OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Jako Katherine? - 1. kapitola

05.03.2011 (14:00) • nikiii • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1389×

Přes napůl otevřené okno prosvítala záře měsíce, která osvětlovala jejich klidné spící tváře. Ruku v ruce a v objetí leží vedle sebe.

„Miláčku, ale jestli chceš něco zjistit o své matce, musím odjet,“ utěšoval ji v objetí. „A je to jen na jeden den.“ Políbil ji na čelo a držel v pevném objetí.

„Dobře,“ vzdychla. „Ale...“ začala, ale ukončil její namítání polibkem.

„Nic se ti nestane. Bude tě hlídat Damon-“ Na chvíli se zamyslel. „Takže proto se tak strachuješ?“

Významně na něj pohlédla. Proč by se jinak strachovala. Byla smířená s tím, že se ji může cokoli stát. Tohle byla cena za to, že mohla strávit se Stefanem všechen čas.

„Musím jít,“ řekl, ale stále nevstával. Znala ho natolik, že věděla, že nechce odejít. Ještě chvíli leželi na její posteli a pak už se zvedl.

„Pa.“ Poslal jí polibek vzduchem a zmizel.

Elena se oblékla, zhluboka nadechla a vyšla z pokoje. Pomalu scházela ze schodů dolů do kuchyně, stále nejistá tím, jestli zvládne celý den s Damonem.

Nikdo neznal to největší tajemství, které uvnitř sebe skrývala tak pevně. Kolikrát už- už to málem řekla. Kolikrát se už chtěla svěřit své nejlepší kamarádce, ale nemohla. Tolik jí to ubližuje. Každá vteřina, minuta s ním...

Otevřela lednici a hledala něco k jídlu. Salát, vajíčka, mrkev...

„Ahoj!“ Objevil se Damon za dveřmi od lednice.

„A! Damone,“ vzdychla a zavřela lednici.

„Nechtěl jsem tě vystrašit,“ řekl falešně. Snažil se zadržet smích, ale nevydržel to.

Elena se k němu otočila zády. Snažila se jeho přítomnost nevnímat, alespoň tak mohla tu bolest zmírnit.

Už otáčela klikou, stačilo jen tak málo a mohla být zase na chvíli volná, ale Damon ji chytil za ruku.

„Kam jdeš?“ Zdálo se, že ho to ohromně baví, ale Elenu vůbec. Věděl, co jí dělá? Že jí ubližuje?

„Vážně?“ Pohlédla na něj.

Damon chvíli nevěděl, jak reagovat, ale nakonec její ruku pustil a nechal ji odejít.

Elena nastoupila do auta. V tu chvíli tak strašně toužila, aby se vedle ní objevil Damon a obejmul ji. Utěšoval ji.

„Tohle musí přestat,“ říkala si pořád dokola. „Tohle musí přestat.“ Mlátila pěstmi do volantu.

Ťuk ťuk ťuk...

Opatrně pohlédla do okínka. No to snad ne.

V očích se ji zaleskly slzy. Snažila se uklidnit, ale když viděla jeho citlivý pohled nemohla přestat.

„Nech mě! Už nemůžu!“ Byla si jistá, že ji slyší. Je upír. Opřela se o opěradlo sedadla a zavřela oči.

Aby se uklidnila začala počítat údery svého srdce. Jeden, dva, tři, čtyři...

„Ššš...“ Náhle se choulila v Damonově náruči. „To bude dobré. Ššš...“ šeptal a přitom s ní kolíbal v rytmu jejího srdce.

O několik hodin později:

„Tak co?“ Zadíval se do jejích čokoládově hnědých očí. Viděl v nich bolest a vinu. Nerozuměl tomu.

„Děkuju,“ zachroptěla a otevřela dveře od auta. Rychle běžela do domu. Nechala otevřené dveře, protože věděla, že určitě příjde a bude se starat.

„Ele-“

„Musím... si dát sprchu,“ přerušila ho a šla do koupelny. Zamkla.

Pustila horkou sprchu a trochu se uvolnila. Když se první kapky vody dotkly její kůže, otřásla se zimou.

„Eleno?“ zaklepal Damon na dveře koupelny.

„Damone jsem v pořádku,“ uklidňovala ho. Snažila se o to, ale on poznal, že není něco v pořádku.

„Co se děje?“

„Vlastně jsi můj přítel, můžu ti to říct.“ Je čas. Je čas se s tím svěřit. Odhalit to nejhorší tajemství, které se snažila vymazat, ale jakoby k ní přirostlo. Když se snažila ho odtrhnout bolelo to. A když to nechala být přirostlo to k ní ještě pevněji. Tak hluboce, že pokrývalo skoro každou její myšlenku. Každý její cit.

„Miluju Stefana...“ začala.

„Což je dobře,“ odpověděl. Snažil se s tím smířit. Vždycky bude milovat jen jeho. To on je ten zlý, ten který nikdy nic nesmí mít, protože by to skončilo špatně.

„Ale není jediný, rozumíš? Prostě... Skrývám to dlouho a už to dále neunesu. Už nemůžu.“

Damon nechápal, kam tím směřuje.

„Nechci ani jednomu ublížit. Ani Stefanovi ani jemu.“

„O kom to mluvíš?“

Elena se zabalila do osušky a vylezla ze sprchy.

„Jsi – jsi to ty,“ přiznala. Konečně ta tíha odezněla, alespoň si to myslela. Čekala, že se jejímu srdci odlehči, ale teď se tam objevil jiný pocit. Pocit nenávisti. Nenávisti vůči sobě samé. Takže nakonec je jako Katherine?

Elena jen uslyšela, jak se Damon zhluboka nadechl.

„Otevři,“ řekl Damon a otočil klikou.

Elena stála naproti dveřím. Posadila se na skříňku a dívala se na kliku, která se stále otáčela. Seděla tam jako v tranzu. Jen sledovala ten pohyb.

„Otevři! Eleno!“ zavolal naléhavě. Ale stále nic.

Damon se přestal snažit otevřít dveře a rovnou je vyrval.

Autor: nikiii, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Jako Katherine? - 1. kapitola: