OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Krasoň a zvíře 1. kapitola

V jedné malé vesničce žil obchodník Burt se svým synem Kurtem, kterému ovšem nikdo ve vesnici neřekl jinak než Krasoň. Říkali mu tak, protože Kurt byl ze všech ve vesnici nejkrásnější. Každá dívka by dala cokoliv za to, aby získala jeho srdce, ale Kurt o žádnou z nich zájem neměl. Dokonce ani Amber, podle všech kluků ta nejhezčí dívka, u něj neměla šanci. Někteří si mysleli, že je to tím, že pro něj žádná není dost dobrá, jiní, že holky nejsou objektem jeho zájmu. Pravdu měli ti druzí. Ovšem jako jedinému takovému ve vesnici a širokém okolí mu připadalo, že jednou zemře osamocený.

Kurt zrovna přicházel z lesní procházky zpět do vesnice a myšlenkami byl v oblacích, snil o poznání nových míst a nových lidí, protože do tohohle města, kde všichni lidé žili stereotypním, spořádaným životem, ve kterém platilo, že si muž v určitém věku najde ženu a bude s ní žít, příliš nezapadal. Myslel na to, že hodně lidí očekává, že si jednou vezme Amber, jenže on ji nechtěl, nemohl by ji milovat. Dál o tom přemýšlel a začal zpívat „Not The Boy Next Door“. (text)

Když dozpíval, všiml si, že ho Amber pozoruje svýma modrýma očima. „Už zas zpíváš,“ ušklíbla se Amber a prohrábla si své dlouhé blonďaté vlasy.

„Ta písnička vyjadřovala mé pocity,“ odpověděl na to Kurt.

„Ale, Krasoni, příliš se pořád zabýváš nějakými zbytečnými pocity,“ protočila nad tím očima „pojď se mnou raději někam,“ dodala.

„Promiň, Amber, ale nemám čas,“ odpověděl Kurt.

„Ale no tak, já nevěřím těm řečem o tom, že jsi vadný,“ ušklíbla se Amber.

„Vadný?“

„Však víš, teplý,“ vysvětlila Amber.

„Teplý neznamená vadný,“ odsekl Kurt a vydal se dál směrem ke svému domu. Znovu si začal zpívat „Not The Boy Next Door“, tentokrát si zpíval ale jen refrén. Amber nad tím jen zakroutila hlavou a šla dál.

Kurt došel do svého domu. „Krasoni, jsi to ty?“ zvolal Burt, když slyšel, že někdo vešel do domu.

„Ano, tati, jsem to já,“ řekl Kurt a lehce se usmál. Potom si všiml, že si Burt balí nějaké věci. „Někam jedeš?“ zeptal se Kurt.

„Jen menší obchodní cesta,“ odpověděl Burt.

„Aha.“

„Chceš něco přivést?“ zeptal se Burt.

„Stačí mi růže,“ odpověděl na to Kurt.

„Ty chceš růži?“

„Ano, růži,“ usmál se Kurt.

Burt přikývnul a obejmul Kurta na rozloučenou. „Dávej tu na sebe pozor,“ řekl mu.

„Budu,“ odpověděl Kurt. A tak Burt vyšel z domu, s Kurtovou pomocí naložil všechny věci na vůz, zapřáhl koně a odjel.

Cesta byla ze začátku příjemná, slunce svítilo a obloha byla bez mráčků. Ovšem potom, co byl Burt již zhruba na půlce cesty, zrovna uprostřed lesa, se obloha zatáhla a spustil se déšť, který se zanedlouho přeměnil ve velmi silnou bouřku. Burt jel ale vytrvale dál. V bouřce a vichru ovšem cesta vypadala jinak, a tak Burt zabloudil. Zamotal se a nevěděl, kudy má jet dál, potom si ale všiml, že v dálce vidí jakousi bránu, schovanou pod neupraveným živým plotem, a za ní nějaké věže. Vyjel směrem k té bráně, zastavil před ní a sesedl z koně.

Pořádně si bránu prohlédl a zjistil, že je pootevřená. Zvědavost mu nedala a vešel dovnitř. Najednou se ocitl v obrovské zahradě plné divokých růží. Za celou zahradou se tyčil obrovský hrad. Rozhlížel se a jeho pozornost zaujaly ty růže. Ihned si vzpomněl na Kurta. Řekl si, že když už se tak hloupě ztratil, mohl by alespoň vzít pro Kurta tu růži. Koukal se kolem po zahradě a hledal nejhezčí růži. Všiml si velké červené růže, která zářila na dálku. Byla nádherná. Řekl si, že takhle růže se přesně hodí pro jeho syna. Došel až k ní a utrhl ji.

Sotva to ale udělal, uslyšel nějaké kroky a pak funění nějakého zvířete. Prudce se otočil a spatřil strašlivého netvora. Byl o něco větší než Burt, měl strašlivé špičaté zuby, stavbou těla připomínal medvěda, byl porostlý srstí a místo vlasů měl lví hřívu. Přesto nevypadal úplně jako zvíře, bylo na něm cosi lidského. Možná ten lidský dojem vyvolávalo to, že stál na zadních nohách, které měl delší než přední, čímž připomínal člověka, nebo možná taky to, že na sobě měl šedé kalhoty, košili a kolem krku měl uvázaného šedivo-modrého motýlka. „Myslíš si, že jen tak můžeš krást v mé zahradě?“ řekl netvor hrozivým hlasem.

„Já, já ch-chtěl jsem růži pro svého ssyna,“ koktal vyděšeně Burt.

„Růži pro syna?“

„Aano, pro mého syna Krasoně, chtěl jsem rrůži, co by byla sstejně tak krásná, jako jje on, pprosím, neubližujte mi,“ koktal dál Burt.

„Tu krádež vám neodpustím,“ odpověděl netvor, chytl tlapou Burta a odtáhl ho k sobě do hradu, tam ho zavřel ve sklepení. Kůň, který byl rád, že si ho netvor nevšiml, se rychle otočil a vydal se hledat cestu zpátky domů.