OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Miluji tě! 21. kapitola

07.09.2012 (14:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1329×

EDIT: Článek neprošel korekci!

Breath Of Life

21. kapitola – Klaus, Rebecca a Tatia:

Pohled Eleny:

Vyšli jsme do slunečného dne. Městečko Mystic Falls opět nezklamalo, když jsme projížděli městem, všimla jsem si spousty letáčků, na kterých byly informace o zítřejším plesu zakladatelů.

„Ples,“ zamumlala Katherine.

„Ty si na něj pamatuješ?“ zeptal se Stefan.

„Jako by to bylo včera,“ přiznala s úsměvem.

„Asi bychom tam měli jít,“ řekl najednou Stefan.

„Zbláznil ses?“ křikl Damon.

„Ne! Stejně nás tam budou všichni čekat,“ řekl jasně.

„Vždyť skoro celá rada ví, že jsme upíři,“ řekl rozčíleně.

„No a? Myslíš, že na nás vytáhnou kolíky?“ zeptala se Stefan nevěřícně.

„Víš co? Máš pravdu, já vezmu Elenu, ty Katherine… Vše bude v pořádku,“ řekl ironicky Damon.

„Tak se mi líbíš, Damone.“ Stefan vůbec nebral ohledy na to, že si Damon dělal srandu.

„Pořád mi není jasné, jak chceš vysvětlit, že Elena a Katherine vypadají stejně,“ řekl rozhodně Damon.

„Nevypadají… Katherine má kudrnaté vlasy a Elena rovné,“ řekl klidně.

„Damone, kdyby sis ty letáčky přečetl, tak víš, že to bude v maskách,“ řekla poklidně Katherine.

Damon mlčel. Prohlížel si město, a až uviděl a přečetl si leták, tak začal.

„Nemyslím, že je to dobrý nápad…“

„Ale, no ták! Pamatuješ si na poslední maškarní?“ zeptala se se zájmem Katherine.

„Živě,“ odpověděl okamžitě Damon.

„No tak vidíš… Víš, kolik mi dalo práce přesvědčit několik vysoce postavených lidí, aby z toho bylo maškarní. Myslela jsem totiž i na Elenu.“ Mrkla na mě.

„Přesvědčila,“ opakoval Damon.

„Tak nějak,“ přitakala.

„Eleno, chceš tam jít?“ zeptal se mě Damon.

„Eleno, Eleno! Prosím!!!“ škemrala Katherine.

„Tak fajn,“ vydechla jsem.

„Jak vidno, tak neovládá jenom chlapy,“ řekl sarkasticky Stefan.

„Jsme tady,“ řekl Damon a vystupoval z auta.

Podívala jsem se na to sídlo. Začala jsem mít strach… I malý Daniel měl strach, a to ještě neví, o co jde.

Damon ke mně přišel a objal mě kolem ramen.

„Všechno bude fajn.“ Vyšlo mu z pusy, i když se vůbec nehýbala.

Ani jsme nemuseli klepat, už totiž ve dveřích stála Rebecca.

„Ahoj, Barbie,“ pozdravil Damon.

„Co chcete? Rodinko,“ řekla se zákeřným úsměvem.

„Potřebujeme si promluvit s Klausem,“ řekla jsem nevrle. Ani jsem se nemusela ptát, jestli mě pozve, protože, nikdo nevlastní tento dům.

Damon obešel Rebeccu a já prošla za ním. Stefan a Katherine se také připojili, i když měli strach v očích.

„Jak mu to hodláš říct?“ zeptala jsem se šeptem.

„Co mi má říct?“ zeptal se už za námi Klaus.

„Víš co? Tvoje blbá čarodějka zmatlala kouzlo,“ křikl nevěřícně Damon. Křičel tak, jakoby se to dozvěděl právě teď.

„Jak to myslíš, zamatlala?“ zeptal se udiveně Klaus.

„To dítě nebude dvojnice!“ řekla jsem hystericky.

„Já vím,“ řekl s klidem.

Všichni jsme na něj koukali nevěřícně.

„Vždyť si tvrdil, že to bude dvojnice!“ řekl uštěpačně Stefan.

„Jak jsem dojat… Bratři Salvatore, stojí hrdinsky za oběma Petrovovými…“

„Nechej si do háje, ty kecy!“ rozčílil se Damon.

„Byla bych milejší na toho, kdo tě může zabít a ještě si u toho udělat vlasy,“ řekla uštěpačně Rebecca.

„Naše Barbie promluvila,“ řekl Damon stejným tónem jako Rebecca.

Ani jsem nemrkala a Rebecca držela Damona pod krkem.

„Pusť ho!“ zařvala jsem.

„Nebo co?“ řekla se smíchem Rebecca.

Na to jsem bohužel odpověď neznala.

„Rebecco, pusť ho,“ řekl najednou Klaus.

„Nechceme tady mít nějaké zranění,“ řekl ironicky.

Rebecca velmi nerada pustila Damona, který byl mimochodem celý modrý.

Okamžitě jsem si k němu přiklela. Dál jsem už slyšela jenom klapání podpatků.

„Ach ta láska,“ vydala ze sebe Tatia, která právě přicházela.

„Ahoj, zlato. Užila sis dostatečně lov?“ zeptal se jí Klaus.

„Máte tady celkem nepořádek… Ještě jsem nepotkala tolik lidí, kteří by sebou měli sporýš. Někteří si o mně dokonce mysleli, že jsi ty, Eleno. Jeden kluk je dokonale sladký. Dokonce mě pozval dál, říkal, že jste spolu domluvení,“ říkala s klidem.

„Být tebou, Damone, žárlím,“ řekla uštěpačně.

„Počkat, on tě pozval dál? Jak to myslíš?“ ptala jsem se rozrušeně. To není možné, jediný, kdo by ji mohl pozvat, by byl Jaremy!

„Byl dokonale sladký,“ rozplývala se.

„Jak vypadal!“ vypálila jsem.

Popisovala ho, mě bylo hned jasné, o koho jde.

„Jeremy!“ zašeptala jsem.

„Cos mu udělala!“ řekl rychle Damon.

„No, byl celkem dobrý…“ řekla mile.

„To byl můj bratr!“ křikla jsem.

„Použila jsi čas minulý,“ řekla.

„Nezabila?“ řekla jsem nadějně.

„Chtěla jsem. Najedla jsem se a on se probral, to mi přišlo divné… Upíří krev v sobě neměl, a pak mi něco došlo. Gilbertové, přece vlastní kouzelné prstýnky… Mimochodem, tady je,“ řekla a podala mi ho. „ Kde jsem skončila? Jo, vzala jsem mu ho a on vypil mou krev a já ho potom zabila. Co se s ním děje teď to asi víš, že?“ zeptala jsem se.

„Ty jedna děvko!“ zařvala jsem. Všichni do jednoho se na mě podívali.

„Nečekala jsem, že budeš tak reagovat… A mimochodem, Jeremy je v pořádku, jen jsem se trochu napila a pak mu vymazala vzpomínky a sebrala mu prsten. Je pravda, že mi to trochu trvalo, když měl v sobě a na sobě tolik sporýše…“

„Myslela jsem, že jsi s námi,“ řekla jsem pohoršeně.

„Abych pravdu řekla, byla jsem jen takový špeh…“

„No tak, dámy. Věřím, že se zítra potkáme na tom plese. A tam budete mít dost času na to si promluvit. Takže zítra,“ řekl a vyprovodil nás Klaus.

Když jsme nastoupili do auta, tak první kdo promluvil, byl Stefan.

„Nikdy jsem tě neslyšel promluvit sprostě,“ řekl se smíchem.

„Věř mi, že je to to nejmenší, co mě trápí,“ řekla jsem rozmrzele.

„Damone, mohl bys zajet k nám domů? Chtěla bych zkontrolovat Jeremyho,“ řekla jsem ztrápeně.

„Jasně…“

Za chvíli jsme tam byli. Stefan a Damon zůstali v autě a Katherine šla se mnou.

„Já, jsem dovnitř pozvaná, pamatuješ?“ vysvětlila své počínání.

Zaklepaly jsme…

Otevřely se dveře a v nich stál Jeremy se sluchátky.

„Přejete si?“ zeptal se, jakoby nás v životě neviděl.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se nevěřícně.

Chvíli váhal, ale pak odpověděl.

„Neměl bych být?“ zeptal se hloupě.

„Všechno ti vysvětlíme,“ řekla jsem rychle.

„A co mi chcete vysvětlovat? Asi, nevím, ale já vás vůbec neznám,“ řekl zaraženě…

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Miluji tě! 21. kapitola: