OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za královnu X.

20.06.2019 (20:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1115×

Válečná rada

„Hej, počkej,“ oslovila jsem ho po tom, co jsem se dostala přes své pochroumané ego z toho, jak mně, tam v knihovně, opět vyhrožoval a urazil mě. Ale tak... do jisté míry to od něj byla reakce na mé a Thorovo popichování. Když jsem to vzala takhle, nebylo tak těžké to pochopit.

Napřed se zdálo, že nezastaví, tak jsem se natáhla a čapla ho za předloktí. Účel to splnilo – zastavil se a střelil ke mně pohledem. Naprázdno jsem polkla a sklopila oči, abych se nemusela bezcílně utápět v těch jeho, smaragdových.

„Hele, já... nejspíš ti dlužím omluvu,“ začala jsem rozpačitě.

„To snad ne! Překvapuje mě, že to slovo vůbec znáš.“ Dokázala jsem si živě představit jeho úšklebek.

„No dovol? Že ho používám jednou za dvacet let, ještě neznamená, že ho nemám ve slovníku,“ pokřiveně jsem se na něj usmála v pokusu o odlehčení situace. Odfrknul si a vymanil své předloktí z mého sevření. Už už se chystal odejít, jenže já ho nenechala.

„Promiň, že jsme se do tebe s Thorem naváželi,“ pronesla jsem, jak nejrychleji to šlo. Loki semknul ruce v pěsti. „Ale my to nemysleli zle, sakra! Thor se ti tím snažil říct, že mu nezáleží na tom, čí krev ti koluje v žilách! Vždycky budeš jeho divnej brácha se slabostí pro knížky a anarchii. A jsem si na tuty jistá, že tvoji rodiče… no, minimálně tvoje máti to cítí úplně stejně.“

Kvapně se otočil čelem ke mně, chytil mě za ramena a zatřásl se mnou. Byli jsme si tak blízko, že jsem ucítila jeho kolínskou – pomerančový květ vyvážený jakousi ostrou, těžkou, dřevnatou vůní.

„Co ty o tom víš?! Vzali tě snad, po narození, z jiného světa? Žila jsi celý život v domnění, že z tebe jednou bude královna, jen aby ti pak sdělili, že jsi bastard, Imogeno?!“

Zavrtěla jsem hlavou ze strany na stranu. V očích se mu zaleskla rudá a Ohnivá uvnitř mě začala bít na poplach. Bylo jasný, že byl nebezpečný svému okolí, a jeho červené oči byly důkazem, že byl nebezpečný i sám sobě. 

„Ne, to ne,“ špitla jsem. „Ale celý můj život mi lhali, stejně jako tobě. Kdyby se neukázal tvůj brácha, ani bych nevěděla, odkud pocházím!“ vmetla jsem mu do tváře svou obranu. Nadechnul se k nějaké jistě velmi oduševnělé poznámce, ale já ho předběhla. „A pak jsi přišel ty a prostě jsi mě proměnil v tu… Ohnivou! Nedals mi možnost výběru, nenaučil jsi mě to ovládat – prostě jsi mě hodil do vody a řekls plav!“

Zatnul čelisti. „Co ode mě čekáš? Mám tě politovat?! Mě taky nikdo neučil jak se vypořádat s mou jötunskou podstatou!“

„Ale nás dva přece vůbec nemůžeš srovnávat!“ vyjekla jsem. Posledně, když jsem byla vzteky bez sebe, jsem se proměnila v chodící sopku, takže jsem radši zavřela oči a pokusila se zklidnit několika nádechy a výdechy. „Tys v tomhle světě aspoň nebyl nováček! Jako princ ses musel učit o ostatních světech a jejich obyvatelích. Já takový luxus neměla! Navíc, máš magickou moc, já ne!“ 

Kdesi v mojí blízkosti se ozvalo odkašlání. Loki ode mě okamžitě ustoupil a oba jsme hlavou trhli oním směrem.

Ve dveřích jedné z k chodbě přilehlých místností stál Fandral, též známý jako flirtující blonďák. Tentokrát měl ale obočí nakrčené, na čele se mu rýsovaly vrásky.

„Lady Gen,“ oslovil mě, než se tvrdým pohledem přesunul na Lokiho a chvíli na něm setrval. Pak kouknul zpět na mě, jeho pohled už podstatně měkčí. „Snad nevyrušuji.“

Povzdechla jsem si, než jsem záporně zakroutila hlavou.

„Zdravím, Fandrale. Ne, nerušíte.“ Hlavou jsem kývla k místnosti za ním. „Už to začalo?“

„Ještě ne, má paní. Válečná rada vyčkává vašeho příchodu.“ S tím se uctivě uklonil.

Kousla jsem se do rtu, neboť jsem se cítila krajně nesvá. Přes rameno jsem koukla na Lokiho, abych se setkala jen a pouze s jednou z jeho ledových masek. Jeho výraz neříkal vůbec nic o tom, jak se cítil, jestli se mnou souhlasil, nebo ne. Už zase tu přede mnou stál kus ledové kry, kus tvrdého, ryzího, neobroušeného diamantu. Přála jsem si, aby mi dal aspoň hrubou ideu o tom, co se mu honilo hlavou, jenže on ne. Zarytě si stál za svým. Projevy emocí považoval za slabost – to mi bylo jasné už toho dne, kdy jsem s ním poprvé prohodila pár slov.

Kdo se v něm ale takhle, kruci, měl vyznat?!

Nevěděla jsem, jestli věděl, že mě Asgarďané považovali za člena Válečné rady, nebo jestli se to dozvěděl až teď. Nedal mi nic, čeho bych se mohla chytit. Ruce spojil za zády, stál rovně a s hlavou hrdě vztyčenou, u čehož se tvářil, že ho ani trochu nezajímají bytosti tak mondénní, jako lidi. V tu chvíli jsem v něm uviděla toho prince, o kterém si tu všichni špitali. Důstojný a tichý.  Byl by dobrý král? No, rozhodně po trůnu hodně toužil. Pravděpodobně i víc než Thor, který byl opravdovým korunním princem. Nebyla jsem žádný expert na absolutistické monarchie, ale kdybych byla běžnou obyvatelkou Asgardu, asi by se mi moc nelíbilo, kdyby na trůn usednul, místo Odinova legitimního syna, nalezenec z vedlejší planety.

Do háje.

Konečně jsem pochopila, kam se mě celou tu dobu pokoušel nasměrovat. Došlo mi, proč se cítil zrazeně. Nebylo to fér, ale co je fér? Život se mazlí jenom s několika šťastlivci. Kdybych se měla já chtít mstít všem, kteří mi kdy ublížili, padla by půlka New Yorku, New Jersey a celá moje rodina!

„Mohu vás ze schůze omluvit, přejete-li si to,“ navrhnul Fandral, čímž mě přivedl zpátky do reality. Zamračila jsem se.

„To nebude nutné, už jdu,“ prohlásila jsem sklesle. Byla jsem zklamaná z Lokiho nezájmu o mou osobu - ať už zdánlivého, nebo opravdového. Nevěděla jsem, kde tohle ve mně pramenilo, ale musela jsem si konečně nalít čistého vína. Prostě mi záleželo na tom, co si o mně ten norský šašek myslí.

Bez dalšího pohledu za sebe jsem pozdvihla sukni svých pastelově žlutých šatů a odebrala se rychlým, rázným krokem k Fandralovi.

„Ohniví obři překročili hranici naší trpělivosti! Zneuctili Všeotcovu vládu, zneužili naší dobroty, a za našimi zády uspořádali schůzi světů!“ hřměl Volstagg.

Ostatní přítomní (zejména tedy Fandral, Thor a ještě jeden chlápek, kterého jsem prozatím neznala) zahlučeli v souhlasu. Sif horečně přikyvovala, Hogun též, jen s o něco menší vervou. Pak tu byla ještě blonďatá mláďata – holka a kluk, kterým mohlo být sotva osmnáct let. Ti se tvářili nepřítomně, což bylo celkem pochopitelné, vzhledem k jejich věku. Nezajímal je nějaký Muspelheim, chtěli lítat někde venku, nebo za opačným pohlavím. Ideálně obojí najednou.

Další z přítomných, který se nezdál být tak hr do invaze, byl starší muž přímo naproti mně. Stejně jako já, i on začal pohledem putovat po místnosti. Očima jsme se setkali a on si mě chvíli, mlčky a zkoumavě, prohlížel svým zlatým pohledem. Pak se lehce usmál a já mu úsměv opětovala.

„Měli bychom na Muspelheim vpadnout a ukončit to divadlo!“ zahalekal Thor. U stolu se zvedla další vlna souhlasného šumu.

Ach, Thore. Kdy konkrétně, mezi tím, cos mě dovedl do knihovny a začátkem tohohle sněmu, se z tebe stal druhý Napoleon?

„Hou, hou,“ protáhla jsem naoko laxně. Nečekala jsem, že se všechny zraky v místnosti přenesou k mé osobě, proto jsem se nervózně ošila. Ještě jsem se začervenala, než jsem se narovnala a přednesla to, co jsem měla na srdci: „Sundej nohu z plynu, Habáne. Co takhle zvážit nějaké alternativní možnosti předtím, než vpadneš do cizího světa? Jak víme, tohle už tu jednou bylo. Udělal to tvůj brácha a nedopadlo to dobře.“

Thor se zamračil. Tentokrát to byla Válečná trojka, jejíž členové se nepohodlně ošili.

Jako první mi odpověděl Odin: „Co konkrétně máte na mysli oněmi alternativními možnostmi, dítě?“

„Nó…“ začala jsem, ve snaze získat čas. Co to sakra bylo za otázku? Chtěl mě znemožnit? Tss, ani bych se nedivila!

„Rovněž se domnívám, že vpád do Muspelheimu není pro Asgard vhodným řešením,“ ozval se starší muž se zlatými duhovkami odnaproti. Byla bych mu poděkovala za záchranu, nebýt v místnosti přeplněné bojechtivými Nory. „Mohli bychom na místo setkání poslat delegaci tří diplomatů ze všech světů, které Muspelové opomněli pozvat. Bylo by to, z naší strany, neutrální gesto.“

„Ve vší úctě, Tyre,“ ozvala se Sif. „Kdo nám zaručí, že je Muspelové na místě nezabijí?“

„A kdo ti zaručí, že na místě nepobijí vojsko, které tam pošleš?“ vypálila jsem dříve, než jsem si stihla rozmyslet jak pokračovat. Sif se triumfálně zašklebila, jako by věděla něco, co já ne. Tou dobou už jsem si dokonce získala i pozornost dvojčat.

„Pohybujete se zde jen pár dní, a tak je pochopitelné, že nemáte dostatečné znalosti o asgardských válečnících,“ oznámila mi bohyně fitness center s krutou věcností. „Naše armáda Einherjar je největší ze všech devíti armád. Máme tisíce trénovaných pěšáků, lučištníků, kavalérii i odborníky na boj s kopím. Naše zbroj je kutá z vanahaimské oceli. V případě nouze jsou na Asgard povolány Valkýry, elitní bojovnice vycvičené k boji ve všech světech samotným Všeotcem.“

„To je fakt,“ přidal se Fandral. „Pro dobytí Muspelheimu nám stačí tři jednotky Einherjar a několik Valkýr. Povedeme je my sami. Připočteme-li vánskou a ljósalfskou armádu, budeme mít početní převahu.“

„Proboha, to se mi snad zdá! Lidi, copak jste ještě neviděli ani jeden díl Hry o trůny?!“ Musela jsem se sakra přemáhat, abych neprovedla facepalm. Takhle to tu chodilo? Bojechtiví Vikingové si vymysleli nesmyslný útok, a ostatní tomu nečinně přihlíželi?

Odin mě propíchnul svým jediným okem. „Máte k záležitosti co dodat, lady Imogeno?“

„Samozřejmě že jo!“ vyhrkla jsem, plná odhodlání zabránit krveprolití. „Všeotče, Thore, apeluji na váš zdravý rozum. Nemůžete tam přece poslat vojsko! Co když jsou na to připravení? Co když je právě to účelem té jejich schůzky? Je možné a pravděpodobné, že nás jenom chtějí vyprovokovat k útoku!“

„Co tedy navrhujete?“ zeptal se mě stále ještě neznámý, tmavovlasý chlápek.

Pokrčila jsem rameny. „Dala bych prostor nápadu tady…?“

„Tyr,“ doplnil mě pobaveně zlatooký dědula odnaproti.

„Jo, lorda Tyra. Ehm, promiňte,“ broukla jsem omluvně. „Tři diplomaté jsou určitě lepší možností než desítky vojáků. Muspelové je těžko můžou zabít – tak zřetelný krok vstříc válce by před ostatními světy jen těžko obhájili. Maximálně je pošlou zpátky, a jestli to udělají, pak bude jasné, že nás tam nechtěli, a my budeme moct uvažovat jak postupovat dále. Toť můj názor.“

Všichni přítomní seděli jako opaření. Zřejmě nebyli zvyklí na konstruktivní kritiku. No, měli by si začít zvykat, když mě teda chtěli mít v té svojí radě.

Byla jsem na sebe teď, tak trochu, pyšná. Obzvláště když jsem si všimla Sifina nakvašeného obličeje.

„Nuže, dávám hlasovat,“ oznámil Odin. „Kdo souhlasí s přímým útokem, nechť se přihlásí.“

Ruku zvedli Sif, Fandral a neznámý, hnědovlasý chlápek. Ha! Fandral určitě hlasoval jenom proto, že by bylo blbé, kdyby nezvedl ruku pro svůj vlastní návrh. Takže doopravdy tomu věřila jenom Sif a chlápek, kterého pravděpodobně klátila. No, to poslední berte s rezervou.

„Výsledek je tedy jasný,“ prohlásil místní Don Corleone z čela stolu. „V první fázi do Muspelheimu Asgard, Vanaheim a Ljósalfheim posílají delegaci tří diplomatů. Baldre, postarej se o to.“

„Jak si přeješ, otče.“ Hnědovlasý chlápek sedící vedle Sif, který hlasoval pro Fandralův návrh, se uklonil.

Moment. Otče? To jako, že… Thor měl bráchu? Ještě jiného než masového vraha? Střelila jsem k Baldrovi pohledem. Byl tmavovlasý, ale oči měl modré, stejně jako Thor. A vlastně, celkově si byli v obličeji dost podobní. Jen postavou byl trochu méně mohutný než Habán. No to mě podrž!

Odine, ty proutníku, přiznej barvu! S kým jsi tady Baldra měl, že je tmavovlasý?    

Odin zanedlouho ukončil schůzi a všichni se začali zvedat k odchodu.  

„Lady Imogeno, na slovíčko,“ prohlásil Všeotec poté, co jsem se úspěšně vyšvihla na nohy. Hleděl na mě nečitelně, tudíž jsem neodhalila, zda jsem měla průšvih, a jestli ano, jak byl velký. Sif do mě, při průchodu kolem, vrazila ramenem. Asi nemusím popisovat vlnu negativních pocitů, která se ve mně vzedmula. Věřím, že už máte dobrou představu.

To Thor mi položil ruku na rameno a, s povzbudivým úsměvem na tváři, jej stisknul.

„Doneslo se mi, že vaše pokusy proniknout k Lokimu se neshledaly s úspěchem,“ vyjel na mě Odin, jakmile se dveře za posledním odchozím zavřely.

„Je to s ním těžké, výsosti,“ vydechla jsem frustrovaně. „Snažím se ho přimět, aby-“

„Ukončete to,“ přikázal mi. Nechápala jsem, proto pokračoval. „Vaše snahy jsou marné. Loki za Asgard nikdy bojovat nebude a vy teď máte důležitější úkol.“

„A-ale vaše žena-“

„Moje žena není vládkyní Devíti světů,“ přerušil mě zostra. „Královnin úsudek zamlžují její city k Lokimu. Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak bude. Vaše budoucnost však není spojena s bohem klamu, dítě.“

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za královnu X.: