OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Temná - 10. kapitola

25.05.2019 (11:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1441×

Ležela jsem na bílém lehátku, místnost kolem voněla dezinfekcí a doktorka Jane se na mě usmívala, zatímco zelené oči měla plně soustředěné.  

„Je to jeden týden, chápu to dobře? Ale ty tvrdíš, že už budu schopná poznat, že jsi těhotná a uslyším srdce? Dokonce uvidím pohlaví?” otázala se znovu na tutéž věc.  

„Náš druh donosí potomky během dvou měsíců, někdy stačí i kratší doba... Souvisí to s magickou silou matky,” odpověděl za mě Rine, který stál v nohách provizorního lůžka, zatímco Tara s Rhagem se nacházeli po mé pravici.  

Rodiče mého druha dychtivě naslouchali doktorce a Tara měla v očích tolik něhy, až jsem musela přimět srdce, aby nepukalo.  

Dorian se mi za poslední týden odcizil tolik, že jsem ho vídala jenom u jídla, a ještě ne u každého. Jeho otec zastával roli pečujícího muže po tolika stránkách, po kolika to bylo možné. Každou noc se mě ptal, jak se má jeho snacha spolu s vnoučetem... Každou noc mě vzal na procházku do zahrady a po každé večeři mi donesl čokoládovou zmrzlinu.  

Ti dva se na dítě těšili a už teď ho milovali... Zatímco jeho otec nejevil známky zájmu. Setkání s Arianem v Dorianovi něco zlomilo a já neměla tušení, co to bylo.  

„Jsi královské krve... Co to pro nás znamená?” vyzvídala Jane, zatímco mi na vypouklé břicho vymáčkla chladivý gel.  

Dítě si dělalo prostor, aby mohlo růst, a už teď jsem nestačila žasnout, jak se mé tělo před očima mění.  

„Že během několika týdnů narostu do obřích rozměrů,” pokusila jsem se odlehčit atmosféru vtipem.  

„Až Dorian sundá prsten, dítě si vezme potřebnou sílu a poroste rychleji... Za šest týdnů bude plně donošené,” řekl Rine.  

Nezvolil slova jako pokud nebo někdy v budoucnu, oznámil jako hotovou věc, že Dorian pustí mou magii z otěží. Pro naše dítě, pro potomka tří ras... 

Jane kývla hlavou na srozuměnou a začala mi po břiše přejíždět jakousi sondou. Chvíli bylo ticho, načež se Jane široce usmála a zapnula zvuk.  

Bum, bum, bum, bum, bum... Tiché bouchání se prolínalo, prapodivně mísilo a vydávalo nerytmický zvuk. Zamračila jsem se a snažila něco objevit na obrazovce, kterou zkoumala Jane.  

„To nezní dobře,” potvrdil Rhage moje obavy. 

„Naopak,” podívala se na něj Jane. „Zní to jako dvě silná srdce.”  

Uklidnila jsem se... Pokud jsme na tom oba dva dobře, muselo být všechno v naprostém pořádku.  

„A kde je?” Nahnula jsem se blíž k ultrazvuku, jak ten přístroj nazývala doktorka Jane.  

„Tady je chlapec.” Ukázala bez váhání na jedno místo, aby vzápětí přejela sondou po mém břiše víc vpravo. „A tady dívka.” 

Měla jsem pocit, že do mě udeřil blesk. Cítila jsem, jak mi krev vyprchává z tváří a oči se zamžily slzami.  

„Dvojčata?” zašeptala jsem ochraptěle.  

„Ano,” rozšířila Jane svůj úsměv. „Vypadá to dobře, mají se k světu a pokud to tak půjde dál, měl by porod proběhnout bez komplikací.” 

Čelist mě bolela, jak jsem se usmívala, a když mě Rine chytil za kotníky, pohlédla jsem na něj s dokonale uslzenýma očima.  

„Budeš máma, motýlku,” řekl zjihlým hlasem.  

Tara se zajíkla, sklonila se a objala mě, zatímco Rhage mi vtiskl polibek do vlasů. Upírala jsem pohled do prázdna a podivnou skleslost nahradilo odhodlání. Dva nevinné životy... Dvě docela čisté bytosti, nepoznamenané žádným hříchem... Ochráním vás, děti moje! Přísahám, že pro vás budu bojovat ze všech sil!  

Najednou mi problémy s Dorianem nepřišly podstatné. Nechtěl nás, nestál o mě ani o děti, ale já jim to mohla vynahradit vším, co jsem měla. Dát jim celý svět. A začnu dnešním dnem! 

Poděkovala jsem Jane a slezla z lehátka, abych si urovnala šaty, které těsně kopírovaly vzedmuté bříško. Teď už mi dávalo smysl, proč roste takovým tempem. Vytvořit místo pro dvě děti není snadné.  

„Myslím, že si budu muset za chvíli půjčovat oblečení od slonů,” ušklíbla jsem se, když mi dal Rhage přednost ve dveřích do haly sídla.  

Otec mého druha se rozesmál a vzal mě kolem ramen. „Seženu ti ho... Půjdeme se najíst, nakrmit dvě děti zní jako výzva.”  

Přidala jsem se k jeho smíchu, a když mě Tara vzala z druhé strany pod rukou, cítila jsem se naprosto chráněná.  

Poznala jsem, že je Dorian v místnosti ještě dřív, než jsem zvedla hlavu a střetla se s jeho pohledem. Sval na tváři mu škubal a azurové oči byly bez výrazu. Na rozdíl od jeho otce, který se celý zachmuřil.  

Narovnala jsem se v zádech, vymanila se z objetí jeho rodičů a prošla kolem něj bez zájmu. Postřehla jsem, jak jeho zrak sjel k mému břichu a ztěžka polkl. 

„Tak?” Nadzdvihl Lassiter jedno tmavé obočí v tázavém gestu.  

„Je to dobré,” usmála jsem se. „A jsou tam dva.” 

Pohladila jsem s láskou zakulacené bříško a poděkovala Fritzovi, který přede mě položil talíř plný těch nejlepších plátků masa a zeleniny.  

„Dva?” vydechla Beth překvapeně. „Destiny, to je neskonalé požehnání.”  

„Jsou jednovaječná?”  

„Už jsi přemýšlela o jménech?”  

„Se vším ti pomůžeme...”  

„Jste v pořádku?”  

Poslední otázka byla položena hrubým hlasem a oproti ostatním se nesla místností jako temný mrak. Vzhlédla jsem od talíře a střetla se s Dorianovým upřeným pohledem.  

„Mohl jsi jít s námi a přesvědčit se sám,” odpověděla jsem mu zákeřně.  

Poloupír přimhouřil oči, beze slova se zvedl od stolu a vztekle švihl látkovým ubrouskem o stůl. Dívala jsem se, jak mizí na schodišti, a když zmizel z dohledu úplně, vrátila jsem svou pozornost společnosti v jídelně.  

Smála jsem se, překřikovala všechny ostatní a mrazení v zádech jsem se snažila ignorovat. Jakmile se ale Dorian objevil na scéně podruhé, věděla jsem, že to byla jen předzvěst budoucích věcí.  

Byl oblečený do dokonale padnoucích černých kalhot a trička s dlouhým rukávem šedavé barvy, byl vysprchovaný a na dálku voněl drahou kolínskou.  

„Kam jdeš?!” vyštěkl Rhage ostrým hlasem.  

„Do klubu,” odpověděl Dorian ledabyle.  

U srdce mě bodl ostrý osten, protože když ode mě naposledy takhle odešel, vrátil se s pachy lidských žen po celém těle, a i teď jsem si byla jistá, co se chystá jít dělat.  

Vidlička mi vyklouzla z ledových prstů a zazvonila o talíř. Svět se zpomalil, moje myšlení nabralo závratnou rychlost, a když jsem se dívala do Dorianovy povýšené tváře, došlo mi, že je na čase, abych se rozhodla, zda budu bojovník nebo oběť. Zda nechám jiné bojovat svoje vlastní války a zahánět démony. A zda nechám Doriana, aby mi dál ubližoval.  

Přesně toho chtěl docílit. Chtěl mě zasáhnout na tom nejcitlivějším místě, zadupat mě do země před jeho rodinou a přáteli. Ukázat, že i když se okolnosti změnily, pořád jsem vetřelcem v jeho světě.  

Natáhla jsem ruku a zarazila Rhage, který začal podmračeně vstávat od stolu. Nepodívala jsem se na něj, soustředila jsem se jenom na Doriana a postavila se na pevné nohy, abych k němu pomalu došla.  

Vzhlédla jsem k tváři tesané bohy a ignorovala jiskřičky energie tančící mi po kůži. „Dorian si může dělat, cokoliv se mu zamane. Měl posloužit jediné věci a všichni vidí, že svůj úkol splnil. Je volný, oproštěný od závazků a slibů, které dal. Jako jsem od nich oproštěná já.”  

Otočila jsem se k odchodu, ale Dorian mě hrubě uchopil za paži a jemně zavrčel. „Jak to myslíš?”  

Přejela jsem pomalu pohledem od místa, kde mě držel, až k jeho očím. „Že nemáš na mě ani na ty děti jakékoliv právo.” 

„O tom ty nerozhoduješ! Podle všech zákonů mi patří tvoje tělo a obě děti jsou moje!” zařval vztekle.  

Přimhouřila jsem oči a nechala oheň sídlící v mém těle prostoupit do duhovek. Magie mých dětí, magie jejich otce, mi dovolovala vládnout nad ohněm aspoň v malé míře. „Pokud projdeš těmi dveřmi, nezůstane ti vůbec nic!”  

Dorian se na mě díval beze slova, prudce oddechoval a potom přejel pohledem k jídelně, kde seděl kruh jeho nejbližších. Věděla jsem, že váhá, zvažuje důsledek a skoro jsem ani nedýchala, když rozhodoval o osudu nás i našich dětí. Ale verdikt musel padnout. A bylo jedno, že jsem tu chvíli nastolila tak rychle...

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Temná - 10. kapitola: