Prodaná 14 • OurStories.cz ~ naše povídky

Ještě jedna poklidná kapitola, kdy nemusí řešit nic jiného než sebe a oběma to více jak vyhovuje. Eleanor je téměř líto, že plavba končí.

04.09.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 855×

* 14 *

Bylo už pozdní odpoledne, když se zavrtěla. Nehodlala tu ležet celý den. Opřela se na lokti a zhodnotila situaci. Její strana postele byla u zdi a jediná cesta dolů byla přes něj.

Vypadal, že spí. Opatrně přes něj přehodila nohu a vzepřená na pažích ho přelézala.

Rozhodně nespal.

Jeho dlaně se jí semkly okolo pasu. Leknutím sebou škubla a dosedla mu přímo na boky.

„Na to bych si zvykl,“ zamumlal pobaveně.

Palci jí přejížděl po břiše. Zavrtěla se. Okamžitě ji pod zadkem dloublo, jak to on myslí. Její tvář nabrala růžový nádech. Ne studem, spíše z vědomí, že tenhle pohled na něj se jí taky až moc zamlouvá. Jen na kratičkou chvíli zvažovala opravdu zůstat.

Se sebezapřením se nadzvedla. Nechal ji. Jen jí dlaněmi přejel po stehnech a sledoval, jak se obléká. Naposledy se na něj ohlédla, než vyběhla ven na vzduch. Rozhodně se jí teď hodil. Pohled, jak se nahý rozvaluje v rozházené posteli, jí vháněl krev do tváře... a jiných částí těla.

Slunce už se pomalu klonilo k hladině moře a nabíralo červený nádech. Užívala si ten pohled. Pravidelný zvuk narážejících vln rušil i nějaký další. Tušení ji táhlo k boku lodě. Naklonila se a podívala na hladinu. V ten okamžik se z vody znovu vynořilo hladké tělo a vyskočilo, aby se šplouchnutím znovu dopadlo zpátky. Přímo vedle lodi plavali dva zvědaví delfíni.

Loď se dost houpala a neměla zájem se na ně podívat až příliš z blízka. Přešla tedy k plachtoví a zachytila se za jedno z lan. Teprve pak se naklonila, aby je lépe viděla.

Zarudlé slunce se odráželo od jejích těl a chvílemi vypadali, jako by byli snad růžoví. Viděla je podruhé v životě, ale byla u vytržení jako při prvním pohledu.

Okolo pasu se jí sevřel drtivý stisk a smýkl s ní dozadu.

„Co to ksakru děláš!“

Zůstala hledět do Faridova naštvaného obličeje.

Docela zbytečně ukázala za sebe k moři. Netušila, jak se v jejich řeči řekne delfín.

„Ryby.“

„Ryb je plný moře,“ zavrčel. „To není důvod tam skákat.“

„Růžové ryby.“

Povzdechl si a podíval se, kam mu vehementně ukazovala.

„Delfíni,“ hlesl. Rychle si to slovo v duchu opakovala, aby si ho v jejich jazyce zapamatovala.

„Mohlas spadnout.“ Podle jeho tónu hlasu by za něco takového nestálo ani hejno padesáti delfínů.

„Tak bych spadla,“ odfrkla si.

„Tebe vážně nejde ani na chvíli spustit z očí.“ Brblal, ale jeho vztek už opadl.

Najednou jí to došlo.

„Neumíš plavat.“

„Ty snad ano?“ Stihla se jen nadechnout. Věděl, co mu zaručeně odpoví. „Tak jako jezdit na koni, co?“ utnul ji.

Vzpupně zvedla bradu. V očích jí to ale pobaveně stále blýskalo.

„Pojď se raději najíst.“

Její rozverná nálada jí vydržela po zbytek dne, stejně jemu ta na okolo nabručená. Byla to příjemná změna, když se jí jazyk zase rozvázal. Byla zábavná, i když ho často dokázala pěkně vytočit. Navíc velmi dobře věděl, jak jí pusu zavřít.

Vzbudila se velmi brzy. Venku teprve začínalo vycházet slunce. Farid ještě spal. Sledovala ho. Ve spánku se mu jeho věčně vážná tvář uvolnila a on vypadal tak mírumilovně a bezbranně. Po rtech jí přelétl zákeřný úsměv. Vzepřela se a vyhoupla na něj.

Tentokrát rozhodně vzhůru nebyl. Škubnul sebou a paže mu vylétla. Zarazil se jen těsně kousek od jejího krku. Vyděšeně zafuněl.

„K čertu s tebou ženská!“

Hleděl na ni a prudce oddechoval.

Ona se na něj pobaveně culila.

Opřela se dlaněmi o jeho hrudník, který se divoce zdvíhal.

„Víš co se...“ Než měl možnost začít nadávat, sklonila se a políbila ho. Nehodlala si kazit ráno jeho výlevy. On velmi rychle došel ke stejnému závěru. Navíc se mu tahle její poloha a iniciativa poměrně dost zamlouvala.

Nebyl příliš velkým zastáncem jídla v posteli, ale teď mu to ani trochu nevadilo. Sledoval, jak sedí naproti němu a už jen popíjí víno. Neměla na sobě vůbec nic. Oblékání se tak nějak stalo zbytečnou činností. Dožvýkal poslední sousto. Zítra měli dorazit do přístavu a on hodlal využít každou chvíli, kdy nemusel nic řešit, o ničem rozhodovat a měl ji na dosah.

Natáhl se po sklence vína. Podala mu ji. Vypil ji na jeden hlt a odložil vedle postele. Ještě než se narovnal, natáhl k ní ruku a sevřel její kotník. Vyjekla, když s ní škubl a ona se tak ocitla u něj. Chytil ji okolo pasu a přitáhl na sebe. Okolo jejich tváří se rozsypala záplava jejích zlatavých vlasů. Ještě chvíli se na ni díval, než ji políbil.

Trochu popuzeně nakrčila nos. Nikdo ní neřekl kam to vlastně plují. Podle nich to nebyla její věc. Se ženami se tu evidentně odmítal bavit každý. Už jen pluli okolo pobřeží, aby mohli bezpečně zakotvit v přístavu. Vypadalo to na větší ostrov nebo poloostrov a v dálce viděla další. Nevybavoval se jí žádný z těch co znala.

Myšlenky jí ale spíše než k tomu, kam jedu, utíkali k tomu, jak bude cesta vypadat.

Klidně by na lodi zůstala další týden. To ale nešlo a jen Bůh ví v jaké náladě zase Farid bude další dny. Tady nemusel řešit nic a nikoho. Měl ji jen pro sebe a ona cítila, jak ji tahle stránka jeho uvolněné povahy zalézá pod kůži.

Sešla dolů do jejich kajuty. Balil si nějaké dokumenty. Otočil se k ní a přejel pohledem.

„Měla by ses převléknout. Pojedeme zase na koních.“

Znovu se začal zabývat svými věcmi. Raději rovnou přešla k bedně s oblečením, aby vytáhla kalhoty a některou z halen.

„Nemám je rád.“

Otočila se, stál už za ní a pozoroval kalhoty v její ruce.

„Jsou docela praktické,“ hlesla.

„Ani ne.“

Na důkaz toho, jak to myslí, jí vyhrnul šaty co měla ještě na sobě a přejel po stehně.

Slyšela ostatní, kteří právě nahoře chystali věci na vylodění. Tohle rozhodně nebyla nejvhodnější chvíle... Vyjel ještě výš. Zalapala po dechu.

„Když si představím, že na tebe půl dne zase nebudu moct sáhnout... Rozhodně ne takhle.“

Hned jí ukázal, jak přesně to myslí. Tahle představa se jí taky vůbec nezamlouvala. Zašátrala poslepu po zapínání jeho kalhot...

Netušila, že je to možné takhle rychle. V jednu chvíli byli ještě obleční a jen o pár chvil později už jen zůstali udýchaně opření o dřevěnou zeď. Naposledy ji políbil a pustil. Zůstala opřená a snažila se uklidnit divoké bušení srdce i dech.

„Měla by ses konečně obléknout,“ broukl k ní potutelně, než za sebou zavřel dveře. Měla chuť po nich něco hodit. Kdyby měla sílu. Moc dobře si uvědomoval, co s ní dělá. Vychutnával si to.

Ještě nabírala dech a byla ráda, že se nesesunula k zemi. Vnímala jak loď zpomaluje. To ji donutilo se konečně obléct a uklidit poslední věci do truhly.

Vyšla ven a do nosu ji uhodila nelibá vůně, která přístavy většinou provázela. Muži už lany přitahovali loď k molu. Zaposlouchala se do té nesourodé směsi jazyků. Některé poznávala, jiné jí byly naprosto cizí.

Po očku se podívala na Farida. Všiml si toho. Jeden koutek mu vyjel nepatrně nahoru. Bála se, aby vystoupením z lodi všechno nebylo jako dřív, ale při pohledu na něj tenhle strach opadal.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction