OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 10. kapitola

24.11.2012 (18:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1556×

10. kapitola – Už vím vše…

Rychle jsem vyběhla z domu. To co se vevnitř právě odehrálo, jsem chtěla zazdít, nikdy se k tomu nevrátit. Cítila jsem, jak mi horká slza tekla po líci.

Začala jsem utíkat po lese, nic víc jsem si nepřála, než být doma u svého deníčku a svěřovat se mu.

Uvědomila jsem si, že to nesmím nikomu říct, protože by se na mne většina lidí dívala jako na blázna. A to vážně nepotřebuji.

Stále jsem nevěděla, co si mám myslet. V hlavě jsem měla naprostý zmatek.

„Ty máš ale kondičku,“ ozval se Damon vedle mě. Když jsem ho uslyšela, tak jsem málem narazila do stromu.

„Běž pryč!“ křikla jsem.

„To je les, nepatří ti. Můžu si tady dělat, co chci,“ oznámil mi. Zastavila jsem, dívala jsem se na něho, na jeho samolibý úsměv. Tvářil se, jako bych mu patřila.

„Co chceš?“ zeptala jsem se ostře.

„Já ani nevím,“ přiznal.

„Snad už ses pobavil dost,“ řekla jsem rychle.

„To pochybuju.“ Zakroutil hlavou.

„Proč já? Proč? Proč si nevybral někoho jiného?“ zeptala jsem se vážně.

„Já to vím a ty to musíš uhádnout,“ řekl samolibě.

„Na to vážně nemám náladu, víš, co je na tom všem nejdivnější? Já nemám strach, nebojím se toho, že bys mě zabil. Možná bych si i přála, abys to udělal,“ řekla jsem vážně. Jeho obličej se změnil, nemyslím jako na upíří kukuč, který jsem viděla, ale jako souhrn všech emocí, co vlastnil.

Přiblížil se blíž, prakticky se mě mohl dotknout obličejem.

„Nechci tě zabít, ale slib mi, že to nikomu neřekneš,“ řekl skoro hypnoticky. Vím, že mě neovlivňoval, ale mohlo to tak působit.

„Když ti to neslíbím, tak mě zabiješ?“ zeptala jsem se rychle. Asi nečekal, že budu mít takovou reakci. Aby vše zamaskoval, tak nahodil úsměv.

„Ne, nezabiju tě, ale potom bych měl spoustu práce,“ řekl s nadzvednutým obočím.

„Práce?“ udivila jsem se. Už jsem se odtáhla z jeho blízkosti a my se dali do pohybu, bohužel naše kroky směřovaly znovu k penzionu.

„Musel bych všem změnit paměť, a když má polovina lidí ve městě Železník…“

„Železník? Co je to?“ zeptala jsem se rychle.

„Rostlina, je to rostlina, která tě chrání před ovlivňováním, a když ho máš v těle a upír se napije tvé krve, způsobuje to tomu upírovi hrozná muka,“ řekl jasně.

„Řekl jsi mi, že mi povíš všechno…“

„Ano,“ přitakal.

„Kolik je ti let?“ zeptala jsem se. „Nepočítám s tím, že je ti dvacet,“ usmála jsem se.

„To hádáš dobře,“ řekl s určitým úšklebkem. „Je mi sto sedmdesát dva let,“ řekl rázně. Když jsem uslyšela to číslo, tak se mi rozbušilo srdce. Damon si toho asi všiml, jelikož se začal smát.

„Co kolík do srdce?“ zeptala jsem se rychle. Jeho smích ho přešel.

„To bys zkusila jen jednou. Je pravda, že by nás to zabilo, ale pochybuji, že bys to ty dokázala,“ řekl jasně.

„Svěcená voda?“

„Dobrá na koupání…“

„Česnek?“

„Miluju pizzu s česnekem…“

„Ty jíš?“ podivila jsem se.

„Jasně, všechno,“ usmál se.

„A jak vidím, tak ti slunce neublíží…“

Damon natáhl ruku a ukázal na svůj modrý obrovský prsten, na kterém bylo velké „S“.

„Tady ten prsten mě před sluncem chrání,“ řekl jasně.

„Co by se stalo, kdybys ho neměl?“ zeptal jsem se.

„No, nedopadlo by to dobře… Popel k popelu, ale to znáš,“ řek s úšklebkem.

„Škoda, že se netřpytíš,“ řekla jsem zklamaně.

„Bože, já nejsem Emmett Cullen,“ řekl rázně.

„Mně se víc líbí Edward,“ řekla jsem s úsměvem.

„Fakt?“ zeptal se s grimasou.

„A teď mám na dlouho poslední otázku… Proč mě nechceš zabít?“ zeptala jsem se rázně.

„Asi se mi líbíš?“ řekl pochybně.

„Damone, to ti nevěřím. Všechno, co řekneš, má skrytý význam, a tady to taky,“ řekla jsem rychle. Uslyšela jsem vyzvánění svého telefonu, vytáhla jsem ho z bundy. Na displeji bylo napsáno: Elena

„Do pekla,“ zaklela jsem.

„Ano?“ zeptala jsem se o oktávu výš.

„Kde jsi? Víš, jak Jenna vyvádí?“ řvala po mně Elena.

„Nějak jsem se zapomněla,“ přiznala jsem.

„Kde jsi?“ zeptala se znovu.

„Jsem u Caroline,“ řekla jsem rychle.

„Caroline?“ podivila se.

„Jo, přijdu až večer, řekni Jenně, že se omlouvám, ale nechtěla jsem ji ráno budit,“ řekla jsem jasně.

„Fajn, tak večer,“ řekla, než jsem típla telefon.

Rychle jsem vytočila číslo, které mě mělo zachránit.

„Caroline,“ řekla jsem mile.

„Ahoj, Terry, jak se máš? Je ti něco? Chceš si…“

„Caroline, brzdi! Nic mi není, jenom bych od tebe něco potřebovala,“ přiznala jsem.

„Jasně, co potřebuješ?“ zeptala se mile.

„Víš, potřebovala bych krýt. Řekla jsem Eleně, že den strávím s tebou, tak kdybys to mohla potvrdit,“ vysvětlovala jsem.

„Jasně, není problém. Je v tom nějaký kluk?“ zeptala se s nadšením.

Damon se na mě díval, čekal na moji odpověď.

„Ne, není. Jenom jde o jednoho troubu,“ řekla jsem s nadzvednutým koutkem.

„Jasně, chápu, ale ve škole mi všechno vyklopíš,“ řekla rázně a vypnula telefon.

„Trouba?“ vyprskl.

„Měla jsem říct upír?“ Nadzvedla jsem obočí.

„Trouba vyhovuje,“ řekl rychle.

„Taky si myslím,“ přitakala jsem.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 10. kapitola: