OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 11. kapitola

28.11.2012 (11:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1482×

                                                                            11. kapitola – Katherine

Seděla jsem v obýváku, Stefan seděl naproti mně a Damon vedle mě.

Stefan celou dobu mačkal nějakou fotografii v ruce.

„Tak fajn, řeknete mi konečně tu záhadu, kterou mi tajíte?“ zeptala jsem se už trochu naštvaně.

Stefan se na mě podíval a podal mi tu fotografii, co měl v ruce.

Podívala jsem se na nažloutlý potrhaný papír. Na něm byla vyobrazena m–moje podobizna.

„Co je to?“ řekla jsem zaskočeně.

„To je Katherine. Byla upírka, která nás proměnila,“ řekl Stefan s klidem.

„A proč, proč vypadá jako já?“ zakoktala jsem se.

„Proč ty vypadáš jako ona,“ opravil mne Damon.

Můj pohled směřoval na Stefana, který urputně přemýšlel.

„Ale jak je to možné?“ zeptala jsem se.

„To my nevíme, ale tak nějak jsme se shodli, že asi musela mít dítě,“ řekl jistě.

„Upíři mohou mít děti?“ zeptala jsem se udiveně.

„Ne, to by mi tak ještě scházelo. Tady to je realita, žádné Stmívání, kde byla ta malá holka… Jak se jmenovala?“ zeptal se rychle.

„Renesmé…“

„Ano, ta. My děti mít nemůžeme, ale pokud bys měla zájem, tak to můžeme zkusit.“ Mrkl na mne.

„S tebou? Ani kdybys mohl mít děti, tak ne,“ řekla jsem jasně.

Abych řekla pravdu, tak se mi zdálo, jako by se Damon urazil. Zato Stefan se potutelně smál.

„Elena by to neměla vědět, to, že jste, vy víte co…“

„Jen to řekni… Upíři,“ řekl Damon tajemně.

Ignorovala jsem jeho vstup do mého monologu…

„Co byla ta Katherine vůbec zač?“ zeptala jsem se vážně.

„Vlastně by se dalo říct, že přesný opak Eleny. Byla sobecká, netr…“

„Všichni tvrdí, že já jsem opakem Eleny, to chcete říct, že jsem jako Katherine?“ řekla jsem rychle. Na Damonovi bylo vidět určité pobavení.

„Ne, to určitě ne, proti ní jsi krotká jako beránek,“ řekl s úsměvem Damon.

„Tak to musela být vážně hrozně velká mrcha,“ řekla jsem rychle.

„To byla,“ přitakal Stefan.

„Co se s ní vůbec stalo?“ zeptala jsem se.

 Pohled Eleny:

„Ty jí nevěříš?“ zeptala se mě Jenna.

„Jenno, znám ji už dost dlouho a vím, že rozhodně neumí lhát!“ řekla jsem jistě.

„A kde myslíš, že by mohla být?“ zeptala se překvapeně.

„To nemám páru…“

„Možná, že je vážně u Caroline, zkus jí zavolat. U Caroline vím i já, že neumí lhát.“ Jen co to dořekla, jsem už vytáčela Caroline.

„Ahoj, Caroline,“ pozdravila jsem mile.

„Ahoj, Eleno, co potřebuješ?“ zeptala se zdvořile.

„Potřebovala bych mluvit s Terry, nezvedá mi telefon,“ řekla jsem naléhavě.

„No… Ona teď nemůže,“ řekla rozklepaně.

„A proč?“ zeptala jsem se ostře.

„Je… Je, ona je totiž na záchodě,“ vymýšlela si špatně.

„Aha, tak to je škoda… No, ať mi pak zavolá,“ řekla jsem jistě.

„Co myslíš, Jenno?“ zeptala jsem se s nadzvednutým obočím.

Jenna se na mě podívala s přimhouřenýma očima a našpulenou pusou.

