OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Prokletí - 6. kapitola

14.01.2013 (11:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1499×

                                                                     6. kapitola – Help!

Pohled Eleny:

To zvládnu! Vždyť jsem s Teresou vyrůstala, znám ji jako své boty, ale co když se v přítomnosti Damona chová jinak? Vždycky měla vtipné hlášky, na kterých vždy pomalu rozum stál. A já? Damon je víc jako ona, takový drsnější. A já taková nejsem. No… Snad to zvládnu.

Zaparkovala jsem před penzionem. Byla jsem odhodlaná se tomu postavit. Vzala jsem za kliku a otevřela jsem.

Vpadla jsem dovnitř. Damon seděl na sedačce a popíjel whisky.

„Ahoj,“ řekla jsem suše.

„Tak co? Odpustila ti Caroline?“ zeptal se rychle.

„Jo, myslím, že jo.“ Usmála jsem se.

„To jsem rád, nechtěl jsem, aby si to odnesla ty.“ Přimhouřil oči. Jasně že jsi to nechtěl! To ti tak věřím!

„Jasně, jsem nějaká ospalá, takže si už půjdu lehnout,“ řekla jsem s úšklebkem.

„Nabídl bych ti whisky, ale vzhledem k tomu, že Caroline asi vybrala celý bar, tak to nebudu riskovat. Ještě by to dopadlo, jako když jsme to posledně přehnali. A potom jsme si ani jeden nepamatovali, co se stalo.“ Usmál se. Vytřeštila jsem na něj své oči. Ale potom jsem se zase uklidnila.

Tak Teresu bych chtěla vidět opilou. To musel být zážitek, samozřejmě už jsem toho párkrát byla svědkem, ale že by o sobě nevěděla… To muselo být super!

„Tak dobrou,“ řekla jsem a chtěla jsem odejít.

„A pusa?“ Samozřejmě. To se mezi techtle mechtle nepočítá. S Teresou jsme si určily hranice. Musely jsme počítat s tím, že by bylo divné nevěnovat naši drahé polovičce ani jednu pusu.

Došla jsem k němu a jemně jsem ho políbila.

„Bože, já se tady líbám s Damonem!“ křičelo mi v hlavě. Odtrhla jsem se a pokračovala jsem v chůzi. Damon si zatím zpátky sedl do křesla.

A teď následovalo něco horšího. Musím zjistit, kde spí… Došlo mi, že u Damona, ale kde má Damon pokoj? Nikdy jsem se o něj nezajímala.

Procházela jsem tou dlouhou chodbou. Bylo tam snad deset dveří, jak asi mám vědět, které jsou ty pravé? Zauvažovala jsem, kam se vždycky Teresa ztrácela?

Zkusila jsem ty poslední, ty by to mohly být. Chvíle napětí… A! Teresiny věci! Díky bohu! Vážně, to bych asi Damonovi vysvětlovala těžko, že neznám cestu do jeho pokoje.

Musím uznat, že Damon má vkus.

Pohled Teresy:

Seděla jsem v Elenině pokoji. Všechno bylo zvláštní chovat se jako ona, a to všechno. Zjistila jsem, že jsme úplně jiné. Ona vidí všechno naprosto jinak než já.

Někdo zaklepal a poté vešel. Byl to Jeremy, v klidu se opřel do futer. Když jsem ho viděla, tak se mi okamžitě vykouzlil úsměv.

„Jsi na drogách?“ zeptal se s vykulenýma očima.

„Ne,“ odpověděla jsem úsečně.

„Dobře, Jenna tě volá. Chce si s tebou promluvit,“ řekl rychle a chtěl odejít.

„P–počkej!“ křikla jsem. Jeremy se zastavil v pohybu.

„Mluvila jsem s Teresou, vážně ji to všechno mrzí, chtěla by to napravit…“

„Eleno, tento rozhovor už jsme snad vedli, ne? Vím, že je jí to líto, ale teď jsem na ni naštvaný. Lhala mi, chvilku to ještě bude trvat. Možná že je dobře, že na chvíli odešla. Odpočineme si od sebe a potom bude všechno fajn!“

„To jsem ráda.“ Usmála jsem se.

„Mimochodem, když tu byl John…“

„Tu byl John?“ přerušila jsem ho.

„To ty nemůžeš vědět, když jste se ty i Teresa po Vánocích dekovaly a on nám zůstal na krku,“ zaškaredil se. „Prostě vás pozdravuje.“ S tím odešel.

Seběhla jsem schody a šla jsem za Jennou.

„Volala jsi mě?“ zeptala jsem se nenuceně.

„Jo, když tu Alaric není, tak si chci s tebou promluvit o Tess…“

„Neříkej jí tak! Je Terry,“ opravila jsem ji.

„Pardon citlivko, nikdy ti to nevadilo. Jenom jí. No, to je jedno. Mám o ni strach…“

„Proč?“ zamračila jsem se.

„Nepředstírej, že tě to ještě nenapadlo. Teresa má horkou hlavu a myslí si, že miluje Damona. Za pár měsíců bude chtít, ať ji promění a…“

„Ale ona ho miluje,“ skočila jsem jí do řeči.

„Dobře, ale mám prostě strach.“ Skousla si ret.

„Jenno, vím, jak se cítíš. Ale co když by to vážně po nějakém čase chtěla?“ Zhluboka jsem se nadechla a polkla.

Jenna zavrtěla hlavou. „Pokud, ne… prostě, to nejde!“ křikla.

„Ty bys jí to nenechala udělat? Vždyť bys ji neztratila. Jen by byla upír…“

„Myslela jsem si, že pro to budeš mít lepší pochopení.“ Zamračila se.

„To taky ano, jen chci říct, že má svobodnou vůli, a když to bude za nějaký čas hodně chtít, tak jí to nevymluvíme. A zároveň, když k tomu budeme přistupovat, tak, že je to její věc… Prostě ji neztratíme a ona neztratí nás.“ Usmála jsem se.

„Možná… Zní to rozumně, ale teď na to ještě nejsem připravená, nemůže to udělat teď.“ Zavřela oči.

„O to se nebojím…“ Zvedla jsem se ze židle. „Už jsem unavená,“ řekla jsem a po schodech jsem došla do svého pokoje. Až tam jsem si uvědomila, že tu nemám co dělat, a tak jsem to musela otočit.

Lehla jsem si do Eleniny postele a přemýšlela jsem nad rozhovorem, který jsem s Jennou vedla. Tuší, že chci být s Damonem.

Zazvonil mi mobil, tedy Elenin mobil. Naštěstí volala Elena.

„Ahoj,“ řekla jsem rychle.

„Co mám dělat?“ zeptala se znuděně.

„A co děláš teď?“ optala jsem se.

„Ležím v posteli,“ konstatovala stále znuděně.

„Tak si běž povídat s Damonem, nalije ti whisky…“

„Ne, ne, ne! Zbláznila ses? A ještě mi prozraď, to s ním mám dneska spát v jedné posteli?“ vyjekla.

„Pššš… Je upír, může tě slyšet. A k té posteli, věř mi, že mě to netěší,“ odfrkla jsem si.

„Mimochodem, tak nějak jsem ti zapomněla říct, že bys měla čekat Stefana,“ šeptla do telefonu. Povzdechla jsem si.

„Musela jsem s tím počítat…“

„A ještě mi prozraď, o čem se mám ksakru bavit s Damonem? Nenávidím ho a teď se mám na něj usmívat? Bože, Tereso! Pomoc!“ zaskuhrala.

„Zkus se s ním kamarádit,“ pobídla jsem ji.

Slyšela jsem ji zavrčet do telefonu.

„Napadlo mě, zítra si jdu zaplavat, nepřidáš se?“ nabídla jsem jí.

„Ty víš, že já moc plavat nechodím. A kam vůbec?“ zeptala se rychle.

„Do školy, o víkendu tam nikdo nechodí. Mám to dovolené…“

„Aha, tak se pobav. Jenom pro tvé dobro, nemluv se Stefanem o Damonovi,“ poradila.

„A to proč?“ chtěla jsem vědět.

„Tak to zkus a uvidíš… Musím končit.“ Típla telefon.

Tuto kapitolu věnuji všem, kterým se líbí a občas napíší svůj názor. :)

Chtěla bych vám moc poděkovat, že jste hlasovali za tuto povídku. Jsem z toho vážně hodně nadšená!

2. místo si snad ani nezasloužím, vážně vám moc děkuji!

Terry...

Další kapitola se bude jmenovat: Přežít

Jak to Elena s Teresou zvládnou? Skočí jim na to Damon a Stefan?

Pozvánka: Napsala jsem novou jednorázovku, opět ze světa TVD, jmenuje se Hrobka, tak se když tak podívejte.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 6. kapitola: