OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 25. kapitola

07.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1706×

                                   25. kapitola – Přichází

„No to mě mohlo napadnout, že jste stále spolu,“ vzbudil mě hlas. Damon se vedle mě pohnul a následně otevřel oči. Já už jsem zatím hleděla na zdroj toho hlasu.

„Katherine,“ vydechl Damon zhnuseně.

„Dobré ráno,“ řekla rozmrzele.

„Kéž bych mohl říct to samé,“ probodával ji pohledem. Damon udělal jeden ze svých obličejů.

„Nevarovala jsem tě jasně?“ zeptala se mě a probodávala mě pohledem.

Mlčela jsem, neměla jsem jí co říct. Pouze jsem na ni hleděla.

„Kdo tě tu vůbec pozval?“ přerušil ticho Damon.

Katherine se zlomyslně usmála.

„Takový pěkný mladý kluk, možná, že se mi to zdá, ale netahá se s Annou?“ zeptala se zamyšleně.

Damon jen nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Ty se vždycky všude dokážeš dostat, že?“ řekl Damon zlostně.

„Jako bys mě neznal… Mimochodem, hádám, že Elena a Stefan nemají to nejmenší tušení, že jste spolu, že? Jak sladké…“

„Co chceš, Katherine?“ promluvila jsem poprvé. Katherine se usmála a ukázala své rovné bílé zuby.

„Jenom jsem vám chtěla oznámit jednu věc. Ten, kdo najde dvojnici a dopraví ji Klausovi živou, dostane odměnu. Zajímalo by mě, co se stane, až zjistí, že dvojnice jsou dvě… To bude super podívaná…“

Mé srdce zrychlilo. Věděla jsem, že to jednou přijde, ale stále jsem na to nebyla připravená. Damon vedle mě ztuhl, ale snažil se vypadat uvolněně. Katherine se vyžívala pohledem na nás dva.

„Tak já už asi půjdu, že? Nechám vás tady o samotě, ať se můžete pořádně rozloučit,“ řekla a zmizela.

Ani jeden jsme nepromluvili, neměla jsem co říct. Najednou se Damon zvedl, otevřel skříně a začal mé věci házet do tašky.

„Co to děláš?“ křikla jsem.

„Utečeme,“ prohlásil klidně.

„Zbláznil ses? To nemůžeme, chápeš, že Klaus si nás najde všude? Není možné před ním utéct… A, a co Elena? To ji tady mám nechat?“ přesvědčovala jsem ho. Damon se zastavil v pohybu.

„Sbal jí věci, nabereme je a všichni utečeme,“ rozhodl.

„Damone! Ne, ne, ne! Už jsem řekla ne! Nemůžu to udělat, i kdybych stokrát chtěla! Co Jenna? Jeremy… Nemůžu to udělat, rozumíš?“ pohlédla jsem mu do očí a poté jsem ho objala.

Damon mě držel v pevném objetí, byly chvíle, kdy jsem se nemohla ani nadechnout.

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se zoufale.

Mlčela jsem, nevěděla jsem, co mám říct. Věděla jsem, že když utečeme, tak za to někdo zaplatí. Zaplatí za to Jeremy, Jenna, Alaric… A to já nechci.

Vyprostila jsem se z jeho objetí. A pohlédla jsem mu do očí.

„Prostě budeme čekat…“

„Čekat? Čekat, než vás Klaus najde a potom zabije?“ křikl.

„Damone, Katherine nám dala tuhle zprávu, ani nemůžeme vědět, jestli nelže!“ řekla jsem vážně.

Pohled Katherine:

Potom, co jsem zašla na návštěvu ke Gilbertovým, jsem se vrátila do svého pokoje v hotelu. Otevřela jsem dveře, v ten moment jsem přimrzla na místě.

„Dobré dopoledne, Kataríno! Dlouho jsme se neviděli,“ pozdravil mě poklidným tónem Elijah.

„Elijah,“ vydechla jsem jeho jméno.

„Slyšel jsem, že je tady někde dvojnice,“ řekl vážně.

Sedl si na křeslo a propaloval mě pohledem.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ promluvila jsem klidně.

„Jsi dobrá herečka, ale já po tomto světě chodím už déle než ty. Taky kde je?“ stále udržoval ten rovný nenucený tón.

„Já vážně nevím.“ Uvědomovala jsem si, že jsem v koncích. Proč je, sakra, kryju? Že by ve mně ještě zůstala nějaká lidskost? Ne, to je blbost.

„Kataríno, Kataríno… Vím, že o ní víš. Takže… Jak se jmenuje, kde bydlí. Mluv! Nebo skončíš tak, jak jsi původně měla,“ vyhrožoval.

„Kde je Klaus?“ změnila jsem téma. Elijah si stoupl a začal se smát, přiblížil se ke mně a znovu se mě zeptal:

„Kde je ta dvojnice?“

„Je pod křídly Salvatorů.“ Elijah se ode mě odtáhl a změřil se mě pronikavým pohledem.

„Jistě… Mohlo mě to napadnout. Bude asi stejná jako ty, že? A kterého si vybrala?“ zeptal se se zaujetím.

Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co mám říct.

„Jistě, takže… Kde jsou teď?“ vyptával se.

„V Mystic Falls,“ odpověděla jsem jednoznačně.

„To není daleko,“ řekl si sám pro sebe. „Takže vyrazíme, ne?“ pokračoval.

Ani jsem se nenadála a parkovali jsme před penzionem.

Pohled Teresy:

„Jste si jistí?“ zeptala se už po několikáté Elena nevěřícně.

„Ráno nám to sdělila Katherine, nemůžeme si být jistí, ale…“ Damona přerušilo otevření vstupních dveří.

„Kdo je to?“ zeptala jsem se Damona šeptem. Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.

V úzké chodbě stála Katherine a nějaký neznámý muž. Ten muž na mě upíral své oči, tvářil se potěšeně, ale když si všiml i Eleny, tak se jeho výraz změnil, byl zděšený.

Damon se ochranitelsky postavil přede mě. Toho muže to pobavilo.

„Kataríno, Kataríno… Kdy tě odnaučím lhát?“ zeptal se klidným tónem.

Katherine stála jako přikovaná k zemi. Neodvážila se promluvit. Ten muž se přemístil před Damona.

„Mohu?“ zeptal se se zaujetím.

„Ne,“ odpověděl mu Damon jasně. Muž se zlehka usmál.

„Neublížím jí, slibuji… Máte mé slovo,“ málem zašeptal. Damon stál stále přede mnou. Nehodlal ustoupit, ale já jsem věděla, že není zbytí. A tak jsem Damona chtěla obejít, ten mě ale prudce chytl za ruku.

„Damone,“ řekla jsem klidně. Jeho stisk povolil.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 25. kapitola: