OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 17. kapitola

04.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1711×

                                                                             17. kapitola – Změna názoru

Damon se nevěřícně šel podívat do svého pokoje. Když uviděl tělo, tak začal:

„Nechápu to! Jak to, že jsi ho zabila?“ řekl nevěřícně.

„Znáš to, ne? Kůl do srdce…“ Na to se jenom zasmál.

Přišel ke mně blíž, prohlížel si můj krk.

„Chceš mou krev?“ zeptal se rychle.

„To je dobré, myslím, že se to zahojí nějak samo,“ řekla jsem jasně.

„Ztratila jsi hodně krve,“ argumentoval.

„Ty taky,“ obrátila jsem to.

Najednou se ozval zvonek.

„Myslím, že je tady ta pizza,“ řekl jasně. „Dojdu pro ni, ty si zatím běž utřít tu krev z krku,“ pokračoval.

„Jasně,“ řekla jsem rychle. A rozešla jsem se do koupelny. Došla jsem k umyvadlu, to, co jsem tam viděla, se slovy popsat nedalo. Byla jsem celá od krve, na druhé straně krku, tam, kde jsem neměla kousnutí, se už rýsovala obrovská modřina. Mohla jsem vidět přesný obrys jeho prstů.

Vzala jsem ručník a namočila jsem ho. Rychle jsem krev z krku utřela, bohužel, i když jsem krev utřela, stále tam byly dost viditelné dírky.

„Vážně nechceš krev?“ zeptal se Damon na prahu koupelny.

„Myslím, že to přežiju,“ řekla jsem jasně.

„Minule ti chutnala, vážně,“ řekl se šibalským úsměvem.

„Má krev ti taky minule chutnala, zkus ji teď,“ řekla jsem s úsměvem.

„Díky, nechtěl bych dopadnout jako on,“ řekl a pohlédl na mrtvé tělo v pokoji.

„Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu,“ řekla jsem s přivřenýma očima. Damonovi oči se rozsvítily.

„Prosím, zašel bys do mého pokoje pro nějaké oblečení? Jelikož tady v tom asi zítra do školy nepůjdu. A vezmi i nějaký šátek,“ řekla jsem rychle.

„Tak to bych od tebe taky nečekal, ty jsi mi řekla, ať jdu k tobě do pokoje?“ usmál se.

„Už to tak bude, prosím, ať toho nelituju…“

Ani jsem to nedořekla a Damon zmizel. Musela jsem se nad tím pousmát.

Sešla jsem dolů do obýváku.

Na stole ležela pizza, ke které jsem si rychle sedla a začala ji jíst. Musím říct, že jsem měla vážně velký hlad, a jelikož jsem skoro celý den nic nejedla… A navíc, když zabijete upíra, to vám opravdu hodně vyhládne.

Začala jsem přemýšlet, přemýšlet o Damonovi. Možná jsem se v něm trochu spletla, možná není tak hrozný, jak jsem si myslela. Možná to všechno jenom hraje… Panebože, já mám asi vážně velký hlad, když už přemýšlím nad takovými kravinami.

„Vzal jsem ti všechno, co potřebuješ,“ řekl ode dveří Damon. Když jsem uviděla, jak velkou tašku drží v ruce, tak jsem se začala smát.

„Já se tady nestěhuju, Damone,“ řekla jsem s úsměvem.

„To říkáš teď,“ řekl jasně. „Mimochodem, vzal jsem ti i deník…“

„Díky,“ řekla jsem rychle. „Nečetl jsi ho, že ne?“ zeptala jsem se s přivřenýma očima.

„Měl bych? Možná bych se tam o sobě něco dočetl,“ řekl se zaujetím.

„Možná jo, ale nevím, jestli by tě to potěšilo,“ řekla jsem s jistotou.

„Píšeš o mně, už to mě těší,“ řekl se svým specifickým šklebem.

„Když to bereš tak, tak potom můžeš skákat sto metrů vysoko,“ řekla jsem rychle.

Najednou mi zazvonil telefon, rychle jsem ho zvedla.

„Ahoj, Eleno,“ řekla jsem rychle.

„Čau, jak si to užíváte s Caroline upíří večer?“ zeptala se rychle.

„Upíří…“ Podívala jsem se na Damona s přivřenýma očima. Ten jenom pohodil rukama.

„Jo, oni… Dlouhé zuby, krev… Znáš to ne? Nebo vy nemáte filmový večer?“ zeptala se rychle.

„Jo, jo… Právě se díváme na jeden film s nimi,“ řekla jsem rychle.

„Na jaký?“ vyptávala se.

„Stmívání?“ řekla jsem nepřesvědčivě.

„Ten miluju, příště se budu dívat s vámi! Proč jste mě nepozvaly?“ zeptala se rychle.

„No, protože… Máš Stefana a my jsme truchlily, protože nemáme kluky,“ vymýšlela jsem si a přitom jsem kroutila hlavou.

„Ty nechodíš s Damonem?“ zeptala se překvapeně. Jelikož Damon slyšel každé slovo z rozhovoru, tak se začal smát.

„Ne, to rozhodně ne!“ řekla jsem ostře. „Už musím jít, protože teď Bella přišla na to, že je upír,“ řekla jsem rychle a zavěsila jsem.

Položila jsem telefon na stůl.

„Takže se mnou chodíš?“ zeptal se načepýřeně.

Na tak hloupou otázku jsem už odmítala odpovídat. A raději jsem si kousla pizzy.

Damon si přisedl ke mně. A zahleděl se mi do očí.

„Nemůžeš mě ovlivňovat,“ řekla jsem rychle.

„Neovlivňoval jsem tě, ani tě nechci ovlivnit,“ řekl jasně.

„Tak jak jsi věděl o tom, že má Elena Železník?“ zeptala jsem se rychle.

„Fajn, tak jsem tě dvakrát ovlivnil. Tam u vodopádů a potom tady, když jsem se ptal, proč jsi přišla. Viděl jsem tě, jak se trápíš, nemůžeš spát. Jednou jsi byla do konce vzhůru do pěti ráno,“ řekl s kamennou tváří.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 17. kapitola: