OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 5. kapitola

18.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1659×

                                                         5. kapitola – Ovlivněná

„Ráda tě poznávám,“ řekla dívka stejná jako já, ale k mé smůle to nebyla Elena.

Dýchala jsem rychle, to množství vzduchu, co jsem do sebe natáhla, by stačilo pro pět osob.

„Asi se bojíš, že?“ zeptala se s ironickým úsměvem. Neodpověděla jsem, jelikož se mi totálně zamotal jazyk. Na ní bylo vidět pobavení, které přecházelo do malého chichotání.

„Máš na to právo, být tebou, tak se taky bojím,“ řekla s jiskrou v oku. Její tvář už nezdobil ten všední úsměv, nýbrž nenávistná maska.

„Za to zaplatíš, za to, že jsi proti mně poštvala Damona! Svině,“ řekla skrz zaťaté zuby.

Chytla mě pod krkem a přitiskla mě ke stěně, nemohla jsem popadnout dech, cítila jsem, jak rudnu, a ona si to beze všeho užívala. Viděla jsem to pobavení v jejích očích.

Věděla jsem, že přijde můj konec, můj mozek přestával vykonávat službu, usínala jsem, neměla jsem dostatek vzduchu…

Rozlepila jsem oči, viděla jsem pouze tmu.

„Stalo se něco?“ zeptal se hlas vedle mě. Podle hlasu jsem poznala, že je to Damon.

„To nic, jen jsem měla noční můru,“ řekla jsem chraplavě. Stále jsem cítila pod krkem její ruku.

„O čem byla?“ zeptal se neklidně.

„Zdálo se mi o Katherine,“ řekla jsem vážně.

„A co se ti o ní zdálo?“ zeptal se upřenýma očima na mě.

„Chtěla mě zabít a taky se jí to povedlo,“ odpověděla jsem stále se strachem.

„Neboj, ochráním tě,“ řekl zvesela.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se čile.

„Budou čtyři ráno,“ řekl obratem.

„Mně už se nechce spát,“ konstatovala jsem.

„Jsi si jistá?“ podivil se.

„Jestli se chce spát tobě, tak klidně spi,“ řekla jsem náhle.

„Ne, mně spát nechce.“ Nahodil svou typickou grimasu.

„Mimochodem, Elena tu není, že ne,“ usmála jsem se.

„Ne, není, ani Jenna tu není, ani Jeremy tu není.“ Upřel na mě své hluboce modré oči, které nešly přehlédnout ani v té největší tmě.

Naklonila jsem se k němu blíž, mé rty chtěly k těm jeho. Zajela jsem mu do jeho černých vlasů a přitáhla jsem si ho ještě blíž.

Damon byl mým chováním zaskočen, asi netušil, že bych ho mohla tak intenzivně líbat, a ještě k tomu sama od sebe.

„Jak to, že jsi přežila?“ řekl mně známý hlas v rámu okna.

Katherine se pomalu přemístila před mou postel. V jejich očích byla vidět nenávist.

„Jak to myslíš, přežila?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Jak někdo může narazit jen tak do stromu?“ řekla s hraným sarkasmem.

„Tereso, Tereso!“ volal na mě někdo. „Tereso,“ pokračoval. Rozlepila jsem oči, vedle mě stála vyděšená Elena.

„Panebože, kde je Damon?“ zeptala jsem se rozrušeně.

„Co by tu dělal?“ podivila se.

„Co se stalo?“ ptala jsem se stále.

„Křičela jsi, hrozně moc,“ řekla zamračeně.

„Nebyl tu nikdo?“ Zastrčila jsem si vlasy za ucho.

„Leda by někdo přišel tím oknem,“ ukázala na pootevřené okno.

„Zůstaneš tu se mnou?“ poprosila jsem. A udělala jsem jí místo na mé posteli.

„Jasně,“ řekla s úsměvem a lehla si vedle mě.

Usínalo se mi snáz, věděla jsem, že vedle mě někdo je, jako když vedle mě ležel Damon.

Ráno jsem se probudila rozlámaná, když jsem se podívala na budík, tak jsem málem omdlela.

„Eleno,“ šťouchla jsem ji. Ta se jenom přetočila na druhý bok.

„Musíme do školy,“ pobídla jsem ji.

„Ony ještě nejsou prázdniny?“ zaskučela.

„Ne, ty začínají až v pondělí, pohni si, protože jsme zaspaly,“ řekla jsem rozkazovačně.

Den ve škole probíhal tak nějak normálně. Žádní upíři, až mi to přišlo zvláštní. Odpoledne nás čekal trénink roztleskávaček, jelikož byla Caroline momentálně v nemocnici, musela jsem vést družstvo já.

Celou dobu mě Bonnie propalovala nenávistným pohledem, na Elenu se pro jistotu ani nepodívala. Damon mi samozřejmě neřekl, proč ví o upírech, musela jsem se na to po tréninku zeptat sama.

„Fajn, tak co máš za problém?“ vykřikla jsem na ni na hřišti, kde už nikdo nebyl.

„Já žádný, ale ty je brzo budeš mít,“ řekla nenuceně.

„Jak to myslíš? Můžeš mi to nějak vysvětlit? Protože já se v tom trochu ztrácím,“ přiznala jsem.

„Máš tady odvoz,“ řekla a pohlédla mi přes rameno. Otočila jsem se, za mými zády už stál Damon.

„Jednou mi to řekneš.“ Udělala jsem uražený obličej.

„Nemusí, já to vím,“ řekl s úsměvem Damon. Pohlédla jsem na něj s obličejem, který říkal: „Vyklop to!“

„Naše milá Bonnie je čarodějka, jestli se nepletu,“ řekl s přivřenýma očima.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 5. kapitola: