OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Stvořitel - 8. kapitola

22.12.2018 (09:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1299×

Desítka párů rukou na mě sahala... Hbité prsty upravovaly šaty a aranžovaly vlny vlasů. Tiché šeptání znělo místností nezvykle hlasitě a já cítila, jak se mi svírá žaludek nervozitou.  

Rozhodla jsem se a nedalo se to vzít zpátky. Do hodiny budu oficiálně Rafaelovou ženou. Budu s ním po zbytek svého života, který se z dalších sedmdesáti let natáhl na věčnost. Budu nesmrtelná královna podsvětí, vladařka stínů... Stane se ze mě rhynan.  

„Odejděte!”  

Otočila jsem hlavu za hlasem, který rozkazovačně vyhnal sloužící z místnosti. Rafaelova matka mě sledovala ostřížím zrakem a podobně jako při našem prvním setkání i teď mě obcházela kolem dokola.  

„Pěkné... Moc pěkné,” zaťukala si prstem na rty.  

Podívala jsem se do jednoho ze zrcadel a musela jí dát za pravdu. Měla jsem na sobě těžké šaty s vrstvenou sukní, jejichž vršek tvořil korzet a látka byla z černého saténu poseta stříbrnými vlákny. Zdálo se, že na sobě nosím noční oblohu.  

Dlouhé vlasy se mi vlnily po zádech a byly sepnuty sponkami vzadu na hlavě. Účes byl tvořený tak, aby při korunovaci mohl snadno přijmout korunu a svou funkci plnil dokonale.  

„Jsou to krásné šaty,” slyšela jsem se říkat tichým hlasem.  

Rafaelova matka mi sevřela kostnatými prsty obličej a pozvedla ho do výše. „To nedělej, dítě. Teď nesmíš ukázat strach. Vedla sis moc dobře, nedovolím ti v cíli klopýtnout.”  

Zadívala jsem se jí do očí, které měly stejnou barvu jako ty Rafaelovy. Přesto v očích staré ženy se skrývala celá škála emocí. Teď zrovna hřejivě zářily.  

„Jsem cizincem ve světě, kde mě nikdo nechtěl a většina není schopna respektovat,” svěřila jsem se jí se svými pocity. „Tolerují mě, ale nevěří mi. Žádný z nich není nadšený z faktu, že se stanu Rafaelovou ženou.” 

Vrásčitá tvář se ušklíbla a její majitelka zamířila k jednomu z křesel. Posadila se a tentokrát se na mě podívala s vážným výrazem.  

„Když mi můj syn oznámil, že si vezme lidskou ženu, chtěla jsem tě zabít,” začala klidně. „Byla jsem připravená, měla jsem namíchaný jed, po kterém bys byla mrtvá do vteřiny. Nedívej se tak, dítě, mohla jsi ohrozit celou jeho vládu... Ale když jsem tě poprvé spatřila, netřásla ses v koutě před jeho mocí, postavila ses jí čelem a bojovala vlastními zbraněmi. Viděla jsem dívku, která se neskloní ani před mým synem, ani před kterýmkoliv z jeho lidí, a dokonce ani před jeho metresou. Bojovala jsi, Layen. A já umím ocenit válečníka, který se nevzdává.”  

„Neměla jsem na výběr,” namítla jsem.  

„Jistě, že jsi měla na výběr. Mohla ses podvolit, což se od tebe i čekalo. Není to tak, že by tě nenáviděli, Layen. Bojí se tě... Protože vědí, že budeš vládnout po jeho boku a formovat jeho rozhodnutí,” usmála se jemně.  

„Rafael by nikdy nedovolil, abych se pletla do záležitostí Lovců, to přece musí vědět,” nadzdvihla jsem obočí.  

„Vědí to, co já... Že až se ve tvém lůně usídlí jeho sémě, staneš se pro něj prioritou ty... A postaví tě nade všechno,” odpověděla mi pevným hlasem.  

Nevěřila jsem jí. Nikdy bych nebyla tak pošetilá, abych si myslela, že pro mě Rafael cokoliv obětuje. Byl králem ve světě, kde by tohle gesto považovali za slabost. A ať už byl Stvořitel čímkoliv, nebyl slaboch.  

„Tvoje obavy jsou ovšem opodstatněné v případě Valerie,” kývla rázně hlavou. „Ta malá děvka si brousila zuby na korunu celá léta. Přesně od chvíle, kdy ji můj syn vzal na lože.” 

„Byli spolu dlouho,” prohodila jsem rádoby ledabyle.  

„Děvenko,” usmála se na mě konejšivě. „Ona měla jeho penis, ty třímáš jeho srdce.” 

Šokovaně jsem vykulila oči, když ta slova vyšla z vrásčitých úst, a potom jsem zaklonila hlavu a rozesmála se z plna hrdla.  Už dlouhou dobu jsem se tak nesmála. A za ten zvuk zvonkohry jsem vděčila své tchýni.  

Zmlkla jsem, když se místnost ponořila do šera a v jejím středu se zamihotaly stíny, aby zhmotnily Jasona, jenž držel kolem ramen Taru.  

Oba padli na kolena před královnou matkou a v úctě sklonili hlavy. Dva nejmocnější nástroje Stvořitele projevovaly úctu ženě, která se zdála křehká jako pírko.  

„Děti moje,” usmála se Rafaelova matka a přešla k nim, aby jim nabídla pomoc při vstávání.  

„Kalayes,” objala ji Tara pevně a zavřela při tom oči.  

Kalayes... Výjimečné jméno pro výjimečnou ženu. Hodilo se k ní.  

„Jak se má můj prvorozený pravnuk, drahá?” vyzvídala Kalayes s jiskřičkami v očích.  

Až teď jsem si všimla, že Tara má břicho zase ploché a kypí zdravím. Do termínu porodu jí ale zbýval ještě nějaký čas. Musela tedy rodit předčasně.  

„Dorian se má skvěle,” odpověděla Tara pyšně. „Je obklopený lidmi, kteří ho zbožňují.”  

„Neboj se, holčičko,” poplácala ji Kalayes po ruce. „Brzy dostane své dědictví. Nová královna se o to postará.”  

Tím upoutala jejich pozornost směrem ke mně. Oba dva si mě přeměřili od hlavy k patě a Tara potom udělala něco, co bych nikdy nečekala. Na dlouhých nohách přešla místnost, a když se ocitla u mě, poklekla na jedno koleno, uchopila mou ruku a políbila ji.  

Tichem se nesla slova, kterým jsem nerozuměla. Byla v řeči Lovců a z úst té krásné ženy zněla jako tajemná píseň.  

„Minuta,” přerušil ji Jason. „Maximálně a potom nás ucítí.”  

Kalayes na mě pohlédla a mávla rukou mým směrem. „Zakryj je!” 

„Cože?” zeptala jsem se nepříliš chytře. „Nevím jak.” 

„Jsi rhynan,” stiskal mi Tara ruku. „Prostě nás přikryj svým štítem.”  

„Já ale žádný nemám,” zavrtěla jsem hlavou.  

Jason utvořil mezi svými dlaněmi led a rychlostí blesku ho v podobě ostrých šipek poslal mým směrem. Vykřikla jsem a vztáhla ruce před sebe. A z dlaní mi vystřelil ohnivý štít, který roztříštil šipky jako nic.  

„Mohl jsi mě trefit!” rozčílila jsem se.  

„Ale netrefil,” pousmál se koutkem úst.  

Zadívala jsem se na něj pozorněji. Byl to opravdu krásný exemplář muže. Ale nosil v sobě všechny stíny světa. Nechápala jsem, jak někdo tak tvrdý mohl získat náklonnost mé křehké sestry. Tvořili naprosté protiklady.  

„Layen,” řekla Tara nervózně a ohlížela se ke dveřím.  

Zavřela jsem oči a soustředila se na pouto, které mě vázalo k Rafaelovi. Cítila jsem, že se nachází někde venku a jeho mysl byla klidná. Sáhla jsem hlouběji, až jsem ucítila horký samet ve svém srdci. Zatahala jsem za něj, ale nereagoval. A tak jsem do něj vší silou vůle strčila a vytáhla ho na povrch.  

Rozevřela jsem víčka a poslala tu energii směrem k Jasonovi a Taře. Viděla jsem, jak je zlatá aura halí a zanechává na kůži jemnou záři.  

„Výborně,” tleskla Kalayes. „A teď si pospěšme. Čekají, a pokud nepřijdeš včas, Layen, dojde si pro tebe.”  

„Proč jsou tady ale oni?” ukázala jsem na Lovce přede mnou.  

„Z jednoho prostého důvodu, má drahá,” pousmála se Kalayes. „Dnešním dnem se stáváš mojí dcerou. A já pro členy své rodiny obětuji všechno. Půjdeš na ten obřad a ohnivou uličkou tě provedou dva nejmocnější Lovci naší historie. Ke králi půjdeš pod ochranou daikons.” 

„Rafael bude zuřit,” varovala jsem ji.  

„Jistě,” pohodila hlavu, až se jí šedivé vlasy svezly ke straně. „Věřím však, že dokážeš jeho vztek přeměnit v něco neškodného... Ostatní ale budou umírat strachy a už si nedovolí proti tobě vystoupit. Rhynan, které slouží zběhlí daikons... To je moc, s kterou musí počítat.”  

„A má sestra?” položila jsem poslední otázku.  

„Co je s ní?” zeptal se ledově Jason.  

„Proč tu není?” zamračila jsem se na něj.  

„Není tu pro ni bezpečno,” založil si ruce na hrudi. „Ne dokud se na tvé hlavě neusadí koruna a mezi tvými stehny Stvořitel.”  

Zrudla jsem vzteky i rozpaky zároveň a ostře proti němu vystoupila. „Překračuješ meze, Lovče!” vrčela jsem mu u obličeje.  

„Layen,” položila mi Tara ruku na rameno. „Mohl použít lepší slova, ale má pravdu. Dokud svazek nestvrdíte, mohl by věštkyni někdo ohrozit. Nemáš moc ji uchránit. Prozatím.”  

„Věštkyni? Nemám moc? Před pár měsíci jsem byla člověk a stejně tak má sestra, kterou jenom trápily podivné sny,” zasmála jsem se hystericky.  

Tara mi pohlédla do očí a tvářila se naprosto vážně. „A já byla vychována, abych lovila a zabíjela upíry. Teď jednoho miluju a mám s ním překrásného syna. Osud nám nedává na vybranou, my jen ovlivníme, jak ho přijmeme. Tvým osudem je vládnout po boku muže, který stvořil všechno, včetně mě a Jasona. Tvá budoucnost spočívá ve vládě nad našimi životy. Můžeš nám přinést klid a mír, ale taky válku a zmařit tisíce nevinných životů. Proto tě prosím o jedno... Vládni moudře, rhynan.”  

Rozhlédla jsem se kolem a viděla tři lidi, kteří byli ochotni bojovat za mě, i po mém boku. Byli ochotni ukázat mi cestu tmou. A já je nemohla zklamat.  

„Dobrá,” narovnala jsem se v ramenou. „Pak tedy pojďme.”  

Jason mě chytil za paži a donutil mě obrátit svou pozornost k němu. „Vyveď našeho krále z pekla, Layen.”  

Tohle jsem mu mohla slíbit. Udělám pro Rafaela cokoliv. Pro muže, kterého bych měla nenávidět. Pro krále, který si vzal moje srdce. Pro bytost tvořenou stíny. Protože není stínů beze světla. A já pro něj budu zářit víc než slunce. 

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Stvořitel - 8. kapitola: