Our Life: Fairy Tail - 6. Without best friend • OurStories.cz ~ naše povídky

Kiiroi dostane závažný důvod k tomu, aby se pustila do učení ledové magie...

04.07.2012 (16:00) • LadyShady • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1008×

POHLED KIIROI:

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit – moje nejlepší kamarádka. Už jí nikdy neuvidím. Už nikdy neuvidí ona mne. Nikdy už spolu nic neprožijeme, žádné zabijácké víkendy u mě doma, žádné tajné pašování cigaret a alkoholu přes mého otce. Už nikdy…

Na počest Koi jsem si zapálila již devátou cigaretu během jedné hodiny a po tváři mi steklo pár slz. Je to sice už pět dní, co se to stalo, ale pořád se s tím nemohu vyrovnat – že moje nejlepší kamarádka zemřela na lyžařském zájezdu. Sžíral mě pocit viny, i když Gray i Natsu mi tvrdí, že to rozhodně není moje vina. Ale já vím, že byla. Neměla jsem ji vůbec pouštět s Ryuujim pryč. Stalo se to takhle…

***

„Kiiroi, dneska v noci musím zmizet, budeš mě krýt, že jo?“ udělala na mě psí oči.

„Kam chceš jít?“ zeptala jsem se opatrně.

„No, Ryuuji mě pozval na rande,“ usmála se a celá zrudla, „chce si se mnou zalyžovat za úplňku.“

„Ne… nikam nejdeš, Koi! Je noc, mohlo by se ti něco stát!“ zavrčela jsem nekompromisně.

„A kdo seš, že tě budu poslouchat?!“ vyjekla a přimhouřila oči.

„Jsem Kiiroi, tvoje nejlepší kamarádka a jde mi jenom o tvé dobro, Koi!“ prohlásila jsem a zavrtěla hlavou. „Nikam nejdeš.“

„Ty prostě žárlíš, že o mě má někdo zájem, kdežto tebe všichni nenávidí!“ obořila se na mě a zamračila se.

„To není pravda, Koi!“ ohradila jsem se. Jak si tohle může myslet o svojí nejlepší kamarádce?! Nicméně i po půl hodině byla situace neustále stejná, Koi neustoupila ze svého rozhodnutí. Rozhodla jsem se tedy pro radikální řešení – zůstanu celou noc vzhůru a zadržím jí násilím.

Když nastal večer, usadila jsem se do postele a dělala jsem, že si čtu. Koi zalezla také do postele a během chvilky začala pravidelně oddechovat. Něco mi ale říkalo, že bych jí neměla věřit, že vůbec nespí. Koukla jsem se na hodinky, bylo něco málo před půlnocí. Pálily mě oči a měly tendence se zavírat…

Ráno jsem se s trhnutím probudila.

„Koi!“ skočila jsem po nafouklé peřině s domněnkou, že Koi spí s dekou přes hlavu. Ale nespala. Vůbec nebyla v posteli. Zděšeně jsem vyrazila na chodbu a rozeběhla se k učitelovu pokoji. Mlátila jsem do dveří jako šílená a připadalo mi to jako věčnost, než mi otevřel.

„Koi…“ vyhrkla jsem, „není v pokoji!“ učitel se na mě podíval, jako by mi nevěřil, což se dalo čekat, protože mně nikdy nikdo nevěří. Šel si to tedy prověřit sám. Když zjistil, že Koi doopravdy zmizela, jala se jí hledat hlídka. Já byla ve stresu. Sešla jsem do poschodí chlapců a zaklepala na pokoj Graye a Natsua. Otevřel mi Gray – mimochodem jen v trenýrkách - a začal se strachovat, jen co mě viděl.

„Kiiroi! Co se stalo, vypadáš fakt… hrozně. Ne že by ti to neslušelo, ale… chápeš?“ tak jsem mu všechno vyložila, co se stalo večer, a co jsem zjistila ráno. Natsu stále spal a nic neslyšel. Zůstala jsem u nich na pokoji, nevím, jak dlouhá doba uplynula, ale nakonec někdo zaklepal. Byl to učitel. Ztrápeně se na mě podíval.

„Co se stalo? Je v pořádku?“ vymrštila jsem se na nohy a stoupla si těsně před učitele.

„Mrzí mě to, Kiiroi… oba… spadli ze srázu. Zmrzli…“zamumlal a odešel. V tu chvíli se pro mě zastavil svět.

„Kurva!“ zaječela jsem a udeřila pěstí do zdi. Zůstala tam pěkná díra. Z očí mi vyhrkla spousta slz a Gray mě objal kolem ramen…

***

Takže takhle se to stalo. Mojí vinou. Kdybych neusnula, tak by se to nestalo. Koi by nikam nešla a nezemřela by.

„Gray?“ oslovila jsem ho.

„Ano?“ obrátil ke mně tvář a ztrápeně se usmál.

„Nauč mě svou magii. Chci ovládat to, co zabilo mou nejlepší kamarádku,“ hlas se mi třásl a já se snažila vrátit své slzy zpátky tam, kam patří.

„Můžeme to zkusit, dnes v noci v parku,“ přikývl a zadíval se z okna, kde se spustila vánice.

Zbytek dne jsem promrhala tím, že jsem pořád dokola přehrávala Main Theme Slow Version a zapalovala si jednu cigaretu za druhou. Až konečně nastal večer.

„Takže,“ řekl Gray, když jsme stanuli v srdci celého parku se sněhem pod kolena. „musíš se naučit splynout s ledem. Takže si odlož,“

„Cože? Vždyť je X stupňů pod nulou!“ vyhrkla jsem a zamnula si ruce, které mě pálily i v rukavicích.

„Chceš umět ovládat ledovou magii? Tak musíš splynout s ledem,“ řekl nemilosrdně a sám se svlékl do trenýrek. Neochotně jsem se tedy svlékla do trička a džínsů.

„Do spodního prádla,“ konstatoval a upřeně mě sledoval. Už jsem chtěla něco namítnout, ale neřekla jsem nic – dělám to pro Koi. Svlékla jsem se tedy do spodního prádla a celá jsem zrudla studem. Ne že bych neměla hezkou postavu, ale Gray mě viděl skoro nahou.

„Tak, jdeme se projít,“ usmál se a vyrazil sněhem. Já za ním. Nevím, jak dlouho jsme chodili, ale vím jen to, že jsem necítila ani jednu část svého těla, a když jsme konečně dorazili domů, cítila jsem celé tělo zase až moc.

„Výborně,“ usmál se Gray slavnostně, „právě jsi prošla první lekcí!“

Autor: LadyShady, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction