Upíří deníky - Začátek - 20. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

„Takže, teď něco o Katherine.“ Viděla jsem na něm určité pobavení.
„Nevím, co bych ti měl říct. Asi jen to, že to byla překrásná svině, která si s každým zahrávala. Byla sobecká, vždy myslela jen na sebe…“
Druhé kulatiny!!! Už jsem vydala přesně 20 kapitol. :)
Moc děkuju za úžasné komentáře!
TerryBells...

07.12.2012 (09:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1623×

20. kapitola – Výlet domů

Pohled Teresy:

Jak už jsem si stačila všimnout Damon je, byl a vždycky bude nevyzpytatelný.

„Tebe ten hloupý smích jednou přejde,“ řekla jsem ostře.

„To je možné, ale do té doby si ho budu užívat,“ řekl a usmál se ještě víc. Nad tím jsem jenom bezmocně kroutila hlavou.

Myslela jsem si, že se Damon možná trochu změnil, ale byl to jen nějaký blud.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se asi po půl hodině jízdy.

„Nevím, kam nás vítr odnese,“ řekl jasně.

„Děláš si legraci?“ křikla jsem.

„Vypadám na to?“ zeptal se uštěpačně.

„Mám odpovídat…“

„Ne,“ přerušil mne.

„Myslela jsem si to,“ řekla jsem s úsměvem.

„Být tebou, tak jsem rád, že jsem co nejdál od Eleny, jelikož znám Stefana, ten řekne i to, co neví. Což znamená, že touto dobou už Elena ví, že to víš,“ řekl tajemně.

Nad tím jsem zakroutila hlavou.

„Už vím, kam pojedeme,“ řekl najednou.

„Mám se bát?“ zeptala jsem se rychle.

„Pojedeme do mého jiného domu,“ řekl jasně.

„Kolik máš domů?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Vážně chceš, abych to počítal?“ zeptal se vážně.

„Nebo můžeme jet k nám, jelikož tam nikdo není, a já ti slíbím, že tě nebudu vyhazovat,“ řekla jsem rychle.

„Tomu říkám kompromis,“ řekl s nazdviženým obočím.

„A taky bychom mohli vyzvednout mé auto,“ řekl jsem prosebně.

„Fajn, překecala jsi mne,“ řekl a usmál se. Rychle to otočil a u mě doma jsme byli ve chvíli.

Zaparkoval u našeho domu a vystoupil.

„Já teď skočím pro to auto,“ řekl rychle. Najednou mě něco napadlo.

„Kde jsi vzal klíče od mého auta?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Dobře, nepopírám, že jsem ti nelezl do kabelky, nepopírám, že jsem se tě na to ptal jinou cestou,“ řekl s úsměvem. Já mu ten samolibý úsměv smažu. Rychle jsem k němu přišla a jednu jsem mu vrazila.

„To máš za to, že jsi mě znovu ovlivnil,“ řekla jsem a odkráčela jsem domů. Otevřela jsem domovní dveře a rychle jsem odkráčela do mého pokoje, kde jsem pořádně bouchla dveřmi.

Čekala jsem, až se ten exot vrátí. Nemusela jsem čekat dlouho a už strašil v mém okně.

„Za tu facku se mi omluvíš,“ řekl jasně.

„Damone, proč to protahuješ, když víš, že se ti nikdy neomluvím,“ řekla jsem jasně.

Damon se usmál, a jak bylo jeho zvykem, se svalil na mou postel.

„Víš, že jsi strašně nepřístupná?“ zeptal se náhle.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se s nadzvednutým obočím.

„Tebe není lehké sbalit, víš to?“ zeptal se s úsměvem.

„Ty jsi mě balil?“ zeptala jsem se hraně udiveně.

Damon se zamračil a dělal, že se se mnou nebaví.

„Příště, až budeš balit holku, tak jí nepij krev,“ řekla jsem jasně.

„Budu si to pamatovat,“ řekl rychle. „Pokud tě to potěší, musím říct, že jsem ještě nikdy nepil lepší krev, než máš ty,“ dodal.

„Díky za kompliment, nebo co to bylo,“ řekla jsem překvapeně.

„Buď té lásky a nikdy se přede mnou neřízni, ani nijak zvlášť poraň. Jelikož to by mohlo být to poslední, co bys udělala,“ řekl a přitom na mne mrkl.

„A to když jsem měla poraněný krk, to ti nevadilo?“ podivila jsem se.

„Ne tak moc, jelikož jsem si uvědomil, že máš v sobě železní a ta bolest mi za to nestojí,“ řekl jasně.

Přisedla jsem si k Damonovi.

„Víš, mohl bys mi říct něco o Katherine?“ zeptala jsem mile.

„Až se mi omluvíš za tu facku,“ řekl jasně.

„Fajn, omlouvám se,“ řekla jsem po chvíli mlčení.

„Tak ne,“ řekl a jeho obličej se přiblížil blíž k tomu mému. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám se odtáhnout? Mám ho políbit?

Nakonec jsem došla k závěru, že jedna pusa ještě nikomu neublížila.

Přiblížil se ke mně a jeho rty se setkaly s těmi mými. Všechny pocity se ve mně rozsypaly. Přitáhl si mne ještě blíž a políbil mne vášnivěji. To už jsem se ale odtrhla.

Chvíli jsem na něj koukala trochu zmateně, ale abych to zamaskovala, tak jsem znovu začala mluvit.

„Takže, teď něco o Katherine.“ Viděla jsem na něm určité pobavení.

„Nevím, co bych ti měl říct. Asi jen to, že to byla překrásná svině, která si s každým zahrávala. Byla sobecká, vždy myslela jen na sebe…“

„A to jste ji neprokoukli?“ zeptala jsem se zaraženě.

„Ne, byli jsme zaslepení! Obtočila si nás kolem prstu. Vlastně v tom se jí podobáš, taky sis mne trochu obtočila kolem prstu,“ řekl s úsměvem.

„Přísahám, že to neúmyslně,“ řekla jsem rychle.

„Možná ti budu věřit,“ řekl s pobavením.

„Co když jsem jako Katherine? A ty bys znovu naletěl?“ zeptala jsem se uštěpačně.

„Já mám na co naletět?“ zeptal se rychle a úsměvem.

„Jedna nula,“ přiznala jsem. „Kde myslíš, že je teď?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Dlouhou chvíli jsem si myslel, že je uvězněná v hrobce, ale tuto teorii mi vyvrátila jedna známá,“ řekl rychle.

„Takže si myslíš, že je…“