám. Nejsou tu kamery, to už jsme vyzkoumali. Takže se vlastně nemám čeho bát. 

 „Co chceš?" optám se s úsměvem. 

 „Tebe," usměje se a opře se i hlavou o zeď. Nahodím laškovný úsměv a vyhrbím se. Pak se přesunu na všechny čtyři. Jen v tričku se začnu po čtyřech plazit k němu. 

 „A co přesně bys chtěl dělat?" zašklebím se na něj. Ústy naznačí slovo „sex" Pousměju se a jakmile se k němu doplazím, rovnou se vrhnu na jeho ústa. „Ještě jsem to nikdy netento," řeknu.

 „Jo?" podiví se. „Tak to musíme napravit," zašklebí se a přitáhne si mě k sobě. Pak mě začne líbat. Opatrně mi vsune ruku na záda a přetočí si mě pod sebe. Leží na mně a pořád mě líbá. Začne mi rukou jezdit všude po těle. Pak mi vjede pod triko a začne tam šmátrat. Mé staré já by ho chytlo a donutilo ho přestat, ale když mi zajede pod kalhoty, vznikne ve mě velký nával vzrušení. Hrál si tam dole. Se mnou. A já se krčila a různě prohýbala. Pak jsem mu pomohla s kalhotama a když do mě vnikl, připadala jsem si jako doma v nějakých krásných chvílích. Kdy nejsou hry, kdy není nic. Jen svoboda a krásné rozkvetlé louky. Les a spousta podob lidí. Žádná smrt. Nic... Žádný pláč ani naděje, která je vzápětí odebrána. Jen já a on. Jsme teď. Dám mu nohu na záda a pořádně si to užívám. Pořád a pořád a když skončí svalí se vedle mě na špinavou zem. Natáhneme si oba kalhoty a otočíme se na sebe. 

 „Promiň," řekne po dobrých deseti minutách.

 „Za co se omlouváš?" Nechápu. 

 „Za tohle. Za to, že jsem tě využil. Za všechno."

 „Zachránil jsi mi život. Jsem ti vděčná a na rozdíl od toho se mi i líbíš. Tak se neomlouvej." Stále ztišuji hlas. Spojíme si ruce a po chvíli usneme. „Děkuji," říkám tiše ze spaní...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hunger Games - Buď a Nebo 11. kapitola: