OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Te odio porque Te amo - 4. kapitola

12.02.2013 (16:00) • KacenQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1442×

4. kapitola

„To snad není možné, teď, když máme zpátky jeho, nemůžeme ztratit ji!“ vztekal se naprosto nediovsky Zeus. Ale měl pravdu, začínalo to být trochu na palici. Chtěla jsem je jenom trochu popostrčit, udělat z Lukea hrdinu, ne do toho zaplést Voldemorta!

„Teď by nám víc než vaše dokonalé postřehy pomohlo, kdybyste měl i nějaké závěry. Víte, kde se schovává?“ ozval se nevrle Luke, pochodující po síni sem a tam.

„Souhlasím, musíme okamžitě začít jednat. Žádám o dovolení převzít na nezbytnou dobu velení,“ pronesla Athéna. Někdy, respektive vždy, byla až moc namyšlená… ovšem, nedá se popřít její šestý smysl pro vůdcovství.

„Dobře,“ pronesl nakonec smířlivě Zeus.

„Skvěle, nejdřív musíme zjistit, kde se skrývá, a Lily bude s největší pravděpodobností u něj...“

O několik minut dříve, Lily:

Lord Voldemort. Jak prosté. Jak geniální.

„Vidíš, jsi vcelku bystrá, ještě není pozdě, přidej se k nám dobrovolně a mohu ti zajistit imunitu,“ usmál se a jeho obličej doslova blikal vzrušením. V jednu chvíli jsem neviděla nic, v druhou pouze lebku a potom se na okamžik slabě objevila jeho pravá podoba, a takhle to mohlo jít do nekonečna.

„Radši políbit Třaskavého skvorejše, než se přidat k vám,“ zavrčela jsem.

„Předpokládal jsem, že kvůli tomu klukovi budeš chtít zůstat, ale že bys byla natolik pošetilá, abys ho vyměnila za život? No, jak chceš,“ pronesl zlověstně.

„Luke s tím nemá vůbec nic společného! A nemůžete mě zabít, jsem nesmrtelná,“ namítla jsem sebevědomým hlasem. Ovšem jistá jsem si tím až tak moc nebyla.

„Kdo tady mluví o zabití?“ natáhl ke mně svou odpornou blikající ruku a uchopil mě za rameno. Dřív, než jsem si stihla byť jen uvědomit, co se děje, se kolem mě všechno rozmazalo, zatočilo, a když se mi povedlo znovu pořádně zaostřit, nestála jsem už v zatuchlé jeskyni, ale v malém domečku.

„Kde… co jste to udělal?! Jak je možné, že…“ koktala jsem překotně a rozhlížela se po místnosti.

„Možná, že když se uklidníš, všechno ti vysvětlím,“ ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. Nestál za mnou blikající strašák ani Voldemort, ale velice pohledný mladý muž s uhlově černými vlasy.

„Tom Raddle,“ vydechla jsem překvapeně a stáhla obočí k sobě, jak jsem si snažila dát dohromady všechna fakta.

„Když chceš,“ pokrčil rameny a posadil se na dřevěnou židli, stojící u velkého stolu. „Posadíš se?“ zeptal se pobaveně, když jsem pořád stála na místě a zkoumavě ho probodávala pohledem.

„Samozřejmě, takže... mluvte,“ pronesla jsem, když jsem se posadila na židli oproti němu.

„V tomhle domě se vracím do dob, kdy jsem ještě býval mladý, do dob, kdy jsem všem krásám magie teprve přicházel na kloub a přesto už byl stokrát vzdělanější než mí vrstevníci, ale teď k důležitějším věcem. Přenesla tě sem tvá zvědavost, kdybys totiž nechtěla poznat všechny pohledy na věc, nikdy bych tě sem nedostal, chápeš?“

„Ne,“ přiznala jsem, „takže za to, že jsem tady, si můžu sama, ale stejně pořád nechápu, jak je to možné, a jak to, že jste najednou tak silný, když byste měl být po smrti a zkrátka by z vás nemělo být nic!“

„Můžeš mi tykat, tohle je neosobní a tykání bude pro náš nadcházející vztah praktičtější… Jak to, že jsem tak silný? Drahá Lily, je to prostší, než se zdá, vděčím za to hlavně lásce,“ vysvětlil a já na něj zůstalo zírat s vytřeštěnýma očima. Musela jsem se zbláznit nebo, což bylo doufám pravděpodobnější, mělo být tohle všechno nějakou zkouškou

„Co?“ vykoktala jsem.

„No, nemusíš se tvářit tolik překvapeně, stále nevěřím v její všemocnost a stále mě nijak neohromuje, ale problém je v tom, že bohové neznají celé proroctví, a tudíž ani ta Afrodita nemá ponětí, co nevědomky způsobuje.“

„Pořád to nechápu,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Představ si tohle, jsou tři způsoby, jak se mohu opět dostat mezi živé…“ začal opět, ale já začínala mít celé té absurdní situace plné zuby.

„Dva způsoby,“ namítla jsem.

„Tři. První je smrt tebe a Snapea, tou druhou je vaše krev smíchaná v Poháru Odpuštění, který mí Smrtijedy ukradli z trezoru toho zrádce, a třetím jsi čistě ty,“ usmál se. Proč jen má tak krásný úsměv?

„Ale to není vysvětlení! Já to nechápu!“ odsekávala jsem, protože mi začala docházet trpělivost.

„Tvá neschopnost být s ním tě dělá zranitelnou a právě dnes, když se znovu objevil, se vše zvětšilo a dalo mi naději, že opět budu tam, kde jsem byl, než mě tvůj otec tak amatérsky připravil o život,“ zachechtal se. Sice jsem nechápala, kdo se objevil a s kým bych měla být, ale nepřerušovala jsem ho, protože jeho hlas zněl jako hlas anděla.

„Abych to shrnul, ty nemůžeš být s ním, a díky tomu jsi zoufalá a dáváš mi naději, že… ehm, zkrátka, když budeš se mnou, stanu se znovu mocným, nevím proč, ale ber to jako fakt,“ dokončil.

„Jak jako, že budu s tebou?“ nechápala jsem. Něco se změnilo, cítila jsem, že od doby, co jsem sem přišla, je něco jinak, ale za Merlina jsem nebyla schopna přijít na to, co by to mělo být, a to mě děsilo. Jako bych najednou byla o něco lehčí, jako bych přišla o všechny starosti, vlastně jako bych na všechno zapomněla…

„Musíš mě milovat,“ odpověděl jednoduše, až mě mrazilo. Jak bych ho mohla milovat? Já… a tady nastával problém, jako bych si chtěla na něco vzpomenout, ale pokaždé, když jsem byla myšlence na dosah, tak mi vyklouzla.

„A jak mě k tomu chcete donutit?“ stála jsem si zarputile na svém, přestože jsem neviděla důvod, proč bych ho milovat neměla… Neviděla jsem žádný důvod, proč jsem se cítila tak zvláštně, ani proč tady vlastně jsem.

„Lily, měla by sis jít lehnout, ložnice je za těmihle dveřmi,“ ukázal k masivním dřevěným dveřím a já se k nim vydala.

Byla jsem zmatená, a to hodně. Vždyť já ani nevím, proč tady jsem! Nepamatuji si, kde jsem byla předtím, než jsem se ocitla s Tomem tady. A zároveň jsem si připadala, jako by na mě někdo křičel odpovědi na všechny moje otázky, ale byl moc daleko a já neměla šanci ho zaslechnout.

Takže znovu: Jmenuji se Lily Lenka Potterová a jsem v domě Toma Rojvola Raddlea, on je strašně hezký a… a nic! Prostě si nejsem schopna vybavit nic jiného. Kdo jsou mí rodiče? Mám vůbec nějaké? Je vůbec možné, abych všechno ze svého života zapomněla?

Luke:

„Já jdu s vámi!“ pronesl jsem nesmlouvavě ke skupině: Áres, Poseidón a Hermés.

„Nejdeš, zůstaneš tady se mnou a Athénou, abychom probrali další postup,“ zavrtěl hlavou Zeus. Šlehl jsem po něm vzteklým pohledem, Lily se ztratila, ne, unesl ji, věděl jsem, že v tom má prsty Voldemort, a já tady mám čekat, až se někdo milostivě uráčí dát mi svolení k tomu, abych taky něco dělal?

„Ne, jdu s nimi, je to nejlepší, co mohu udělat. Nemáte tušení, jaké vztahy jsem si za těch sedm let vybudoval, mám nejlepší šanci!“

„Nemáte nic promyšleno! A nebude se jednat, dokud se všechno nenaplánuje, jediný špatný pohyb a jsme prozrazeni, jediný špatný pohyb a Lily už nikdy nemusíme spatřit,“ postavila se za Dia i Athéna.

„A co chcete dělat? Víme absolutně jistě, že ji Voldemort unesl, a stejně tak víme, kdo by nám mohl říct kam, a přesto tady budeme sedět, popíjet čajíček a povídat si?!“ zavrčel jsem vztekle.

„My nevíme, my se pouze domníváme, a pokud by dostali podezření, že nejsme na jejich straně, byť jen malé, nikdy nám to neprozradí. Je třeba plán, který nemáme!“ stála si Athéna za svým.

„Plán jsi nám před chvílí řekla, já ho jen trochu upravil!“ namítl jsem.

„Jenže ty ten plán nemůžeš upravovat, protože myslíš zbrkle a nesouvisle. Máme jen jednu šanci a potom konec, jestli nám to nevyjde napoprvé, už se nemusíme snažit, protože on druhé šance nedává!“

„Takže co?“ zeptal jsem se, připraven znovu protestovat, pokud mi řekne: „Zůstaneš tady…“

„Poseidón, Hermés a Áres půjdou obhlédnout situaci, potřebujeme vědět, kolik jich je, magickou úroveň a jestli přenesl svou ochranu i na…“

Místností se rozlehlo až nemístné zvonění mobilu a Hermés s provinilým pohledem sáhl do své levé kapsy.

„Dobrý den, teď…“ Zarazil se a poslouchal. Čím déle měl mobil přitisknutý k uchu, tím víc se mračil, až konečně mobil s tichým „chápu“ složil zpátky do kapsy a ustaraně se na nás zadíval.

***

„Takže po nás chtějí Voldemortův život výměnou za Lily?“ ujišťovala se Afrodita poté, co nám Hermés přetlumočil svůj telefonát.

„V podstatě,“ kývl.

„Co kdybychom mu tedy vrátili život, vzali tu holku a potom ho znova zabili?“ navrhl Arés řešení a já musel pro jednou uznat, že by to mohlo zaznamenat úspěch.

„V žádném případě,“ zmařil mé naděje pobouřený hlas Athény.

„Za prvé, my ho musíme donutit, aby nevstal z živých, ne mu v tom ještě napomáhat. Za druhé by s tím Thanatos nikdy nesouhlasil, dobrovolně se ho nevzdá, a za třetí, nemáme vůbec žádnou jistotu, že i kdybychom to udělali, dokázali bychom ho potom zničit,“ dokončila. Podrážděně jsem se na ni podíval a už se nadechoval k dalšímu protestu, když mě zadržela prudkým zvednutím ruky.

„Takhle se na mě nekoukej, víš, že mám pravdu. Áres, Poseidón a Hermés můžou jít, ostatní půjdou se mnou, musíme se připravit, kdyby došlo k nejhoršímu.“

Delší dobu asi zase nic nepřibyde, tak doufám, že jste si ji užili :D. A nezapomeňte na komentáře! :D

Autor: KacenQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Te odio porque Te amo - 4. kapitola: