OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Království za královnu XVI.

14.07.2019 (09:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1241×

Rodiče

V obličeji se mi změnil snad tisíc výrazů. Nejdřív jsem byla ráda, že ho vidím, pak jsem si ale vzpomněla, že nesmím být tak vřelá, protože mi celý život lhal, a nakonec jsem se musela zhluboka nadechnout, abych se nerozbrečela.

„Gen? No to je dost, že ses ukázala!“ vydechl překvapeně můj otec, obdařiv mě dvěma pusami na tváře a krátkým objetím. Úplně jako by se nic nestalo. „V tuhle dobu bych tě tu sice nečekal, ale jsem moc rád, že tě vidím. Vzala sis volno v práci?“

„J-já… ne, v práci teda fakt volno nemám. Já už vlastně ani nemám žádnou práci,“ sesmolila jsem v odpověď, až příliš rychle. Pak jsem zavrtěla hlavou, abych se – v rámci možností – uklidnila. „Táto, co to má znamenat? Ty nevíš, co se stalo? Erin ti to neřekla?“

Podezíravě přimhouřil obočí. „Co mi měla Erin říct?“

„Že si pro mě přišel tady Thor, tvůj starý známý, a vzal mě s sebou do Asgardu!“ vyjekla jsem nakonec, přičemž jsem rozhodila rukama.

Můj táta zblednul a pak zezelenal. Několikrát se nadechnul k řeči, ale ani jednou z jeho úst nic nevyšlo. Nakonec si prsty unaveně protřel své blankytné oči a rukou pomalu přešel v prohrábnutí vlasů. Tak dobře jsem ten pohyb znala. Sama jsem dělala to samé, vždy když jsem cítila, že jsem v bezvýchodné situaci.

„Takže vy jste Thor, syn Odinův,“ táta promluvil směrem k blonďákovi za mnou. Nepřipadalo mu to směšné, ani na sekundu se nezatvářil, že existoval aspoň milion důvodů, proč by mi tu verzi neměl věřit. Vlastně vypadal dost smířeně, a já v jeho očích konečně zahlédla tu vlastnost, o které mě Frigga informovala v souvislosti s Lokim – asgardskou hrdost.

„Je mi ctí, princi. Když jsem vás viděl naposledy, kradl jste svým starším bratrům plyšová kladívka.“ Thorovi se lehce uklonil a on se rozesmál jeho vtipu. Tohle byl prostě můj táta… nikdy mu nedělalo problém odlehčit situaci trefným vtípkem nebo komentářem. „A vy jste kdo, mladý muži?“

Překvapilo mě, že se táta nezapomněl uklonit, přestože už bůhvíjak dlouho žil na Zemi. Že by síla zvyku?

Pootočil se k Lokimu. Ten se uctivě uklonil a oslnivě se na taťku pousmál.

Ach jo, jak hluboce v háji já z těch jeho úculů byla, to až nebylo hezké.

„Jmenuji se Loki, jsem Odinův druhorozený,“ představil se.

„Och ano, poznávám vás. Vlastně, je dost těžké na vás zapomenout. Pokusil jste se ovládnout Midgard, nepletu-li se,“ podotknul taťulda. S Thorem jsme si věnovali všeříkající pohledy a já na moment dostala chuť se Lokimu začít smát.

Ha! Padla kosa na kámen!

„To je dávná historie. Výbojné období už mám za sebou,“ pravil realisticky muž, pro kterého jsem měla slabost.

„To rád slyším,“ opáčil táta s úšklebkem. „No, děkuji vám, že jste přivedli mou dceru zpět, pánové. Nevím, jak bych se vám odvděčil,“ snažil se mluvit vyrovnaně, ale já cítila, že nebyl ve své kůži. No bodejť by taky byl! Přijela se mu ukázat jeho dcera, v rámci výletu na Asgard, který podstoupila víceméně jen a pouze kvůli němu a jeho ženě, a on jí dlužil miliardu odpovědí!

„Nejsem tu na dýl, táto,“ informovala jsem ho, ve snaze vyvést ho z omylu, ve kterém se dost možná plácal. „Přijela jsem proto, že Asgardu hrozí nebezpečí, a já mu nemůžu pořádně pomoct, dokud se nedozvím, kdo vlastně jsem a co všechno dokážu. Jakmile získám odpovědi, vrátím se tam zpátky.“

„Ach tak.“ V obličeji znatelně posmutněl, než kouknul po Lokim a Thorovi pro ujištění. Jelikož ale byl Asgarďan, stál přede mnou narovnaný, s bradou zdviženou. Se svým tíživým údělem se, jak už měl ve zvyku, vyrovnával mimo oči publika.  

Ach jo, proč já musela po našich podědit všechny ty vlastnosti, které stály za houby? Kdybych byla hrdá jako táta, to by teprve byl fičák!

„Dovolte mi tedy vás všechny aspoň pozvat na čaj,“ navrhnul můj táta a já přikývla. Loki mi dal ve dveřích přednost. Nechali jsme se dovést do obýváku.

Nic se tu nezměnilo od doby, co jsme tu se ségrou, plus minus před pozemskými třemi měsíci, byly na večeři. Udivovalo mě, že si naši nevšimli, že jim dcera odcestovala na druhý konec vesmíru. Vídali jsme se sice jen jednou měsíčně, takže Erin stačilo mě z pravidelné večeře u našich párkrát omluvit, ale i tak. To se ani trochu nepozastavili nad tím, že jsem jim tak dlouho nezvedala telefon? Byla jsem jejich beruška! Co jim to sakra moje sestra o mně nakukala, že se o mě najednou nezajímali?

„Táto, jak to, že jsi nevěděl, že jsem pryč?“ otázala jsem se zpříma, když dorazil s tácem čaje.

„Erin nám u večeře řekla, že si nepřeješ být rušena, protože máš moc práce s výzkumem a psaním své dizertační práce. Máma mi říkala, ať za tebou zajedu, ale odmítnul jsem to. Pamatuju si, že když jsem se učil na doktorát, nic jsem si nepřál víc, než aby mě nikdo nerušil,“ vysvětlil, já si odfrkla.

Neskutečný! Moje ségra je taková lhářka! S Lokim by si mohli potřást pravicí. A kdyby se vzali a měli spolu děti, byli by to Pinokiové!

„Nezlob se na svou sestru, miláčku, je to moje chyba. Erin se jen…“ povzdechnul si, trošku bezradně. „Myslela to dobře. Pokoušela se mě a tvou matku chránit před naší minulostí.“

Zašklebila jsem se a trochu se začervenala, když mě oslovil, jak mě oslovil. Musela jsem se setsakramentsky snažit, abych se udržela a nekoukla na Lokiho.

„Oukej, mně to vlastně může bejt jedno – jste to vy, komu lhala. Pokud to nevadí vám, tak se nemám co rozčilovat,“ snažila jsem se mluvit tak vyrovnaně, jak jen to šlo. Cítila jsem se zrazená a tátova slova mi, v tomhle směru, zrovna moc nepomáhala. „Proč jste mi ale neřekli pravdu o tom drobném ohnivém problému, který máme v rodině?!“

Táta se lehce zaškaredil. „Kdybychom ti řekli pravdu, zničili bychom jedinou naději na normální život, která byla naší rodině Odinem svěřena. Je mi líto, že ses to musela dozvědět takhle, ale stojím za tím, co jsme s matkou udělali. Bylo to ve tvém nejlepším zájmu.“

Pozdvihla jsem obočí. Slyšela jsem, jak se Thor po mé pravici ve svém křesle trošku předklonil, přičemž byl jeho výraz dost podobný tomu mému.

„Prosím?“ vyhrkla jsem nevěřícně. „Táto, uvědomuješ si, že jste mi dvacet pět let lhali? Jéje, pardon, vlastně ne! Vy jste mi jenom neříkali pravdu!“ dodala jsem ironicky a pokračovala v řeči předtím, než stačil promluvit on. „Dokážeš si vůbec představit, jak mi bylo, když pro mě Thor přišel? Netušila jsem, která bije. Myslela jsem, že si ze mě střílí! A když mě vzal na Asgard, byla jsem mimo. Totální mimoň z jiný planety! Tolik let svýho života jsem strávila studiem farmacie a makáním u Shephardový. A k čemu mi to bylo, no? Úplně na houby!“

„Pleteš se, Imogeno. S matkou jsme tobě a Erin dali možnost života s perspektivním výhledem do budoucna!“ obořil se na mě. „Mohli jsme zůstat v Asgardu a vychovat vás jako měšťanky. Myslíš, že bys kdy dostala práci lepší než dvorní dáma nějaké šlechtičny? Ne! Kdybychom zůstali v Asgardu, nebyla bys ničím!“

Zamračila jsem se. Vzal mi tím totiž vítr z plachet. Faktem bylo, že koncept asgardské společenské hierarchie nebezpečně připomínal tu evropskou tak sedm set let zpátky. Což bylo celkem logické, když bylo Devět světů založených na tom, co si parta Vikingů vymyslela v době, kdy měli dlouhou chvíli za chladných norských nocí, mezi děláním dětí a plavením se na jih. Ideu rovnocennosti a stejných příležitostí pro všechny, s níž bylo (zhruba o půl tisíciletí později) založeno prvních třináct kolonií budoucích Spojených států, to nevidělo ani z rychlíku.

„Tak fajn!“ vyrazila jsem ze sebe neochotně. „Ale proč jste o tom neřekli jenom mně? Erin to věděla!“

Tentokrát táta stisknul čelisti. Děsila jsem se toho, co mi řekne. Už tak vypadal, na svůj standard, dost zničeně. „Myslím, že tuhle část by ti měla vysvětlit matka.“

„A vidíš ji tu snad někde?“ prskla jsem netrpělivě.

Thor s Lokim se, téměř ve stejnou chvíli, zatvářili překvapeně, přičemž vejrali někam za mě. K mým uším se doneslo nesouhlasné zamlaskání, s nímž oním směrem kouknul i táta. Tomu se ale tváří prohnala úleva.

„Tady jsem,“ donesl se ke mně nezaměnitelný, unavený hlas mojí mámy. Rychle jsem se otočila a vykoukla ze zákrytu za opěrkou křesla. Ona ale pomalu přešla k nám a nám se naskytnul krásný pohled na její osobu v celé její ohnivé kráse.

Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že moje máma je vážně kus. Dcery už prostě mají v popisu práce o svých matkách takové věci šířit. Výškou trumfla tátu a dokonce ho i, o dobrých deset cenťáků, převyšovala – to prosím i bez šteklí. Nebyla žádné tintítko – Odin její lidskou formu dostatečně obdařil jak v oblasti boků, tak v oblasti hrudníku. S Erin jsme to měly hezky rozdělené – já byla prdelatá jako máma, ségra byla prsatá jako máma. Na rozdíl od mámy, po tátovi jsme ale podědily útlé nohy, kterých si ani jedna z nás nevážila tak, jak by měla. Pleť měla tmavší, s čímž korespondovala i barva jejích očí a vlasů. Poslední zmíněné si ale – bůh ví proč – vytrvale odbarvovala na blond. Nikdy jsem tyhle její choutky moc nepochopila. Pro mě byla blonďatá znakem lidské hlouposti přibližně do doby, než jsem potkala Thora, a vůbec, celý blonďatý zbytek té vikinské skvadry.

Přišla z práce, proto neměla na nohách lodičky. Zbavila se jich už v hale a do obýváku doťapkala bosky. Na sobě měla prosté a decentní světle fialové šaty po kolena s dlouhým rukávem, nejspíš z bavlny. V pase byly zúžené a ona si pomohla uzounkým béžovým opaskem, aby podtrhla své ploché břicho. Přes rameno měla béžové sako. Působila elegantně, jak už bylo – u kurátorky sbírek Metropolitního muzea umění a přednášející dějin umění na Barnard College Kolumbijské university – běžné.

Oprava – pro mě s tátou to bylo běžné. Thor s Lokim na ni vejrali jak špačci do oškrabin. S jejím příchodem se zvedli, stejně jako já, to jim ovšem v ohromeném vejrání nezabránilo.

„Čau, mami,“ vydechla jsem, u čehož jsem se vyšvihla na nohy. Srdce mi bušilo jako o závod. Chyběla mi… oba mi s tátou chyběli, ale máma víc. Byla jednou z mých nejlepších kamarádek.

„Ahoj, zlato, co ty tady? Jak ti jde studium?“ Bez okolků se ke mně nahnula, objala mě a vlepila mi pusu na tvář.

Proboha, ona snad vážně nemá nejmenší tušení…

„Tihle dva fešáci jsou tu s tebou?“

„Jo, ale nikde se tím nechlubím,“ ušklíbla jsem se a koukla kolem sebe. Jaime i Cersei Lannisterovi už se aspoň dali na škrábání svých brad z podlahy.

„Nedivím se ti,“ odpověděla mi pobaveně, v narážce na nemožnost těch dvou reprezentantů Asgardu. „Umí to mluvit?“

„Uch, odpusťte mi rozpaky, lady Sólveig. Mé jméno je Loki, je mi ctí.“ Jako první se vzpamatovala Čarodějnice. V momentě svíral máminu dlaň ve své a vtisknul jí decentní polibek na hřbet. U toho se uklonil a nasadil svůj šarmantní úsměv.

Jaime naštěstí Cersei rychle neutralizoval vytlačením z mámina zorného pole.

„Jsem Thor, madam. Syn-“

„Vím, kdo jste,“ opáčila a vytrhla svou ruku z Thorovy. Na tváři se jí objevilo několik vrásek a ona se otočila, aby koukla na tátu. „Sörene, co to má znamenat?“

Ten očima vyhledal ty její, zatímco semknul rty do úzké linky.

„Ví to, Sólveig,“ prohlásil prostě. „Vysvětlil jsem Imogeně, proč jsme se rozhodli vychovávat ji a Erin na Zemi. Zbytek je na tobě.“

Vydechla z plic všechen vzduch a na moment se zatvářila hrozně útrpně. Zavřela oči a dlaněmi si promnula spánky, jako by se pokoušela se uklidnit.

„Klid… chce to klid,“ zamumlala si pro sebe. Nesouhlasila jsem, ale neměla jsem odvahu se s ní přít. Loki na mě tázavě juknul, já ho ale uzemnila prostým máchnutím dlaně.

Abyste rozuměli, moje máma byla umělkyně, a jako taková se vypořádávala s věcmi po svém. Když byla naštvaná, smutná nebo ve stresu, malovala, proto stálo v obýváku pět malířských stojanů a na každém z nich se skvěl nedokončený obraz.

S tátou se skvěle doplňovali – on byl realista, máti byla umělkyně.

„Mami,“ oslovila jsem ji jemně a trpělivě čekala, dokud nezareaguje. Byli jsme zvyklí s ní zacházet v rukavičkách.

„Ano. Ano… už.“ Pomalu sundala prsty ze spánků, otevřela oči a obdařila mě provinilým pohledem. „Je mi to líto, beruško, já… chtěla jsem pro tebe a tvou sestru jen to nejlepší.“

„Já vím, všechno odpuštěno,“ špitla jsem sotva slyšitelně a nepohodlně sebou zašila. Nevěřila jsem, že se mi ta slova právě skoulela z jazyka. Všechno to působilo tak nereálně! Znáte ten pocit, kdy si připadáte jako ve snu? Všechno kolem je mlhavé a vy nevěříte, že se to opravdu děje, protože vám připadá, že už se to někdy stalo. Myslím, že psychologové to nazývají termínem zpomalené vnímání, nebo podobně vznešeně.

Abych se ale nedostala moc daleko od pointy příběhu, bylo mnohem těžší vinit naše ze všeho zlého, co se mi kdy přihodilo takhle in natura, než v mých myšlenkách. Myslím, že podstatnou roli v tom hrál taky fakt, že jsem, u všeho toho bezmyšlenkovitého hejtění, sídlila na x světelných let vzdáleném Asgardu a bála jsem se veškerých silnějších emocí, jakož se i průměrný seník třese před dítětem se zápalkami.

„Mami, věc se má tak. Tvůj táta, ten…“

„Surtr,“ doplnil mě Habán.

„Jo, přesně ten – díky, Thore – chce vyvolat válku světů. Snaží se Asgarďany vyprovokovat k tomu, aby napadli Muspelheim a on tak byl, před ostatními světy, z obliga,“ shrnula jsem problém ve dvou větách. Pyšnější už jsem na sebe snad být nemohla. „Myslela jsem, že… no, že bys nám s děduldou mohla trochu pomoct. Hodit s ním řeč, zeptat se ho, co má za problém, přesvědčit ho, aby nezačal válku…“  

Mámě se na čele objevilo hned několik vrásek. Jakmile dosedla na ruční opěrku tátova křesla, sevřel její dlaň ve svých a láskyplně na ni zamžoural.

„No, je-li válka skutečně nevyhnutelná, je správné Asgardu pomoct,“ pronesla odhodlaně.

„Počkej s tím ještě, neznáš všechny detaily,“ prohodil táta opatrně. „Surtr – ačkoli nepředpokládám, že tomu tak je – může být v právu.“

„To teda fakt není,“ opáčila jsem okamžitě.

„Uspořádal v Muspelheimu schůzi vůdců šesti světů, na niž nepozval jen Asgarďany a Odinovy věrné vazaly – krále Alfheimu a krále Vánů,“ pokračoval Thor.

„Poté, co jsme na schůzi poslali trojici diplomatů, za účelem započetí mírových jednání, Surtr nám poslal jejich sťaté hlavy. Všeotec tento jeho čin bere za provokaci a neváhá králi Muspelheimu vyhlásit válku,“ doplnil ho Loki. 

To už jak táta, tak máma zalapali po dechu. Nedivila jsem se jim, Lokiho shrnutí bylo daleko působivější než to mé a Thorovo.

„Ach, ten proklatý starý mezek!“ dostala ze sebe máti, přičemž se jí do tváří pomalu, ale jistě hnala růž. „Zdá se, že se, za tři tisíciletí, vůbec nic nenaučil!“

Nějak jsem si nebyla jistá, zda mluví o Odinovi, nebo o Surtrovi.

„A to tě překvapuje?“ položil jí táta řečnickou otázku. „Od člověka, který se neštítil obětovat tisíce nevinných životů pro to, aby získal vládu nad Muspelheimem, nelze čekat nic jiného!“

Střelila jsem pohledem k Thorovi, ten mi ho opětoval neméně ustaraně. Takže Surtr...

„Pane, madam,“ oslovil je Loki. „Doufal jsem, že byste nám mohli pomoci Surtra pochopit. Mimo války, nevíme, oč usiluje. Veškeré zmínky o něm ve starých knihách jsou vymazány. Poslední týden se o Surtrovi snažím najít cokoli, co by nám dalo výhodu, ale to je nemožné. Na Asgardu o něm nejsou žádné písemné záznamy. Je to, jako by nikdy neexistoval.“

Táta se na něho nevesele pousmál. „Vidím, že i nové generace Asgarďanů jsou drženy v temnotě. Některé věci se, bohužel, od mého odchodu, nezměnily,“ okomentoval to. „No tak se pohodlně usaďte, děti, bude to dlouhý příběh.“

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Království za královnu XVI.: