OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za královnu IV.

22.05.2019 (14:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1114×

IV. Trpělivost

Probrala jsem se ve svém pokoji. Okamžitě jsem se zdvihla do sedu a málem jsem se tak hlavou srazila s Thorem. Ten se nade mnou starostlivě krčil, ve tváři výraz úlevy.

„Lady Gen! Jste při smyslech!“ zahalekal a já zjistila, že sedím na mramorové podlaze. Vzpomněla jsem si, co se stalo. Jak mě Thorův povedený bratříček urážel, jak se mě dotknul a já se změnila v… však víte. Vlastně, chvála bohu, že jsem byla doma.

Vzpomněla jsem si, v té souvislosti, na Knihu hnih. Bůh to Adamovi v Genesis vlastně moc hezky vytmavil, než ho vyhnal z Edenu, a teď to platilo i pro ten hustý, tak trochu děsivý lesík za palácem. Proměnit se tam, tak in pulverem reverteris.

Rychle jsem natáhla před sebe ruce a zkoumavě na ně pohlédla. Pořád byly rudé, přesně jak předpověděl Loki. Zatracený, norský Voldemort!

„Příště bez té lady, prosím tě,“ pípla jsem k Thorovi. „Co se mi stalo?“ 

Zatvářil se ještě trochu více ustaraně. „Našli jsme vás v lese za palácem. Byla jste v bezvědomí, promrzlá, a tak jsme vás vzali dovnitř. Osobně jsem vás uložil do postele ve vašich komnatách, Fandral však trval na tom, že vás bude hlídat. Zhruba před deseti minutami pro mne přišel s tím, že jste se proměnila v…“ odmlčel se. Pochopitelně, že ano. Sama jsem nevěděla, jak bych, na jeho místě, tu větu dokončila.

V zrcadle na stěně před sebou jsem zahlédla svůj odraz. Už jsem si, sama na sebe, musela zvyknout, protože jsem si nepřipadala tak ohavná jako v Lokiho cele. No, Miss devíti světů bych asi nevyhrála, ale nebylo to se mnou zas tak zlé.

„Ohnivou obryni,“ dokončila jsem za něj to, co začal, „nazývej věci jejich pravými jmény, Thore.“

Nevesele se na mě usmál, z čehož jsem odvodila, že mě litoval. „Fandral vás přemístil z lože na podlahu, jelikož hrozilo její vzplanutí.“

„Pecka. Poděkuj mu za mě, až ho uvidíš,“ vydechla jsem trochu moc suše, takže moje řeč vyzněla jako ironie. „Takže,“ začala jsem, než stihnul začít Thor, „asi jsem si v mezičase neodskočila do Lokiho cely, že ne?“

Blonďák tázavě pozdvihnul jedno obočí. „Ne, tak jste vskutku neučinila.“

„A Loki se, u té mojí záchrany, náhodou nenachomýtnul?“ pokračovala jsem v kladení otázek. Thorův domnělý sled událostí mi nějak neseděl. Byla jsem v Lokiho cele. To on mohl za to, že, kdybych tu teď nakrásně vystřihla píseň Girl On Fire od Alicie Keys, vlastně bych zpívala o sobě.   

„Loki je za mřížemi, pod dohledem stráží. Jak by se mohl objevit u vaší záchrany?“

Pokrčila jsem rameny. Tohle bys měl říct ty mně, Thore, je to tvůj ďábelskej brácha!

„Hm, pravda. Je to hloupost, nevím, jak jsem na to přišla,“ zalhala jsem a mávla nad tím tématem rukou. Snad Habán neměl ambice se v tom dále nimrat. Jak jsem se vzala v Lokiho cele, bylo, zcela očividně, mezi mnou a místní Maleficent. Jestli jsem se chtěla domoct odpovědí, musela jsem za ním co nejrychleji zajít. Povšimněte si, prosím, mého neutuchajícího nadšení…

„Lady Gen, je mi líto, že jsem souhlasil se Sifiným bláznivým nápadem závodit. Neměli jsme vás vystavovat zbytečnému nebezpečí. Přecenili jsme vaši fyzickou zdatnost, avšak mohu vás ujistit, že se to již nestane. Prosím, přijměte mou upřímnou omluvu.“ Natáhl se kupředu, protože chtěl chytit mou dlaň do rukou, jenže při kontaktu s mou kůží ucuknul. Úplně jako bych ho popálila. 

„Opatrně! Bůh ví, co všechno tohle moje nové já dokáže.“ Pro jistotu jsem se od něj odtáhla, v reakci na jeho ucuknutí. „A co se týká toho šílenýho běhu… to je v pořádku. Vlastně jsem si říkala, že to musel být nápad Sif, páč mě nemá zrovna v lásce.“

Habán se zaškaredil a zakroutil hlavou, v nesouhlasu. „Sif k vám nechová negativní emoce. Je bojovnice a má svou hlavu, proto je pro nás všechny občas těžké s ní vyjít. Nepochybuji však, že si ji brzy získáte svou dobrosrdečností.“ 

„No, tu bych si asi nezískala ani briliantovým náhrdelníkem a pugétem růží, ale dík za podporu,“ ušklíbla jsem se realisticky. Chvíli bylo ticho, a tak moje myšlenky odpluly zpět k pohádkovému lesu za palácem. Vzpomněla jsem si na tmu, na strach, na větvičku, na oči…

„Poslyš, Thore, v tom lese se mi stalo něco dost divnýho,“ svěřila jsem se mu zamyšleně a očima sjela k jeho tváři. Pozorně mě poslouchal. „Zvrtla jsem si kotník – který mě už, mimochodem, nebolí – ale když jsem upadla, uviděla jsem poblíž takové zlaté oči. Šlo to ráz na ráz – hodila jsem tím směrem klacek, objevil se obrovskej, šedivej vlk, já vzala nohy na ramena. Pak jsem znovu spadla a omdlela. Což je ale nepodstatný, mě teď zajímá jenom ten vlk,“ osvětlila jsem. „Nevíš náhodou, co to mohlo být zač?“

Thor přimhouřil oči. Zamyslel se, u čehož si promnul bradu. „Dle vašeho popisu soudím, že šlo o Fenrira, Lokiho syna.“

Zalapala jsem po dechu. Fenrir… s tím jménem už jsem měla tu čest. Řekl mi ho sám Loki. Proto jsem ale nelapala po dechu. Loki že měl dítě? On, člověk s agresivními choutkami a potřebou napadat cizí světy, byl otcem? Chudák Fenyl, bylo mi ho upřímně líto, nehledě na to, že se mě pokusil sežrat. Je jasné, po kterém z rodičů zdědil takové choutky. 

„Moment,“ hlesla jsem sotva slyšitelně. „Ale vždyť, ten Fenrir je vlk a Loki je člověk. Jak se to, u všech svatých, stalo?“

Blonďák se uchechtnul. „Náš svět není tak homogenní jako váš, lady Imogeno. Ze svazků roztodivných tvorů vznikají roztodivná stvoření. Loki, kdysi dávno, choval city k obryni Angrbodě, s níž má celkem tři potomky. Povědět by vám však o nich měl sám.“

„No fuj,“ tvář mi zkřivil znechucený škleb. „Nechci o tom nic vědět.“

Thor zaklonil hlavu a začal se z celého srdce smát. Nejspíš to ode mě nebyla nejvyspělejší reakce, ale co jsem měla dělat, když jsem to tak cítila? Jen myšlenka toho, že na světě je víc takových, jako byl Thorův bratr, mě děsila.

„Hele, co budeme dělat s tím mým ohnivým problémem?“ Dala jsem ruce do vzduchu, abych zdůraznila novou barvu své pleti. Oranžová je nová černá a rudá je nová bledá.

Habán se uklidnil do té míry, že už mi byl schopen odpovědět. Jeho výraz zvážněl. „Měla byste, co nejdříve, navštívit lady Eiru a zdravotníky. Řekl jsem jim, co se vám přihodilo. Očekávají vás.“

„Skvělý, tak jdem.“ Začala jsem se hrabat na nohy. Thor se zvládnul zvednout dříve, proto ke mně podvědomě natáhnul ruku, aby mi pomohl. Já ale vyjekla a kvapně se od něj odtáhla. Nechápavě na mě zamžoural.

„Nesahat, pálím!“ připomněla jsem mu, v důsledku čehož protočil očima.

Při cestě chodbami paláce jsme potkali náhodnou pokojskou (netuším, jak se té profesi tady říkalo). Hleděla na mě jako ščur do ryny, takže jsem měla sto chutí vypláznout na ni jazyk, nebo na ni vybafnout. Naštěstí byl se mnou Thor, který mě dostatečně rozptýlil.

„Nemusíte se strachovat, lady Gen. Eira ve svém oboru nemá konkurenci, pomůže vám,“ pokoušel se mě uklidnit. Nezabralo to, ale neměla jsem to srdce brát mu iluze.

Přede dveřmi Eiřiných komnat jsme se rozloučili. Já vešla dovnitř, Thor si šel po svém.

„Ach, miláčku! Co se vám to jen přihodilo?“ Bohyně léčitelství spráskla ruce, jen co mě uviděla. Zatvářila se naprosto zmučeně a já na moment zalitovala, že jsem jí, svou přítomností, způsobila hluboké trauma.

Jinak Eira byla typickou pohádkovou babičkou. Šedivé vlasy měla stočené do vysokého drdolu, oděna byla do šedivé tuniky. Měla pár kilo navíc, takže působila usedle, ale zároveň jí to tak, troufám si říci, slušelo. Už už se natáhla k mojí tváři, ale já včas klopýtla dozadu. Vrazila jsem zadkem do nerezového stolu s různými květináči a bylinkami. Abych nespadla, musela jsem se o stůl na moment opřít dlaněmi. V tu ránu se ozvaly syčivé zvuky.

„Opatrně, dítě!“ ozval se odkudsi zprava další, ženský hlas. Trhla jsem tím směrem hlavou. Byla to Frigga, Thorova slavná máti, též známá jako ženská, která stála za tímhle vším. Zamračila se a vydala se mě zachraňovat.

„Ne!“ Ošila jsem se před jejím dotekem. „J-já… moje kůže je v jednom ohni. Nedotýkejte se mě, spálím vás jako Thora.“

Ty dvě si vyměnily pobavené pohledy. Frigga si nedala říct.

„Nemějte strach.“ Dotkla se mě, a já s napětím očekávala, co se bude dít. „Thor nám sdělil vše potřebné. Vybavila jsem se několika kouzly tlumícími žár. Nic se mi nestane,“ vysvětlila mi plavovláska. Uznale jsem zamručela.

„Jsem na tom podobně. Ještě dnes ráno jsme s mými učni procházeli žáruvzdorná kouzla. V knihách, které jste nám poskytla, jsme jich našli obrovské množství, má paní. Děkuji vám za ně,“ ozvala se Eira, přičemž sklonila hlavu, patrně z úcty k Frize. Ta se na ni přívětivě usmála. Už už se nadechovala k nějaké odpovědi, já jí ale vzala vítr z plachet.

„To je, uch, vážně úžasný, že jste přišla na to, jak se mi bránit, výsosti,“ zafuněla jsem směrem ke královně. Upřímně, byla jsem ráda, že jim tu norskou idylku milostivé královny a oddané poddané můžu zkazit. „Jenže mě teď zajímá, jak se dostanu zpátky do normálu.“

Obě bohyně se najednou zatvářily dost smutně. U Eiry to způsobily semknuté rty a svěšené koutky, Frize se zase na čele objevilo pár ustaraných vrásek.

„Aha…“ vydechla jsem více než zklamaně, než stihly cokoli říct. „Takže vy nevíte.“

„Miláčku, koluje vám v žilách krev ohnivých obrů. Zdědila jste po matce, spolu se značně neobvyklým zjevem, také její neobyčejnou magii! Netruchlete, radujte se z toho!“ doporučila mi Eira entusiasticky. Přitom mi dlaní povzbudivě protřela paži.

„Vskutku,“ přitakala Frigga. „Vaše existence je darem, nikoli prokletím, lady Imogeno. Je načase, abyste přijala, čím jste.“

Nevesele jsem se uchechtla. „To se vám lehko řekne! Vy se nemusíte bát, že kam šlápnete, tam to spálíte na uhel!“

„Naučíte se to ovládat, moje milá. Již brzy!“ pokračovala Eira, v důsledku čehož jsem ji obdařila skeptickým pohledem.

„Nechci se to učit o-“

„Pojďme se projít, drahá,“ navrhla Frigga tónem, kterým Japonci rozhodli o ataku na Pearl Harbor. Teda, tak nějak jsem si představovala, že to asi Japonci řekli – chladně, rozhodně a odhodlaně. Neměla jsem odvahu odporovat.

Vyšly jsme z místnosti. Já zarytě mlčela, když se Frigga loučila s Eirou, i dost dlouho po tom, co jsme se vydaly chodbou vpřed. Netušila jsem, kam jdeme, ani jak se dostanu zpět do svého pokoje. Nezbývalo mi však než se podřídit vůli silnějšího.

„Jak se vám prozatím líbí na Asgardu, lady Imogeno?“ otázala se královna. Trhla jsem rameny. Pochybovala jsem, že ji to zajímalo, beztak se ptala jenom ze slušnosti.

„Je tu krásně, Vaše Výsosti. Děkuji vám za váš zájem,“ pronesla jsem rychleji, než by bylo zdrávo. Tohle přetvařování se mi nelíbilo. Nejradši bych jí od plic řekla, jak to cítím, jenže to zavánělo velezradou.

„Hradem se proslýchá, že jste již učarovala nejednomu bojovníkovi, Thorovi nevyjímaje.“

Vydala jsem nesouhlasný, chrčivý zvuk. „No, neřekla bych, že jsem komukoli učarovala. S Thorem jsme přátelé, a co se Lokiho týká…“

Vtom se zastavila a chytla mě za paži, takže jsem se musela zastavit taky. Hleděla jsem jí do blankytných očí a nemohla se zbavit myšlenky na Thora. Tolik ho připomínala, tedy, minimálně fyzicky. Vystupováním ale vůbec nebyla jako on. Na rozdíl od svého syna, Frigga byla tichá a nezištná. Vsadila bych se, že ona byla tou šedou eminencí, která stála za Odinem a tahala za nitky. V tomto směru jsem si zase dokázala představit její podobnost s Lokim, třebaže nebyl jejím biologickým synem. Holt, jaká matka, taká Katka.

„Setkala jste se s ním?“ vypálila okamžitě a nenechala mě odpovědět. „Jak se má? Co vám řekl?“

Musela jsem potlačit protočení očima. „Hou, zpomalte, madam! Já nic takovýho neřekla.“  

„Jste velmi špatná lhářka, Imogeno, což vás nestaví do nejlepší pozice pro jednání s mým synem,“ zhodnotila bez emocí.  „To on dal průchod vašemu dědictví, že ano? Jak to provedl? Použil na vás svou magii?“

Zrudla jsem a odvrátila pohled. Bylo mi trapně a mohl za to jen ten modrej idiot. Proč jsem se mu nebránila? A o jaké magii to tu byla řeč? Sakra práce!

„Ne, žádná kouzla se nekonala. Doteď jsem ani nevěděla, že umí kouzlit, protože se mi někdo zapomněl zmínit!“ vyčetla jsem jí a zatnula ruce v pěsti. Vůbec jsem si nevšimla, že ze mě, mezitím, začaly lítat jiskry… doslova.

„Ale jo, může za to váš povedený synáček,“ sykla jsem. „Víte, že může bejt modrej, když chce? A když se vás dotkne, zmrzne vám krev v žilách. Teda, mně zmrzla jenom na chvíli, pak se mi stalo tohle.“

Frigga přikývla, přičemž nahodila zamyšlený výraz. „Jak se mu daří? Nebyla jsem za ním už pěknou řádku dní. Nezmínil se, jaké knihy bych mu měla přinést?“

„Ne! Proboha, ženská, posloucháte vůbec, co vám tu říkám?!“ rozčilovala jsem se, jelikož mi ruply nervy. „Váš syn může za to, že hořím, a vy se mě ptáte, co by si rád přečetl! Já potřebuju buďto univerzální hasičák, nebo odpovědi na svoje otázky, sakra! Hned teď!“

Umanutě jsem si založila ruce na hrudi a našpulila rty. Neměla jsem v plánu ustupovat. Frigga to musela cítit, houpalo se to ve vzduchu, jako gilotina před Versailles.

„Dobrá, přiznávám, že je pár věcí, které jste měla zjistit předtím, než jste se s ním setkala,“ vydechla upřímně. „Jednou z nich je skutečnost, že Loki není mým biologickým dítětem. Ujali jsme se ho s Odinem, když byl novorozencem. Můj muž jej přivezl z invaze v Jotunheimu, světa ledových obrů.“

Vytřeštila jsem oči. „O-oni jsou i… i ledoví obři?“

„Ano, samozřejmě. Obecně platí, že každý z devíti světů má svůj protiklad, kromě jednoho, jímž je Midgard. Ten představuje dokonalou rovnováhu mezi všemi světy.“

„Moment… takže vy a Odin jste ho vychovali a on vás chce za to zničit. To mi na něj sedí,” shrnula jsem si to po svém.

„Je to složitější, než si myslíte,” odpověděla klidně. „S Odinem nejsme bez viny, Loki měl a má důvod jednat tak, jak jedná. Neřekli jsme mu, že není náš, protože jsme se báli, že by se vydal do Jötunheimu hledat své biologické rodiče. To by byla pro Asgard nevyčíslitelná ztráta a reálná hrozba. Loki se o svém původu dozvěděl zcela náhodně, když s Thorem a Válečnou trojkou bez Odinova vědomí jeli do Jötunheimu potlačit revoluci. Byl na tom tehdy zhruba tak, jako vy - král Jötunů v něm vyvolal jeho ledové já tak, jak on sám ve vás nyní vyvolal to ohnivé. Byl zmatený, zrazený a…”

„Modrý,” dokončila jsem za ni. Pravdou bylo, že se jí, aspoň přede mnou, z části podařilo obhájit to, co udělal. Jenže, já se s jeho stavem i přesto stále nemohla ztotožnit. „To ho ale neomlouvá. Když si prošel tím, čím si prošel, měl by sám dělat všechno proto, aby tím nemusel projít nikdo další. Jenže on si vybral tu nejednodušší cestu… pán trpěl, tak musí trpět i ostatní.”

„Chápu vás, Imogeno. Mně samotné se jeho jednání příčí, jen jsem vám chtěla dokázat, že ho k tomu dovedly naše lži.“

„Až na to, že se rozhodoval sám. Nikdo ho neovlivňoval, že ne? Nestáli jste za ním a nešeptali mu do ucha, ať napadne Zemi.“

Frigga jen zahanbeně zakroutila hlavou. Milovala ho, to bylo nad slunce jasné. Udivující, ale jasné.  

„Omluvy se od něj však nedočkáte. Loki je velmi hrdý muž, což je důsledkem jeho asgardské výchovy. Jistě jste tento rys zpozorovala i u svého otce,” nadhodila. Zamyslela jsem se. „Cítí potřebu mít nad lidmi moc, chce mít vše pod kontrolou, je lstivý, nedůvěřivý a vypočítavý. Jakmile se objeví někdo, kdo nedělá to, co by si přál, a koho nemůže ovládat, cítí se ohrožený. Kope kolem sebe a dělá vše proto, aby změnil situaci ve svůj prospěch.”

Tentokrát jsem se zašklebila já. „A tohle všechno mi říkáte až teď? Thor tím měl začít, když se objevil v New Yorku!”

„Kdyby vám Thor řekl, že vás vezme na Asgard proto, že se podobáte mému nevlastnímu synovi více, než si dokážete představit, a já si přeji, abyste ho přivedla na správnou stranu, souhlasila byste?”

„Jasně že ne!” Frustrovaně jsem rozmáchla rukama. Vylítla z nich další dávka jisker a Frigga mi věnovala pohled ze sorty ‘Tak vidíš’.

„V Lokim je, přes to všechno, i kus dobra,” pronesla chabě. „Přeji si, aby vám ho ukázal tak, jak ho ukazuje mně pokaždé, když mne spatří ve své cele. Neházejte flintu do žita, Imogeno. Jste chytrá žena, jsem si jistá, že přijdete na způsob, jak si ho získat.”

„Podívejte, já nevidím důvod, proč bych měla chtít si ho získat. Zatím mě urazil, ponížil - to, prosím pěkně, hned několikrát - a udělal ze mě vobludu. Nemám žádného úhlavního nepřítele, ale kdybych nějakého měla, jsem si jistá, že ani on by neměl takové skóre!” pronesla jsem chladně. Potřebovala slyšet můj úhel pohledu na věc jako koza drbání. „Když se ani nesnaží přijmout možnost, že bychom spolu mohli vycházet, a odstrkuje mě od sebe, tak proč bych se měla snažit já?!“

„Imogeno…” vydechla Frigga, už poněkud zoufale. „Prosím vás, mějte s ním trpělivost. Pomůže-li vám to, řekněte si, že to děláte pro Asgard, nikoli pro něj.“

Přimhouřila jsem na ni oči. Ani za mák se mi nelíbilo, že za ním mám nadále chodit. Frigga si od toho slibovala bůh ví co, já ale věděla, že je Loki jenom arogantní, sebestředný hulvát s psychopatickými sklony, a byla jsem skálopevně přesvědčená, že veškerá naše podoba spočívala jen a pouze v tom, že jeden z našich rodičů měl slabost pro obry. Toť vše.

„Tak fajn,“ řekla jsem nakonec, po delší odmlce. „Ale bude to probíhat za mých podmínek.“

Frigga mě obdařila úlevným pohledem, než vzala mou rozohněnou dlaň do svých, stiskla ji a pohladila mě po hřbetu. Pak se ještě mile usmála a já si najednou nebyla schopna vzpomenout, proč jsem téhle roztomilé paní kdy odporovala.

„Cokoli si budete přát, mé dítě.“

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za královnu IV.: