Těžká zkouška 25 2/2 • OurStories.cz ~ naše povídky

Elena se snaží strávit špatné zprávy. No, moc se jí to nedaří.
Noo, tohle je poslední předepsaná kapitola, na další si budete muset počkat :) Klidně mi zatím můžete napsat, jestli se vám to líbí a co si o tom myslíte...

17.10.2013 (17:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 396×

Utíkala jsem a utíkala, až jsem naprosto propocená stanula přede dveřmi našeho domu. Odemkla jsem a vpadla dovnitř. Tašku jsem mrskla na stůl, vřítila se do obýváku a jako čirý blázen počala vytahovat veškeré právnické dokumenty, co jsme doma měli. Hledala jsem tu svinskou Adoptivní listinu, bezúspěšně. Netrvalo dlouho a šuplíky zely prázdnotou, neboť se papíry chaoticky povalovaly po podlaze. Zkroušeně jsem přecházela po místnosti nemálo podobně nespravedlivě zatčenému vězni, jež jediný ví, že pravý vrah stále pobíhá na svobodě. Měla jsem strach o zdravý rozum.

Cítila jsem, že tady nedokážu dýchat. Potřebovala jsem na vzduch. Opustila jsem dům, aniž bych si vzala mobil nebo klíče, bylo mi to jedno.

Opět jsem běžela neznámo kam. Nohy mě donesly do severní části města, kde jsem se udýchaně opřela o tabuli benzínové pumpy. Těžce jsem oddechovala, otíraje si zpocený obličej, měla bych se dát jakž takž do pořádku. Vešla jsem do čerpací stanice, abych se v umývárně trochu opláchla. Při zpáteční cestě mi táhle zakručelo v břiše, zastavila jsem, zahrabala rukama v kapsách a vytáhla pár drobných. Zrak mi zabrousil na stojan s bagetami, když jsem náhle dostala lepší nápad, odhodlaně jsem nakráčela k pultu a koupila si tu nejlevnější flašku tvrdého alkoholu, co tam měli.

S úlovkem schovaným pod mikinou jsem prošla parkem i masivní bránou vrzající při jakémkoli pohybu, dokud jsem neusedla na studenou zem před hrobem rodičů, tety Jenny a strýce Johna.

S do dvou třetin vypitou lahví v klíně jsem dřepěla na travnatém prostranství, opírala se zády o náhrobek a po náročném vylíčení těch nevšedních událostí jsem konečně pocítila náznak úlevy a smíru. Škoda, že mi nemohli odpovědět. Díky dostavenému alkoholickému opojení jsem i při zaslechnutí příchozích kroků zůstávala klidná, s temenem spočívajícím na kameni a zavřenýma očima.

„Tak tady seš! Taky mi to mohlo docvaknout dřív, ten svinčík zanechaný doma společně s mobilem a klíčema mě však nepatrně zmátl!“
„Jdi pryč, Damone,“ odpověděla jsem, aniž bych na něho pohlédla.
„Co má tohle bejt, nějaká seance?! Musíš bejt na kost zmrzlá,“ vyjel na mě rozčíleně.
„Nestarej se.“
„Dobře, vyřešíme to pozdějc. Teď se zvedni, odvezu tě domů.“

Vzdorovitě jsem si oddechla, zvedla hlavu a zamžourala do jeho krásné tváře, přičemž jsem lámavě pronesla: „Jenže já nikam nechci!“
„Přestaň mě srát, Eleno! Měl jsem blbej den završenej líbezným hovorem s Klausem a nemám chuť se s tebou dohadovat, tak sebou koukej hnout, ať odsud můžeme vypadnout!“ vyprskl výhružně a postavil se hned vedle mého posezení.
„Trhni si.“
„Nebuď jako malá.“
„A víš co, možná jsem malá a rozmazlená a… a nesnáším tě!“ ječela jsem vykolejeně, protože mě už nic jiného nenapadalo.

„Fajn, v tom případě bys neměla chlastat, ještě takový patoky,“ řekl, vytrhl mi ten dryák z ruky a po obhlédnutí etikety vylil zbylý obsah.

„Héj, co to děláš?! To jsem si koupila za poslední peníze.“ Pokoušela jsem se po flašce natáhnout, ale nedosáhla jsem na ni, začala jsem se tedy, za přispění mé opěrky, pracně soukat na ztuhlé nohy. Když jsem stála, čapl mě za ruku a vlekl za sebou směrem k východu. Po pár krocích jsem se mu vysmekla a zamířila na opačnou stranu, k zadní brance.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ houkl za mnou vytočeně.

„Do Grillu, určitě se tam najde nějaký džentlmen, který mi objedná panáka,“ pokračovala jsem vrávoravou chůzí, když mi na mysli vytanula jedna srandovní scéna, „podívej, chodím jako Hulk.“ Rozesmála jsem na plné kolo a následně zakopla o vystouplý drn. Jen taktak jsem udržela rovnováhu. Během zlomku vteřinky se ocitl přede mnou, zaterasujíc mi cestu.

„Nepůjdeš se mnou dobrovolně?“
„Ne.“
V tu ránu mě uchopil pod koleny a na způsob pytle s ovsem si mě přehodil přes rameno. Křičela jsem, nadávala, mlátila ho do zad - bez odezvy.

„Jestli mě hned nepustíš, pozvracím tě.“ Na to mě postavil zpět na nohy, to už jsme ale byli u auta, nedbaje mých výhružek, otevřel dveře spolujezdce a nacpal mě na sedadlo. Po dosednutí za volant nahodil motor, pustil topení a šlápl na plyn. Z jeho vybraného zacházení mě bolelo břicho a žaludek dělal kotrmelce, čímž se jeho šťávy vesele hrnuly stále výš a přibývající teplota ve voze mi to dvakrát neulehčovala.

„Zastav!“ zaskučela jsem při škytnutí, jež protrhlo hráz, rychle jsem si na ústa přitiskla dlaň, čekaje, až přirazí ke krajnici. Naneštěstí se mi při překotném vystupování zasekla kozačka o práh, takže jsem ven doslova vylétla a skončila na všech čtyřech. Místo bolestného zaúpění po tvrdém dopadu koleny na nahrnutý štěrk, jsem vydala dávivý zvuk a vyhodila část té odporné lihoviny. Než jsem si stihla pozvracet vlasy visící mi podél obličeje dolů, něco se kolem mihlo, načež je Damon, klečící mi po boku, stáhl dozadu.

Po konečném odplivnutí mě beze slov nanovo naložil a dopravil domů, kde mi pomohl dopotácet se do haly, do schodů a nakonec i do pokoje. Posadil mě na postel, rozsvítil ve zšeřelé místnosti lampičku a odhrnul peřinu, aby mě mohl uložit. Pohlédla jsem do zrcadla naproti, byla jsem celá zelená a třásla jsem se. Najednou mě polil ledový pot, rozeběhla jsem se do koupelny, poklekla u záchodové mísy a strčila do ní hlavu.

„Co se děje? Řekni, že jsi ji našel,“ doléhal ke mně Alaricův starostlivý hlas.
„Jo, byla na hřbitově. Není jí zrovna nejlíp, notně přebrala,“ odvětil mu Damon.
„Poslyš, je mi jasný, že tohle pro mě není bezpečné téma k prodebatování, ale něco říct prostě musím. Radím ti, abys nechal Elenu na pokoji, pokud jí hodláš dál ubližovat. Ten váš vztah nebo co to vlastně je… bere si to víc, než je ochotná přiznat.“

„Pohybuješ se na hodně tenkým ledě!“ zavrčel Damon zuřivě, po krátké chvilce pokračoval: „Seš můj kámoš a mám tě docela rád, ale mezi mě a Elenu se nemotej. Radši běž zavolat ostatním, že je v pohodě…“ Pak ještě něco dodal, to se však ztratilo ve zvuku nové salvy dávení.

Napůl vleže, napůl vsedě jsem byla natažená na podlaze před záchodem a horními končetinami jsem se opírala o prkýnko, zatímco čelo jsem měla položené na předloktí, když kdosi vstoupil do koupelny a usadil se vedle mísy.

„Na, tohle tě spraví.“

Namáhavě jsem zvedla hlavu a koukla, co mi to Damon podával, byla to sklenice s něčím temně rudým uvnitř.

„Dáváš mi svou krev?“ zeptala jsem se vděčně. Posměšně se uchechtl.
„Ne, toužíš přece všechno řešit po lidsku. Rajčatový protlak, vypij to, pomůže ti.“

Znechuceně jsem se ošklíbla, ale uposlechla. Polkla jsem pár doušků a okamžitě se vrátila do původní pozice. Damon se přisunul blíž a něžně mě hladil po zádech, když jsem vyvrhávala snad i vnitřnosti. Neodehnala jsem ho, myslela jsem si, že umřu. Byla jsem vyčerpaná a celý trávicí trakt mě nepříjemně pálil.

„J-já… n-nechci b-být jako K-k-katherine,“ zavzlykala jsem po nekonečné době do útrob porcelánové nádoby.

„Kdybys byla, ten náš trojúhelník by tě ani náhodou netrápil. A pravděpodobně bychom na to skočili už na tom hřbitově,“ pokusil se mě tím rádoby vtipným komentářem utišit. Neměla jsem přehled, jak dlouho trvalo, než se dostavila ta slibovaná úleva, hlavní pro mě bylo, že se vůbec dostavila.

„Bál jsem se, že to tak dopadne, že toho budeš litovat,“ proťal tu odmlku skoro šeptem. Znělo to smutně, poraženecky a… omluvně? Bože, kam se zaběhlo moje ranní přesvědčení? Pořídila jsem se jakž takž narovnat, pak jsem zabodla oči do těch jeho zastřených proviněním a rázem do placu hodila pomyslnou bílou vlajku. Bez valného rozmýšlení jsem se natáhla na bok a hlavu mu pohodlně umístila do klína.

„Já ničeho nelituju, Damone,“ hlesla jsem sotva slyšitelně.

Oddechl si, načež mě pravačkou polaskal ve vlasech a potom ji přesunul na má záda, kde prsty kreslil různé obrazce, zrovinka jako mi to dělávala mamka.

Zastavil se mi dech, když jsem v oněch symbolech rozeznala písmenka tvořící dvě prostá slova: Miluju tě.

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction