OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » StarGate:Atlantis - Dva životy - 13. kapitola

18.09.2014 (12:00) • Nikol18 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1774×

Kapitolu, kterou jste právě otevřeli, se trochu odklání od Atlantidy a vrací se na Zem, za postavou, která prozatím nebyla příliš zmíněna. Kate je mojí dávno vymyšlenou členkou programu Hvězdné brány, která je v mé hlavě celé roky, snad celou dobu co sleduju seriál. Tenhle díl je hodně o ní a o tom, jak se dostala do programu, protože napsat povídku o ní, by bylo daleko náročnější než psát o osudu Mii na Atlantidě. Proto vám Kate představím v této kapitole trochu zevrubněji, protože později bude nedílnou součástí povídky. Snad se vám bude kapitola líbit a zodpoví vám některé vaše otázky ohledně minulosti Mii.

Kapitola se odehrává:

mezi událostmi ve filmech StarGate: Archa pravdy a StrarGate: Návrat

a po dílu 4x9 - Těžká rozhodnutí v StarGate: Atlantida

13. kapitola – Minulosti neunikneš

Mám práci, za pár dní se vrátím. K

Daniel četl ten vzkaz snad už stokrát. Prvních pár dní si říkal, že se nic neděje. Pro Kate bylo pár dní tak nanejvýš pět. Odcházela na jiné planety i na více dní, ale jakmile jela něco projednávat na Zemi, byl vždy nejistý. Kate byla za posledních pár let na Zemi jen párkrát. Výcvik měla perfektní, ale přeci jen by ji raději poslal na Chulak nebo kamkoliv jinam, jen ne na Zem. Za posledních pár let se ukázalo, že je bezpečněji na jiných planetách než na Zemi.

Zašel do pracovny a zapnul notebook. Pokud někam jela nebo letěla. Najde ji. Oni dva se najdou vždycky.

 *

Na přímém Arizonském slunci bylo uprostřed léta nesnesitelné vedro. Dokonce ani předměstí Tusconu nenabízelo příliš míst, kde se mohl člověk schovat do stínu. I když se Kate nepodařilo zaparkovat ve stínu, našla alespoň místo na menším parkovišti patřící nedaleké bytovce. Doufala, že tam nebude vypadat příliš podezřele. Na každý den si půjčila jiné auto. Sice se tak často na Zem nedostala, ale věděla, že lidé si na takových místech všímají nových aut, která stojí na jednom místě příliš dlouho. Cameron Mitchell ji zasvětil do pár filmů, takže měla docela reálnou představu, jak na sebe nepřitáhnout pozornost.

Kate se zadívala do papírů popsaných drobným úhledným písmem, které jí dala Sam, když se sešli na přestupní stanici mezi Pegasem a Mléčnou dráhou.

„To ti napsala Mia, abys věděla, co se dělo během roku 2007, ale nebude to přesné.“ Kate se dívala na Sam a vzala od ní tenoučkou složku s ručně psanými papíry. Udivilo ji, jak precizně jsou slova napsána, až měla dojem, že ve výsledku tvoří nějaký velmi složitý ornament.

„Přeci jen je to z jejího pohledu deset let zpátky,“ pronesla, když od popisků zdvihla pohled. Sam přikývla. „Víš, snažila jsem se najít něco v obyčejných záznamech a starých antických artefaktech, co se podařilo nalézt za ty roky SG-1. Předem jsem věděla, že tam nic nenajdu.“ Říct to musela, aby si Sam nemyslela, že se o nic nepokusila, přestože věděla, že jí přítelkyně bezmezně věří.

„Tohle bude něco víc ze současnosti. Na Zemi se rodí spousty lidí s antickým genem, ale ne takhle silným, až se mi téměř zdá, jakoby to bylo uměle vytvořeno za nějakým účelem.“ Kate zavrtěla hlavou a dívala se na první stránku ve složce. Byly to jen body. První tři byly napsané rozechvělou rukou, jakoby ten, kdo je psal, si uvědomoval, že naprosto cizímu člověku svěřuje své nejniternější okamžiky, které utvářely jeho celek.

„Sam, uvědomuješ si, že Antikové v Pegasu byli naposledy před deseti tisíci lety a v Mléčné dráze před tisíci? Není možné, aby nějak ovlivnili něčí genom a pokud vím, tak stroj času, který vytvořil ten Janus, byl zničen v alternativní realitě, která pomohla první části expedice vstoupit do Atlantidy, která byla nastavena tak, aby se po jejich příchodu vynořila. Pochybuju, že nějaký další stroj času existuje. Jenže byla by paráda něco takového mít,“ dodala Kate šeptem a na kratičkou chvíli si představovala, co by s takovým přístrojem udělala, ale trvalo jí pouhé dvě vteřiny, aby si uvědomila, že kdyby změnila svoji minulost, nikdy by nepoznala Daniela. Nikdy by nezjistila pravdu o sobě a nikdy by se nepřidala k SGC.

„Nemyslím si…“ začala Sam, ale Kate ji přerušila.

„To byl vtip. Neber ho vážně. Vždyť mě znáš.“ Sam přikývla.

„Přesto je tu ještě spousta otázek a mně nepřipadá, že by se to všechno dělo bez důvodu. Když vezmu i ohled na Miinu matku, mohla se o programu dozvědět spoustu let před tím, než se vrátila v čase zpátky, ale to by mně nebo doktorce Weirové už dávno řekla. Proto musíme pracovat i s možností, že někdo tohle plánoval dopředu a je možné, že ji i sledoval. Musíš být opatrná, Kate. Nevíme, proti komu stojíme.“ Brunetka se na Sam zaujatě podívala. Něco na té teorii bylo.

„Sam, nemyslím si, že může být někdo horší než Ba´al. Tenhle Goau´ld je jako osina v zadku. Prostě využil situace. Nic víc.“ Sam se na Kate soucitně podívala. Za ty roky ji znala už dost dobře a věděla, že tahle póza je pro ni pouze zástěrkou, jak si nepřipouštět špatné vzpomínky na roky v Ba´alově věznění k tělu a právě proto byla nejlepší, aby se pokusila najít nějaké pojítko v tom, proč Miu poslali o tolik let nazpět. Nějak začala pochybovat, že by ji unesla IOA. Byli to sice byrokrati, ale neunesli by její mladší já, aby ji vyslýchali o událostech, o kterých věděli. V tomhle musel být někdo jiný a Sam se rozhodla, že než nezíská nějaký důkaz, nebude Mie o své teorii nic říkat. Nechá Kate, aby se pokusila něco zjistit, protože ji to začalo velmi zajímat.

„Kate, neříkám, že by to měl být nějaký goaul´d nebo někdo mu podobný, ale musíme brát v potaz, že tomu, kdo Miu unesl jako první, ji ukradl právě Ba´al. Takže i on na tom má svůj lví podíl. Nikdy si nemůžeme být jistí, jestli jsme zničili všechny jeho klony.“ Kate nejistě přikývla. Její rukou zemřely nejméně tři Ba´alovy klony. Jenže když se na to podívala z Miina pohledu, sama by si přála vědět, kdo ji unesl a proč. Jí přálo štěstí a dozvěděla se, proč ji před lety Ba´al unesl a proto si řekla, že na to přijde a první místo, kde se rozhodla hledat, byl Miin dům.

A teď byla Kate tady. U Miina domu v Tusconu v Arizoně, kam se zbytek rodiny přestěhoval, když matka zemřela. Kate to na krátký okamžik vtáhlo zpět do minulosti, a připomnělo poslední vzpomínku, kterou měla na svoji adoptivní maminku, která zemřela, když jí bylo šest let. Jen pár měsíců před tím, než se ona se svým otcem stali na mnoho let vězni Goaul´da Ba´ala.

Setřásla tu vzpomínku a zahleděla se k domu. Bylo pět odpoledne, což byl čas, kdy se Mia bude vracet se svým mladším bratrem ze školy. Jejich otec dorazí o hodinu později. Vzala si dalekohled ze sedadla spolujezdce, společně s další žvýkačkou a zaměřila se na zastávku školního autobusu jen o tři domy dál.

Autobus zastavil přesně načas a společně se sourozenci Collinsovými vystoupilo pár dalších dětí a ty se rozběhly do různých směrů. Mia se svým bratrem kráčeli po chodníku vedle sebe a tiše. Jako každý den. Kate čekala, že alespoň v pátek budou mluvit o tom, co by mohli dělat o víkendu, ale nic takového se nedělo. Prostě jen došli k domu. Mladší Mia s pevným drdolem na týlu odemknula dveře a vpustila dovnitř prvně svého bratra, pak se otočila, pohledem přejela celou ulici, o Katino auto pohledem ani nezavadila, zašla do domu a zavřela.

Z počátku týdne se to Kate zdálo podezřelé, protože si myslela, že podivné okolnosti vnímala Mia už sedm let před svým nuceným odchodem na Atlantidu, ale asi v polovině týdne si uvědomila, že je to pouhá starost o bratra, kterému věnovala veškerou pozornost, protože otce vídali jen večer a na krátký čas, než šli spát. Došlo jí, že se Mia snaží bratrovi nahradit matku, kterou oba ztratili, to ale Mia vypadala, že potřebuje matku více než Mark.

Odložila dalekohled a rozbalila žvýkačku. Papírek položila na palubní desku před zatmavené sklo, které jí dovolovalo sedět celý den nepozorovaně před Miiným domem. Jediná nevýhoda byla ta, že vesměs stála na slunci a bylo jedno, že půjčená auta, měla neutrální barvy, uvnitř bylo pokaždé nesnesitelné vedro. I když byla na horko zvyklá.

Celý týden jí dával zabrat. Už ani nevnímala čurky potu, které jí brázdily jak záda, tak i obličej a štípaly ji v očích. Věděla, že tu prostě musí být a musí přijít na to, proč právě Mia. Přestože se vysvětlení vyhýbala, musela si připustit, že se jí ta holka, co přišla o mámu, dostala pod kůži. Svým způsobem jí připomínala samu sebe, jen s tím rozdílem, že vyrůstala na Zemi.

Kate sebou cuknula, když někdo klepnul na okno. Přímo v úrovni jejích očí spatřila pohublý obličej, který jí připadal povědomý, než si uvědomila, že se dívá do Markových očí. Trochu neochotně stáhla okénko a téměř slastně zasténala, když jí jen o pár stupňů chladnější vzduch ovanul zpocenou tvář.

„Ano?“ zeptala se přátelsky. Zaměřovala se na Miu, že Markovi téměř nevěnovala žádnou pozornost. Snad jen to, že mu bude brzy čtrnáct.

„Jste policajtka?“ zeptal se jí obezřetně. Prohlížel si ji a odhadoval. Kate ten pohled znala. Častovala jím všechny, co neznala.

„Co bys řekl?“ odpověděla mu otázkou.

„Týden nás sledujete, ale nikde nevidím odznak ani zbraň,“ řekl s pátravým pohledem, který upřel do ztemnělé kabiny.

„Zbraň i odznak můžu mít v kastlíku,“ zapředla Kate tajemně.

„Při sledovačkách mají policajti přístrojovou desku plnou obalů od jídla a vy tu máte jeden jedinej obal od žvejkačky,“ kývnul k lesklému obalu. Zbytek měla Kate nastrkané v kelímku od ledového čaje s víčkem, který si koupila ráno na benzínce cestou sem.

„Vaše vyšetřování vede tedy kam, detektive?“ Mark se zašklebil.

„Policajt nejste, ale ste daleko míň nápadnější než ta dodávka, co tu stojí od úterka.“ Kate zvedla pohled přes volant a zadívala se na bílou dodávku satelitní společnosti. Byla tak zaměřená na Miin dům, že si přestala všímat okolí a téměř zapomněla na důvod své přítomnosti. Nejen něco zjistit o Mie, ale i to, kdo by ji mohl chtít unést. Nechtěla však dát na sobě znát, že ji to zaskočilo.

„I když mají satelitní společnosti rychlý servis, realita je poněkud jiná.“ Mark se na ni zadíval, jakoby nerozuměl tomu, co říká.

„Sousedům dělali telku minulej tejden, a pokud vím, tak v noci snad nedělaj, ne?“ Kate polknula. Naprosto selhala.

„Prověřím to,“ slíbila mu. Mark si ji znovu přeměřil.

„Jste tady kvůli tomu divnýmu chlapovi, co ségru jednou zastavil a něco jí dal?“ Kate stiskla rty, aby neotevřela pusu dokořán. Někdy jsi skutečně udivovalo, jak děti dokázaly tak rychle měnit směr konverzace, ale díky tomu se konečně k něčemu dostávala.

„Ano. Dostali jsme pár dalších hlášení.“ Kate si byla naprosto jistá, že tenhle klučina se nedá opít rohlíkem, protože si ji nedůvěřivě prohlížel, ale evidentně mu na sestře záleželo.

„Táta ségře tu věc vzal. Bylo to pár dní předtím, než máma umřela. Slyšel jsem je, jak se hádají, že jí tu věc musí vrátit.“ Kate si během vteřiny uvědomila, že už je to více než šest let a ten klučina si to pamatuje, jakoby se to odehrálo teprve včera.

„Proč,“ zeptala se Kate nedočkavě. Konečně na něco kápla a matně si vzpomínala na kratičký zápisek, co našla zastrčený v deskách.

Vysoký muž. Oblečený jako Antik. Nepamatuju se, co mi dal, ale Elizabeth ve snu říkala, že je to důležité. Proč mi to nedává smysl???

Text byl naškrábaný v rychlosti. Slova se vlnila nad i pod řádky, jakoby někdo neviděl na papír a psal ještě v polospánku. Stránka byla vytržena z něčeho menšího, než na čem byly psány informace o Miině životě v roce 2007.

„To jsem neslyšel,“ přiznal Mark. Znovu si Kate prohlédnul. Viditelně bojoval sám se sebou. Nakonec se zhluboka nadechl a téměř zašeptal: „Víte, věděl jsem, že tu budete.“ Obezřetně se ohlédl kolem sebe.

„Jak?“ zeptala se Kate se zájmem. Mark zalovil v kapse kalhot a vytáhnul ušmudlaný papír, který byl přeložen už tolikrát, že měla Kate strach, že uvnitř už nic nenajde a bude zase na začátku. Mark jí podal papír okénkem a ona jej opatrně rozbalila.

„Dostal jsem to ve stejný den, jako ségra, ale když jsem viděl, jak jí to táta zabavil, schoval jsem to. Řekl jsem to mamce. To ona chtěla, abych si to schoval.“ Kate rozložila papír, kde byl napsán dnešní datum a barva jejího půjčeného auta. Nic víc. Otočila papír a hledala tam něco dalšího, ale druhá strana byla prázdná. Bezradně se opřela o sedačku. Čekalas snad, že tam najdeš podrobné vysvětlení? Ptala se sama sebe. Složila papír a podala ho Markovi zpátky.

„Ten kdo ti to dal, ti řekl, že je to důležité?“

„Jen mi podal papír. Nic neříkal. Měl jsem to za blbost. Kdo by čekal skoro sedm roků na nějakej datum a barvu auta. Mamka mi ale řekla, že to čekání mi neublíží, a když se nic nestane, tak alespoň budu vědět, že nemám brát nic od cizích lidí.“ Kate čekala, že v jeho mladických očích, spatří smutek, když bude mluvit o zemřelé matce, ale překvapilo ji, když mu v očích jiskřilo.

„Jak vypadal ten muž?“

„Vysokej, takový bílý hadry. Nic víc.“ Pokrčil rameny.

„Moc ti děkuju, žes mi to ukázal,“ řekla mu zcela upřímně.

„Co to všechno znamená?“ zeptal se jí zmateně a Kate se na něj upřeně podívala. Kdyby mu tak mohla opovědět, ihned by to udělala, jenže sama byla stejně v koncích. Ten vzkaz a ta věc, co dostala Mia, jí dávaly jasně najevo, že tohle měl někdo v plánu už hodně dopředu, ale přesný důvod toho plánu prozatím nikdo netušil.

„Na to se snažím přijít, zlato,“ snažila se ho uklidnit. Chtěla ho chytit za ruku, ale neodvážila se. Netušila, jak by na to zareagoval.

„Musím jít, než mě bude ségra hledat.“ Naposledy si vyměnili pohled a Mark se rozběhnul za auto. Kate ho celou dobu pozorovala, než zmizel mezi třípatrovými domy, které byly v téhle čtvrti jediné s byty, a objevil se před jejich domem. Z kapsy vytáhnul klíče, odemknul si a zaběhnul do domu, aniž by se rozhlédnul.

„Měl jsem za to, že po smrti Mii se nechá její minulost minulostí.“ Kate sebou prudce trhla, když na ni promluvil Daniel, sedící na místě spolujezdce, kam se posadil ve chvíli její nepozornosti.

„Ty si se snad zbláznil, Jacksone!“ Plácla ho dlaní po rameni a rychle zatáhla okénko, aby nebylo dovnitř vidět. Rozhlédla se po okolí, jestli je někdo nesleduje, ale v podvečer bylo vcelku klidno. Pořád bylo horko a lidé raději zůstávali v domech s klimatizací.

„A jak jsi mě tu našel?“ Kate se dívala trochu popuzeně na Daniela.

„Měl jsem obavu, když ses nevrátila po pěti dnech.“ Na to jen Kate protočila oči.

„Nejsem malá holka, abys mě musel hlídat na každém kroku. Čelila jsem armádám ovládnutými mimozemskými parazitickými hady, tak mě nějaká sledovačka na ospalém předměstí nevystraší.“ Vzpurně našpulila pusu a vzala do ruky dalekohled. Zamířila jím na auto satelitní společnosti, která se téměř nezdála podezřelá, kdyby na střeše neměla tak velkou anténu.

„Kate, jsi moje snoubenka, musí ti být jasné, že o tebe mám strach, když se na týden ztratíš.“ Kate hodila Danielovi dalekohled do klína.

„Nikam jsem se neztratila. Odjela jsem pracovat a nechápu, jak jsi mě mohl najít?!“ Daniel se na ni lehce usmál. Kate se dokázala zlobit tak, že mu to spíš připadalo přitažlivé, než aby z ní měl strach.

„Nemažeš historii v počítači.“ Kate by ho nejraději propálila pohledem. V duchu se pokárala, že pokaždé na tuhle věc zapomene.

„Divím se, že jsi spíš nepoužil můj podkožní lokátor,“ a strčila mu pravou ruku před obličej. Daniel si popotáhnul brýle výš a nepatrně se pousmál.

„To mě nenapadlo.“ Kate zafuněla a vytrhla mu z rukou dalekohled.

„Prostě odejdi, ať můžu pracovat.“ Zahleděla se k domu Collinsových. Nikdo nevycházel, ani se nepotuloval okolo. Jen po cestě pomalu přijíždělo auto Thomase Collinse, který se vracel z práce. Zaparkoval před garáží. Vystoupil a ze zadního sedadla vzal kožený kufřík a zamířil k domu. Kate si vzpomněla, že Mia napsala k pátkům, že občas vyrazili na společnou večeři, doufala, že to bude i tentokrát a že se dostatečně zdrží, aby mohla prohledat dům. Během dne to bylo nebezpečné a v noci by to bylo krajně nebezpečné, když všichni spali. Mohla využít jediné možné chvíle.

„Generál Landry oznámil, že případ Collinsová se plně přesouvá do rukou IOA, protože její starší já, co bylo na Atlantidě, zemřelo rukou těch Wraitů.“ Kate se při té myšlence otřásla. Nedokázala si představit, že by z ní někdo vysával život, i když… Ba´al z ní vysával svým způsobem život patnáct let, co ji držel ve své pevnosti a nutil ji dělat, co on chtěl. Děkovala bohům, že se jí podařilo uniknout, ale zároveň litovala, že se to nepodařilo i její přítelkyni, kterou tam získala. Podívala se na Daniela a vzpomněla si na první okamžik, kdy ho spatřila s vyjeveným výrazem, když skolila jednoho jaffu a druhého zabila tyčovou zbraní a dala SG-1 pár vteřin na vzpamatování, aby zabili i zbytek strážných.

„Jen ověřuju pár věcí,“ zamlžila, ale věděla, že jemu lhát nemůže.

„Vím, že žije.“ Kate pevněji stiskla dalekohled.

„Řekla ti to Sam?“ Otočila se s otázkou na Daniela.

„Ne. Řekl mi to před pár dny generál, když jsi odletěla. Na Zemi je jen pár lidí, co to ví, a věř, že je to u nich v bezpečí. Landry v tomhle IOA nedůvěřuje.“ Kate v tom cítila zadostiučinění. Landrymu bezmezně věřila. Vždy se za ni a tým postavil, on a Hammond jí byli odjakživa nakloněni a bojovali za ni, přestože byla Antik. Sama sobě přiznávala, že tuhle část sebe nenávidí. Nenáviděla Antiky do morku kostí. Prostě nedokázala pochopit, proč nemohli pomoci v boji proti Goau´ldům a Orijům, kteří byli odnoží jích samotných, dokonce to ani nezmírnil fakt, že jim Myrrdin, neboli pozemsky jmenovaný Merlin pomohl skrze Daniela sestrojit přístroj, který zničil povznesené Orije, ale nevědomky tak přesunuli veškerou moc do rukou Adrii, dceři Valy, která byla ztělesněním Orijů, ale díky Ba´alovi a jeho zásahu byla nucena se povznést. Naštěstí se však podařilo SG-1 najít antickou Archu pravdy, která pomohla převorům prozřít, čímž Adrii ubylo moci a antička Morgan Le Fey ji mohla zničit.

„Danieli, o tomhle nemáš prostě vědět. Vrať se zpátky do Colarada a nech mě pracovat, za pár dní se vrátím.“ Až zjistím, jestli únos Mii byl náhodný nebo účelný, dodala v duchu.

„Co ti dal ten chlapec?“ zeptal se jí.

„Prostě jeď,“ řekla mu už příkře a propalovala ho pohledem.

„Kate, chci ti pomoci. Nikdo o tom nemusí vědět, určitě se ti pomoc bude hodit.“ Na to se Kate zašklebila. Věděla, že to co se chystá udělat, se Danielovi líbit nebude a raději ji nechá napokoji.

„Půjdeš se mnou dovnitř?“ zeptala se ho naoko nevinně.

„Nevím, jestli je dobrý nápad se tam ukazovat. Později by to mohlo ovlivnit Miinu budoucnost.“ Kate se na něho podívala pronikavěji se škodolibým výrazem.

„Kdo řekl, že chci zazvonit u jejich dveří?“ Daniel se zamračil. Netrvalo mu ani vteřinu, aby mu došlo, co tím jeho snoubenka myslí.

„Ty ses vážně zbláznila! Vloupat se do cizího domu!“ Kate se v duchu škodolibě smála, ale navenek se jen lehce ušklíbla.

„V podstatě neexistuju, takže mě nikdo nemůže zatknout a pokud ano, letectvo udělá cokoliv, aby to zametlo pod koberec.“ Věnovala mu spokojený úsměv, že je svou nenáviděnou částí mimo zákon.

„Ty ses zbláznila, nechápu, jak můžeš letectvo pořád tak provokovat, jednou tě oni zametou pod koberec nebo do oblasti 51.“ Nad tím posledním Kate mávla ruku a jemně se k Danielovi naklonila.

„Vždyť to bláznovství na mě miluješ,“ zašeptala mu šibalsky do ucha a rychle ho líbla na tvář.

„Naprosto nechápu, jak jsem se k tomuhle nechal umluvit,“ zašeptal Daniel, když Kate našla pod jedním kamenem klíč k zadním dveřím domu Collinsových.

Setmělo se a před půl hodinou odjela rodina na společnou večeři. Kate měla jedinou obavu z té dodávky, aby se jim podařilo ji obejít, ale jak se ukázalo, skutečně sledovala dům, jela za rodinou, takže měli volné pole působnosti, ale slíbila si, že jakmile vyjdou zase ven, musí zjistit, jestli auto skutečně poslalo IOA.

Strčila klíč do zámku, a co nejtišeji odemkla. Byla ráda, že zadní vchod domu neosvětlují ty napichovací světýlka v záhonech podél cestičky, jako měla drtivá většina sousedních domů.

„Dala jsem ti možnost odejít,“ zašeptala Kate, když otevřela dveře a v mdlém měsíčním svitu se podívala na Daniela. Ten mohl jedině pootevřít ústa a zase je zavřít, protože měla pravdu.

„Pořád přemýšlím, jestli to děláš, abys mě naštvala nebo si dokázala, že tě letectvo ze všeho dostane…“ Kate se kousla do rtu a tiše za ním zavřela dveře. Za těch několik dní, co proseděla v autě, si uvědomila, že to nedělá jenom kvůli pouhé zvědavosti, ale proto, že ji na tom něco velmi láká. Měla obavy, že ji to nutí dělat její antická část, ale ve skutečnosti to šlo z větší hloubky a ona to nedokázala prozatím popsat.

„Samozřejmě, že to zkouším,“ odsekla mu a vytáhla z kapsy malou baterku, kterou přiklopila k podlaze, aby viděla na cestu. Neomylně zamířila do patra, do pokoje Mii, kde se chtěla porozhlédnout, než prohledá věci jejího otce.

Daniel za ní pomalu stoupal po schodech a jen matně si prohlížel fotografie, které byly rozvěšeny nad schody. Díky tmě neviděl obličeje, ale byl si jist, že se jedná o společné celé rodiny, dokud s nimi byla ještě matka.

„První dveře nalevo,“ zašeptala Kate a otevřela dveře. Prvního nechala vstoupit Daniela a za sebou zavřela dveře. Přejížděla stěny slaboučkým kuželem světla a u každé stěny se zarazila.

„Kolik, že jí je?“ zeptal se Daniel a upřel pohled na zaskočenou Kate.

„Skoro sedmnáct…“ polknula a zamířila světlo na pracovní stůl a prádelník.

„Neměla by tu mít nějaké holčičí věci? Plakáty, fotky a tak?“ Kate posvítila na Danielův hrudník a ruka se jí trochu zatřásla. Sama si doteď pamatovala, jak vypadal její pokoj. Byla to sice už spousta let a byla malá, ale to vybavení, co vybíraly společně se svou maminkou, se zapomenout nedalo. Sama měla po stěnách spoustu plakátů holčičkovských idolů, koníků a princezen. Prádelník jí přetékal společnými fotkami s rodiči a pracovní stůl měla plný věcí do školy a drobností, které si mohla dát do vlasů nebo si pověsit na krk nebo ruku.

Jenže když si znovu prohlédla pokoj, hrudník se jí stáhnul. Strohost na ni doslova křičela. Připomínalo jí to spíš pokoj, ve kterém se ubytovala, když přijela do Arizony.

„Poněkud spartánské,“ nechal se slyšet Daniel a Kate na něj s němou otázkou zírala. Občas měla problém si správně vyložit některé věci, co lidé říkali. Přeci jenom byla téměř patnáct let Ba´alovým vězněm na jiné planetě a skutečné pozemské věci jí tak unikly, takže když se skoro před sedmi roky vrátila na Zem, připadala si skutečně jako cizinec, i s přihlédnutím na fakt, že ji několik měsíců nechali na základně a ona nemohla vyjít ven. Trvalo jí téměř pět let, než našla v sobě odhodlání, aby Danielovi prozradila, že je ze Země a ne jen pouhý goau´ldský vězeň, co náhodou pomohl SG-1. Na měsíce, co potom následovaly, nerada vzpomínala, doteď občas lituje, že se ke svému původu přiznala, protože s tím přišly i informace, které by nejraději nikdy nevěděla. Neustále se v noci budila se vzpomínkou na Ba´alův škodolibý obličej, když jí řekl, že člověk není, že je Antik, což byl důvod, proč ji jako malé děvčátko unesl.

Kate se snažila uklidnit. Neměla ráda, když ji zaplavily vzpomínky na minulost. Tu už dávno nechala za sebou, ale jak je vidět, pořád se ji snažila stíhat, aby jí ničila život, který si tak pracně vydobyla.

Zamířila baterkou na skříň a tiše ji otevřela a připadala si, jakoby omylem otevřela skříňku Sam nebo generála O´Niella. Daniel se za ni postavil a přes rameno zíral do útrob.

„Jak dlouho je její matka po smrti?“ zeptal se a Kate polknula.

„Asi šest roků,“ spočítala Kate rychle.

„Tohle bych spíš čekal v chlapeckém pokoji, když by byl v armádě otec, ne matka.“ Kate začala Miu litovat, víc než předtím. Říkala si, jak má skvělý život, když je se svou rodinou, ale s každým dalším nahlédnutím do jejího života, musela konstatovat, že jí matka chybí daleko více než malému Markovi.

„Běž… – polknula  – běž se podívat do otcovy pracovny, je na konci chodby.“ Dala Danielovi baterku a vystrčila ho z pokoje. Zavřela za ním a sjela zády po dveřích na podlahu. Hrudník se jí stahoval bolestí, nemohla se nadechnout. Po dlouhých letech ji dostihl záchvat paniky, který prožívala, když byla v zajetí. Nedokázala se nadechnout a brečela tak dlouho, dokud vysílením neusnula. Nehodlala se tomu po letech znovu poddat. Měla přeci Daniela. Měla svůj život, dokonce i otce, za nímž občas jezdila. Nemohla si dovolit, nechat se podvolit minulosti, ne když se svou největší můrou zatočila. Třikrát.

Párkrát se zhluboka nadechla a znovu se postavila na nohy, jako už tolikrát. Měla daleko lepší život, než jaký si mohla představovat, přeci se nenechá převálcovat jedním pokojem. Je tu proto, aby zjistila, kdo unesl Miu jako první a zabránila tomu. Chtěla jí dopřát normální život, tak normální, jaký se dá vést bez matky.

Systematicky prohledala všechny zásuvky a pokusila se v nich najít tu věc, kterou před roky dostala od toho muže. Neměla nejmenší tušení, co hledá, ale doufala, že ji tomu navedou nějaká vodítka. Byla jen velmi malá pravděpodobnost, že tu věc si Mia vzala zpátky od otce, protože by ji určitě měla u sebe, jistota však byla jistota.

Jako poslední prohledala postel a při zvednutí polštáře se zarazila. Vzala do ruky rámeček a volnou rukou rozsvítila lampičku. Pokoj zalilo velmi mdlé světlo, ke kterému natočila rámeček, aby si mohla prohlédnout fotku. Bylo jí naprosto jasné, že je to Mia se svou matkou. Jen nechápala, proč fotku schovává pod polštářem a nemá ji na nočním stolku, ale něco ji napadlo.

Daniel co nejtišeji prohledával jednotlivé šuplíky stolu, aniž by věděl, co hledá. Když zavrzaly dveře, ostražitě sklopil světlo baterky a zadíval se ke dveřím.

„To jsem já, zlato.“ Daniel si oddychl.

„Kde jsi byla tak dlouho? A co vlastně hledáme?“ Kate přišla blíže ke stolu a čupnula si před šuplíky, chtěla je znovu otevírat, ale nakonec jen přejela dlaní dva centimetry od dřeva. Pevně zavřela oči a pokusila se myslet na tu věc, nemohla jí sice dát pevné obrysy, proto se velmi neochotně musela spolehnout na svou antickou část. Volnou rukou se zachytila za svůj přívěšek a druhou rukou přejížděla po jednotlivých šuplících, až se zastavila u toho posledního.

Daniel se na ni podezřívavě podíval. „Tam jsem už hledal,“ zašeptal. Kate pustila svůj přívěšek a pečlivě ho schovala pod tričko a tiše otevřela šuplík. Na dně byly nějaké složky, tak je vytáhla a dala Danielovi do ruky. Chvíli přejížděla po dně, než našla výstupek, který chytila. Zvedla dno šuplíku a společně s Danielem se podívali na druhé dno.

„Dvojité dno,“ žasl. Kate se spokojeně usmála a sáhnula pro malou semišovou krabičku. První dno odložila na zem vedle sebe. Rozechvělými prsty krabičku otevřela a zadrhl se jí dech, když Daniel na krabičku posvítil.

„Není to antické písmo?“ Kate polknula. O Danielově úsudku nebylo pochyb. Začalo se to nějak zamotávat. Rychle hmátla do krabičky, věc vytáhla a bleskově ji strčila do kapsy. Krabičku zavřela a vrátila na své místo. Rozechvělými prsty přiložila zpátky první dno.

„Kate…“ Ignorovala Daniela, když mu brala složky z rukou a urovnala je v šuplíku jako předtím a tiše ho zavřela.

„Kate…“ Neposlouchala ho. Slyšela pouze vlastní krev, jak se jí vaří v žilách.

„Kate!“ Daniel ji popadl za paži a otočil k sobě. „Musíš to vrátit. Nemůžeme měnit budoucnost.“ Setřásla ho ze sebe.

„Neměníme ji víc, než už změněná je. Mia o té věci neví, takže ji teď ani do roku 2014 nebude postrádat.“ Svým rychlým ústupem znemožnila Danielovi v položení dalších otázek. Potichu se vytratili z domu. Pečlivě zamkli a klíč schovali na své místo.

Teprve až u auta se odvážil Daniel znovu promluvit. „Kate…“ Jeho snoubenka k němu vzhlédla přes kapotu střechy.

„Co?“ I přes slabé světlo pouličních lamp viděl v jejích očích zmatek.

„Vím, nad čím přemýšlíš.“ Kate pobaveně zdvihla jedno obočí.

„Od kdy, umíte číst myšlenky, doktore Jacksone?“ Tuhle pózu znal Daniel až příliš dobře.

„Jen chci říct, že je nepravděpodobné, že by to mělo souvislost s tebou.“ Kate stiskla rty a zamračila se na něj. Nehodlala ustoupit a nechtěla nechat Daniela, aby byl nad věcí více než ona.

„Kde jsi nabyl dojmu, že si myslím, že se všechno točí kolem mě?“ Kdyby byl Daniel blíž, chytil by ji za ruku, přitáhl do náručí, přestože věděl, že by se bránila. Ne vždy mu dávala najevo, že ho miluje, ale věděl, že ano a jemu trvalo poměrně dlouhou dobu, než si to skutečně uvědomil a připadal si naprosto slepý, když se ohlédl zpátky, a ty signály si uvědomil a s ohledem na Katinu minulost, mu bylo jasné, proč se nikdy nevyjevila jasněji. Vždy brala ohled na to, proč se k SGC přidal. Nechtěla nahradit jeho ženu Shari, ale ani nechtěla, aby s ní byl z lítosti. Až když byl povznesená bytost, si o tom promluvili, ale jemu trvalo pár let, než si na to vzpomněl, protože mu Oma Desala po návratu do těla z masa a kostí odebrala vzpomínky.

„Ne, jen se snažím říct, že ti její osud připomíná ten tvůj.“ Kate se zarazila.

„Tak to není,“ bránila se chabě. Bála se to přiznat a nahlas to znělo ještě tvrději. „Existuje jen malá pravděpodobnost, že by to byla pravda. Ba´al vždy hledal nějaký způsob, jak vládnout celou galaxii. Víš moc dobře, proč unesl mě. Mia má jen silný antický gen, není Antik jako já, takže si tuhle bláznivou teorii nechej laskavě pro sebe.“ Odemknula auto a nastoupila na místo řidiče. Daniel rychle zasedl na místo spolujezdce a při výjezdu z parkoviště minuli auto Collinsových, jak se vrací z večeře. Na konci ulice minuli dodávku satelitní společnosti.

Kate zaparkovala před motelem a hodila Danielovi klíčky k jejímu pokoji. „Někam si potřebuju zajít, byla bych ráda, kdybys přes základnu zjistil, jestli IOA poslalo sledovat Miin dům.“ Z kapsy vytáhla účtenku z ranní návštěvy benzínky nedaleko motelu a propiskou z vnitřní strany saka na zadní stranu naškrábala poznávací značku dodávky a podala ji Danielovi. „Pokud chceš, přestěhuj si svoje věci na můj pokoj. Pochybuju, že ti letectvo proplatí cestovní náklady.“ Dřív než se zmohl na otázky, opět zmizela. Tohle mu tak často nedělala, jen pokud se skutečně něco dělo. Nezbylo mu nic jiného, než se sbalit, jít do pokoje a zjistit tu dodávku. Po cestě do schodů si však přiznal, že mu pokaždé uteče, než může zaprotestovat, ale taková Kate už byla.

Nedaleko motelu byl malý parčík se dvěma polorozpadlými lavičkami, stojícími pod lampami. Kate se posadila na jednu z nich a z kapsy vytáhla úlovek z domu Collinsových. Zkoumala antický nápis, ale nedokázala ho přeložit. Učila se antický jazyk už pár let a pořád to nebylo ono, ale psanému písmu rozuměla. Jenže tenhle nápis byl pro ni záhadou, nebyla si jistá, že Daniel bude schopen ho přeložit.

Vyvolalo to v ní jenom více otázek. Mohli mít s tím únosem něco společného Antikové? Mohli poslat Miino já z alternativní reality, aby ji dostala do minulosti? Jenže proč? A jak do toho všeho zapadal Ba´al?

Kate schoval úlovek do kapsy a začala si mnout spánky. Bolela ji z toho všeho hlava. Zpočátku si myslela, že vysvětlení najede v nějaké knize, tak jako Daniel, ale bylo v tom moc neznámých, tak se rozhodla pro plné zapojení, ale cesta do Arizony jí jen přinesla další nezodpovězené otázky. Teď se potřebovala vrátit zpátky a navštívit otce. Neviděla ho pár měsíců.

Zvedla se, aby se pomalu vrátila do motelu, ale něco zaslechla. Automaticky sáhla do kapsy a během vteřiny si uvědomila, že zbraň nechala na pokoji na dně kufru. Uklidnila se a vykročila po cestičce, jakoby se nic nedělo, ale musela se přikrčit, když uslyšela dvojí svistnutí, které zničilo obě lampy, a parčík se rázem tonul ve tmě. Kate se rozhlédla kolem sebe, ale ve tmě nikoho neviděla. Jejím očím chvíli trvalo, než si přivykly na tmu a toho využil útočník. Srazil ji tváří k zemi a chytil ji za vlasy. Zavrátil jí hlavu dozadu a pod krk přiložil nůž. Kate se neodvážila polknout.

„Radím ti dobře, přestaň se kolem Collinsových motat!“ Byl to zastřený ženský hlas, tlumený látkou, která měla útočnice přes ústa. „Je to moje první a poslední varování! Jestli u jejich domu uvidím zítra tu dodávku, najdu si tě a nedokážeš si představit, co ti udělám!“ Kate polknula. Ohryzek se si otřel o ostří nože.

„Ta není moje,“ zašeptala a vysloužila si tím, jen další zatahání za vlasy.

„Je mi naprosto jedno, čí je. Zítra tam nebude!“ Útočnice Kate pustila a ta než se vzpamatovala, byla v parčíku sama. Rukou si přejela po krku, ale necítila, že by ji řízla, hned na to sáhnula do kapsy a ujistila se, že úlovek zůstal na svém místě.

Kate se s velkou námahou zvedla, otřepala si oblečení a rozechvěle zamířila zpět do hotelu, aniž by se ohlédla. Ve hlase útočnice jasně slyšela přímou hrozbu, kterou nemohla ignorovat.

Stejně jsem chtěla odjet, říkala si pro sebe, když stoupala po schodech k pokoji, aby zdůvodnila svůj návrat do Colarada. Naposledy se oklepala a zaklepala na dveře. Za chvíli jí otevřel Daniel.

„Zjistil jsi, čí je to dodávka?“ Vešla do pokoje, aniž by ho pozdravila. Odhodila bundu na židli a zamířila do koupelny. Danielovi zavřela před nosem.

„IOA nepatří, ale je možné, že ji poslal TRUST.“ Kate se na sebe podívala do zrcadla. TRUST, to nebyla tak mírná skupina jak IOA. Zarazila se a pečlivě se znovu na sebe podívala a na malou skvrnku, co měla na tričku. Byla to určitě krev. Pečlivěji si prohlédla obličej a krk, ale žádnou ranku nenašla, takže to musela být krev té útočnice.

Sundala si bundu, tričko a vešla do pokoje jen tak v podprsence.

Daniel zíral na Kate nějakou chvíli dost překvapeně. Zmohl se jen na němé otevírání úst. „Co se děje?“ Kate vyhrabala ze své tašky vystřelovací nůž a pár tahy rozřezala svoje tričko a maličký kousek látky, který jí zbyl v ruce, zastrčila do malého pytlíčku, jež sebou nosila sem tam pro jistotu a pevně ho zavřela.

„Něco mi řekni, Danieli, proč by se právě TRUST zajímal o mladou holku, jejíž budoucí já se vrátilo zpět v čase a zemřelo. Tím by to měla být snad vyřešená záležitost, ne?“ Než se Daniel zmohl na odpověď, Kate ho předběhla. „A je zvláštní, že tři dny potom, co začnu sledovat její dům, se před jejím domem objeví dodávka, co ji také sleduje, až si začínám říkat, že spíš někdo sleduje mě, aby se dostal k ní.“ Kate vytáhla z tašky tričko a pro Danielův klid si ho oblékla.

„Venku se něco stalo?“ Daniel položil otázku velmi obezřetně. Kate nebyla ten typ člověka, který by hned po vstupu do dveří vyklopil všechno, co se mu stalo po cestě domů.

„Nemohu se považovat za Miina ochránce, ale někdo ano.“ Na důkaz zdvihla Kate průhledný pytlík a Daniel se na něj pozorněji podíval. Na kousku látky byla patrná jediná kapka krve, což mohlo znamenat jediné, že Kate konfrontovala Miina ochránce nebo snad on Kate? Pravdu znala jen ona.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Daniel a posadil se vedle ní na postel.

„Ráno poletíme zpátky do Colarda. Pro Miina ochránce to bude vypadat, že jsme dostali strach, jenže máme ještě moc práce.“ Kate se otočila k Danielovi a jemně vklouzla svou rukou do jeho dlaně a on se na ni podíval. Další z pohledů, který tak důvěrně znal. Často si říkal, že musel být celé ty roky skutečně slepý. Po většinu času ji považoval za milovanou mladší sestřičku, ale ve chvíli, kdy mu téměř zemřela v náručí, si přiznal skutečnou pravdu, které se od té doby držel. Miloval ji skutečně vroucně. Svou první ženu Shari miloval, stejně tak miloval i Kate, přestože se ho občas zeptala, zda-li nestojí v cestě lásce, kterou bude chovat k Shari dokud bude živ, za to ji miloval ještě víc.

Proto věděl, že tenhle odhodlaný pohled v sobě skrývá i něco víc. Vědění, jež bude jemu zapovězeno.

Kate po návratu na základnu pod horou Cheyenne, ihned zamířila za doktorkou Lamovou, aby jí předala látku s krví. Velmi ji zajímalo, jakého původu je Miina ochránkyně. Sama by řekla, že je ze Země, ale něco jí napovídalo, že to tak nebude.

Byla celá nesvá, když čekala několik hodin na výsledky. Trochu doktorku rozhodila, když se dožadovala co nejrychlejšího výsledku, za což si vysloužila další mučivé hodiny čekání navíc, které se pokusila zaplnit studiem úlovku z domu Collinsovým. Znala jazyk Antiků poměrně dobře, ale na nápis byla krátká. Prolistovala několik knih, ale ani jedna jí nepomohla. Téměř se jí zdálo, že se jí nápis vysmívá.

Zavřela všechny knihy. Úlovek skryla do semišové krabičky a pečlivě ji zavřela. Postrčila ji na střed stolu, přímo pod světlo lampičky, kterou si za ty roky osvojila. Přečetla a prohledala v jejím světle tolik knih, že je nedokázala ani spočítat. Zamrzelo ji, že tentokrát nenašla v knihách odpověď.

Urputně ji sledovala, a když zazvonil telefon, automaticky ho zvedla. „Kate,“ ohlásila se. Oči se jí rozšířily, když od doktorky Lamové zaslechla, že má výsledky. Netušila, že ji výsledek natolik rozruší.

Následné setkání na přestupní stanici, které domluvila Samantha, bylo pro Kate pořádným oříškem. Dělalo jí problém se chvíli soustředit, ale jakmile prošla bránou Sam společně s Miou, Kate se uklidnila. Zírala na Miu jako na člověka, kterého vidí prvně v životě, přestože před pár dny ji sledovala od rána do večera v jejím přirozeném prostředí. Musela uznat, že stačilo pár dalších let a návrat do minulosti, aby se Mia změnila, ne vzhledově, ale to, co z ní vyzařovalo.

Kate jí zevrubně vyprávěla o celém týdnu a Mia jen zvedala obočí a musela uznat, že pracovala velmi obezřetně, protože to její minulost neovlivnilo. Při předání krabičky zabalené v dárkovém papíře, se Mia na Kate překvapeně podívala a obočí jí vyletělo nahoru, když zespodu ucítila semišovou krabičku, na kterou chtěla něco říct, ale Kateiny oči ji upozornily, aby mlčela.

Mia si dárek vzala velmi neochotně, přesto přitom zírala dlouho dobu do Katiných šedo-zelených očí, od kterých se nedokázala odtrhnout, protože měla dojem, že ji zná. Nakonec pohled odvrátila a trochu studem zrudla.

Jako naprosté cizinky si potřásly rukama a odešly zpět na miliony let vzdálené základny amerického letectva se zmatkem ve vlastních myšlenkách, což Kate na Zemi musela nějak vyřešit. Byla zklamaná, že nemohla Mie říct, proč ji poslali na Atlantidu, ale sama si tímhle uvědomila, že ona o své minulosti ví tak málo a tak se rozhodla, že musí navštívit svého otce, který se po návratu na Zem po pár letech strávených jako hostitel Goa´ulda, rozhodl, že nějaký čas stráví v psychiatrické léčebně.

Kate vyšla na zahradu společně se zřízencem, který jí prstem ukázal, kde sedí její otec. Skrytý před horkým odpoledním sluncem. Vydala se jeho směrem, kolena se jí třásla a dech zadrhával. Neviděla ho už pár měsíců. Práce pro letectvo nebyla právě snadná, ale nebýt jeho, nepřežila by v Ba´alově pevnosti takovou dobu. Ničilo ji, když věděla, jakou cenu za to její otec musel zaplatit.

„Nikdy ses nebála za mnou chodit.“ Kate přimrzla na místě, když uslyšela otcův konejšivý hlas. Doteď si neuvědomovala, jak moc jí chybí. Zdolala těch posledních pár kroků a posadila se na krajíček volné židle, co stála vedle něho. Opatrně se na otce podívala a musela konstatovat, že se vůbec nezměnil. Za ty roky mimo Zemi téměř nezestárnul, jediné, co mohlo prozradit posledních pár let v zajetí, byly oči. Jeho oči byly očima starce, který viděl za svůj život už tolik, že už nic dalšího vidět nechtěl a Kate si to až moc dobře uvědomovala.

„Nebojím se, táto,“ začala opatrně.

„Nebyla jsi tu půl roku, holčičko. Hodně práce?“ Ptal se jí jakoby nic a Kate to nedalo. Provinile vydechla a zakroutila hlavou.

„Nerada tě vidím na tomhle místě, táto.“ Pozdvihla hlavu, aby se setkala s jeho pohledem. On se však na ni usmál.

„Tady se mě neptají, co jsem zažil, jen jaké jsem z toho měl pocity, a když nemůžu spát, pomůžou mi a věř mi, že spánek mě někdy velmi obchází.“ Kate v duchu zaúpěla a natáhla ruku, aby stiskla otcovu.

„Nabízela jsem ti, že ty vzpomínky můžeme dát pryč a nahradit je jinými.“ Na to se její otec odtáhnul a upřel na ni autoritativní pohled, pod kterým se přikrčila.

„Nechci nalhávat sám sobě, co jsem zažil a chci být sám sebou, abych se s tím dokázal srovnat, jen to bude nějakou dobu trvat, holčičko. Ale to není důvod tvé návštěvy, co se stalo?“ Jeho azurově modrý pohled byl natolik odlišný od toho jejího, ale i když nebyl jejím biologickým otcem, znamenal pro ni všechno, všechno, co ji v životě formovalo, nehledě na Ba´ala.

Kate neochotně zašmátral u krku a zpod trička vytáhla přívěšek, téměř totožný s tím, co předala před pár dny Mie na přestupní stanici. Katin otec se na přívěšek dlouze zadíval.

„Ty ho ještě máš?“ zeptal se pomalu, z čehož Kate poznala, že uhodila hřebíček na hlavičku nebo alespoň v to doufala.

„Našla jsem téměř stejný, táto.“

„Jak to myslíš?“

„Nemůžu ti to přesně říct, ale v jednom domě jsem našla stejný přívěšek, jen s jinými symboly.“ Rozepnula si ho a položila otci do dlaně, ten ho jen velmi opatrně sevřel a přitáhl blíže. Oválný tvar mu padl do dlaně jako ulitý. Za celé ty roky, co ho jeho dcera nosila, nedokázala přijít na to, z čeho je udělaný.

„Ten přívěšek je stejně zvláštní jako ty, taktéž způsobem, jak jste se vy dva dostali ke mně.“ Vzpomínal na to ráno před devětadvaceti lety, kdy si šel zaběhat a v půli své trasy se zastavil, když z keře zaslechl dětský pláč. Nikdy nezalitoval svého rozhodnutí, nahlédnout do toho keře, i když to znamenalo, že se musel stát hostitelem mimozemského hada.

„Táto, chci se tě zeptat, jestli ten přívěšek byl skutečně u mě v dece, když jsi mě jako mimino našel, nebo jestli ti ho nedal vysoký muž v bílém obleku.“ Katin otec zamrkal. Tohle slyšel prvně. Ještě nikdy nezpochybňovala jeho vyprávění o tom, jak ji našel. Nikdy jí nelhal.

„Bylo to tak, jak jsem ti vyprávěl a ten přívěšek jsi měla omotaný kolem ručičky.“ Kate stiskla rty. Nic nedávalo smysl. Všechno to byl chaos. Proč měla Mia a Kate stejný přívěšek a proč vzorek krve, který získala od té útočnice, měl podobné chromozomy jako má Kate? To mohlo mít jediné vysvětlení.

„Mám sestru, táto?“ Katin otec se zarazil. Poslední dva roky, co se snažil vzpamatovat z hrůz, které ten had v jeho hlavě napáchal jeho vlastní rukou, se snažil vzpomenout na věci, co v sobě hluboko pohřbil, aby se k nim ten parazit nedostal.

„Nemám nejmenší tušení, holčičko, ale asi rok potom, co jsem tě našel, a my si tě s maminkou osvojili, mě navštívil muž. Nebo spíš mě zastavil, když jsem tě vezl v kočárku. Podíval se na mě, poděkoval, že se o tebe tak dobře staráme a řekl, že je důležité, abys měla u sebe ten přívěšek.“ Kate údivem otevřela pusu a zírala na otce.

„Ja… jak vypadal?“ zeptala se ho Kate roztřeseně.

„Nechápu, proč jsem si na něho nevzpomněl dřív, ale v posledních letech jsem neměl moc času na přemýšlení…“ Větu nechal nedokončenou, věděla proč. „Ale mám dojem, že byl vysoký a v bílém obleku, ne takovým jaký nosíme tady, takovým jiným.“

Kate stiskla ruku v pěst. Najednou jí to do sebe všechno zapadlo. Pořád přemýšlela, kdo byla ta útočnice, měla podobné chromozomy jako ona, ale nebyla Antik, měla jenom silný antický gen a Kate, když mluvila se Sam, se dozvěděla, že Mia má velmi silný antický gen. Doktorka to neměla s čím srovnat, protože Miinu krev zkoumali v oblasti 51, takže výsledky se na základnu nedostaly. Byla si skálopevně jistá, že když výsledky porovná, budou stejné, což znamenalo, že to Mia je její sestra, jenže jak mohla ta útočnice být Mia, když ta byla ve své době doma a Mia z budoucnosti byla na Atlantidě?

Alternativní já! Kate v duchu zajásala. Byla to Mia z alternativní reality! Mia přeci říkala, že ji její já dostalo na Atlantidu.

„Já mám sestru!“ Tak moc to chtěla říct nahlas, ale prvně musela srovnat svoje vzorky s těmi Miinými. Což povede k dalšímu pátrání. Pomalu se podívala na otce a usmála se na něj. Stiskla jeho ruku a on jí úsměv oplatil.

„Byla to důležitá vzpomínka?“ Vrátil Kate přívěšek a ona jej stiskla v ruce.

„To se ještě ukáže, táto, a slibuju, že ti to pak všechno řeknu.“ Otec se na svou dceru spokojeně usmál a byl rád, když s ním strávila zbytek odpoledne a společně si povídali o obyčejných věcech a vesmír nechali pro těch pár hodin bez povšimnutí.

Na závěr se chci omluvit, že to travalo zase o něco déle. Začátek školního roku je hektický i pro ty, co do školy už nechodí. Přeci jen přes 7300 slov dá zabrat, tak vám za to čekání zde nechávám moji představu Kate. (Obrázky se po rozkliknutí zvětší. :) )

Vaše Nikol18

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek StarGate:Atlantis - Dva životy - 13. kapitola: