Krasoň a zvíře 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu druhá kapitola. Kurt se vydává hledat tátu, jak to dopadne?

26.06.2014 (12:00) • Gleefan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 987×

Kurt procházel lesem a přemýšlel o tom, co mu říkala Amber. Najednou uslyšel zvuk kopyt. Jeho kůň Grimley běžel jako o život k němu.

„Grimley!“ vykřikl Kurt a kůň k němu doběhl! „Kde je táta?“ ptal se vyděšeně. Kůň zařehtal.

„Musíš mě za ním vzít!“ řekl Kurt a vysedl na Grimleyho. Grimley vyběhl směrem, kterým přišel a dovezl Kurta až k hradní bráně. Kurt se rozhlédl, přitom trochu znervózněl, to místo se mu vůbec nelíbilo. Ale byl odhodlaný tátu najít, a tak sesedl z koně a prošel bránou do zahrady. Viděl spousty keřů s růžemi. Napadlo ho, že mu tady možná jeho táta chtěl tu růži utrhnout. Šel dál, šel směrem k hradu. Vešel dovnitř a ocitl se v obrovské tmavé hale.

„Tati?!“ volal a rozhlížel se kolem, ale nikdo se neozýval. Potom si všiml, že se před nějakými dveřmi válí na zemi červená růže. Neváhal a zkusil dveře otevřít, naštěstí nebyly zamčené, a tak je mohl otevřít. Za dveřmi se nacházelo schodiště, které vedlo kamsi dolů do sklepení. Vydal se po těch schodech a znovu začal volat: „Tati, tati?“

Burt to uslyšel a ihned poznal hlas svého syna. „Né, Krasoni, nechoď sem,“ zavolal na něj.

Ale když Kurt uslyšel jeho hlas, udělal přesný opak a rozběhl se dolů ze schodů. Potom, co seběhl dolů, uviděl mříže a za nimi na zemi seděl jeho táta.

„Proboha, kdo ti to udělal?“ vykřikl Kurt. „Byl to netvor, strašlivý netvor. Musíš odsud zmizet!“

„Nenechám tě tu.“

„Né, on si tě všimne a…“ Burt ani nestačil doříct větu a najednou oba uslyšeli kroky. Netvor vešel do sklepení.

„Co tu děláš?“ zavolal na Kurta. Kurt se otočil a pohlédl na netvora, vyděsil se a chtěl utéct, potom se ale nadechl a podíval se netvorovi do očí.

„Přišel jsem pro svého otce!“

„Ty jsi Krasoň, že?“ zeptal se Netvor. Kurt přikývl. „Pustím tvého otce. Ale pustím ho pouze pod jednou podmínkou,“ řekl Netvor.

„Jakou?“ zeptal se Kurt.

„Místo tvého otce budeš mým vězněm ty - navždy!“

„Né, Krasoni, nedělej to!“ vložil se do rozhovoru Burt.

„Dobře, souhlasím!“ odpověděl Kurt.

„Krasoni, prosím, ne.“

„Já musím, tati, je to moje vina, že jsi tu. Neměl jsem chtít tu růži.“

„Nemůžeš za to, život máš ještě před sebou, nemůžeš tu zůstat místo mě,“ řekl Burt žalostně.

„Ticho!“ zavrčel Netvor. „Tvůj otec je volný,“ řekl Kurtovi, popadl Burta do jedné ruky, druhou strčil Kurta do cely a zamkl za ním.

Potom si přehodil Burta přes záda a běžel ho odnést ven. Venku ho posadil na svého černého koně a pobídl koně, aby ho odvezl. Ten neváhal a okamžitě uháněl s křičícím Burtem pryč. Nakonec vzal Grimleyho a odvedl ho do své stáje.

Kurt se sesunul ke stěně a začal plakat.

„To bude dobré,“ ozvalo se najednou z rohu. Kurt se podíval na místo, odkud se ozýval hlas, a všiml si něčeho, čeho si předtím nevšiml. V rohu stál chrlič se sumčí hlavou a zvířecím tělem. Kurt si říkal, že asi už blázní, když si myslí, že na něj mluví chrlič. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Chrlič udělal několik kroků dopředu a došel až k mřížím cely.

„Jsi živý nebo jsem se zbláznil?“ podíval se Kurt nevěřícně na chrliče.

„Jistěže jsem živý, je nás plný hrad,“ usmál se chrlič a ukázal tak své ostré zuby, čtyři špičáky měl oproti ostatním zubům o něco delší.

„Přesně tak,“ ozvalo se od stropu. Kurt se tam podíval a všiml si netopýra. Netopýr se usmál a sletěl dolů, kde bylo více světla. Kurt si ho mohl prohlédnout a zjistil, že je to pouze mramorová socha netopýra. Netopýr měl děsivé zuby, ale zároveň měl velké roztomilé oči a dívčí rty. Tudíž to nebyl netopýr, ale netopýra.

„Jsem Mercedes,“ představila se.

„Já Kurt,“ řekl Kurt trochu nervózně.

„Nás se nemusíš bát,“ usmála se Mercedes. Kurt trochu nedůvěřivě přikývl a podíval se na chrliče, protože ten ho na rozdíl od Mercedes děsil.

„Já jsem Sam,“ řekl Chrlič. „Vážně se nemusíš bát, my ti ublížit nechceme,“ dodal.

„Vy možná ne, ale ten netvor ano,“ řekl Kurt.

„On není tak zlý, jak se ti teď zdá,“ řekla Mercedes.

„Zavřel mě do cely,“ ušklíbl se Kurt.

„Hm, my ti zajistíme lepší ubytování,“ řekl Sam.

„Jo, přesně tak,“ přidala se Mercedes a oba se vydali ke schodům a po chvilce zmizeli z Kurtova dohledu. „Zase sám,“ pomyslel si Kurt a jen tupě zíral na mříže od cely.

Netvorův kůň konečně dojel do vesničky, ve které Burt bydlel, tam ho vyklopil a potom uháněl zase zpátky na hrad. Burt se bezmocně postavil na nohy a okamžitě běžel do místní hospody, chtěl říct lidem o tom, co se stalo. Vběhl do hospody a začal křičet: „Můj syn je v nebezpečí!“

„Krasoň? Co je s ním?“ podívala se na Burta Amber, která právě laškovala s hospodským, protože chtěla, aby ji nechal odejít bez placení.

„Unesl ho strašlivý netvor!“ zvolal Burt.

„Netvor?“ zahihňala se Amber.

„Ano, strašlivý netvor, měl velké zuby a velké tlapy!“

„Tak netvor, jo?“ zasmál se hospodský a s ním i celá hospoda.

„Radši si běž už lehnout, Burte!“ zasmála se Amber. Burt jen zoufale zakroutil hlavou a opustil hospodu.

Mercedes se Samem přišli za Netvorem. „Ehm, opravdu toho kluka chceš nechávat ve sklepení?“ zeptala se Mercedes.

„Je to vězeň,“ odpověděl Netvor.

„Já vím, ale nenapadlo tě třeba, že on by mohl být ten, který zlomí kletbu?“ zeptala se Mercedes a podívala se na Netvora.

„Jistěže napadlo, ale není to reálné,“ odpověděl zatvrzele Netvor.

„Nesmíš se toho bát, já vím naprosto přesně, co se ti teď honí hlavou. Vím, jaké máš pocity,“ řekla Mercedes a začala zpívat „I want to Know What Love Is“. (text+překlad)

„Máš sice pravdu, ale copak by se mohl zamilovat do Netvora, jako jsem já?“ řekl Netvor potom, co Mercedes dozpívala.

„Musíš mu dát šanci, pusť ho z toho vězení a buď milý,“ radila Mercedes.

„Třeba ani není na kluky,“ ušklíbl se Netvor.

„Vidíš všechno příliš negativně,“ ušklíbla se Mercedes. „Naděje přece umírá poslední,“ dodala.

Netvor nakonec přikývl. „Dobře, pustím ho tedy z té cely a ubytuji ho v pokoji.“

„Skvělé,“ usmála se Mercedes.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Gleefan, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction