OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Lovkyně - 11. kapitola

Probudilo mě nesnesitelné horko. Byla jsem příjemně omráčená spánkem, ale stále schopná vnímat tlak na svém těle.  

Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Jistě... Rhageův pokoj, jeho postel... Sem mě opatrně včera uložil, než odešel pro jídlo, kterým by mě nakrmil. Usnula jsem dřív, než se vrátil, což vysvětlovalo tác plný jídla na nočním stolku.  

Zamračila jsem se, protože to nevysvětlovalo, proč se cítím jako ve svěráku. Stačilo však, abych se trochu zavrtěla a odpovědi se mi dostalo.  

Rhageovo mohutné tělo mě obklopovalo ze všech stran. Držel mě v objetí svých paží a tlačil si mě k širokému hrudníku. Jednu nohu měl přehozenou přes obě moje, takže jsem byla dokonale pohlcena.  

Když ucítil, že jsem se pohnula, ze spánku zamručel, sjel jednou rukou k mému břichu, chvíli se tam zastavil a pokračoval dál. Zalapala jsem po dechu, když jsem ucítila jeho prsty na vnitřní straně stehen.  

Vnímala jsem jeho silné tělo a především vzrušení, kterým mě zezadu tlačil. Když mi ucho ovanul horký dech a jeho rty spočinuly na citlivém místě na krku, kde mi krev poháněla tepna, syčivě jsem vypustila vzduch z plic.  

Rhage nepromluvil, ani neotevřel oči, když mu přes rty přejel líný úsměv a bez varování zaútočil na to skryté místo mezi mými stehy. Překvapeně jsem vykřikla, a aniž bych to chtěla, prohnula jsem se vstříc jeho dobyvačným prstům.  

Dráždil mě na hranici šílenství, ale nenechal mě přepadnout přes okraj uvolnění. Jakmile jsem začala zrychleně dýchat, zpomalil, aby mi dal čas se vzpamatovat.  

„Rhagi,” zaryla jsem mu nehty do paže a nenáviděla, jak prosebně můj hlas zněl.  

„Copak, nalla?” Přejel mi jazykem po krku.  

Dech se mi zadrhl v hrdle, když jsem ten mokrý tah pocítila, a hlavně při tom láskyplném oslovení. Ve starém jazyce upíří rasy mě nazval milovanou.  

„Prosím,” vydechla jsem.  

Rhage nezaváhal. Jediným pohybem se přesunul na mě a roztáhl mi do široka nohy. Hlavu měl zavrtanou v ohbí mého krku, a když jsem tak blízko uviděla jeho šíji, špičáky se mi samovolně prodloužily.  

Vycítil můj hlad, protože zavrčel a sjel mi levou rukou po stehnu pod koleno, vzal mě za nohu a obtočil si ji kolem boku.  

„Vezmi si mě,” vrčel hrubě.  

Tentokrát byla řada na mně, abych uposlechla jeho rozkaz. Otevřela jsem ústa a surově mu protnula jemnou kůži. Rhage vykřikl a rychle se zhoupl v bocích, abych do mě pronikl jedním mocným pohybem.  

Zamručela jsem mu do kůže v odezvě, ale nepustila ho. Byl ve mně ve všech směrech. Pila jsem jeho krev, měla ho v sobě jako žena a uvnitř mého těla rostlo jeho dítě. Ten pocit naprostého splynutí se mnou rozlil jako dokonalý příslib klidu.  

Rhage se pohyboval jemně, beze spěchu. Nechal mě přisátou ke zdroji vlastní síly a vléval do mě energii tak mocnou, až jsem měla pocit, že bych porazila celý svět. Napětí rostlo úměrně s každým hltem, a když už jsem měla pocit, že vybuchnu, pustila jsem ho. Rychle jsem olízla krvácející ranky po svých zubech, zapřela se mu o hruď a silou ho ze sebe shodila, aniž bych přerušila spojení.  

Ocitla jsem se nahoře a naskytl se mi dechberoucí pohled. Rhageova bledá pokožka se třpytila potem, překrásnou tvář měl staženou do útrpného výrazu, když jsem nastolila vlastní tempo a na lících se mu třepotaly dlouhé řasy.  

Položila jsem si dlaně na jeho hruď, abych udržela rovnováhu a ucítila, jak ve mně cosi narůstá. Nesnažila jsem se krotit sténání, které se mi dralo přes rty, a výkřik, jenž mi vyšel z hrdla při explozi dokonalého blaha, se rozlehl celou místností.  

Zaklonila jsem hlavu a nechala Rhage, aby mi pevně stiskl stehna a naposledy se do mě ponořil. Jeho vlastní křik byl zkreslený vrčením a já rychle shlédla pod sebe, abych ho viděla v okamžiku rozkoše.  

Můj Bože! Nikdy jsem nespatřila krásnějšího muže. Ale když se nacházel za hranicí blaha, vypadal jako něco nezemského. Taková tvář nemohla být stvořením skutečného světa.  

Bez varování otevřel oči a já sebou trhla. Jeho bledé duhovky byly pryč. V očích mu vířila barva mořských hlubin a dokonale mě přikovala na místě. Myslím, že jsem ani nedýchala, když se naše pohledy střetly.  

„Omlouvám se,” řekl tichým hlasem.  

Zavrtěla jsem hlavou, abych zastavila příval lítostivých slov. Vyjel mi rukou po zádech k zátylku a zatlačil, aby mě položil na svoje tělo. Uvolnila jsem se a poslouchala dokonalý rytmus jeho srdce.  

„Strašně jsem se bál...” 

Jeho šepot mi rezonoval v uchu a zkresloval se, přesto jsem cítila, jak sevřeně zněl. Nedovolila jsem si ani se hlasitě nadechnout, abych ho nevyplašila.  

„Když jsem viděl, jak do tebe zabodl tu dýku, já... Myslel jsem, že zešílím. V hlavě mi běželo, že podruhé už to nezvládnu... A najednou jsem si to musel přiznat, Taro. Že i když jsem se ze všech sil snažil, něco jsem k tobě cítil... A sladká Stvořitelko, když ten Lovec řekl, že čekáš dítě... Moje dítě.” Sevřel mi bolestivě paže, ale hned stisk uvolnil.   

„Nemusíme o tom mluvit,” zavrtěla jsem hlavou.  

„Chci, abys věděla, že jsi u mě v bezpečí. Že vás dva ochráním, postarám se o vás a dám vám všechno na světě,” řekl pevně.  

Smutně jsem se pousmála, protože to jediné, co jsem chtěla, bylo, aby mi řekl, že mě miluje a opravdu to tak cítil. Možná v něm opravdu dřímaly city, ale tu pravou, ryzí lásku už prožil a ona odešla s jeho družkou.  

„Já vím,” odpověděla jsem mu popravdě.  

Nikdy by mě ani nenapadlo pochybovat o tom, že by se muž jako Rhage nepostaral o svou rodinu. A já spolu s dítětem uvnitř mě jsem se jí stala.  

„Mám hlad,” přerušila jsem napjaté ticho.  

Rhage zareagoval téměř okamžitě. Vzal mi z dosahu jídlo, které bylo na tácu, a popohnal mě do koupelny, abych se rychle umyla a oblékla. Zřejmě považoval pár hodin stojící potraviny za smrtelně závadné.  

Rychle jsem ze sebe tedy smyla pot a zaraženě se zastavila ve dveřích do ložnice. Rhage totiž stál před šatníkem a vedle jeho černého oblečení byly kousky o několik velikostí menší, v různých barvách.  

„Tys sem nechal přestěhovat moje věci?” zeptala jsem se ho opatrně.  

Rhage se otočil, přetáhl si přes hlavu tričko a trochu nechápavě zamrkal. Znovu se podíval na skříň a zase zpátky na mě. „Samozřejmě. Budeš bydlet se mnou. Chci přes den jen natáhnout ruku, abych se ujistil, že jsi v bezpečí.”  

Snažila jsem se skrýt pocity, které ve mně jeho prohlášení vyvolalo, ale zřejmě se mi to moc nepovedlo. Rhage se něžně usmál a vykročil mi vstříc, aby mě jemně objal a políbil do vlasů.  

Klepaní na dveře otřáslo tím drahým dřevem, jako by se na nás dobývala celá armáda.  

„Co je?” vyštěkl Rhage.  

„Bratře, nerad tě ruším, ale-”  

Zsadist byl přerušen, protože ho někdo evidentně odstrčil z cesty a prudce rozrazil dveře dokořán. Jason po mně sjel rychlým pohledem a do vzduchu se vznesla jeho moc. Cítila jsem na kůži ostny ledu, jak mě magie zahalila.  

„Tak pojď, ty zkurvysyne!” zavrčel Jason temně a očima bloudil po místnosti.  

V reakci na jeho slova se ozval zastřený smích a ze stínů vystoupil Serim. Rhage po mém boku mě sevřel ještě pevněji a stoupl si přede mě.  

„Dej mi ji dobrovolně a já ti řeknu, kdo je žena ve tvých vizích, Lovče,” lákal Serim Jasona.  

Můj bratr se rozkročil a jeho krásnou tvář změnila moc, která se drala na povrch. Cukla jsem sebou, protože tolik energie jsem ho ještě nikdy neviděla používat.  

„Jdi do prdele!” odsekl Jason.  

A pak se ložnice proměnila v kostku ledu. Byla taková zima, že jsem se roztřásla od hlavy až k patě. Jason udělal jeden krok a Serim s tichým syknutím ustoupil. Na tváři se mu objevil krvavý šrám a Padlý anděl vypadal, že ho to dokonale zaskočilo.  

„Takovou mocí nemáš vládnout!” vykřikl zhnuseně.  

„Já jsem tvůj pán!” odsekával Jason jednotlivá slova a při každém slově se blížil k Serimovi. „A ty jsi mým nástrojem!”  

„Ne!” pokusil se anděl vzdorovat a rozmáchl se k ráně, když se před ním Jason zastavil.  

Bratr ale jenom natáhl ruku a ponořil ji doprostřed Serimovy hrudi. Padlý anděl zmodral a vykulil oči v bezmezné hrůze.  

Podívala jsem se na Jasona, ale ten nevypadal, že by ho zajímalo cokoliv jiného než muž před ním. Jeho černé oči plály vlastním životem a přede mnou povstávalo něco, co ve světě magie nemělo jméno. Jason se z Lovce stával... Hrozbou Stvořiteli.  

Serim se z posledních sil zachytil Jasonova zápěstí a mně do hlavy udeřila vidina tak jasná, jako by se mi vrátila má vlastní moc. Spojení s Jasonem se na malou chvíli vrátilo a já byla schopna vnímat vizi, kterou mu vnukl Padlý.  

Znovu jsem viděla tu ženu, která vypadala, že ji stvořilo světlo. Zlaté vlasy jí vlály kolem křehkého obličeje, kráčela po zmrzlé ledové ploše a modré oči byly netečné. Přes plné rty jí přeběhl mrazivý úsměv a odhalil tak řadu dokonale lidských zubů.  

Ten obraz přišel stejně rychle, jako zmizel. Zatřepala jsem hlavou, abych ze sebe shodila poslední zbytky magie a znovu upřela pozornost ke dvojici uprostřed ložnice.  

Jason se stáhl a jedinou ranou poslal Padlého na kolena. Stoupl si za něj a hrubě ho chytil za vlasy v zátylku, takže ho přinutil pohlédnout vzhůru.  

„Zbičoval tvoji ženu, ohrozil tvoje dítě... Tohle je můj dar pro whariora, dar pro tvého nenarozeného syna,” řekl Jason smrtelně vážným hlasem a odstoupil od Padlého.  

Dal tím Rhageovi jasný pokyn, že se nebude plést do odvety, kterou si žádala čest každého muže. Rhage tu nabídku pochopil a přijal.  

Odpoutal se ode mě a pomalými kroky přešel ke klečícímu andělovi. Popadl ho za vlasy podobně jako před tím Jason a hrubě ho vedl ven z místnosti.  

„Bratře,” zamračil se Zsadist nechápavě.  

„Neudělám to v pokoji, který obývá matka mého dítěte,” zavrčela v odpověď.  

Pak už mu nikdo nestál v cestě, když táhl vzpouzejícího se Padlého ven ze sídla. Následovala jsem ho, abych viděla, jak moji noční můru Rhage navždy vymaže ze světa.