Shadow - Kapitola 2. • OurStories.cz ~ naše povídky

Začátek her se nemilosrdně blíží a jakákoliv chyba může znamenat jistou smrt. Na koho budou mít tentokrát hlad Hladové Hry? Připravte se, Hunger Games začínají...

13.04.2012 (18:00) • Attia • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1314×

Najednou jako by se zastavil čas, stojím a dívám se na Prim. Cítím velkou ránu do břicha. Prim byla vždycky pro nás takový andílek. Kdybych se mohla účastnit Sklizně přihlásila bych se místo ní, ale nemůžu.

„Prim, Prim!“ slyším ozývat se Katniss. V tu chvíli zavírám oči a jen potichu vydechnu „Ne.“

Je to téměř neslyšitelné, ale teď je tu na náměstí doslova hrobové ticho, a tak to vyzní jako bych to řekla normálně nahlas.

„Hlásím se jako dobrovolnice!“ vykřikuje Katniss zoufale.

„Ne!“ křičí za ní Prim a já jen stuhle hledím na to co se tu děje. Jako kdybych se jen dívala na záznam.

Hurikán odtrhává Prim od Katniss, která statečně vchází na pódium. Nese ji k její matce. Její matka stojí hned vedle mě. Musela se tu dotlačit když vyvolali Prim, protože jsem si jistá, že tu před tím nestála.

Prim se tiskne k svojí matce a chytá mě za mou ruku. Pevně ji tisknu a hladím ji, abych ji uklidnila.

Jsem na ni tolik zahleděná, že si ani neuvědomuji že Cetkie už se začíná přehrabovat v klučičích lístcích s jejich jmény.

„Peeta Mellark,“ hlásí další jméno Cetkie. Peetu osobně moc neznám, ale i tak ho trochu lituju, jako každé vybrané dítě od dvanácti po osmnáct let.

Jen hledím na Katniss a snažím se ji svým pohledem dát nějakou odvahu. Snaží se vypadat odhodlaně, ale vím, že je to jen přetvářka.

Starosta ještě něco předčítá a potom Splátci vcházejí do soudní budovy. Lidé se začínají rozcházet, až nakonec zůstane jen Katnissina matka, Prim, Hurikán, já a Peetova rodina.

Mírotvorci nás odvádějí do soudní budovy, kdy se budeme moci rozloučit s Katniss. Už nejsem natolik v šoku. Teď ve mně koluje hněv. Mám chuť ji osvobodit a vzbouřit se, jenže to by nebylo natolik lehké. Mohla bych to udělat, ale pořád by mě mohli vydírat přes mé blízké. Rodinu mi zabít nemohou, ale nic jim nebrání aby ublížili Katnissiině rodině nebo Hurikánově.

První jde za Katniss její matka a Prim. Poté následuje Hurikán a až po dlouhém čase já.

„Na,“ říkám okamžitě a z pod stuhy si vyndám malou mastičku z něčeho co vypadá jako pudr.

„Dali ti něco, co budeš moct mít v aréně?“ ptám se rychle. Přikyvuje a podává mi špendlík v němž je Reprodrozd v kolečku se šípem v ruce.

Okamžitě začnu hrot potírat mastičkou a potom ji ho vracím.

„Když zapíchneš její hrot do těla, vloží se do ní duše dotyčného, kterého si propíchla. Používej ji jen když někdo bude mezi životem a smrtí, ať to Kapitolu nepříjde podezřelé. Je to ale jen na jednu dávku, tak to použij rozumně,“ chrlím na ni bez jakékoliv emoce v hlase a hlavně hrozně rychle. Z mého hlasu jde jasně slyšet naléhání a přísnost. Kdysi jsem jejímu otci něco slíbila a nehodlám to kvůli jedněm Hladovým hrám porušit.

Obejduji rychle na rozloučenou.

„Postarám se o ně. Máš šanci to vyhrát. Opravdu. Mysli na Prim a zvládneš to.“ Chvíli se odmlčím a chci něco dodat, když tu už mě odvádějí mírotvorci.

„Budu myslet,“ slíbí ještě rychle Katniss.

***

Prim mě vítá hned u vchodu, i když ne tak radostně jako vždy. Dnes mají zveřejnit hodnocení Splátců. Hurikán už sedí na židli a netrpělivě čeká až Caesar Flickerman, chlápek s tentokrát modrými vlysy, vyhlásí výsledky.

Posadím se vedle Hurikána.

„Bude mít ze všech nejvíc bodů,“ prohlásím automaticky a jen sleduju jak na mě hledí lehce pobavené pohledy. Ne že by jí nevěřili, ale ode mě to vyznělo tak nějak… divně.

Caesar začíná předčítat výsledky od jedné do dvanácti bodů. Profíci mají jako vždy devět až deset bodů. Ostatní většinou od čtyř výše, ale nikdo nemá nad deset. Konečně přichází dvanáctý kraj.

„Za dvanáctý kraj Peeta Mellark se skóre… Osm,“ řekne Caesar tak, aby zachoval napětí.

„A konečně…“ pokračuje Caesar.

„Katniss Everdeen se skóre…“ zanechá opět dramatickou pomlku, která nás všechny přinutí se naklonit blíže a téměř nedýchat.

„Jedenáct. Gratuluju,“ dořekne. Vždy zanechá v lidech takový divný pocit, až mě to děsí.

V místnosti se rozléhá lehce potěšený hlas a poté všechny pohledy sklouznou znovu na mě. Nikdo se nepokouší zeptat jak to vím, až se nakonec ozve vyzvídavě Hurikán.

„Jak jsi to věděla?“ zeptá se a z hlasu mu už rovnou vyznívá odpověď. Odpověď je tu velmi snadná. Buď jsem to tipla a nebo jsem to opravdu věděla.

„Znáš Katniss,“ říkám jako odpověď, která očividně všem stačí. Pro všechny je to teď hodně těžké. Už za dva dny jde do arény a nikdo s tím nic nenadělá.

„Co tam asi předvedla?“ ptá se tak trochu Hurikán sám sebe. Sestra mi to řekla, ale zvažuju jestli mu to říct nebo ne. Nakonec proč ne, že?!

„Vystřelila na porotce šíp a vystřelila jablko z huby prasete, které jim tam přinesli,“ odpovídám a už si začínám zvykat na udivené výjevy ostatních kolem mě.

„No co? Mám své zdroje,“ říkám pobaveně na svoji obhajobu, jelikož na mě teď musí být ale pohled.

Nakonec odcházíme s Hurikánem domů. Bydlíme docela blízko vedle sebe.

„Zítra tam jdu. Chceš jí něco vyřídit?“ ptám se až mu to musí nejspíš vyznít jako nemožné, ale pro mě je to spíš jen jedna z mnoha lehkých misí.

„Řekni jí ať vyhraje,“ odpoví po chvíli Hurikán. Je docela zklamaný, že jí nemůže říct zrovna to co by chtěl, ale i to jí bude muset stačit.

Hned ráno se vydávám na cestu. Přes kraje vždy přeběhnu bez jakýchkoliv potíží a do Kapitolu dorážím ještě před rozhovory. Vcházím do jednoho z nejpřepychovějším domů v Kapitolu, který je mimo jiné blízko místa kde jsou všichni Splátci.

„Ahoj,“ zdravím sestru. Sestra je mé dvojče. Vypadáme úplně stejně, akorát, že ona vypadá více Kapitolovsky a já víc jako já.

„Ahoj sestři,“ odpoví Aoife s radostí v hlase.

„Přišla jsem tě jen pozdravit,“ dodávám.

„Dlouho jsme se neviděly,“ řekne a poté mě pozve dál.

Vše má vevnitř moderně vybavené a má tu i Avoxe, otroky. Chvíli si povídáme o rodině, bitvách až nakonec se sama zapne televize a začnou se promítat rozhovory. Vše probíhá tak, že si o nich dovedu udělat dost dobrý obraz. Vždycky se je snaží nějak předvést, ale důležité je si všímat detailů, které vám o nich prozradí vše. Tak třeba Cato je dost sebevědomý a určitě je profík, ale má problémy se sebeovládáním a to by mohla být jeho slabina.

Na řadu přichází Katniss, která je na začátku docela dost nervózní, ale nakonec vše získá pod kontrolu. Hurikán teď musí být na obrazovce hrozně nalepený, protože Katniss vypadá překrásně. Této myšlence se zasměju a dál pozoruju rozhovor.

Poté přichází na řadu Peeta. Směju se jemu i Caesarovi, když se na začátku začnou očichávat. Poté, ale řekne to, že se mu líbí Katniss a v tom momentě si představím Hurikána, jak ho teď musí nenávidět.

Chystám se k odchodu, ale sestra mě zadrží a vnutí mi Kapitolské šaty a něco jako hologramový foťák. Jsem sice proti, ale je fakt, že mi to usnadní vnik do budovy. Přece jenom jsme dvojčata a sestra má zde velmi vysoký post, právě od ní jsem se dozvěděla to o tom jablku a Katniss. Není sice tvůrce her, ale má tu velký vliv a k tomu co se dělo při hodnocení mají přístup jen ti nejvlivnější lidé (v jejím případě upíři).

Do patra kde bydlí Katniss jsem se v přestrojení dostala bez jakéhokoliv zbytečného rozruchu. Uvnitř to bylo ale těžší.

Pronikla jsem tam ve tmě. Zrovna jsem byla u okna, když tu tam náhle vnikl Peeta. Zítra už jdou do arény a Katniss určitě nebude moct spát stejně jako on.

„Co tu chcete?“ ptá se Peeta poté co mě spatří. Není divu, že mě uviděl. V těchhle šatech zářím jako lampión v noci.

„Přišla jsem za Katniss,“ odpovídám a posadím se vedle něho k oknu.

„Sponzoři ale, pokuď je mi známo, nemůžou navštěvovat Splátce.“

„Já nejsem sponzor,“ říkám. Prohlédne si mě, až potom jako by ho něco praštilo do hlavy říká.

„Ty jsi z Dvanáctého kraje? Za to tě můžou zavřít,“ snaží se mě varovat. Uprostřed jeho poučování se zasekne a koukne se na schody, kde už stojí Katniss a pozorně si mě prohlíží.

„Ahoj Katniss,“ zdravím potěšeně Katniss.

„Scatty?“ zeptá se nevěřícně. Rozběhne se ke mně a obejme mě. Málem se v jejím sevření udusím.

„Co tady děláš?“ ptá se mě udiveně, ale stále s radostí ve hlase.

„Přišla jsem tě povzbudit za všechny ve dvanáctce. Hurikán ti vzkazuje že to musíš vyhrát, já ti vzkazuju ať nezapomeneš použít, to, co jsem to řekla ať použiješ a vyhraješ to, a Prim ta tě chce mít ze všeho nejvíc zpátky doma,“ ani neuběhne vteřina a hned se mě ptá snad na milión věcí.

Radím ji ve všem možném a Peeta jen na mě udiveně hledí. Jak už mluvíme skoro tříčtvrtě hodiny, chystám se odejít.

„Ještě ne,“ prosí mě, ale já už opravdu musím, abych to do rána stihla do dvanáctky.

„Už musím. Jo málem bych zapomněla,“ řeknu a okamžitě vytáhnu sestřin foťák a fotím ji snad třicetkrát. Poté fotím i Peetu a slibuju mu, že tu fotku dám jeho otci.

Nakonec se ještě obejmeme a já vyrážím. U vchodu do sestřiné vily nechávám její šaty a domů dorazím pár minut po deváté ráno. Celou noc jsem nespala, ale jakož to upírka, toho spánku ani moc nepotřebuju.

Když dorazím do dvanáctky tak jdu okamžitě za Hurikánem, který však není u sebe doma. Je mi jasné kde je. Musí být na místě kde jsme spolu chodívali lovit, vždycky tam teď poslední dobou je.

S foťákem v ruce k němu dobíhám. Sedí na mýtině s výhledem na louku, kde jsme se scházeli.

„Kdy je vpustí do arény?“ ptám se Hurikána.

„Kolem desáté,“ odpoví a zase se zahledí do země.

„Pozdravuje tě,“ špitnu a upřeně na něj hledím a snažím se něco vyčíst z jeho reakcí.

„Kdybych tě neznal, myslel bych si že jsi blázen,“ řekne optimisticky.

„No blázen možná trochu jsem. Na,“ řeknu a podávám mu foťák s fotkami. Jen se na ně zadívá a poté se drobně pousměje a foťák mi vrátí zpátky.

Chvíli mlčíme a díváme se do prázdna. Poté se z foťáku vynoří hologram s odpočtem. Zbývá dvacet dva sekund do začátku Hladových her.

Hry začnou za tři, dva, jedna… V tu chvíli to okamžitě vypnu. Já bych jsem se na to dívala dál, ale pro Hurikána je nejspíš přímo utrpení. Vždy co deset minut se kouknu jestli Katniss pořád žije a poté vše opatrně vyprávím Hurikánovi.

Poté jdeme lovit. Úlovek je víc než jen štědrý. Když jdeme z Jarmarku stavujeme se na Náměstí kde pořád běží hry. Na náměstí je shromážděno pár lidí, kteří pořád přicházejí a odcházejí. V hlavě se mi začíná vytvářet plán. Katniss si zatím vede docela dobře, ale kdo ví co se může stát zítra. Z dvaceti čtyř přežije jen jeden…

Autor: Attia, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction