OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí - 22. kapitola

Po delší době vám přináším další kapitolku. Podíváte se i za Elenou a Stefanem. Doufám, že se bude líbit. :) Terry...

17.02.2013 (14:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1935×

                                                             

 

                                                                  22. kapitola – Znovu on

Uběhl týden od toho momentu, kdy jsem zjistila, že mám určitou moc, kterou můžu zabít původního. Abych řekla pravdu, tak jsem se ji moc ovládat nenaučila. Každopádně jsme zjistili, co mělo znamenat to předsevzetí. Původní čarodějka ho sem poslala jen proto, aby mi dal Damon napít krve. Abych se vyléčila a tím přijala svou novou moc. Zjistila jsem taky, že svou mocí nemůžu ublížit Damonovi. Může za to jeho krev! Samozřejmě, že když jsem naštvaná a Damon se mne dotkne, tak ho popálím, ale to je tak všechno, co mu můžu udělat.

Bylo odpoledne, seděla jsem na sedačce a listovala jsem časopisem, u kterého jsem se dokonale bavila. Jak můžou být celebrity tak pitomé? pomyslela jsem si.

„Proč to čteš?“ dobíral si mne Damon.

„Ráda se bavím,“ přiznala jsem a znovu se začetla do už tak poutavého časopisu. I když jsem neviděla Damonovu tvář, tak jsem si ji dokonale představila. To jeho zakoulení očí doprovázené ironickým úšklebkem.

Někdo zaklepal, pomalým tempem jsem odložila časopis, jelikož Damon nevypadal na to, že by šel otevřít dveře, a

pomalým krokem jsem šla otevřít. Osoba, která byla zodpovědná za klepání, se mi ani trochu nelíbila.

„Má krásná dvojnice,“ mrkl na mne a vstoupil do domu. To už jsem za sebou cítila Damonovu přítomnost.

„Kde máš sestru?“ zeptal se potěšeně.

„Není tady,“ odsekla jsem. A snažila se dostatečně naštvat na to, abych ho zapálila. Nic, to bude tou nervozitou!

„Vím o tvé moci, Tereso. Kdybych nebyl chráněn čarodějkou, tak jsem zřejmě na cucky, protože vyzařuješ hodně velkou energií. Zeptám se znova, kde je Elena?“ Teď už křikl.

„Odstěhovala se, špatná adresa,“ oznámil s poklidem Damon. Klaus vypadal, že vybuchne, že nás oba dva zabije na místě.

„Nemůže být tak pitomá!“ zařval.

„Ona ne, ale já ano. Já jsem ji přinutila k tomu, aby opustila město, Klausi!“ Na rtech mi pohrával pobavený úsměv. Možná je to mou pitomostí, ale vyžívala jsem se v tom, že nemá Elenu.

„Ty jedna hloupá holko! Ani nevíš, co jsi udělala!“ V jeho očích byla zloba, velká zloba.

„Právě že vím, Klausi. Necháš moji rodinu na pokoji!“ přikázala jsem. Klaus se na mne teď už pobaveně díval.

„Vážně si myslíš, že nechám tvou rodinu na pokoji? Až najdu Elenu, vrátím se pro tebe a spolu bude nepřemožitelní,“ zasnil se.

„Vždyť už moc máš, nikdo proti tobě nebude chtít stát, tak proč?“ zeptala jsem se nechápavě.

„O to právě jde. Nikdo nebude chtít stát proti mně, nikoho to ani nenapadne,“ usmál se. Ještě chvíli stál ve dveřích, nicméně po chvíli zmizel. Šel hledat Elenu. Věděla jsem, že jí nic neudělá, ale u Stefana jsem si být jistá nemohla. Určitě ji bude chtít chránit, a to se Klausovi líbit nebude, vlastně bude. Zabije ho rychleji, než vůbec stačí nějak zareagovat.

„Damone, nemůžeme nechat Klause, aby je našel,“ prohlásila jsem po chvíli mlčení.

„A co chceš dělat? Právě proto jsme je poslali pryč, aby utíkali. Myslím, že Stefan je dostatečně inteligentní na to, aby Elenu zatáhl někam pěkně daleko. Nebude snadné je najít,“ usmál se na mne povzbudivě. Myslím, že sám nevěřil svým slovům. Já se ale snažila věřit. Doufala jsem, že se teď Elena opaluje někde na Havaji.

Pohled Eleny:

Bylo mi nepopsatelné horko, seděla jsem na balkóně a pozorovala noční život v Riu de Janeiru. Naproti našeho hotelu se tyčila socha, kterou jsem vždy obdivovala na obrázcích. Stefan byl někde v terénu, kvůli mně neměl čas lovit. Dneska jsem ho musela dokopat k tomu, aby si zašel na menší lov.

Samota mě dostala a já musela přemýšlet nad Teresou, Bonnie, Caroline, Jennou, Jeremym… Dokonce i nad Damonem, ano, i ten mi chyběl, což už je známkou toho, že mi přeskakuje. Odevšad byla slyšet hudba, nevěřila jsem, že by se někdo někdy mohl takto bavit. Přišlo mi to zvláštní, jiné, než u nás v Mystic Falls. Zábavnější! Kdybych tak nebyla ta prokletá dvojnice, vím, že bych asi teď nebyla se Stefanem, jelikož bych byla obyčejná, ale neměla bych na krku Klause! Který mě táhl ke dnu.

Otevřely se dveře, stál v nich usměvavý Stefan.

„Jsme tady už více než týden, měli bychom se stěhovat, kam by ses chtěla podívat?“ zeptal se, pořádně se na mne usmál. Chvíli jsem uvažovala. Měla jsem nutkání odpověď do vedlejšího pokoje v tomto hotelu, jelikož se mi tady hodně líbilo.

„Já nevím… Asi někde, kde je teplo,“ podotkla jsem.

„Zlato, ne, že bych ti to nechtěl splnit, ale já a slunce nejsme moc velcí kamarádi,“ poukázal nenápadně na svůj prsten.

„Já úplně zapomněla, promiň,“ usmála jsem se od ucha k uchu. „Tak co něco víc zamračeného, nějaké malé město?“ navrhla jsem.

„No, a to právě, do jakého města se chceš podívat,“ podotkl.

„Stefane, chci se vrátit. Nechci zbytek svého života strávit na útěku, příčí se mi to. Navíc tady to není život. Vážně se chci vrátit. Za Teresou, dokonce i Damonem. Dlouho jsem přemýšlela, prosím…“

 

 

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 22. kapitola:

kdy bude další díl ? :( :!(

kedy bude dalsia cast??? :D

prosím přidej další díl

Během tohoto týdne přidám další. :)

prosím kdy bude další část?

kedy bude dalsia cast???

Děkuji moc všem!
mima33: Vždyť jsem to vysvětlovala, ne? Možná jste mé myšlenkvé pochody nepochopili... Někdy se to stane. :D Je ještě někdo, kdo to nepochopil?

Konečně Dokonalý a moc se těším na další a doufm, že tu bude dřív

wow super a tou pesnickou si ma zabila ja milujem never let me go

A čo sa stalo v poslednej kapitole s Bonnie a tou knihou? A čo malo byť to proroctvo. Ok bol to to fake, ale mohla si aspoň vysvetliť, čo sa to stalo

Přidat komentář:

Nick:

Text: