OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 23. kapitola

05.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1567×

                                     23. kapitola - Přátelé...

„Jenno, nevadí, že si to prodloužíte. Nejsme děti,“ domlouvala jsem jí.

„Ale já vás mám mít v péči a ani na Vánoce s vámi nejsem!“  hroutila se po telefonu Jenna.

„Jenno, mně i Eleně je sedmnáct, Jeremymu je šestnáct! Myslím, že to nějak zvládneme,“ řekla jsem jasně.

„Tak jo, ale slib mi, že si budeme přes svátky volat.“  I po telefonu jsem si představila její ztrápený obličej.

„Slibuji,“ přitakala jsem. „Tak si to na těch horách užijte,“ popřála jsem jí.

„Vy taky... A Tereso! Žádní kluci, holky... Party! Prostě nic, je ti to jasné!“  Musela jsem se smát.

„Tak se mějte,“ típla jsem telefon.

„Jenna nepřijede,“ řekla jsem s pokřiveným úsměvem Jeremymu.

„Vážně? No... Ne, že bych s ní nechtěl být, ale celé svátky můžu být s Annou!“ řekl vážně.

„Elena bude se Stefanem a já...“

„Tereso, já vím, že s Damonem chodíš,“ řekl jakoby nic.

„Cože?“ vytřeštila jsem na něj oči.

„Je to dobrý, chápu, proč to děláte. Mně osobně Damon moc nevadí...“ Zadívala jsem se na něj psíma očima.

„Neboj, nikomu to neřeknu,“ ujistil mě.

„Díky, Jery,“ objala jsem ho.

„No, tak já už pomalu půjdu,“ prohlásil najednou Jery.

„A kde ta Anna vůbec bydlí?“ Tato otázka mě nikdy nenapadla.

„V jednom motelu, ale zařizuje si tady jeden dům,“ ujistil mě.

„Nebudete přece na Vánoce v motelu!“ zhrozila jsem se. „Buďte tady, mně to nevadí... Vlastně ji ráda poznám,“ pokračovala jsem.

„Tak jo, jenom jí zavolám,“ usmál se a odešel do svého pokoje. Sedla jsem si na židli do kuchyně. Najednou mi začal vyzvánět telefon, na display jsem uviděla Elena. Chvíli jsem uvažovala, jestli to mám zvednout, nakonec jsem se k tomu odhodlala.

„Ahoj, nevadilo by ti, kdybych zůstala na Vánoce u Stefana,“  vybalila to na mě. Věděla jsem, že bude ohledně toho náš rozhovor.

„Ne, Jenna je taky pryč. Budu tady s Jeremym a Annou,“ řekla jsem jistě. A ještě s Damonem, chtěla jsem dodat.

„Vážně ti to nebude vadit?“  podivila se.

„Určitě ne, užijte si to,“ řekla jsem mírně falešně a přerušila jsem hovor.

Jelikož jsem počítala s tím, že Jeremy neví, že chodím s Damonem, tak jsem ho nemohla pozvat k nám domů, ale teď...

„Ahoj, Damone,“ pozdravila jsem mile.

„Žádáš si moji přítomnost u tebe v pokoji?“ zažertoval.

„Vlastně jsem doufala, že spolu strávíme Vánoce. Jelikož Jeremy tak nějak ví, že jsme spolu. Bude tady i Anna...“

„A co Elena?“  zděsil se.

„Elena stráví Vánoce se Stefanem u vás,“ prohrábla jsem si vlasy.

„Tak toho nemusím být svědkem.“  I když ho nevidím, tak jsem si domyslela, jak se tváří. Určitě by se mračil a z toho by potom vznikl pokřivený úsměv.

„To jsem si myslela. Přijď v sedm!“ přikázala jsem a zavěsila.

Zaťukala jsem na Jeremyho dveře. Čekala jsem, že řekne dále, ale on mi rovnou otevřel.

„Nevadilo by ti, kdyby tady byl i Damon?“ zamrkala jsem. Jeremy se usmál.

„Ne, proč by mi to mělo vadit? Aspoň mi něco práskne na Annu,“ zažertoval.

„Fajn, a ona mi něco práskne na něj. I když si nejsem jistá, jestli chci vědět všechno,“ řekla jsem vážně.

***

Otevřela jsem dveře, první, co následovalo, byl polibek, který jsem si vysloužila od Damona.

Vešel dovnitř. Rozhlédl se po místnosti.

„Anna tu ještě není?“ podivil se.

„Je nahoře s Jeremym. Divné, že je neslyšíš, jelikož já je musela poslouchat celou půl hodinu,“ zasmála jsem se.

„Pro hostitelku,“ řekl a dal mi zabalený dárek.

„Říkala jsem, ať mi nic nekupuješ,“ naštvala jsem se.

„Já tobě taky a myslím, že ten dárek, co je pod stromečkem a je tam napsáno Damon, nepřinesl Santa Claus,“ pohlédl na mne svým pronikavým pohledem.

„Víš, že dárky se rozbalují ráno. Jsem tu pozvaný i na noc?“ zeptal se a zastrčil mi uvolněný pramen vlasů za ucho.

„Damone, spíš tady skoro každou noc, tak proč se ptáš?“

„Slušnost?“ řekl s šibalským úsměvem. Nad tím jsem pouze zakroutila hlavou.

Musím uznat, že to bylo celkem zvláštní trávit Vánoce se dvěma upíry. Samozřejmě, kdyby zde byl nějaký neznámý pozorovatel, nevšiml by si, že ti dva jsou upíři.

„Měla jsi ho poznat v roce 1864, vážně. Nebyl takový! Dvořil se, byl milý... Až bych řekla sladký.“ Po večeři jsme si šli povídat do obýváku, byla to zábava.

„To říkáš zrovna ty. Asi týden jsem si myslel, že jsi němá,“ smál se Damon.

„Věř mi, že není. Ta toho namluví,“ nadhodil Jeremy.

„Hej!“ ohradila se Anna. Já se jen smála.

„Víš, možná se mi Damon líbí víc teď,“ přiznala Anna.

„Podle toho, co mi vyprávíš, mně možná taky. Nedokážu si ho představit až tak moc milého a bez jeho všedního sarkasmu,“ přitakala jsem.

Damon se usmál.

„Už tehdy jsem byl takový, někde vevnitř, ale musel jsem být hodný. Můj otec by nepřežil, kdybych, no... Stejně jsme se pořád hádali a on měl raději Stefana,“ řekl posmutněle. Směle jsem ho pohladila po tváři.

„Jak jsem řekla, mně se líbíš teď,“ políbila jsem ho na tvář.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 23. kapitola: