OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Necessary evil 1. kapitola

Loki Laufeyson. Po mnoha letech konečně dosáhl trůnu. Do cesty se mu ale postaví... Kdo? To se dozvíte zde. Aneb Těšte se na moji vládu, ubránit svůj trůn zvládnu.

13.03.2014 (15:00) • Safira • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1308×

Poslouchal jsem doznívající kroky svého bratra a pak jsem tónem, který byl hrozbou a vítězstvím zároveň, pronesl:

„Ne, já děkuji…”

S tou větou a s tím okamžikem jsem měl v rukou neomezenou vládu nad Asgardem a ostatními světy, snad vyjma Midgardu. Už mi nic nestojí v cestě. Ani můj pošetilý bratr, dobrosrdečná matka či Odin. Ne, ani ten ne… Ten okamžik, kdy jsem se ho konečně zbavil… Pomsta byla sladká.

Vzal jsem na sebe podobu strážného. Ne že by mě nikdo lepší nenapadl, taková Sif má k Odinovi blíže. Ale bylo to nejnenápadnější přestrojení, které bylo možné. Odin stál v trůnním sále. S pohledem upřeným na místo, kde kdysi stál jeho trůn, zlatý a dokonalý, a zřejmě litoval sám sebe.

„Odpusťte, pane. Mám zprávy z Temného světa,” řekl jsem, přicházejíc k němu.

„Thor?” zeptal se. Ovšemže! První, o koho má starost, první, kdo ho napadne! Samozřejmě, že Thor, můj “milovaný” bratr! To je tak typicky odinovské!

„Zmizel beze stop. I Aether, ale…” udělal jsem pauzu a popošel jsem blíž.

„Co?”

„Našli jsme tělo,” oznámil jsem a byl jsem opravdu zvědav, jak zareaguje. Sklopil jsem pohled, aby si ničeho nevšiml.

„Loki?”

Významné ticho. Zdálo se, že se zastavil čas, na malou chvíli, na chviličku. Popošel jsem ještě blíž, zatímco on sestoupil ze stupínku. Takhle mi nahrávat do karet! Nyní nás dělilo jen pár kroků, tři, možná čtyři. Pod pláštěm jsem měl dýku. Svoji, pravou zbraň, nebezpečnou, přestože se nezdála. Byl to téměř stejný kov, ze kterého byl vyroben ten štít kapitána Ameriky. Až na to, že štít chrání, dýka zabíjí. Přímo stvořena k zabíjení…

Ten metr a půl, který nás dělil, jsem zdolal během půl vteřiny. Iluze se ztratila - teď jsem před ním stál já a on na mě ohromeně hleděl, vstřebávajíc, kdo přesně to před ním stojí a za jakých okolností, bez pout a bez stráží. Vymrštil jsem ruku a sykl jsem mu do tváře:

„To bych tady nestál, ne?”

S děsivou chladností jsem ruku stáhl a on se zapotácel a upadl. Ruce si položil na ránu, ze které začala prosakovat krev skrz oblečení.

„Loki…“ zašeptal.

Sehnul jsem se k němu a s opovržením jsem mu řekl: „Neměl jsi mi lhát.”

 

A s těmi slovy jsem mu sebral hůl Moci. Odin zalapal po dechu. Prošel jsem kolem něj.

„Co sis myslel? Že mi to utajíš? Příliš ses spoléhal na svoji moudrost. Teď už ti to ale nepomůže,” řekl jsem. Poslední nádech… a pak bylo ticho. Nitro mi zaplnil jakýsi zármutek. Odin je mrtev, a tím skončila jeho vláda. Ale začala má, radujte se! Smutek byl potlačen a na jeho místo nastoupil pocit moci, vítězství a pomsty…

Ze zamyšlení mě vytrhl tichý zvuk. Nebyl o nic hlasitější než třepotání křídel motýla, ale slyšel jsem ho. Svistot zbraně, meče… Ten pohyb byl instinktivní. Vymrštil jsem se a v rychlosti se otočil. Ovšem, na útočíka jsem byl příliš pomalý. Hůl Moci mi vyrazil z ruky jedním přesně mířeným pohybem a ona odlétla o pár metrů dál. Ten, kdo mě napadnul, byl asi o půl hlavy menší než já, útlý, mrštný a obratný. Měl tenký meč, byla to ale zbraň od proslulého výrobce jménem Jam Pomuree. Jeho zbraně byly jedny z nejlepších a také nejvzácnějších. On neprodával zbraně jen tak. Musel vědět, že ten, komu zbraň daruje, s ní bude umět zacházet a bude o ni pečovat. Pousmál jsem se a vytasil dýku. On udělal poněkud nezručný výpad a já  se mu vyhnul bleskurychlou otočkou. Bylo by se mi podařilo zasadit mu ránu do boku, ale on to vyrovnal rychlostí, kterou já neměl. Byl to vyrovnaný souboj. Osoba v černé kápi byla nesmírně rychlá a hbitá, já byl lstivý a zřejmě zkušenější. Ovšem - stačila jedna rychlá iluze a podařilo se mi ho zmást. Dobře mířenou ranou jsem soupeře odzbrojil. Udělal zásadní chybu, otočil se za dopadajícím mečem, a v tu chvíli jsem mu podkopl nohy. Z hlavy mu spadla kápě. Překvapilo mě, co vidím. Myslel jsem si zprvu, že by to snad mohla být Sif, podle postavy, ale ta by byla nebezpečnější. Přesto to byla dívka, mladá a neobyčejně krásná. Plavé vlasy měla spletené do copu, překrásné blankytné oči rámovaly husté černé řasy, malá ústa měla vykrojená do úsměvu. Nyní se neusmívala, nenávistně a opovržlivě si mě měřila. Přes její něžný a možná i vílí zjev jsem jí přitiskl dýku na krk.

„Kdo jsi?” zeptal jsem se. Zarytě mlčela a dívala se na mě pomněnkovýma očima. „Na něco jsem se ptal!” řekl jsem důrazněji.

 

Stále neodpovídala a já tušil, že z ní jen tak něco nedostanu. Znechuceně si odfrkla.

„Tobě, Loki, nikdy nic neřeknu!” zasyčela na mě.

„Uvidíme,” zašeptal jsem jí do ucha, vytáhnul ji na nohy a vzal na sebe podobu Odina.

„Stráže! Vezměte zde slečnu do jedné z Komnat,” rozkázal jsem jim. Stráže byly očividně vyvedené z míry, jak se sem ta dívka dostala? Přesto poslechly, neboť ony viděly iluzi a věřily jí, což byl záměr. Dívka se na mě vyděšeně podívala, zřejmě věděla, co jsou Komnaty zač. No vidíš…

Autor: Safira, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek Necessary evil 1. kapitola:

Skvělé jdu na další kapitolu:-)

podařené, fakt že jo.

Tak...Lokiho miluju, kapitolka je skvělá, jen tak dál. :)

Táááákže:
2.kapitolka čeká na vydání, jestli to někoho zajímá...

Tááákže...co bych k tomu řekla.
V první řadě - Lokiho zbožňuju a to, jak jsi ho popsala, bylo skvělé. On opravdu takový je. Bezcitný a sexy Ale zároveň je to ta citlivá dušička, kterou mám tak ráda.
Začátek slibný. Věřím, že pokráčko bude božské.

Slušně se to vyvíjí. Jsem zvědavá, co bude dál. ;) Myslím, že jsi i Lokiho povahu zatím celkově dobře vystihla. Uvidíme. (:

Žádný komentík? Vážně?

Přidat komentář:

Nick:

Text: