OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Reborn fairy - Prolog

27.11.2016 (14:00) • Yukari • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1889×

I.

Yukari Tachibana se dívala z okna a myslela si, že tenhle den už nemůže být nudnější. Za oknem mohla vidět šedou oblohu, déšť, spoustu spěchajících lidí s deštníky a klouzající auta. Otevřela okno a zapálila si cigaretu. Její matka by neměla dorazit v nejbližší době, takže snad kouř neucítí. Yukari si pomalu vychutnávala cigaretu, když vtom jí najednou zazvonil telefon. Byl to její nejlepší kamarád, Naoki.

„Naoki?” 

„Yukari, mám úplně novou hru, poslal mi ji brácha, je teprve ve vývoji a máme ji otestovat. Bude to určité bomba! Konečně kvalitní hra Fairy Tail! Očekávám, že do půl hodiny seš u mě!”

„No jasně, už jsem na cestě.” Strčila si mobil do kapsy a hodila na sebe bundu. Nasedla na své modré kolo a vyjela po mokré silnici k Naokimu domů. Pobrukovala si jednu písničku a stírala si z tváří kapky deště. Silnice hodně klouzala, jela pomalu a opatrně. Najednou z postranní uličky vyjelo smykem auto, řidič zjevně nedával pozor a uklouzlo mu to po mokré vozovce. Yukari se snažila autu vyhnout, ale bylo to marné. Všechno to bylo až příliš rychlé. Pneumatiky skřípaly, ale auto nezastavovalo. Yukari stihla jen zalitovat, že si nevzala helmu. Předek auta do ní narazil a i s kolem přimáčl ke zdi. Náraz na zeď byl neuvěřitelný a Yukari pocítila velmi silnou ostrou bolest v nohách, hrudníku a levé ruce. To vše měla zaklíněné a zpřelámané pod autem. Začalo se jí rozmazávat vidění a zakašlala. Na kapotu auta dopadlo několik kapek krve.

„Slečno…” slyšela jakoby z dálky. Cítila chlad a pomyslela si, že to není fér, že nechce takhle umřít, je jí přece teprve sedmnáct let, tolik věcí ještě nestihla. Poprvé se zamilovat, jít na univerzitu a především najít a poznat své pravé rodiče.

„Yukari! Ne! Yukari!” slyšela Naokiho hlas. Asi už jsem byla blízko... pomyslela si a zavřela oči.

...

Yukari otevřela oči. Díval se na ni kluk. Měl rozčepýřené růžové vlasy, černé oči a asi ten největší úsměv, jaký kdy viděla. Rozhlédla se kolem sebe a viděla jen stromy, keře, květiny, modrou oblohu a onoho kluka. Snažila se vzpomenout si, co tu dělá a kde se tu vzala, ale v hlavě měla úplně prázdno. Jako kdyby se právě narodila.

„Ty jsi… Yukari? Ale je to divný, ta přece zmizela před deseti lety. Jenže pokud někde přežila a vyrostla, vypadala by přesně tak, jako ty teď!” řekl kluk. Yukari se na něj jen zadívala. Kdo je? Kde je? A odkud je? S jistotou teď věděla jen jedno - že je Yukari. Na nic víc si nemohla vzpomenout.

„Jo,” odpověděla tiše.

„Páni,” vydechl kluk a objal ji, „a kde jsi byla celou tu dobu? Chyběla jsi nám, už tě několik let oplakáváme, teda především Erza.” Yukari se mu zadívala do očí a viděla, že se lesknou jako před pláčem.

„Víš,” začala pomalu, „já si vlastně vůbec nic nepamatuju. Ani to, kde jsem byla, ani kde jsem teď, ani kdo jsi ty, nebo ta Erza.” 

„Ale já jsem Natsu! Natsu Dragneel!” zvýšil hlas, skoro to vypadalo, že se zlobí. „Celý dětství jsme si spolu hráli, než jsi zmizela, tak nedělej, že si mě nepamatuješ! A Erza... Erza je tvá sestra, která tě hrozně moc miluje a bude štěstím bez sebe, až zjistí, ze jsi naživu."

Yukari se smutně zadívala do Natsuovy tváře. Tolik ji mrzelo, že si nemůže na nic vzpomenout, ani na svou sestru, vlastní rodinu.

„Tak mě za ní zaveď. Přece si musím vzpomenout alespoň na mou milovanou sestru,” pronesla váhavě a zkřivila rty k pokusu o úsměv.

„Natsu! Kde jsi!” ozvalo se blízko nich dívčí volání. Yukari byl ten hlas velice povědomý, jako by ho už někdy slyšela...

„Yukari! Kde jste?!” ozval se tentýž hlas v její hlavě a před očima zobrazení čehosi rudého. Yukari zatřásla hlavou a párkrát zamrkala. Ten hlas, je snad možné, aby to byla...

„Erza?” vyhrkla Yukari nejistě.

„Tak přece sis na něco vzpomněla,” zazubil se Natsu. „Hej, Erzo! Jsem tady! Neuhádneš, koho jsem našel!” zvolal. Yukari se nedočkavě otočila směrem, odkud předtím Erza volala Natsua, a vyhlížela.

Ze křovisek vyběhla dívka, o pár let starší než Yukari, možná už to byla žena. Oči měla oříškově hnědé, na trupu brnění, k němu sukni, u pasu meč a rudé vlasy, dlouhé rudé vlasy, stejné jako Yukari.

„Yukari!” vykřikla Erza, skočila k ní a silně ji objala. Yukari překvapilo, jak moc velkou má její sestra sílu, když její hlava narazila do brnění na Erzině hrudi, měla skoro pocit, že před očima vidí hvězdičky.

„Erzo,” zašeptala a cítila, že jí tečou slzy po tváři. Najednou si vzpomínala na rané dětství, kdy s Erzou bydlely v nějakém domečku jen ony dvě, a často si hrávala s dívenkou Yukino, která bydlela se svou sestrou Sorano v domečku vedle. A pak další vzpomínka...

„Yukari! Kde jste?!” Asi dvanáctiletá dívka běží lesem, když konečně najde svou sestru i s tmavovlasým chlapcem, oblečeného jen do kraťasů.

„Tady, sestřičko. Ukazuju Grayovi, co všechno umím. A Gray umí taky úžasné věci, sestři, podívej, tohle je květina z ledu, co nikdy neroztaje!” usmívá se o pár let mladší holčička, rozevírá dlaň a v ní drží ledový liliový květ.

„Yukari, co je s tebou?” šťouchal do ní Natsu a Erza na ni starostlivě shlížela. Yukari jen zavrtěla hlavou a snažila se to nějak vstřebat. Kdo je Gray? Možná se dobře znali, protože při vzpomínce na něj měla zvláštní, ale příjemný pocit. Nakonec usoudila, že se chce s Grayem setkat.

„Jsem v pořádku, ale zajímalo by mě, kde bych našla Graye? Něco mi říká, že jsme si byli blízcí.” 

„Cože?! Graye?! Ještě si ani nevzpomínáš, kdo jsem já, a už bys šla za tím pitomým exhibicionistou!” začal se rozčilovat Natsu a byl by v tom zajisté pokračoval, kdyby z křovisek nevyskočila modrovlasá dívka.

Ta vypadala velmi komicky, protože bez ohledu na léto a horko byla oblečená do zimních šatů a pištěla: „Juvia to věděla. Milostný trojúhelník! Další rival v lásce. Juvia ale nedopustí, aby ses pokoušela získat srdce Graye-sama! Protože Gray-sama patří Juvii a Juvia se nehodlá dělit! Juvia to skoncuje s rivalem v lásce!” Natáhla jednu ruku před sebe. „Vodní kráje-”

„Juvio,” řekla jen Erza. Juvia dala ruku zpět dolů podél těla a uklonila se. Vypadalo to, že má z Erzy respekt, protože začala fňukat.

„Juvia se moc omlouvá. Juvia jen dostala strach, že by se Gray-sama mohl zamilovat do jiné ženy než do Juvie. Juvia ví, že to přehnala a moc ji to mrzí…” popotáhla a utekla do hloubi lesa.

„Kdo to proboha byl? Co mi to chtěla udělat? A proč o sobě mluví ve třetí osobě? Vypadá jako blázen, ještě v tom zimním šatu,” vypadlo ze Yukari, která byla z toho výjevu celá zaražená.

„To je Juvia, no a jo, podle mě je to trochu podivínka. Většinou je někde sama v pozadí, aby mohla stalkovat Graye, protože ho miluje a pořád si u toho šušká sama pro sebe, o svatbě a dětech. Přidala se k našemu cechu před nějakou dobou. Používá Vodní magii, ale myslím, že kdyby mělo dojít na boj, tak tvá Zelená magie ji zadupe do země,” vysvětlil Natsu. 

„Zelená magie? Vodní magie?” zopakovala Yukari nechápavě. Copak existuje magie? Je pravda, že se nemůže na nic vzpomenout, ale v existenci magie se jí uvěřit moc nechtělo. Prozatím se jim rozhodla věřit a časem se vše vysvětlí, teď by sama bez vzpomínek v cizím světě plném nebezpečí moc dlouho nepřežila.

„Neboj, vzpomeneš si, my ti pomůžeme, tvoje magie je vážně skvělá,” usmál se Natsu, „ale teď se musíme vrátit do cechu a oslavit tvoje znovuzrození!”

„Cechu?”

„Jasně, mágové si tvoří cechy. Ten náš se jmenuje Fairy Tail, je to slavný cech, u nás jsou ti nejlepší mágové z celého království Fiore. Sama jsi byla členem.”

Jak tak šli lesní pěšinou, nemohla Yukari přestat myslet na to, že je údajně taky mág a z celého srdce doufala, že si na magii vzpomene a bude ji moct zase používat. Les se brzy změnil v louku a už měli před sebou městskou bránu.

„Tak tohle je Magnolie, město, ve kterém stojí náš cech, Fairy Tail,” řekla Erza, když vešli do města.

 Všude byly usměvavé tváře, zdravily Natsua a Erzu, mávaly na ně a volaly: „Vítejte doma,” a podobně. Byl to krásný pocit, když si Yukari uvědomila, že právě sem, mezi ty všechny milé lidi nejspíš patří.

„Fairy Tail,” zopakovala Yukari a pohlédla na mohutnou kamennou stavbu, nad masitými dveřmi byla přibitá vlajka, na níž byla z profilu vyobrazená silueta skákající víly s ocáskem.

„Vítej doma,” zazubil se Natsu a otevřel dveře. 

Autor: Yukari, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Reborn fairy - Prolog :