OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Králova krev - 9. kapitola

20.05.2016 (10:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1381×

„Je krásná…“

Z tvrdého spánku mě vytrhla právě tahle dvě slova. Okamžitě jsem poznala Amandu a pokusila se udržet pravidelný dech, aby si nikdo nevšiml, že jsem se probrala z hlubin bezvědomí.

„Běž spát, Amando.“ Tenhle hlas byl otrávený. Christian se ani nesnažil skrýt nechuť nad tím, že musel poslouchat takové věci.

„Kde se vyspíš ty? Leží v tvojí posteli.“ Amanda měla ustaraný hlas, s téměř mateřským podtónem.

„Budu ji hlídat,“ odpověděl Christian tiše. 

„Myslíš, že takhle vypadala, i když byla člověk?“

„Amando…“ Ten povzdech byl zoufalý.

„Hodila by se k tobě, Christiane. Postavila by se ti, jako to žádná z Vyvolených nikdy neudělá, a byla ti rovna ve všech směrech,“ řekla Amanda, ale ta slova zněla vzdáleně.

Potom sotva slyšitelně klaply dveře. Snažila jsem se ležet nehnutě, ale potřebovala jsem urgentně na toaletu. Bála jsem se, že to už dlouho nevydržím, ale Christian to vyřešil za mě.

„Konec divadla, princezno, vím, že nespíš,“ řekl rázně.

Když nespím, tak nespím. Otevřela jsem oči a shodila ze sebe černou saténovou přikrývku. Pořád ještě jsem na sobě měla šaty a nevoněla jsem dvakrát vábně.

Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale zarazila jsem se ve chvíli, kdy jsem se na svého věznitele skutečně podívala. Byl mohutný. Stejně jako kterýkoliv člen Bratrstva. Vyzařovala z něj syrová mužnost a v očích se mu spolu se známým chladem leskla hluboká inteligence.

„Co od mého otce chceš?“ zeptala jsem se ho rovnou.

Založil si ruce na hrudi a opřel se hlouběji do křesla. Nespouštěl ze mě oči, pozoroval mě, hypnotizoval a já se cítila, jako bych byla nahá, i když nesklouzl pohledem níž než na krk.

„Jeho krev,“ odpověděl sametovým hlasem.

„Prosím?“ Nadzdvihla jsem obočí.

„Jsi jenom prostředek k získání toho, co chci. Nechal bych tě v tom sklepě třeba umřít, kdybych tě nepotřeboval,“ štěkl zpupně a postavil se. Byla jsem mu sotva po prsa a to mě rozzuřilo, cítila jsem se v porovnání s ním slabá.

„Na místě bych ti mohla roztrhnout hrdlo,“ vycenila jsem na něj špičáky.

Rozesmál se a proti mé vůli mi ten zvuk lahodil. Bylo to jako zvonkohra v teplém letním podvečeru. Naklonil hlavu na stranu a ve všeříkajícím gestu mi odhalil krk a pulzující tepnu. Polkla jsem a ignorovala žízeň, která mi začala spalovat útroby.

„Chci se vykoupat,“ vznesla jsem neohroženě svůj požadavek.

Ušklíbl se a došel k vestavěné skříni. Vytáhl odtud šedý ručník a neurvale ho po mně hodil. Potom došel ke dveřím, které od něj byly sotva pár kroků a otevřel je. Vykročila jsem k němu a nahlédla dovnitř. Byla to obrovská koupelna se zapuštěnou vanou a sprchovým koutem, který měl několik masážních trysek. Všechno bylo v mramoru a lesklo se to čistotou a luxusem.

„Díky,“ procedila jsem skrz zuby a hodlala zavřít dveře.

Strčil mezi ně ale nohu a natlačil mě do místnosti. Tím mě vyvedl z rovnováhy. To snad nemyslel vážně!

„Zvládnu to i bez dozoru,“ rozzuřila jsem se.

„Moc oken, moc možností k útěku.“ Pokrčil rameny.

„Nesvléknu se před tebou,“ prohlásila jsem vzpurně.

„Snad si nemyslíš, že máš něco, co už bych neviděl?“ pousmál se pohrdavě. „Nehledě na to, že se nehodlám dívat. Rád bych se ještě někdy najedl s chutí.“

Zalapala jsem po dechu a nevěřila vlastním uším. Muži mě milovali. Všichni do jednoho po mně prahli, usilovali o mě, prosili o moji pozornost. A on si dovolil mě zesměšnit.

Než jsem se stačila zastavit, moje ruka vystřelila. Nestihla však dopadnout, sevřel mi zápěstí a přitáhl mě těsně k sobě. Moje tělo narazilo do jeho a já ucítila žár. Spalující horko jeho krve mě pohltilo, jak se dralo přes pokožku ven.

„Byla bys radši, kdybych tě během tvého pobytu držel u sebe v posteli, princezno?“ zapředl svůdně. „Třeba bys mohla odejít s mým bastardem pod srdcem, to by se našemu králi určitě moc líbilo.“

„To si nechám ujít,“ řekla jsem klidně.

Nehodlala jsem dát najevo, jak mě vykolejil. Nenáviděl mě, čišelo to z každé buňky, z každého jeho slova, z jeho postoje. Hrál si, chtěl mě ponížit, zahanbit, ale to narazil. Nebyla jsem z cukru a mohla jsem mu být nepříjemným soupeřem.

Pustil mě a beze slova odešel. Dveře od koupelny sice nechal otevřené, ale sedl si zpátky do křesla, odkud nebylo vidět nikam jinam než na druhou stranu pokoje.

„Jestli něco zkusíš, zabiju tě!“ křikl na mě.

Postavila jsem se proti zrcadlu a podívala se na svůj odraz. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem svému otci způsobila a jak vysokou cenu za mě bude muset zaplatit. Zavřela jsem oči a představila si ten chaos, který musí v sídle vládnout. Wrath honí Bratrstvo jistě ulicemi ve snaze mě najít a já jsem mezitím bůhví kde. Promiň mi to, tati. Slíbila jsem, že ti budu oporou a ne přítěží.

„Odpusť, tati,“ zašeptala jsem tiše.

Svlékla jsem ze sebe šaty a stoupla si pod sprchu. Když na mě dopadl proud horké vody, zasténala jsem úlevou a dotkla se kamenných dlaždic, abych se o ně opřela. Sklonila jsem hlavu a voda mi tekla do očí, štípala. Bylo mi to jedno, chtěla jsem jenom na chvíli zapomenout na to peklo, do kterého jsem se dostala, a na peklo, které jsem svou neopatrností připravila své rodině.

Stála jsem tam takhle snad půl hodiny, než jsem se namydlila a spláchla ze sebe pěnu. Vylezla jsem ven a zamotala se do ručníku. Znovu jsem ucítila kořeněný pach, který jsem vnímala, když mě vynášeli ze sklepení. Věděla jsem, komu patřil, a nelíbilo se mi to.

Christian stál za mnou a v ruce držel hromádku oblečení. Tentokrát to ale vypadalo, že jeho ledová krusta povolila, očima mi zabloudil po vlhkém těle a přemýšlivě naklonil hlavu lehce ke straně.

„Za jiných okolností bys byla v mém domě hostem, princezno,“ řekl tiše a položil hromádku věcí na umyvadlo.

Vytratil se stejně tiše, jako přišel. Měla jsem z něj zvláštní pocit, vyvolával ve mně vztek spolu se zvědavostí. Co všechno ho přivedlo k tomu, aby riskoval život únosem člena královské rodiny? Jak hlubokou nenávist k mému otci choval, když mě málem nechal zemřít? A proč se mi hlava zatočila pokaždé, když jsem ho ucítila?

Oblékla jsem si darované šaty a přistoupila k oknu. Všude kolem byly stromy a obrovský pozemek se táhl až kamsi za horizont. Byla tma, ale na obzoru se už začínaly objevovat červánky. Za chvíli se jistě stáhnou rolety, jinak by v tomhle domě nepřežil jediný upír.

Musela jsem být někde mimo civilizaci, jinak by mi nedovolil jenom tak se dívat ven. Mohla jsem tu trčet dny, týdny, ale také měsíce. To zřejmě nezáleželo na mně. Ale neznamenalo to, že se nepokusím odtud dostat svépomocí.    

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Králova krev - 9. kapitola: