OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 22. kapitola

04.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 1606×

                                                               22. kapitola – Před Vánoci

Pohled Eleny:

Cítím se provinile, hrozně moc. Má sestra je bez sebe a to jen díky mně a Stefanovi. Vím, že jsem neměla říkat, ať s Damonem nechodí, že je to hajzl, ale co byste dělali vy, kdyby vám váš přítel řekl, že Damon zabíjí mladé dívky? Nejdřív si s nimi užije a potom zabije. Byl to jen takový pud sebezáchovy, nechtěla jsem Terese ublížit! Nikdy! Ale spletla jsem se, ublížila jsem jí tím, že jsem ji odtrhla od toho, co měla ráda. Teď Damona nenávidí, díky mně a Stefanovi. Miluji Stefana, tím jsem si jistá, ale tady to trochu přehnal.… Oprava! My jsme to přehnali, ale jen díky jeho proslovům: Damon je vrah  a svině!  Damon je asi vážně svině, ale Terry by nikdy neublížil! A to jsem se uvědomila vážně brzy. Stefan je rád, i když jsem mu vše vysvětlovala, jak to vidím já. Stále si trvá na svém... Je spokojený, že Damon nemůže ublížit Terry! Nebo je šťastný, že Damon není šťastný.

„Co se děje?“ zeptala se mne Bonnie u skříněk ve škole.

„Nic... Vlastně jsem udělala hloupost, prostě to neřeš!“ řekla jsem s připitomělým výrazem. Bonnie si mě měřila pronikavým pohledem, jen jsem ji odbyla ledabylým mávnutím ruky.

Všimla jsem si Terry, která právě vešla do budovy školy. Pomalým tempem došla ke své skříňce a naházela si učebnice do tašky.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji nadmíru mile.

„Čau,“ odpověděla neurčitým tónem, až bych řekla chladně. Nikdy jsem si od ní nevysloužila tento tón.

Chtěla jsem nějak začít naši konverzaci…

„Máš pěkný šátek,“ nadhodila jsem. Teresa se na mě splašeně podívala.

„D – díky,“ zakoktala se a rychlým tempem si to mířila do třídy. Tak z toho moc rozumná nejsem! Co to bylo?

Pohled Teresy:

Probudila jsem se časně, bohužel jsem po svém boku nikoho neměla. Damon se vypařil hned po naši společné noci. Vstala jsem a mířila jsem si to k zrcadlu. Když jsem se tam zahlédla, tak jsem zpanikařila. Na krku jsem měla dvě drobné ranky od Damona.

Zapomněl mi dát svou krev, aby se mi krk zahojil. Co teď mám jako dělat? Z mé komody jsem vytáhal jeden starý šátek a uvázala jsem si ho kolem krku. No co? Dneska to s ním budu muset vydržet. To je toho, jen doufám, že si nikdo ničeho nevšimne.

Oblékla jsem se a pádila jsem do školy. Tam, jak jsem čekala, jsem hned narazila na Elenu.

Opatrně ke mně přišla a nenuceně se usmála se. Změnila jsem svůj výraz na nenávistnou masku.

„Ahoj,“ zašeptala.

„Čau,“ odpověděla jsem přidrzle a chladně. Takový tón jsem na ni ještě nepoužila. Zadívala se do země, asi jí to přišlo líto.

„Máš pěkný šátek,“ usmála se. Věděla o něčem? Ví, že s Damonem stále chodím a včera mě trochu pokousal?

„D – díky…“ zakoktala jsem. Rychle jsem pádila pryč. Elena stéle stála na místě jako solný sloup.

***

Natáhla jsem do plic příliš hodně vzduchu, snažila jsem vyrovnat svůj tlak. Byla jsem zkoušena... Ano! Z dějepisu, a jelikož byl Alaric na dovolené s Jennou, měl nás otravný Tener!

„No tak, slečno Gilbertová! Řekněte nám něco o roce 1864! Událo se toho tolik v našem městě,“ řekl podrážděně. Jistě, stalo, můj přítel byl proměněn v upíra, ale to jsem bohužel říct nemohla. Cítila jsem, jak pomalu rudnu.

„V kostele byli upáleni civilisté?“ zaimprovizovala jsem z toho, co mi Damon kdysi vyprávěl. Samozřejmě to nebyli civilisté, ale upíři.

„Skvěle, a kolik jich bylo?“ vyptával se.

„Něco kolem třiceti?“ řekla jsem nejasně. A přitom jsem na něj zamrkala.

„Dvacet sedm,“ upřesnil. „A dál?“ pokračoval.

„Hmm... No, v té době probíhala občanská válka. Sever proti Jihu. Také byl první ples zakladatelů…“

„Dobře, vyjmenujte nějaké zakladatele,“ zachraňoval situaci.

„No, tak Gilbertovi, Lockwoodovi, Forbesovi, Salvatorovi…“

„Salvatorovi? Ti ne, nebyli zakladatelé,“ ohradil se učitel.

„Ale ano, byli,“ řekl nahlas Stefan z poslední lavice. Všechny tváře se otočily k němu. Včetně té mojí a učitelově.

„Pane Salvatore, nikdy jsem neslyšel o tom, že by Salvatorovi...“

„Myslím, že znám lépe rodinnou historii než vy!“ vyštěkl nevrle Stefan.

„Dobrá, já se tedy podívám do svých skript. Po Vánocích vám dám vědět, co jsem zjistil. Slečno Gilbertová, vy si běžte už po svých. Dnes bych to raději ani nehodnotil. Vlastně můžete jít všichni, zbývají dvě minuty... Takže šťastné a veselé,“ řekl srozumitelně a odešel.

Fajn, tak tady to bylo divné! Tener se ještě nikdy takhle nechoval. Vyžíval se v tom, když mohl někoho pěkně dusit u tabule a pak mu dát za pět.

„Šťastné a veselé!“ ozývalo se ze všech stran. Jen jsem všem mávala a nastoupila jsem do auta. Šlápla jsem na to, abych byla doma brzy. Otevřela jsem dveře mého pokoje. Na mé posteli už ležérně vylehával Damon. Skoro spal.

„Ahoj,“ řekl s úsměvem na rtu.

Přešla jsem po pokoji a lehla jsem si k němu. Lehce jsem ho líbla na tvář.

„Čím jsem si to zasloužil?“ podivil se.

„Pravda, spíš bych ti měla vynadat. Podívej, co jsem musela mít celý den na krku!“ vyštěkla jsem. Damon pomalým tempem šátek sundal a něžně mě políbil tam, kde jsem měla ranky.

„Promiň,“ zašeptal mi do ucha.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 22. kapitola: