Upíří deníky - Zavržení - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co bude Katherine vyprávět?
Řekne Terese o Klausovi?
Prosím o komentáře, děkuji moc!
TerryBells...

30.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1701×

17. kapitola – Long story!

„Takže, upřímně si myslím, že ti ta tvoje rádoby máma řekla všechno, co mohla,“ řekla s úsměvem.

„Myslíš Isobel?“ ujistila jsem se. Na to jen mírně přikývla.

„Takže ti prozradila i to, že vás chci zabít… Jenom se chci zeptat, jak tě mám oslovovat,“ řekla mimo řeč.

„Teresa…“

„Takže jsem se vydávala za tebe… No, k tomu zabití. Napovídala jsem jí, že vás chci zabít, ale přitom s vámi mám jiné cíle. Až přijde on, tak si to pekelně užijete… A já vlastně taky,“ zasmála se. Srdce se mi znovu rozbušilo.

„Kdo je on?“ dostala jsem ze sebe.

„Tobě to tvůj sladký Damon neřekl?“ Znovu ten zářivý úsměv.

„Neví to…“

„Tak to má ale pořádné mezery,“ připustila. „Klaus je to původní upír s jednou výhodou. Je napůl vlkodlak,“ řekla a pozorovala mou reakci.

„Vlkodlaci? Oni existují vlkodlaci?“ zděsila jsem se.

„Panebože! Ten Damon je ale hloupoučký, měla bych si ho vzít do parády!“

„Už tak jsi mu zničila život,“ dostala jsem ze sebe.

„Jsi vážně tak hloupá? Stále ti nedochází, že bych ti jedním pohybem mohla zlomit vaz?“ zeptala se škodolibě.

„Dochází, ale to by sis trochu protiřečila, ne? Netvrdila jsi, že mě dneska nezabiješ?“

„V tvých letech jsem nebyla tak drzá… Možná to bude tím, že jsem chytřejší než ty. Nadávat upírovi? Vzbuď se!“ pohodila rukama.

„Mohla bys mi vyprávět o Klausovi, prosím?“ řekla jsem naštvaně.

„Fajn, co chceš slyšet? Že vyvraždil celou moji rodinu, když jsem se stala upírem? Že mě zabil? Že mě stále hledá, aby mě znovu zabil?“ zeptala se rychle.

„Začni tím, jak to, že vůbec existuju, upíři…“

„Nemohou mít děti,“ dokončila za mne. „Měla jsem nemanželské dítě… Ach, ta ostuda. Dokážeš si představit mít v roce 1490 nemanželské dítě? Otec mě málem ukamenoval. Naštěstí mě má matka odrodila, dítě dala pryč a mě vyhodila. Dostala jsem se do Londýna a tam se mě ujala šlechtická rodina, celkem rychle jsem zapadla. Naučila jsem se anglicky, vše bylo O. K. Ale jen do té doby, než jsem zjistila, že je Klaus upír, který mě chce obětovat. Naštěstí se v té samé době do mě zamiloval jeho bratr, který mi ochotně nabízel pomoc. Nějaký lék, který by mi pomohl. Až bych zemřela, tak bych se potom normálně probudila a mohla bych žít lidský život. To se mi ale nezamlouvalo, neviděla jsem v tom jistotu. A tak mi jeden hodný poddaný daroval svou krev. Nemusím ti říkat, že celé panství bylo prolezlé upíry. Byla tam jen hrstka lidí, která sloužila jako krmení.“

„Jak jsi mohla? Věděla jsi, že se Klaus pomstí,“ řekla jsem nevěřícně.

„Bylo mi to jedno. Polož si základní otázku, co bys dělala ty, kdyby ti řekli, že zemřeš při hrozném rituálu?“ zeptala se rychle. Mlčela jsem, věděla jsem, že na tuto otázku neznám odpověď.

„Kde jsem to skončila… Lidi na hradě sloužili jako krmení, nevěděla jsem, že existují upíři, až jsem viděla Klause, jak se krmí. Nastal čas rituálu, já měla v sobě upíří krev, takže jsem věděla, že nezemřu. Ale věř mi, že jsem měla strach. Hrozně velký… Klaus obětoval upíra, vlkodlaka a nakonec mě, aby v sobě probudil vlkodlačí gen, který v sobě skrýval. Když rituál skončil a já byla mrtvá, utekl hledat vlkodlaky, aby z nich mohl udělat vlastní rasu, rasu hybridů. Napůl upír, napůl vlkodlak. Bohužel všechni, které přeměnil, rychle zemřeli, čarodějky mu totiž zapomněly říct, že dvojnice musí být živá. Vlkodlak, který se mění, musí přeměnu dokončit mou krví. Já jsem se zatím protloukala, jak jen to šlo. Za pár dní se vrátil a jeho věrní služební mu práskli, že jsem nezemřela. Byl vytočený z toho, že nemůže tvořit vlastní rasu, a teď z toho, že jsem ho obelstila. Byl tak rozzuřený, že vyvraždil celou mou rodinu!“

„To je mi líto,“ řekla jsem vážně.

„Nemusí, netýká se tě to!“ vyštěkla.

„Takže mi chceš naznačit, že…“

„Že se ti nic nestane, ani tvojí sestře, jelikož si vás bude Klaus hýčkat. Bude vás chránit, na oplátku si bude brát vaši krev. Nebudeš moct být s Damonem, jelikož je nesmrtelný, a ty za pár let zemřeš… Najdeš si manžela, se kterým budeš mít dítě. A to dítě bude mít dítě, a tak dál. Dokud nebude existovat další dvojnice. Chápeš?“

„Tak o to ti jde… Chceš Damona, a asi i Stefana, proto jsi nás chtěla zabít. Ale potom ti došlo, že s ním stejně nebudu moct nic mít, jelikož to Klaus nedovolí…“

„Bingo! Chytrá, vážně,“ nahodila grimasu.

„Damona nikdy nedostaneš, rozumíš?“ řekla jsem ostře.

„Vsadíme se? A mimochodem, teď mi vyklop, co na mě ti čtyři ubožáci a jeden člověk chystají. Nejsem pitomá,“ řekla jasně.

„Nevím,“ pousmála jsem se.

Tvrdě mě chytila pod krkem.

„Tak co chystají?“ zeptala se rozzuřeně.

„Já vážně nevím, asi tě zabít…“

„To mi došlo, ty génie,“ přecedila skrz zaťaté zuby.

„Já vážně nic nevím!“ vykřikla jsem.

„Tak se půjdeme zeptat přímo Damona, ne?“ zeptala se škodolibě a pustila můj krk.

„Damon mě zabije, když zjistí, že jsem tady! Tak trochu jsem ho podvedla,“ přiznala jsem.

„Ale ne! Naše milá Tereska nám obelstila Damona! To se na tebe vůbec nehodí,“ zasmála se.