Krasoň a zvíře 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kurt je stále zavřený na netvorově hradě a ani trochu se mu tam nelíbí. Amber mezitím přemýšlí o tom, co má udělat pro to, aby byl Kurt její.

04.08.2014 (14:00) • Gleefan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 824×

Omlouvám se, že tak dlouho trvalo, než jsem sem dala další díl, ale pořád někde jsem, takže na psaní a uveřejňování nemám skoro čas. Ani s touto kapitolou nejsem moc spokojená a očekávám kritiku. Ovšem už jsem nevěděla, jak to předělat, a ani jsem to časově nestíhala.

PS: Prosím, zanechte mi nějaký komentář. :)

Netvor sešel dolů do sklepení. Nešťastný Kurt se na něj zděšeně podíval, bál se.

„Nemusíš být tady,“ řekl Netvor.

„Cože?“ podivil se Kurt.

„Můžeš spát ve věži, v příjemné měkké posteli.“

„Nechápu to,“ řekl Kurt, ale napadlo ho, že za to asi můžou Mercedes se Samem.

„To nemusíš. Chceš tedy ukázat tvůj pokoj, nebo budeš raději tady?“ řekl Netvor. Kurt se tedy zvednul ze země a Netvor odemkl celu. „Následuj mě,“ řekl mu a zamířil ke schodům.

Vyšli opět do velké haly. Tam Netvor zamířil k širokým schodům. Kurt šel celou tu dobu za ním a rozhlížel se kolem. Netvor ho dovedl až do pokoje ve věži. Byl to hezký pokoj, byl vymalován béžovou barvou, byla v něm spousta honosných, ručně vyřezávaných skříní a poliček a uprostřed se nacházela veliká postel s nebesy.

„Tohle je odteď tvůj pokoj, v osm přijď do jídelny na večeři,“ řekl Netvor a opustil pokoj.

Kurt si lehl na postel a díval se do stropu.

***

Na lavičce u studánky seděla Amber a přemýšlela o tom, jak dostat Kurta. Dlouho ji nic nenapadlo, až potom najednou přiletěl nápad. Vytáhla si s brašny papír s brkem a začala psát:

Drahá Sue Sylvesterová,

mám pro vás jistou nabídku. Jedná se o takový obchod. Pokud by (Bát se nemusíte, bude oboustranně výhodný). Nechcete Mohly bychom se sejít a promluvit si o tom? -Amber

Když to dopsala, ještě jednou si to po sobě přečetla a šla to poslat.

***

Na hradě hodiny odbily osmou hodinu, Netvor seděl u připraveného stolu a čekal na Kurta, ten ale nepřicházel.

„Už tu měl být,“ řekl Netvor a nervózně se podíval na hodiny.

„Určitě přijde,“ řekla Mercedes. Jenže se pletla, uplynulo třicet minut a místo u stolu, které Netvor pro Kurta přichystal, bylo stále prázdné. Netvor to už nevydržel, vstal od stolu a vydal se do věže za Kurtem.

Zaklepal na dveře jeho pokoje a zavolal: „Večeře je na stole!“

„Nemám hlad,“ ozvalo se z pokoje.

„Ale jídlo už brzo vystydne!“

„Řekl jsem, že nemám hlad!“ trval na svém Kurt.

Netvor naštvaně zavrčel a podíval se na Sama, který, jak právě zjistil, šel nahoru s ním. „A co mám dělat teď?“

„Navrhni mu, že se můžete navečeřet později,“ poradil mu Sam.

„Chceš, abychom se tedy spolu navečeřeli později?“ řekl Netvor.

„Nechci s tebou vůbec večeřet!“ odvětil Kurt.

„Pak tedy nebudeš večeřet vůbec!“ zavrčel Netvor a naštvaně odkráčel z věže pryč.

Uplynuly dvě hodiny a Kurt už měl hrozný hlad, vyšel tedy z pokoje a šel se rozhlédnout po hradě, zda nenajede někoho, kdo mu dá jídlo. Měl štěstí, protože potkal Mercedes se Samem.

„Kam máš namířeno?“ zeptal se Sam.

„Mám hlad,“ odpověděl Kurt.

„V tom případě jdeme do kuchyně,“ řekla Mercedes.

„Pojď za náma,“ pobídl Kurta Sam. A tak šli.

Došli do kuchyně, ve které je přivítala socha draka. Byla šedivá, na hlavě měla kuchařkou čepici a v ruce vařečku. Mercedes vysvětlila drakovi, že má Kurt hlad a kuchař se ihned dal do vaření. Kurt se mezitím posadil k malému stolečku.

Když drak dovařil, postavil jídlo na stoleček a Kurt začal jíst. Moc mu to chutnalo.

Netvor seděl v prostorném pokoji na gauči a uvažoval nad tím, že je mu teď už jistě hladového Kurta líto, a tak se rozhodl, že půjde do kuchyně, vezme tam něco k jídlu a přinese mu to. Jen co došel do kuchyně, všiml si Kurta, jak tam vesele jí.

„Co to děláš?“ zavrčel.

„Jím,“ odpověděl Kurt. Netvor hodil vražedný pohled na Sama, draka, Mercedes, potom se otočil na Kurta. „Pustil jsem tě z cely, nechal jsem pro tebe připravit večeři, ty jsi ji odmítl a teď si v sobě nenašel ani trochu slušnosti, aby ses mě zeptal, jestli se přece jen nemůžeš najíst?“

„Řekl si mi, že bez tebe večeřet nemůžu, tak jsem se to ani neopovažoval to zkoušet,“ řekl Kurt.

Netvora naštvalo, že se snaží a je to k ničemu, stoupl si na všechny čtyři a vztekle zavrčel, vypadal teď jako divoké nezkrotné zvíře. Kurt se lekl, rychle vstal od stolu a rozběhl se pryč. Netvor si naštvaně sednul ke stolu.

Vyděšený Kurt běžel, jak nejrychleji uměl, doběhl až do vchodové haly a pak běžel ven do zahrady, přiběhl k bráně. Brána byla stále odemčená, a tak ji Kurt otevřel a vyběhl úplně ven. Nezastavoval se, vyběhl kopeček a běžel někam do lesa, nevěděl kam, jen prostě běžel, co mu nohy stačily, někam pryč - kamkoli, hlavně pryč od toho strašlivého netvora.

„To jsem ho tolik vyděsil?“ zeptal se Netvor po chvilce ticha.

„A jak! Byl strachy bez sebe!“ rozčilovala se Mercedes.

„Půjdu se mu omluvit,“ zamumlal netvor a vydal se do věže.

Došel ke dveřím a začal s omluvou. „Mrzí mě to,“ řekl, ale nikdo neodpověděl.

„Ehm, vím, že se mnou asi nechceš teď mluvit, ale dej mi alespoň šanci,“ zkusil to Netvor podruhé, ale opět žádný ohlas. Netvor zabručel a už chtěl odejít, ale potom se otočil a otevřel dveře od pokoje.

„No tak, prosím,“ řekl a vešel do pokoje. Jakmile ale vešel, zjistil, že Kurt v pokoji není.

« Předchozí díl

Autor: Gleefan, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction