OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » I hate you because I love you - 18. kapitola

08.10.2012 (20:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1131×

Když jsme o půl hodiny později stáli před dveřmi Snapeova kabinetu, upřímně jsem doufala, že si s ním Rose promluvila, když už nemohla být při našem slyšení.

„Pojďte dál.“ Dveře se s trhnutím otevřely a já nervózně pohlédla na Lukea, který mi pohled opětoval povzbuzujícím úsměvem.

„Sedněte si!“ další rozkaz, následující po zavření dveří.

„A teď mi řekněte, čeho přesně jsem byl dneska svědkem,“ zakončil s propletenými prsty, položenými na stole.

„Nedomnívám se, že by ti do toho něco bylo, při vší úctě,“ odpověděl ne zrovna zdvořile (ale pravdivě) Luke.

„A já si naopak myslím, že mi do toho je docela dost, jakožto ředitel Zmijozelské koleje a tvůj prarodič, mám snad jakési právo, vědět s kým… se stýkáš.“

„Je mi jasné, že bys mě nejraději viděl s Ramonou Winkelovou, ale nemyslíš, že bych měl mít taky nějaké právo o tom rozhodovat?“ vyjel na něj Luke.

„Kdo je Ramona Winkelová?“ vyhrkla jsem, když jsem si v duchu přejela studentky Bradavic, přiměřeného věku a ani u jedné si nepamatovala jméno Ramona.

Luke jen zavrtěl hlavou a dál provrtával pohledem Snapea, ten mě ignoroval otevřeně.

„Samozřejmě, ale sám musíš uznat, že…“

„Co musím uznat? Že jsi stejně jako babička Izabela zastánkyní názoru, svazků mezi čistokrevnými kouzelníky? Mám právo, si rozhodovat o svém životě a nenechám si do toho kecat, od někoho, kdo v životě udělal takových chyb, že…“

„Lukeu!“ křikla jsem na něj a zdálo se, že až tohle konečně pomohlo. Podíval se na mě a potom zamumlal Snapeovým směrem tiché: „Promiň“.

Snape chvíli těkal pohledem mezi mnou a Lukem.

„Možná, že to není, tak špatná volba,“ zamumlal Snape mírně udiveně.

„Slečno Potterová, mohla byste nás nechat chvilku o samotě?“ otočil se Snape ke mně.

„Jasně, zajdu do Nebelvírské věže,“ pronesla jsem směrem k Lukeovi.

„Do Nebelvírské věže?“ zeptal se a zvedl se spolu se mnou.

„Jo,“ odsekla jsem, nechápajíc jeho chování. Vypadal, že chce protestovat, ale nakonec jen přikývl.

Vyšla jsem ze Snapeova kabinetu a opřela se o chladnou zeď. Potřebovala jsem si s někým promluvit, jenže v Nebelvíru budou všichni nepoužitelní a svěřovat se Bele nebo Veronice? Nejsem si jistá, že bych to udělala, ani kdyby právě neprotrpěli zdrcující porážku. Musela jsem se pochválit, jak krásně se mi to povedlo.

Nakonec jsem přeci jen zamířila do Nebelvírské věže, pořád lepší pár vděčných kámošů s opicí, než pár naštvaných kámošů s hůlkou.

„Lily?“ ozval se za mnou překvapený Nathanův hlas, někde v půlce cesty, v chodbě s velkým portrétem Merlinovy třetí ženy.

„Ano?“ otázala jsem se trochu zmateně. Bylo půl osmé ráno, to je víc než málo na vstávání po oslavách nebelvírského typu.

„Já jen… co tady děláš?“ zeptal se a popošel ke mně.

„Chystala jsem se…“

„Lily! Včera jsem neměla moc příležitost ti poblahopřát,“ přihnala se k nám Sisi, „a co tady vlastně děláte?“

Okamžik jsem na oba zírala s myšlenkou na rušné Piccadily Circus a nějak se neměla k odpovědi, což koneckonců nebylo za potřebí po příchodu třetího mého známého (slovo známý je tady trochu diskutabilní, ale jediné, co tyhle tři osoby spojuje, je to, že je znám).

„Lily, potřeboval…“ Luke ztichl a mrazivým pohledem přejel mou společnost.

„Nakamura? A… promiň, tvoje příjmení mi uniká, říkají ti Sisi, že?“ pokusil se Luke o něco, co by nezúčastněný pozorovatel mohl popsat, jako zdvořilostní otázku. Můžete mi ovšem věřit, že zdvořile to neznělo a Sisiino hloupé zírání na Lukea tomu moc nepomohlo.

„Ehm…“ Ano, jsem si vědoma, že ani můj chabý pokus, tohle nemohl vylepšit, snad kdyby Luke nevypadal tak sexy a já se nemusela tvářit, že ho strašně nenávidím, zmohla bych se i na něco inteligentnějšího.

Sisi stále zírala na Luke, Nathan zabíjel Lukea pohledem, Luke probodával pohledem mě a já zarputile zírala na podlahu, naše činnosti (jakkoli nezáživné byly) nám vydržely asi dalších pět minut.

„Nezajdeme na snídani?“ ozvala se nejupovídanější členka naší výstřední skupinky, ale v nastalé situaci to znělo přímo absurdně.

„Ne, potřebujeme s Lily ještě něco vyřídit,“ odpověděl Luke, aniž by ze mě spustil pohled. Po téhle jeho větě jsem nebyla chotná zvednout oči už vůbec a proto jsem stihla jen překvapeně uskočit, když se kolem mě prohnala jakási tlaková vlna a i přes Lukeovo rychlé a jistě bezchybné protego, ho trefila do hrudi.

O několik chvil později, Olymp:

„Afrodito!“ ozval se pohoršeně černovlasý muž sedící na obrovském trůnu. Trůn svým vzhledem připomínal starou rybářskou židli, jen asi desetkrát zvětšenou.

„Co? Přeci byste nechtěli, aby to bylo snadné. Jakmile je vztah snadný, je nudný a když si ho nevybojují, nikdy si ho nebudou tolik vážit,“ namítla blondýnka s vědoucným úsměvem.

„Sama jsi přeci říkala, že jsou pro sebe stvoření, že nejsou jen naši záchranou, ale zároveň jsou něčím, co je v minulosti a v budoucnosti strašně vzácné, totiž, že se nekonečně milují, tak proč nějaké stěžování?!“

„Poseidóne, jistě, že ano, ale pokud o sebe navzájem nebudou bojovat, ztratí to své kouzlo. Neměla jsem vám o svých plánech vůbec říkat, nepochopíte, že to takhle bude lepší. A navíc, už hodně dlouho jsem se tolik nebavila, jako při jejich sledování. Jsou rozkošně lidští,“ usmála se sladce.

„Takže jestli jste problematiku jejich vztahu vyřešili, rád bych přešel k důležitějším věcem,“ ozval se rozhodným hlasem muž sedící v čele skupiny – Zeus.

„Správně, měli bychom probrat, komu budou dělat zástupce. V dopise se zmiňovali, že nyní se chce stát bohy devět z nich. Čtyři z toho jsou dívky a zbytek chlapci, podle toho bychom se měli zařídit,“ pravila blonďatá žena s bouřkově šedýma očima.

„Ano, mám seznam jmen i s vlastnostmi, takže to přečtu a kdo bude chtít mít za zástupce dotyčného nebo dotyčnou zvedne ruku, ano?“ optal se Zeus a s důležitým výrazem vytáhl nějaké papíry. V místnosti to zašumělo a několik bohů vyjádřilo svůj názor protočením očím.

„Takže jako prvního tady mám Lukea Severuse Snapea, narodil se 21. prosince 2007. Od šesti let navštěvoval mudlovskou základní školu v Londýně, v jedenácti letech dostal dopis z Bradavické školy čar a kouzel, kam nastoupil do prvního ročníku, nyní je jejím studentem již sedmým rokem a i přes časté porušování školního řádu má skvělé výsledky a často školu reprezentuje v různých kouzelnických soutěžích. Mezi jeho vlastnosti patří přátelskost, loajálnost, smysl…“

„Toho nás, prosím tě, ušetři, všichni jsme si o nich už něco zjišťovali, takže myslím, že to nebude nutné,“ ozval se Hádes. Chvíli na sebe hleděli a dohadovali se pouze pohledy.

„Dobrá. Chce mít někdo jako zástupce Lukea Severuse Snapea?“ zeptal se konečně Zeus a pohledem přelétl místnost. Dle jeho očekávání – Apollón, Poseidón a Hermés.

„Dohodnete se mezi sebou nebo vás budu muset rozsoudit?“ optal se Zeus unaveným hlasem. Ti tři se na sebe zamračili a začali se o něčem dohadovat, po chvilce zvedli hlavy.

„Luke bude zástupcem Apollóna,“ zamumlal Poseidón. Apollón s vítězným pohledem přikývl a zubil se jako blázen.

„Jdeme dál,“ pokračoval Zeus, „Lily Lenka Potterová, narozena 21. 6. 2007. Od…“

„Die!“ okřikla ho jeho žena.

„Přeje si někdo mít, jako zástupkyni Lily Lenku Potterovou?“ zavrčel poraženecky.

„Ať si jí vezme Artemis, když já mám Lukea!“ vykřikl Apollón.

„Nevezmu si ji!“ zaprotestovala bleskově Artemis, „Lily nepatří mezi dívky, jejichž přítomnost by mým lovkyním nevadila. Samy dobře víte, že ta holka neví, kdy přestat, co se týče chlapců.“

„Ale no tak, sestřičko, právě to by tvým lovkyním prospělo,“ zazubil se na ni Apollón. 

„Dej pokoj,“ odsekla nevzrušeně, „já ji nechci.“

„Já bych si ji vzala. Je inteligentní a v mojí společnosti jí nic chybět nebude,“ pronesla Athéna. Zeus pohlédl na svou bezesporu nejoblíbenější dceru a přikývl.

„Dobře, tedy následuje Roderic Theodor Nott.“ V místnosti to opět zašumělo, nakonec se přihlásil Hermés.

„Ten kluk se mi líbí,“ usmál se a po Diově přikývnutí se víc opřel do svého křesla a sledoval zařazování.

„Hugo Ronald Weasley,“ oznámil Zeus další jméno. Nic, žádná ruka nahoře.

„Dionýse?“ otočil se Zeus ke svému synovi.

„Otče, přeci… mám dost problémů s těmi v táboře,“ namítl.

„Já bych si ho vzal,“ ozval se náhle Héfaistos.

„Výborně, to bychom měli. Další je Steven Filip Kobaltski.“

„Já,“ zvedl Poseidón ruku.

„Belatrix Lena Lestrangeová.“ Tentokrát opět nic.

„Já bych si ji mohla vzít,“ souhlasila nakonec Hestia.

„Takže Veronica Stanleyová,“ řekl další jméno. Tentokrát to byla Artemis, kdo zvedl ruku.

„Neříkej mi, že v sedmnácti ještě nikoho neměla,“ rýpnul si hned Apollón.

„Chodila pouze s jedním klukem, ale potom, co ji sprostě využil, se zařekla, že žádného nechce a zatím to dodržela,“ pokrčila rameny usmívající se Artemis.

„Ano, další je Nathan Lucian Nakamura.“

„Dobře, tak toho si beru já,“ pronesl Zeus, když mu došlo, že se k tomu nikdo neuvolí.

„A poslední je Patricie Sylvia Lyianová,“ dořekl svůj seznam. Afrodita zvedla pomalu ruku, až doteď jen seděla a sledovala dění v síni, nikdo z řečených ji nezaujal, ale Patricie byla výjimka, bude z ní skvělá pomocnice. Ano, skvěle se jí hodí do celého plánu.

„Vládce,“ vtrhla dovnitř nějaká nižší bohyně a pokorně sklonila hlavu, když na ni Zeus zamračeně pohlédl.

„Ano?“ otázal se Zeus překvapeně a naštvaně. Nikdo je při poradě nesměl rušit, jedině snad kdyby…

„Ten kluk, Luke Snape, leží na ošetřovně, ztratil obrovské množství krve a je v bezvědomí,“ pronesla bez dechu. V místnosti zavládlo hrobové ticho a všechny pohledy se stočily k Diovy.

„Jak je zas tohle možné? Cožpak je lítice nehlídají?“ otočil se vztekle k Hádovi sedícímu po jeho levém boku.

„Samozřejmě, že hlídají,“ obořil se na něj Hádes naštvaně, „museli být někde, kam za nimi nesmějí. Sám víš, jak se hrad dokáže bránit, když chce!“

„Dobrá, musíme okamžitě do Bradavic, ale ne všichni. Půjdu já, Apollón a Athéna, ostatní zůstanou zde a připraví vše pro přeměnu.“

Jste zvědaví na další? To doufám :D čím víc komentářů pod kapitolou najdu, tím dřív bude...:)

Pořád jsem se ještě nedostala do svého obvyklého psacího tempa, ale stále doufám, že se to ještě zlepší :D

Tak doufám, že se kapitola líbila a počkáte si na další. Zatím pa :D Kači.

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek I hate you because I love you - 18. kapitola :