„Kde myslíš, že je?“ zeptala se mě ustaraně.

„To netuším, nemyslím si, že by byla na hřbitově, takové tajnosti kolem toho nikdy nedělala,“ řekla jsem s jistotou.

„Možná si našla kluka,“ řekla Jenna s úsměvem.

Najednou mi všechno došlo, kde by asi Teresa mohla být? Což jsem tak slepá? Panebože!

Jenna zahlédla můj zmatený výraz.

„Na cos přišla?“ zeptala se vážně.

„Damon,“ vydechla jsem.

„Kdo je Damon?“ zeptala se Jenna překvapeně.

„Je to bratr od Stefana,“ řekla jsem jistě.

„Toho Stefana?“ zeptala se.

„Ano, přesně toho,“ přitakala jsem.

„Myslíš, že s ním něco má?“ zeptala se Jenna nevěřícně.

„Víš, já ani nevím. Možná ji tady probíráme zbytečně. Třeba jenom chtěla být jeden den sama,“ řekla jsem náhle.

„Možná ano…“

Pohled Damona:

Není taková jako ostatní holky! Jiné by mě už dávno líbaly! Sakra, tak tady to mě štve!

„Slíbil jsem Eleně, že se za ní dneska stavím,“ řekl najednou Stefan a zvedl se.

Jen si běž, mně to nevadí! Právě naopak, právě teď můžu vytáhnout všechny své zbraně.

„Jasně, běž. Já Terese ještě všechno vysvětlím,“ řekl jsem nenuceně.

„Já myslel, že bych ji odvezl domů,“ řekl Stefan rychle.

„Řekla Eleně, že bude celý den až do večera,“ zdůraznil jsem slovo večera. „U Caroline,“ řekl jsem jistě.

„Tak to nikam nejdu, nenechám ji tu s tebou samotnou,“ řekl Stefan pohotově.

„Ale no tak, brácha. Já ji neukousnu.“ Přitom jsem na ni mrkl. Teresa přivřela oči a naštvaně ode mě odvrátila hlavu.

„Však tebe ten humor přejde, Damone,“ řekl Stefan naštvaně.

„Stefane, klidně jdi, Eleně by to přišlo podezřelé. A navíc, s Damona doopravdy strach mít nemusím,“ řekla mile. Ona ze mě nemá strach? Tak to je moc, ještě chvíli a sesypu se! To není možné, jiné holky by už řvaly, ale ona né… Však já jí ukážu, prý ze mě strach nemá…

Stefan tedy rychle opustil dům, už jsem jenom slyšel, jak startuje auto a odjíždí.

Přisedl jsem si blíž k Terese a mrkl na ni. Přitom jsem chtěl nahodit úsměv. Hrála, že ji to nezajímá, ale slyšel jsem její srdce, slyšel jsem, jak zrychlilo. Přitom jsem se ještě víc usmál.

Zvedla se.

„Uvažuju, že půjdu vážně navštívit Caroline,“ řekla jasně. „Protože nevím, jak bych s tebou přežila ten zbytek dne,“ dodala ještě.

Rychle jsem se k ní přiblížil. Mohl jsem se dotýkat svým obličejem toho jejího.

„Ty se mnou nechceš být?“ zeptal jsem se s nadzvednutým koutkem.

Teresa si mě prohlédla od hlavy až k patě.

„No, já nevím. Víš, strávit celý den s tak úžasným idiotem, který si o mně myslí, že s ním skočím hned do postele… Nechej mě přemýšlet! Ne,“ řekla rychle svůj monolog.

Mohl bych ji ve vteřině ovlivnit a ona si to moc dobře uvědomovala, a stejně, stejně mě uráží!

Ta holka je úžasná!!!

Holky na jednom servru mě přemluvily, abych napsala další Delenu story, chcete, abych ji tady přidávala? Prosím, pište do komentářů!!! TerryBells

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 11. kapitola: