OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Začátek - 26. kapitola

13.12.2012 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 16× • zobrazeno 2823×

                                                                 26. kapitola – Oslava

„A vítězkou Miss Mystic Falls se stává… Caroline Forbesová,“ řekla paní Lockwoodvá. Všichni jsme tleskali, měla jsem radost. Byla jsem ráda, že jsem nevyhrála, vím, zní to pošetile. Ale v posledním roce Caroline zařizovala všechny oslavy. Jsem ráda, že vyhrála.

„Caroline, gratuluji,“ řekla jsem a objala jsem ji.

„Děkuju, pořád tomu nemůžu uvěřit, vůbec jsem nedoufala…“

„Zasloužíš si to,“ přidala se ke mně Elena.

Všechno jásání kolem vítězky ustalo a my mohli oslavovat. Je pravda, že Damona to trochu vzalo, že jsem nevyhrála. Pořád mi říkal, že je to podplacené, jelikož s Caroline šel syn od jedné z porotkyň. Nechala jsem ho v tom, stejně má svou hlavu.

„Tereso, mohla bych se k vám přidat a popovídat si s tvým… kamarádem?“ zeptala se paní Lockwoodová.

„Jistě, přisedněte si,“ řekla jsem mile a ukázala jsem na volnou židli.

„Takže, Damone, co vás přivedlo do tohoto města?“ zeptala se mile. Bože, ona ho snad balí? Vždyť má manžela!

„Se Stefanem chtěli začít znovu, přistěhovali se vlastně zpět,“ odpověděla jsem za něj.

Na paní Lockwoodové jsem viděla menší naštvání.

„Nepletu se, když řeknu, že Salvatorovi byli jednou z rodin, které toto město založili?“ zeptala se s jistotou.

„Jistě, nečekal jsem, že si na nás ještě někdo vzpomene, když jsme se s bratrem odstěhovali, a poté přistěhovali.

„Prosím, Salvatorovi jsou velice známou rodinou,“ řekla jasně.

„Jistě, rada,“ řekl Damon zamyšleně.

„O tom se nemluví,“ řekla a ukázala na mne. Kdybych tu paní dost dobře neznala, řekla bych, že je opilá.

„Och, jistě. Málem bych zapomněl,“ řekl hraně.

„Takže, vy o tom víte,“ řekla šeptem. Musela jsem předstírat, že neposlouchá, raději jsem odešla, abych tam nepůsobila jako nějaký křen.

Jelikož už byl večer a dost chladno, tak jsem se rozhodla, že se půjdu převléct do něčeho, co není ze saténu.

Oblékla jsem si i bundu a šla jsem hledat Damona.

Nebylo těžké ho najít, jelikož na mě čekal na chodbě.

„Něco není v pořádku, rada něco chystá, něco velkého,“ řekl rychle a táhl mě za ruku.

„Co tím myslíš?“ řekla jsem vážně.

„Pamatuješ si na tu věcičku, o které jsem ti říkal?“ zeptal se rychle.

„Ta proti upírům,“ potvrdila jsem.

„Tak přesně tu chce rada zpustit dnes večer,“ řekl jistě.

„Jak–jak to víš?“ zlekla jsem se.

„Ta ženská sice používá Železník, ale jak byla opilá, tak to bylo jedno. Všechno mi to vyklopila jen tak,“ řekl jasně a chtěl zmizet.

„Počkej! Co Elena a Stefan?“ zhrozila jsem se.

„Do pekla,“ přecedil Damon skrz zuby a rychle se mnou šel na taneční parket.

„Co chceš dělat?“ zeptala jsem se rychle.

„Vzít ty dva a okamžitě se vypařit,“ řekl jasně.

Na to jsem jenom přikývla.

Hledali jsme je dost dlouho na to, abychom věděli, že už tady nejsou. S Damonem jsme se šli podívat za dům Lockwoodových.

Najednou Damona popadla neuvěřitelná bolest hlavy. Svalil se na zem, nevěděla jsem, co mám dělat.

Najednou nás obklíčila policie.

„Ustup od něho, je nebezpečný,“ řekl jeden z nich a popadl mě za loket.

„Nechejte ho,“ křikla jsem.

Něco Damonovi stříkli injekční stříkačkou, podle jeho výrazu jsem poznala, že to byl Železník.           

Odvedli Damona pryč, až poté mě ten chlap pustil, bohužel jsem nevěděla, kam ho odvedli, ale já jsem se nevzdávala.

Uvažovala jsem jasně, kde by mohli ukrýt upíry, až jsem přišla na jednu starou barabiznu, kterou chtějí co nejdříve zbourat.

Co nejrychleji jsem se tam rozeběhla. Věděla jsem, že nemám moc času, ale snažila jsem se utíkat jako o život.

Když jsem k ní dorazila, tak už byla v jednom ohni, všimla jsem si, že přesně tam směřuje i Elena.

„Kde je Stefan?“ vřískla jsem.

„Je u Lockwoodů, šel prozkoumat, co se děje,“ řekla rychle.

„Musím tam jít,“ řekla jsem a rozeběhla jsem se.

„Zbláznila ses?“ vřískla.

„Je tam Damon,“ řekla jsem beznadějně.

„A to se chceš zabít? Jsi blázen?“ řekla nevěřícně a chytla mě silně za paži.

„Pusť mě!“ křikla jsem.

„Ani mě nehne,“ řekla vážně.

„Eleno, já ho miluju,“ řekla jsem. Když jsem to vyslovila, jako by se zastavil čas. Když jsem to řekla, tak mě pustila, ale spíš ze šoku než z radosti.

Okamžitě jsem vběhla do té hořící budovy. Všude bylo plno kouře, takže jsem nic neviděla.

Jen jsem slyšela nářky upírů. Upírů, které jsem znala. Byli to naši sousedé... a starosta?

Starosta spustí poplach a sám je upír?

Už jsem viděla Damona, jak bezmocně leží na zemi. Rychle jsem si k němu přiklekla.

„Damone,“ vydechla jsem.

Damon zareagoval, otevřel oči.

„Co tady děláš?“ zeptal se nevěřícně.

„Zachraňuju ti krk, tak sebou pohni,“ řekla jsem jasně.

„Běž pryč,“ řekl s kašlem.

„Zbláznil ses? Dokážeš se postavit?“ zeptala jsem se beznadějně. Tak nějak jsem poznala, že ne. Nebyl schopen se málem udržet při vědomí.

Věděla jsem, že pokud se oba nezačneme hýbat k východu, oba uhoříme. Byl to poslední nápad, který mě napadl. Poslední naděje.

„Napij se,“ řekla jsem a nastavila jsem mu své zápěstí.

Damon se usmál.

„Ne, nechci ti ublížit, běž pryč,“ rozkázal.

„Damone, já neodejdu, pohni, než to tady spadne,“ řekla jsem málem uslzeně.

„Běž pryč!“ křikl.

„Ne!“ Našla jsem kamínek a rozřízla jsem si zápěstí. Poté jsem mu zápěstí vložila do úst. Věděla jsem, že má problémy s ovládáním, ale doufala jsem, že se tentokrát ovládne.

Bolest byla celkem velká, ale snažila jsem se nekřičet. Damon pustil mé zápěstí a pohlédl na mne.

„Nemáme čas, dělej,“ řekla jsem jistě a společně jsme vyběhli z hořící budovy.

Tak, je tady konec první série, doufám, že se vám líbila! :)

Další série se jmenuje Upíří deníky - Zavržení 

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Začátek - 26. kapitola: