Je to ten cit? - 3. Je zpět • OurStories.cz ~ naše povídky

Stefan si neodpustí raní návštěvu Eleny. Ale Damon jim chvilku ve dvou zničí. Telefonatem. Jenže to nedělá kvůli žádné prkotině. Všechny stopy mluví za své. Vrátila se.

09.11.2010 (19:00) • MaiQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1693×

3. Je zpět?

Ráno mě probudily zářivé odlesky slunečních paprsků, jež se odrážely od obrazovky počítače, který jsem měla na stole naproti oknu. Počkat? Odlesky?

Otevřela jsem vyděšeně oči. Objevil se u mě Stefan.

„Nechtěl jsem tě vzbudit, promiň,“ omluvil se šeptem a dal mi za ucho neposlušný pramínek vlasů.

„Tys mě nevzbudil. To ty odlesky z monitoru,“ odpověděla jsem mu a neodpustila si menší úšklebek. „Včera se tu stavil Damon,“ dodala jsem a vstala z postele.

„Co chtěl?“ zeptal se mě najednou nabroušeným tónem. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„Toužil po mé společnosti,“ zašeptala jsem. Něco v jeho tváři mi nedovolilo říci to nahlas.

„Aha,“ podařilo se mu srovnat výraz do neutrálního. Pozorovala jsem jej. Ze skenování jeho obličeje mě vyrušil můj mobil. Začala jsem se prohrabávat pokojem a hledat jej. Nato jak tu mám uklizeno, tu nějak nemůžu nic najít. Konečně. Po obhledání včerejšího oblečení jsem jej našla v džínech. Podívala jsem se na číslo. Hm, bezva.

„Co potřebuješ, Damone?“ zeptala jsem se rovnou. Byla jen mizivá šance, že by volal jen tak.

„Předáš mi Stefa?“ odpověděl mi otázkou. Ani nepozdravil.

„Pro příště. Je slušností pozdravit,“ vydechla jsem a vydala se k Stefanovi. „Předávám.“ Podala jsem mu mobil.

„Co je?“ zavrčel Stefan. Ihned se ozvala dlouhá odpověď.

Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by chtěl někoho sledovat a tak, ale teď bych nejraději měla super sluch abych slyšela vše co mu řekl. Už jen kvůli tomu, jak Stefan během hovoru měnil grimasy a barvy obličeje. Na chvíli jsem mě ovládla i představa, že by ho mohl trefit šlak, ale to bylo krajně nemožné. Jakmile hovor ukončil, chystal se mobil hodit proti zdi.

„Ne! Opovaž se a nepromluvím s tebou už ani slovo. Na ten mobil jsem si vydělávala přes rok,“ zakřičela jsem na něj naštvaně a přitom i krajně vyděšeně. Bože, co jej dokázalo tak naštvat?

„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho a vytrhla mu mobil.

„Je zpátky,“ zašeptal zlomeně. Absolutně jsem nechápala o čem mluví. Kdo se vrátil? Urputně jsem o tom přemýšlela a stále nemohla nanic přijít. Stále se mi vybavovalo jen jedno jméno, ale nechtěla jsem tomu uvěřit.

„Kdo?“ zeptala jsem se, hlas plný strachu.

„Katharine,“ šeptal.

„Ne. To nemůže být… proč by se?“ vyvracovala jsem to jak nejlépe jsem dokázala. Prostě to nemůže být ona.

„Ani nevíš jak rád bych byl kdyby to byla lež,“ odpověděl. „Nic ti neudělá. S námi budeš v bezpečí.“

„S námi? To jako s tebou a…“

„Se mnou,“ ozvala se ode dveří. Otočila jsem se. O futra se opíral Damon. Usmál se na mě. Protočila jsem oči a začala věnovat pozornost Stefanovi.

„Proč myslíš, že přišla?“ zeptala jsem se jej. Pokrčil rameny.

„Jak znám tu mrchu přátelská návštěva to nebude,“ odpověděl za něj Damon.

„Tebe jsem se neptala,“ zasyčela jsem. Bože, co to se mnou je? To se mnou tak zamávala ta noc? Vždyť se nic nestalo. Sakra jak tohle můžu myslet zrovna teď? Po městě běhá psychicky narušená upírka a já přemýšlím nad takovou prkotinou.

„Co s ní uděláme?“ zašeptala jsem.

„My? Ty nic, Eleno. Budeš se držet v pozadí. Já a Damon tě budeme hlídat jak oko v hlavě. Je to jasný Damone?“

„Pro Elenu všechno. Přátelé si pomáhají,“ odpověděl mu Damon. Slovo přátelé zasyčel.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction