OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji tě! 16. kapitola

30.08.2012 (13:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1441×

It will rain (Bruno Mars)

16. kapitola – V bezpečí

Pohled Eleny

„To se ještě uvidí…“ řekla klidně Katherine.

„Katherine, nemusíš to tak přehánět!“ řekla jsem nedůtklivě.

„Ale ano, musím,“ řekla tvrdě.

„Damone.“ Podívala jsem se na něj ztrápeně.

„Udělej si s ní něco, Stefane!“ řekl ostře Damon.

„Tak ti teda pěkně děkuju,“ řekl Stefan ironicky.

„Katherine, myslím, že bude v pořádku, když budu bydlet v pokoji u Damona. Tam se mi nic nestane. Věř mi, kdyby jenom něco, tak se hned stěhuju k tobě. Platí?“ Katherine si mne prohlídla a potom nakonec přemlouvání souhlasila.

Jak bylo vidět, každý, kromě Katherine, si odechl.

Zvedla jsem se z postele s úmyslem, že si nahoru půjdu psát, už tak dost zanedbaný deník.

„Kam jdeš?“ Zastavila mne Katherine.

„Do pokoje, jdu si psát deník,“ řekla jsem ostře.

„Fajn,“ řekla. Už jsem byla v polovině schodů, když se Katherine zase naštvala.

„A kam si myslíš, že jdeš ty?“ zeptala se podrážděně Damona.

„Za Elenou,“ řekl jasně.

„Nemyslím si,“ řekla nadřazeně.

„To, že ti Klaus vymyl mozek, neznamená, že mi budeš řídit život!“ řekl ostře a pokračoval v chůzi.

Katherine ale byla rychlejší, a tak přitlačila Damona na stěnu.

„Řekla jsem, že nikam nejdeš!“ řekla panovačně.

„Pusť ho, Katherine,“ zařvala jsem.

To už jsem byla dole a držela jsem Katherine ruce, ta ale neváhala a přitlačila mě na stěnu.

„Jsem starší, tím pádem silnější! Nedovoluj si na mne! Rozumíš?“ řekla autoritativním hlasem.

„Pusť ji!“ křikl Damon. Pustila mne, společně s Damonem jsem odešla do naší ložnice.

Pohled Katherine

Měla jsem jen jeden cíl, a to ochránit Elenu, i kdyby mě to mělo stát život! Musela jsem, bylo to moje poslání.

„Kat, jsi v pohodě?“ zeptal se Stefan.

„Ne, nejsem. Nevím, co mám dělat,“ řekla jsem rozklepaně.

„Všechno bude v pořádku,“ šeptl mi do ucha.

„J – já vím,“ řekla jsem, když mi po tváři stékala velká horká slza.

„Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Rozumíš?“ zeptal se jasně.

Na to jsem jenom přikývla hlavou.

„Nikdy jsem si nemyslela, že to tak skončí,“ řekla jsem nejednou.

„Co jak skončí?“ zeptal se najednou.

„Že tady budeš se mnou v objetí, že bude vše tak, jak jsem si představovala,“ řekla jsem nadšeně.

„Když jsem ti jednou řekl, že Elena není tvoje náhražka, byla. Vypadala přesně jako ty. Miloval jsem tě, vždycky tě budu milovat,“ řekl roztržitě.

Na nic jsem už nečekala a přitáhla si ho blíž. Líbala jsem ho náruživě. Tvrdě.

„Katherine,“ zasténal mezi polibky.

„Miluji tě!“ řekla jsem po pár chvílích.

Sundala jsem mu košili a on mne následně tričko.

Ani jsem nestačila mrknout a byli jsme v jeho – naší ložnici.

Pohled Eleny

„Slyšíš to?“ zeptal se mne Damon znechuceně.

„Bohužel ano,“ řekla jsem s úsměvem.

„Proč se tak usmíváš?“ zeptal se náhle.

„Protože jsem asi ten nejšťastnější upír na celém světě,“ řekla jsem se samozřejmostí v hlase.

„Druhý,“ oponoval mi. „Já jsem první,“ dodal.

„To určitě,“ řekla jsem s tím stejným úsměvem.

Damon najednou zvážněl.

„Co budeme dělat s Liz?“ zeptal se.

„Necháme tomu volný průběh?“ řekla jsem s otazníkem na konci.

„Hezké, to mě nenapadlo,“ řekl ironicky.

Najednou někdo tvrdě zabušil na dveře.

„Pane Bože, jestli je to zase někdo z té ujeté rodiny, tak nejsme doma!“ řekla jsem tvrdě.

Damon se zvedl z postele a šel otevřít. Poslouchala jsem vše, co dělá, když byl v obýváku, řekl něco ve smyslu „Ještě, že tak!“ Nevydržela jsem to a zasmála se.

Někdo znovu zabušil na dveře.

„Vždyť už jdu,“ řekl kapku naštvaně.

Otevřel ty velké dveře…

Pohled Damona

Otevřel jsem ty mohutné dveře a v nich stála… Stála Elena? Počkat, je to Katherine.

Fajn, budu s ní hrát tu její hru, co si na mne připravila.

„Přejete si?“ zeptal jsem se zdvořile.

„A- ahoj, hledám Elenu Gilbertovou,“ řekla nějak podivně mile.

„Proč klepeš, Katherine?“ zeptal jsem se.       

„Já nejsem Katherine, a vám by se líbilo, kdybych tady vtrhla?“ zeptala se zaraženě.

„Eleno, Katherine!“ zařval jsem přes celý dům.

Za pár okamžiků byly dole.

„Co chceš, Damone?" řekla naštvaně Katherine. Zrovna jsem měla něco…,“ dodala.

„Ahoj, já jsem Tatia,“ pozdravila mile.

První se ke slovu měla Elena.

„A – ahoj, já jsem Elena,“ řekla a podala ji ruku.

„Já vím. Ty musíš být Katherine, že?“ Podívala se na Katherine zkoumavě.

„Jo,“ řekla drze.

„Co to do hajzu je?“ řekl nahlas Stefan.

„Tatia,“ řekl jsem zamyšleně.

„Kdo vlastně jsi?“ zeptala se jí Katherine.

„Upír, který už tisíc let utíká před Niklausem,“ řekla jako samozřejmost.

„A co tady děláš?“ zeptala se Elena.

„Slyšela jsem od jiných upírů, že tady žijete vy dvě, tak jsem vás jela navštívit,“ řekla.

„Měla bys vědět, že je tady Klaus,“ řekla Elena vlídně.

„C – co?“ řekla překvapeně.

„Neboj, už nemusíš utíkat, už má co chce,“ řekl jsem sebejistě.

„A kdo jste vy dva?“ zeptala se.

„Já jsem Damon Salvatore,“ představil jsem se.

„A já Stefan Salvatore,“ dodal Stefan.

„O vás jsem už slyšela. Stefan Salvatore neboli Rozparovač, že? A Damon šílený impulzivní upír, oba dva motáte po celou generaci Petrovovým ženám hlavu, že?“ řekla jistě.

„Ne jenom těm dvěma,“ ohradil se Stefan.

„A co Isobel? Damone…“

Elena mě zabíjela pohledem. Do háje, teď mám co napravovat.

„Dost o historii,“ zastavil jsem ji.

„Tatio, Klaus ví, že jsi upír?“ zeptala se náhle Katherine.

„Jistě, Elijah mě přeměnil,“ řekla.

„Tak proč potom Elena čeká dítě?“ zeptal se Stefan.

Dlouho nikdo nic neřekl, až se Elena zapamatovala a začala nahlas přemýšlet.

„Pane Bože, to dítě čekám pro to, aby měl další dvojnici. Moje dítě, je na půl člověk, což znamená, že má lidskou krev – krev dvojnice. Chce vytvářet další, a další hybridy,“ řekla svou diagnózu Elena.

„Kdo ti řekl, ať sem přijedeš?“ zeptal se Stefan.

„Já vlastně nevím, vím jen, že… Do háje, neměla jsem v sobě sporýš!“ řekla naštvaně Tatia.

„Takže za to může někdo z Původních,“ řekla po chvíli Katherine.

„Asi ano,“ přikývla Elena.

„Nevíte, je tu někde Elijah?“ zeptala se Tatia.

Elena nadzvedla obočí, přišlo mi, že si říká – To nemůže myslet vážně -.

„Bude asi s Klausem,“ řekla po chvíli Katherine.

„Máš kam jít?“ zeptal jsem se po chvíli.

„Abych řekla pravdu, tak ne.“

„Ukážu ti pokoj,“ řekl Stefan. Na Katherine byla vidět začínající žárlivost.

„Isobel?“ zeptala se vážně Elena.

„Já – no,“ začínal jsem koktat.

Nevěděl jsem, co mám říct, pořád se na mě dívala tím svým pronikavým pohledem.

Když Katherine viděla Elenu, jak se tváří raději zmizela, v mezipatře jsem už slyšel jen hurónský smích.

„Už jsem ti řekl, jak moc tě miluju?“ zeptal jsem se po chvíli mlčení.

„Ano, Damone, řekl,“ řekla smyslně.

„Promiň, to jsem byl ještě ten zlý, zlý upír. Ani jsem nevěděl, že je tvá příbuzná,“ začal jsem se omlouvat. Bylo vidět, že její naštvanost pomalu mizí.

„Fajn, ale prosím, už nikdy nespi s nikým z mých příbuzných,“ řekla vážně.

„Nebudu, slibuju! Ale s tebou můžu, ne?“ zeptal jsem se s úsměvem.

„Jsi vůl,“ řekla a odešla.

Fajn, tady ta záležitost – vyřešena.

Zase někdo zaklepal.

Můžete mi říct, proč pořád klepete? Proč rovnou nepřijdete?

Otevřel jsem dveře a tam stála Bonnie.

„No ty jsi nám tady ještě chyběla,“ přivítal jsem ji.

„Díky za milé uvítání… Můžu dál?“ zeptala se.

Ustoupil jsem, aby mohla projít.

„Co tě k nám přivádí?“ zeptal jsem se tak slušně, jak jen to šlo.

„Hrozí všem nebezpečí!“ řekla tajemně.

„A teď ti řeknu, něco z čeho se osypeš! Nemá to něco společného s tím, že Elena je těhotná, přišla tady upíří, původní dvojnice a Klaus chce spojit jejich síly?“ řekl jsem rychle.

Bonnie měla otevřenou pusu.

„Zavři ji, ať ti do ní nevletí moucha,“ řekl jsem sarkasticky.

„Jo, tak něco jsem měla na mysli,“ drmolila.

„Ale to není to jediné, tím pádem Elenině dítěti hrozí nebezpečí,“ řekla vážně.

„Ano, bude to dvojnice,“ řekl jsem jasně.

„Ne, nebude to dvojnice…“

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 16. kapitola: