Teresa se dozví něco o Rebekah.
A možná už bude v provozu první Hybrid.
Prosím o komentáře!
Děkuji.
Terry...
17.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 2059×
9. kapitola – Barbie Klaus
„Tak to vyklop,“ řekla jsem, sotva stačil zabouchnout dveře.
„Počkej, počkej…“ opakoval stále dokola, dokud si nesedl a nenalil bourbon.
„Takže, Rebekah je Klausova sestra, je trochu narušená, posedlá hledáním lásky, miluje pastelové barvy. Není taková jako je Klaus, je horší.“
Sedla jsem si vedle něho a ukradla mu skleničku s bourbonem, napila jsem se a zpátky mu ji vrátila.
„Dneska večer jdu do Grillu. Musím si promluvit s naším místním lovcem upírů.“
„Netahej do toho Alarica!“ prosila jsem naštvaně.
„Ale no tak! My jsme přátelé,“ ušklíbl se.
„Fajn…“
Večer nastal rychle, Stefan se sebral a šel za Elenou a Damon jel do Grillu za Ricem. Neuvědomila jsem si to, až teď penzion vyhlížel trochu strašidelně. Vím, je to trochu na hlavu, když se nebojím upírů ani vlkodlaků a bojím se velkého domu.
Sedla jsem si a pustila jsem zprávy.
„V pátek proběhnou oslavy ke Dnu založení našeho města. Oslavy budou probíhat už od rána a večer to zakončí ples v sídle Lockwoodů…“
Někdo urputně zabouchal na dveře. Zvedla jsem se a prudce jsem otevřela.
„Rebekah,“ vydechla jsem.
„Promluvíme si?“ usmála se.
„Očem?“ šeptla jsem a svírala jsem dveře, abych je mohla co nejdříve zabouchnout.
„Ale no tak. My dvě jsme kamarádky, ne? Chci si jen promluvit o někom, koho znáš. A jsi s ním kamarádka. Vážně ti nechci ublížit! To by mi Nik neodpustil!“ To už procházela práh domu.
„Jak to, že jsi nemusela být…“
„Pozvaná?“ doplnila mě. „Víš, tady žijí upíři, tím pádem kouzlo neplatí,“ řekla a posadila se. Já jsem se křečovitě nadechla a následovala jsem ji.
„Tak o kom si chceš povídat?“ začala jsem.
„O Stefanovi. Víš, kdysi jsme byli spolu a…“
„To není možné. Nezmínil se o tobě. A přece by znal Klause,“ zajíkala jsem se.
„Nik mu patřičně upravil paměť. Nepamatuje si na mě a já ho chci získat zpět.“ Štěstím zářila.
„To asi nebude jen tak možné,“ zakroutila jsem hlavou.
„Proč?“ vykřikla, málem se jí změnil obličej.
„On má přítelkyni…“
„A to je to, proč s ním nemůžu chodit?“ začala se smát. „Prostě tu děvku zabiju…“
„No, to asi nebude možné,“ polkla jsem.
„Je upír? Prosím tě! Jsem Původní, to je hračka.“
„Na něco se tě zeptám. Chodila bys s člověkem, který by zabil tvou druhou polovičku?“ pohlédla jsem jí zpříma do očí. Na Rebekah bylo vidět, že urputně přemýšlí. Celou tu dobu se mračila.
„Proč se mě na to ptáš? S kým Stefan vlastně chodí?“ zeptala se se strachem.
„Slíbila jsi, že mě nezabiješ, že ano?“ ujišťovala jsem se.
„Jo, ale už to vyklop! Leze to z tebe jako z chlupaté deky! Počkej, ty to nejsi, že ne?“ zhrozila se.
„Ne, to určitě ne! Já jsem s Damonem,“ prohlásila jsem. „Ale moje sestra…“
„Ty máš sestru?“ zeptala se nevěřícně.
„Počkat, ty nevíš, že mám dvojče? Proč si myslíš, že tady ještě nepobíhá zástup Klausových psích poskoků?“ zakroutila jsem hlavou.
„A tvá sestra chodí se Stefanem.“ Nic jiného ji nezajímalo.
„Ano, to chodí,“ přisvědčila jsem.
Rebekah chvíli pozorovala zemi a poté se zvedla z křesla.
„A to si myslíš, že mě zastaví? Prostě ho získám zpátky normální férovou cestou,“ řekla a vypadla z penzionu jako namydlený blesk.
Věděla jsem, že není třeba se obávat. Byla jsem o Stefanově lásce k Eleně přesvědčená. Rbekah vypadá celkem mile, trochu jako Caroline. Celkem dost jí asi kazí Klaus, nebo, jak ona ho nazývá, Nik.
„No to snad není možné! Sakra! Ještě takové starosti mi chyběly!“ zanadávala jsem.
„Jaké starosti můžou tížit tvou hlavinku, lásko?“ zeptal se Klaus, který stál za mnou. Prudce jsem se otočila.
„Klaus,“ vydechla jsem.
„Nadešel čas vyzkoušet, co dovede vaše krev!“ usmál se pokřiveně. „Půjdeš dobrovolně? Nebo začneš utíkat a křičet?“ zeptal se zamyšleně.
Vratkou chůzi jsem došla k němu. On se pobaveně usmál. „Tak je to správně,“ zaradoval se.
Chytl mě za paži, už jsem se nevyskytovala v penzionu, cítila jsem jemný venkovní vánek. A poté opět teplo. Dovtípila jsem se, že jsme v jeho domě, jelikož Rebekah seděla u stolu a s ní Elijah, který na mě omluvně hleděl. Elena seděla v obýváku na sedačce. Rebekah na ni někdy pobaveně pohlédla a lakovala si nehty.
Když mě Elena zahlédla, tak ke mně ihned šla. Klaus se pobaveně ušklíbl.
Z plných plic se nadechl.
„Je to tak… fantastické! Vidět dvě dvojnice, čarodějky si zjevně myslely, že se mnou vyběhnou, ale spletly se!“ odmlčel se. „Lásky moje, běžte si sednout do obýváku, než přivedu Tylera,“ ukázal na sedačku. Elena mě chytla za ruku a dovedla mě k sedačce, na kterou jsem si sedly.
„Kde je Stefan?“ šeptla jsem. Rebekah se ušklíbla.
„Je v Grillu, prý tam má s Damonem sraz,“ řekla rychle.
„A Alaric byl doma?“ vyptávala jsem se.
„Ne, myslím. Taky šel pryč…Ti tři projednávají, jak nás ochránit,“ prohodila.
„Zjevně jejich plán někde krachnul,“ řekla jsem ironicky. „Počkat, Klaus nemůže k nám domů, jak je možné, že tě…“
„Byla jsem venku s Bonnie,“ skočila mi do řeči.
Nadechla jsem se, chtěla jsem tím všechen můj strach setřást, ale marně. Čekala jsem jako na popravu. Naštěstí jsem nemusela čekat dlouho a už v místnosti stál Klaus s mrtvým Tylerem. Elena se k němu ihned rozeběhla, ale Klaus ji chytl.
„Cos mu to udělal?“ zařvala na něj.
„Přeměnil, modlete se, ať to funguje, nebo váš kamarádíček bude mrtvý,“ řekl s úsměvem.
„A co má fungovat?“ zeptala jsem se hloupě.
„Když jsem zjistil, že jste dvě, tak mi všechno začalo dávat smysl. Když tvé krvi,“ ukázal na mě, „něco chybělo, tak tě ona doplní,“ řekl to jako hádanku. Tyler sebou škubl a vyletěl do sedu. Zprudka dýchal.
„Vítej, můj nový kamaráde,“ pošeptal sladce Klaus. „Tak, teď, abys přežil, se budeš muset napít krve. A to ze dvou dívek. Být tebou, tak jsem nadšený,“ prohlásil. Přitáhl si Elenu blíž a kousl ji do ruky, vyjekla bolestí. Po té Eleninu ruku vrazil Tylerovi do pusy, když se dostatečně napil, tak si Klaus přišel pro mě. Čekala jsem tu bolest, která přišla. Když mou krev pil Tyler, bylo to nekonečné, všechno si dokonale vychutnal. Chtěl ještě a já pomalu upadala do bezvědomí.
„To už by ti mohlo stačit,“ řekl Klaus potěšeně. A vyrval mě z jeho sevření.
„Už můžeme jít?“ zeptala jsem se asi po půl hodině, kdy se Tyler přeměnil. A šel s Rebekah po dlouhém přemlouvání do krevní banky.
„Ne tak docela,“ zavrtěl hlavou Klaus.
„Proč?“ vyštěkla Elena. Klaus se před nás přemístil a pokřiveně se usmál.
„Chci si promluvit se Stefanem a Damonem,“ řekl jasně. Hlavou se mi začaly honit myšlenky. Co může chtít po Damonovi a Stefanovi?
Následující díl »
Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction
Diskuse pro článek Upíří deníky - Prokletí - 9. kapitola:
Moc děkuji! Teď dopisuji další kapitolu, kterou dám hned na zveřejnění.
super super super ale hlave rýchlo ďalšiu :D
Proč mi tohle děláš?? Mám infarkt Je to perfektní a dokonalé jako obvykle
Ježiší! Co může chtít Klaus po Stefanovi a Damonovi?
Jsem vážně hodně zvědavá!
Hodně se těším na další kapitolu!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!