Těžká zkouška 23 • OurStories.cz ~ naše povídky

Obvykle popisování jedné scény z více pohledů neholduju, ale tady mi to přišlo důležité, protože se dozvíme některé potřebné informace. Jinak mám předepsané ještě dvě kapitoly (z toho budu muset 25. opět rozdělit), tak nemůžu slíbit, že budou díly potom přibývat taky takto často.

19.09.2013 (12:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 711×

Nijak zvlášť rozlehlý prostor jeho oblíbeného podniku byl nyní zaplaven všelijakými více či méně otravnými zvuky, přesouváním stolků, šoupáním židliček a cinkáním nádobí, opepřené občasným břinknutím toho nebo onoho hudebního nástroje, které se jejich dospívající majitelé snažili pozapojovat pomocí kabelů zapeklitě zašmodrchaných v obří klubko.

Upíra, okupujícího jeho obvyklou barovou stoličku, nechávalo veškeré okolní dění chladným, dál si nevzrušeně upíjel z dvojitého Jima Beama s ledem bez ledu.

„Nalej mi to ještě jednou tady pro kamaráda,“ přikázal Mattovi a poplácal po rameni Alarica, jež vedle něho ještě ani pořádně nedosedl.

„Takže, jakou roli v týhle parodii na Osobního strážce hraju? Hádám, že pohlednýho Farmera představuješ ty.“ Po přetočení panáka dnem vzhůru pohlédl dějepisář na Damona, jemuž v koutku úst zacukal uličnický úsměv.

„Aby ses se mnou opil, jak to děláváme vždycky?“

„Chápu, hlavním úkolem je být nenápadní.“

„Přesně tak. Vsadím gatě, že Rebeka hned po příchodu zakotví u baru, a pak bude stačit jen zařídit, aby se s Mattem dala do řeči,“ přitakal a stejným způsobem přiložil své štamprlátko k tomu Alaricovu. Minuty plynuly, hosté se postupně rojili a řady sklenek od alkoholu, tvořící pevnou základnu chystané pyramidy, přibývaly.

„Tak jo, je na čase přivést na scénu komparsistky,“ mrkl starší Salvátore na kolegu, načež pohozením hlavou poukázal na výstředně oděnou dámu pokukující jejich směrem a pohupující se v rytmu zvukové zkoušky. Ano, konečně se těm šmidlalům podařilo svá udělátka jakž takž naladit.

„Cože? To je francouzštinářka ze sousedního kabinetu!“

„No tak, oslov ji ve jménu přežití blonďatého fotbalisty, na němž spočívá osud celého nic netušícího lidstva,“ povzbudil s nadsázkou zděšeného učitele a lehce škodolibě do něho drcl loktem.

„A co ty?“

S opovržlivým ´pche´ se Damon zvedl, v tmavých riflích skvěle vystihujících jeho proporce a netradičním modrém tričku s nápisem „The best of the best“ si to kráčel skrze osazenstvo puberťáků ke kulečníkovému stolu, kde se významně chopil dřevěného tága a rozehrál. Netrvalo dlouho, přesně tři šťouchy, a po boku se mu vynořila sebevědomě vypadající dívčina přibližně v Elenině věku. Na sobě měla matný kožený komplet, který kontrastoval s její světlou pokožkou, zelenými kukadly slibujícími nemravné věci a bledým obličejem orámovaným medovými vlnitými vlasy. Ve zkratce, byla to kočka!

Se svůdným úsměvem k němu doplula ladnou chůzí, bokem se laškovně opřela o konstrukci a se slovy: „Naučíš mě to?“ přejela prsty po modré špičce. Věnoval jí nadějný pohled, přestože takovéto holky se jen tak odradit nedaly, a souhlasně přikývl.

„Můžeme se přidat?“ zacvrlikala Alaricova společnice, jakmile také dorazili do hracího koutku.

Zatímco hladina promile rostla zhruba jako počet fanynek Kelly Family poté, co odhalily, že mladičký Angelo skutečně není jen špatně vyvinutá holčička se zhrublým hlasem, Rebeka ne a ne se ukázat. Damon začínal být pěkně otrávený, nejenže mu Tiffany lezla ne nervy, ale s jejími stále odvážnějšími projevy náklonnosti musel snášet i Ricovy odsuzující pohledy. Zajisté věděl, že mezi ním a Elenou se něco děje, rozhodně mu to došlo po dnešním ránu v penzionu, a viditelně s takovou falešnou zábavou nesympatizoval.

A co hůř… Zmiňovaná milovaná opět vystavila riziku vlastní bezpečí a neohroženě se vydala přímo do centra událostí. A aby toho nebylo málo, ucítil na sobě Elenina hnědá očka zrovna ve chvíli, kdy se mu na rozkrok tiskla ta rozjařená piraňa. Bohužel, v ten samý okamžik zmerčil blonďatou původní vcházet do Grillu, tudíž mu nezbývalo než zachovat tvář a neochotně spolupracovat.

Elena mě zabije! zaúpěl si pro sebe.

Naštěstí se Rebeka dle odhadu skutečně usadila u výčepu, vymluvil se tedy na nedostatek pitiva a vydal se Mattovi připravit úrodnou půdu. Počkal si, až ponese kapele požadovanou objednávku, a pustil se do akce. Vmísil se mezi tlačenici studentů, schválně do procházejícího číšníka nepozorovaně žďuchl, nebohému Donovanovi se zakymácel tác, čímž většina jeho obsahu skončila na zádech Klausovy sestry právě u personálu ovlivněním zakupující margaritu. Mladík se pustil do kvapného omlouvání a bezradně při tom rozhazoval rukama.

Damon se neubránil pomstychtivému úšklebku, tohle si prostě nemohl nechat ujít, proto v nestřežené chvilce mírně násilně sundal jakéhosi středoškoláka ze vzdáleného štokrlete a bez sebemenších výčitek zaujal jeho místo.

„Vážně mě to mrzí, jsem nešika. Nicméně bych nesmírně ocenil, kdyby sis nestěžovala, tuhle práci si potřebuju udržet minimálně půl roku, abych si zvládl něco našetřit a vypadnout z tohohle prohnilého města. Přemýšlel jsem o cizině, třeba Itálie… Byla jsi tam někdy?“ snažil se Matt, seč mu síly stačily.

Náhle se Damonovi kolem krku ovinuly dvě nenechavé paže. Dočista přeslechl upírčinu odpověď, neboť mu Tiffany, lepící se ňadry na jeho záda, zatrylkovala do ucha: „Blahopřeju ti, smíš mě pozvat na drink.“

„Hej, Gilberte!“ křikl na Jeremyho a s nevalným nadšením mu dvěma vztyčenými prsty signalizoval své přání.

„Ne, zatím o tom jenom uvažuju, těžko bych se zvládl rozloučit s přáteli,“ pokračoval rozehrávač v hovoru směřujícímu k jedinému cíli – rozvázat Rebece jazyk ohledně Everetta. Ze zdařilého odposlechu upíra vyrušil halas linoucí se z tanečního parketu. Ve skupince vrtících se lidiček spatřil Elenu, pohazovala dlouhými vlasy a poskakovala na špičkách v libých tónech elektrické kytary, potom uchopila Caroline za ruku a přiměla jí udělat otočku, nato se obě dívky vesele rozesmály.

Měl sto milionů chutí tam vrazit, přehodit si Elenu přes rameno a obratem ji eskortovat domů před všemi těmi spolužáky, kteří se kolem nich ochomýtali.

Po rychlé písničce následoval ploužák, jehož se brunetka, pro vlastní dobro, rozhodla nezúčastnit. Zamířila si to na záchody a jeho žhnoucímu pohledu se záhadně vyhýbala.

To vyřeším později, momentálně se musím soustředit na Rebeku, napomenul se v duchu. Ohlédl se daným směrem, nýbrž hřebec, na něhož si vsadili, už si s původní nepovídal. Zvedl se s úmyslem ho najít a vyzvědět zjištěné informace, když se mu v kapse rozvibroval telefon. Na displeji poblikávalo jméno jeho bratra.

„Stefane? Doufám, že máš něco neodkladnýho.“

„Um, j-já… potřebuju krev. Máš ještě někde zásoby?“ ozvalo se překotně z reproduktoru.

„V lednici ve sklepě, ale to snad víš,“ odpověděl mu netrpělivě a malinko nechápavě. Samozřejmě, že to onomu eliminátorovi lesní zvěře bylo známo.

„Já myslím nějaké další, tyhle ti došly.“

„Cože? Chceš mi říct, že jsi vypil krevní sáčky, který měly vystačit na dobrých čtrnáct dní?!“ Na druhém konci bylo slyšet nervózní zahuhňání a nehet brnkající o přední zuby.

„Přestávám se ovládat, Damone! Potřebuju lidskou krev, a tady žádná není,“ zasténal Stefan nekontrolovatelně.

„Nejdřív se uklidni, pomůžu ti. Přijď do parku před Mystic Grill, někoho ti přivedu.“ Během této poslední věty se vrátil k Tiffany, majetnicky ji objal kolem ramen a s její rukou obtočenou kolem pasu ji vyváděl ven.

Takto zaklesnutí překročili ztichlou ulici a vkročili do poklidně vyhlížejícího prostranství zdobeného řídce rozprostřenými stromy vrhající kuželovité stíny. Podnapilá slečna se z rázu zastavila na místě, přisála se k Damonovi, čímž ho nalepila na blízký javor, a žádoucími ústy zaútočila na ta jeho. S vynaložením nevelkého nátlaku si ji odsunul od hrudníku.

„Nedělej se. Vím, že mě chceš,“ zapředla. Po opětovném odstrčení hlasitě vzdychla a panovačně umístila dlaně na boky. „Co je? Nebo se ti snad nelíbím?!“

„To ne, seš přímo k nakousnutí.“

„Výstižně řečeno, bratře,“ zavrčel Stefan, vystoupivší ze tmy. V očích mu plála divokost, ani na vteřinku je nespustil ze své kořisti, s nakrčeným nosem a nepravidelně oddechující na ni zíral jako býk na toreadorovu červenou muletu.*

Poháněn věčným krvavým prokletím vystřelil vpřed, sevřel Tiffany do mocných spárů a zuřivě se jí zakousl několik centimetrů nad klíční kost. Ochromená oběť nevydala hlásku.

„Ne tak hluboko, rozerveš jí hrdlo. Stefane, pust ji!“ Oslovený však nereagoval, Damon ho popadl pod krkem a zatnul prsty do příslušných bodů, čímž bratra donutil roztáhnout čelisti. Ten se po něm prudce ohnal, zastihl ho nepřipraveného, vrazil mu pěst do žaludku a následně jím mrštil na rozvalitý kmen.

„Utíkej!“ prskl rozparovač na malátnou, vrávorající dívku. Zřejmě jí docvaklo, do jaké šlamastyky se to dostala, protože bez zaváhání na vratkých končetinách vyrazila na úprk. Pronásledovatel jí byl v patách.

„Pomoc! Pomozte mi někdo!“

Damon se vysoukal na nohy a ihned se vydal za nimi. Nesměl dopustit, aby ji Stefan zamordoval. Ačkoli k probíhajícímu krmení nedorazil sám. Proti němu stála vystrašená Elena, s hrůzou v očích ten proces sledovala.

„Stefane, dost!“ poručil mu ufuněně.

„Damone!“

„Eleno! Okamžitě běž zpátky dovnitř!“ houkl na ni přísně. Vypadala, že se každou chvíli sesype, třásla se po celém těle a očima těkala z jedné osoby na druhou.

„Dělej něco, Damone! On ji zabije!“

„Co se tady děje?“ tázal se Alaric. Jakmile si všiml té nevšední scény, chystal se zakročit.

„Odveď ji odsud, já se o to postarám! Eleno, tohle se tě netýká, jdi pryč!“ Zalapala po dechu, posléze sklopila rezignovaně hlavu a s těžce zadržovanými slzami dovolila poručníkovi, aby ji zavezl domů.

Po všem tom křiku přestal Stefan konečně pít, pustil nyní bezvládné břemeno na zem a po obhlédnutí napáchaných škod si rozechvělou rukou prohrábl vlasy.

„Je mrtvá?“

„Ne, sice jí chybí polovina krku, v dnešní době už je však naprosto normální s něčím podobným žít.“

Stefan vypustil bláznivý skřek připomínající smích, jal se pochodovat kolem bezdechého těla, načež si vedle něj podřepl a zmateně zavrtěl hlavou.

„Co s ní provedeme?“

„Co by? Pohřbíme ji, strávíme nedělní večer jako sourozenci u prachobyčejné činnosti.“ Sehnul se, vzal Tiffany do náruče a v tu ránu byli tatam.

xxXXXxx

Stál po kolena ponořený ve stále se prohlubující, vlhkost sálající díře a navzdory neustávajícímu kopání těžkou lopatou nepociťoval žádnou přicházející únavu. Ba naopak, byl plný energie, bezstarostnosti a dojmu nepřemožitelnosti, připadalo mu, že dokáže, cokoli si zamane. Nepochyboval, co za tím stojí – ta kvanta lidské krve, kterou vypil.

Hodlal se řídit Eleninou teorií, i když krapet poupravenou, tentokrát by to mohlo doopravdy zabrat. Byl o tom přesvědčený, proto červeně zářící nápis stop ve své mysli zastrčil do imaginárního šuplíku se značkou „ignorovat“.

„Viděli mě s Tiffany v baru, takže vzhledem k postavení jejího fotříka a neblahým okolnostem zahrnujících starostku, Everetta a jejich pochopy bychom si to měli nějak pojistit, nechat to ňákej čásek u ledu.“

„Abych řekl pravdu, napadlo mě to samý,“ odpověděl Damonovým nohám, jejichž nositel postával vedle kopy hlíny, kupící se na okraji zatím mělkého hrobu. Dalších pár minut panovalo ticho, oba Salvátorovi byli zabraní do vlastních úvah.

„Řešení je prostý, jenže způsobí rozruch, tím pádem se donese i k Eleně,“ konstatoval modrooký upír spíše pro sebe. Jo, to Stefana tížilo nejvíc. Toužil získat zpět její respekt, důvěru a lásku, její ochrana pro něho však byla nejdůležitější.

„Udělejme, co je třeba,“ rozhodl mladší z bratrů a vyštrachal se z jámy, do níž kopnutím seslal mrtvolu zabalenou v černém odpadkovém pytli.

„Jedeme v tom společně,“ oznámil přikyvujícímu bratrovi a pro stvrzení k němu napřáhl ruku, ten ji s vážnou tváří přijal.

„Nejspíš by bylo záhodno, abychom si navzájem prozradili, co víme,“ navrhl Damon, když podrážkou boty shodil značné množství zeminy na nebožtíka na dně.

Šel příkladem a rozpovídal se o záhadných případech, které vyšetřovala šerifka se svým sborem, o Klausově návštěvě, plánu na zbavení se Everetta i původního a v poslední řadě o Rebečině výslechu, jehož výsledek mu během pohřbívání po drátě sdělil Alaric. Ani jeden se nepozastavil nad faktem, že zlomek požadovaných informací z blondýny nakonec vymámila Elena.

Stefan mu na oplátku svěřil podezření ohledně spojitosti Carol Lockwoodové s autonehodou Gilbertových a osnovaného zmocnění se jejich dcery již před rokem a půl.

„V rámci táhnutí za jeden provaz; můžu se tě na něco zeptat?“ otázal se Damon, zatímco kráčeli k autu zaparkovanému na lesní cestě.

„Jistě.“

„Kde ses zasekl po setřesení těch lovců, co na nás poslal Klaus?“

„Zajel jsem se připomenout příteli z války, který mi dlužil laskavost. Poznali jsme se na frontě, kam jsem se sanitkou jezdil pro raněné, jeho babička byla léčitelka se zájmem o okultní vědy, takže během pár měsíců prokoukl, co jsem zač,“ pustil se vcelku ochotně do objasňování své nepřítomnosti.

„Při jednom nečekaném útoku byla zabita a vážně poraněna spousta vojáků, mezi nimi i Walter, nedokázali by ho zachránit, proto mě požádal, abych ho přeměnil. A já to udělal. Po válce jsme se nějakou dobu společně potloukali, to on mi řekl o sporýši a účincích šalamounku, působícího na vlkodlaky. Pěstuje toho hodně a k smrti rád experimentuje, to myslím doslova, většinu věcí testuje sám na sobě, určitě tě tedy nepřekvapí, že se mu zadařilo tyhle dvě rostliny zkřížit.“

„To je mi ale velmi příhodná zpráva,“ uznal Damon při usedání za volant a lehce nazdviženým obočím dal najevo, jak ohromný dojem to na něho udělalo.

„Souhlasím. Jelikož ten zázračný odvar vyžaduje nějaké chemické úpravy, nemohl jsem si ho odvézt ihned. Napadlo mě, jestli bys mě na cestě za získáním účinné zbraně nechtěl doprovodit a při té příležitosti mi nepíchl s jak-se-zakousnu-jídlo-nepřežije problémem,“ nadhodil Stefan, přičemž bratra zkoumal zdráhavým pohledem.

Odhodlal se poskytnout Damonovi druhou šanci od roku 1912, kdy to skončilo, no, řekněme nepřívětivě. Za ty roky pochopil, že se mu tenkrát snažil pomoct, jen si dostatečně neuvědomoval vážnost celé problematiky.

„Potřebuju za Lexi náhradní dozor. Už NIKDY se nesmí opakovat incident s Elenou, chci ji chránit, být pro ni opora, ne někdo, koho by se měla důvod bát. A věřím, že pro to uděláš maximum, Damone.“

Nebylo pro něho jednoduché o něco podobného žádat, ale kvůli Eleně by podstoupil i nejhrůzněji vypadající zákroky doktora House. S očekáváním na odpověď sledoval výpadovku vedoucí do Mystic Falls, tudíž neviděl bolestně staženou tvář svého sourozence snažícího se o přirozený tón.

„Spolehni se.“

*muleta – ta červená plachta, co s ní mávají toreadoři býkům před očima

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction