OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovkyně - 10. kapitola

Moje vědomí vyplouvalo na povrch pozvolna. Jemně odhrnovalo pavučiny těžkých snů, aby se přihlásilo o konečné slovo. Začala jsem vnímat zvuky kolem sebe.  

Nejdřív tiché dopadání kapek na hladinu, které muselo pocházet z kapačky u mé hlavy, hned potom hučení radiátorů, a nakonec šeptající hlasy. 

Rozlepila jsem ztěžklá víčka a první, co jsem uviděla, byl Rhage, sedící na židli vedle lůžka. Hlavou se opíral o mohutné předloktí, které měl položené na kraji postele a zatímco levá ruka mu sloužila coby opěrný bod, pravou měl položenou na mém podbřišku.  

Do očí se mi vedraly slzy, když jsem se dívala na kontrast, který vytvářela jeho snědá pleť proti bílé barvě pokrývek. Spal klidně, tvář měl naprosto uvolněnou a tiše oddychoval.  

Sjela jsem pohledem ke dveřím, kde rozmlouvala Jane s Wrathem tak tiše, že jsem nemohla za nic na světě slyšet, o čem mluví. Pokračovala jsem svým zrakem dál, až jsem uviděla Jasona, který seděl v rohu místnosti na zemi a černýma očima mě pozorně sledoval.  

Kolena měl přitáhnutá k hrudi a objímal je dlouhými pažemi a jeho jindy bezchybný obličej prošel nějakým drastickým procesem, protože pod očima měl temné stíny a kůže byla napjatá neurčitými emocemi.  

„Dala jsi nám všem zabrat, sestro,” pronesl hlasitě.  

Trhla jsem sebou při slově sestro. Nebyla jsem s ním spřízněna jako opravdový sourozenec, byla jsem pouze dílem Stvořitele přesně jako on. Ale náš otec považoval oba dva za své děti a nutil nás bojovat o jeho přízeň.  

Jason brzy dosáhl moci, které se dokonce i On obával, a tak k sobě mocného Lovce připoutal slibem starým jako samo lidstvo. Přísahal, že mu dá družku, která se mu vyrovná ve všech směrech. A tehdy jsem přišla na svět já. Stvořitel k sobě přitáhl Jasona jako psa na vodítku, protože měl něco, po čem dříve nebo později zatouží každý muž. Příslib pokračování svého rodu skrze ženu.  

Jason se na ten den připravoval celou tu dobu, kdy jsem rostla a dospívala. Nikdy mě nebral jako svou sestru, nebyl u toho, když jsem se z malé holčičky měnila v ženu. Přišel až ve chvíli, kdy jsem byla schopna pochopit, co se ode mě žádá.  

Teď jsem mohla vidět skrze bránu jeho očí prázdnotu duše. Ztratil naději na to, že se stanu vším, čím si přál, a tím jediným slovem mě propustil. Dal mi jasně najevo, že jsem pro něj jako jeho družka skončila ve chvíli, kdy se mi v břiše usídlil potomek upírů.  

Ta ztráta ho musela nepředstavitelně bolet. Přesto zůstal, aby mě chránil. Aby ochránil dítě cizího muže. A i když jsem si s Jasonem prožila během let peklo, které někdy hrozilo, že mě stráví, díky tomuhle jsem ho poprvé uviděla v jasném světle. Bez hořkosti a nenávisti, které by mi zatemňovaly mysl.  

A stál přede mnou mág, který by svou mocí dokázal otřást celým světem. Lovec vždycky stojící na straně světla. Ale především osamělý muž, kterému se nedostalo daru tak prostého a jednoduchého. Daru, po kterém toužila každá živá bytost. Lásky... 

„Taro...” Chraplavý hlas mě vrátil zpátky do reality.  

Odtrhla jsem zrak od Jasona a střetla se s Rhageovým neutrálním výrazem. Čekala jsem, že bude běsnit, vztekat se, řvát. Ale on na sobě nedal znát vůbec nic.  

„Je-” musela jsem si odkašlat, abych mohla pokračovat. „Přišla jsem o něj?” 

„Ne,” odpověděl mi pevně a tentokrát do jeho tónu prosákl potlačovaný vztek. „Neztratili jsme ho.” 

Nevyslovené MY viselo ve vzduchu jako hrozba. A já byla natolik chytrá, abych ji okamžitě pochopila. Říkal mi tím, že to malé srdce bijící uvnitř mě není jenom moje a on se o něj nenechá připravit.  

„Podíváme se, co se s ním děje,” vložila se do napjatého ticha Jane, která zrovna domluvila s králem.  

Ten zůstal stát u dveří, zatímco Jane si z rohu místnosti přitáhla ultrazvuk a posadila se vedle postele na stoličku.  

„Vyhrň si košili, prosím,” požádala mě.  

Zhluboka jsem se nadechla a překonala bolest v hrudi, když jsem si pomalu vyhrnovala neforemnou látku na žebra.  

Jane mě zastudila modrým gelem a hned nato mi po kůži začala přejíždět malou sondou. Chvíli trvalo, než své počínání zastavila, několikrát klikla myší a pak jsme to uslyšeli.  

Buch, buch, buch... V dokonalém rytmu běžícího pulsu se tichem rozezněl zvuk malého srdíčka. Do očí se mi nahrnuly slzy, když jsem se dívala na šedočernou obrazovku a snažila se rozeznat ten malý zázrak.  

„Tady,” ukázala Jane na cosi ve tvaru malého žraloka. „Není to lidské ani upíří embryo, jinak bych touhle dobou nic neviděla. Ale vypadá silně a stabilně... Jak dlouho zraje plod vaší rasy, Taro?” 

„Šest měsíců,” odpověděl za mě Jason, který se nepřiblížil ani o milimetr.  

„To je velice rychlé,” poznamenala Jane zamračeně.  

Ucítila jsem lehký tlak na ruce a otočila hlavu k Rhageovi. Pravděpodobně si ani neuvědomoval, že mi tiskne dlaň. Byl předkloněný a fascinovaně zíral na obrazovku před sebou.  

Ta vizáž hollywoodské hvězdy se stala jenom maskou, pod kterou dřímaly opravdové city. Poprvé od smrti jeho družky jsem mohla vidět jinou emoci než zlobu a nenávist k celému světu.  

Zdál se naprosto pohlcen ve víru vlastních myšlenek a jeho rtů se dotkl nepatrný záchvěv úsměvu. Přesto tam byl.  

„Magie mu dodá potřebnou energii,” řekl Jason. „Za pět měsíců bude chlapec připravený přijít na svět jako kterékoliv dítě upíra nebo člověka.” 

Rychle jsem se odtrhla od Rhage a i přes bodavou bolest pod hrudním košem se narovnala do sedu. Srdce se mi sevřelo v předtuše, že Jason se s námi podělí o jeden ze svých darů. Jeho jasnovidecké schopnosti se objevovaly a mizely nezávisle na vůli.  

Upíral na mě černé oči a vypadal jako z kamene. Nepohnul jediným svalem v těle, nedal nijak znát, že se chytá porušit zákony přírody.  

„Prosím,” špitla jsem sotva slyšitelně.  

Smích se mi vedral do uší ještě dřív, než Jason vztáhl ruce a vytvořil nad sebou ledovou plochu, která se vykrystalizovala v zrcadlo. Mohla jsem spatřit chlapce, asi pětiletého, jak běží po sytě zelené trávě a jeho chichotání připomínalo vzdálený šum, přesto bylo slyšitelné.  

Obraz se trochu zavlnil, ale nezmizel, ani když se v záběru objevil Rhage a jeho tvář byla změněna širokým úsměvem, když chlapce vyhodil do vzduchu a zase ho bezpečně chytil. Proti Rhageovým blond vlasům se chlapcova hnědá kštice, zářící barvami podzimu, zdála nepatřičně tmavá. Ty hebké prameny měly stejnou barvu jako moje vlastní. Přesto když kluk zvedl hlavu, dívala jsem se na kopii upíra po svém boku.  

Stavba kostí byla totožná a nikoho nenechala na pochybách, jaký příbuzenský vztah mezi těmi dvěma panuje. A oči... Sladký Bože, ty obrovské oči. Oběma zářily stejnou barvou mořských hlubin. Pryč byla bledost, která okupovala duhovky Rhage v přítomnosti.  

Ledová plocha se zachvěla a obraz mihotavě mizel. Hned na to zrcadlem probleskla tvář mladé ženy. Byla neuvěřitelně krásná, vlasy měla jako tekuté zlato a oči studně modré. Bledá pleť se zdála bezchybná, ale plné rty byly stažené do nepřístupné linky.  

Jason rychle mávl rukou a všechno zmizelo v ohňostroji jisker. Byl napjatý jako struna a mračil se hůř než sám ďábel.  

„Kdo je to?” zeptala jsem se ho opatrně.  

„Tvůj syn,” podal mi odpověď, na kterou jsem nepokládala otázku.  

„Jasone,” začala jsem.  

„Je dost stabilní?” skočil mi Rhage do řeči.  

Jane vypadala zmateně, ale odpověděla. „Ano, myslím, že jsou oba v pořádku. Jedno nebo dvě krmení a bude do zítřka zhojená.” 

„Výborně,” kývl Rhage hlavou.  

Potom mi opatrně vytáhl z paže kanylu, jedním škubnutím odkryl pokrývku a natáhl se, aby mě mohl vzít do náruče. Snažila jsem se zakrýt svou polonahou postavu, ale jemu se zdálo být ukradené, že toho na sobě moc nemám.  

„Potom si ji beru k sobě,” dodal k Jane a dlouhými kroky vykročil z místnosti.  

V hrudi se mi usadil stín, když se mi vybavila skoro totožná situace, kdy mě nesl zraněnou k sobě a skončilo to... Zachvěla jsem se při myšlence na tu bolestivou noc.  

Věřila jsem ale ze všech svých sil tomu, že teď je to jiné.