OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Upíří deníky - Zavržení - 9. kapitola

22.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2226×

                                                               9. kapitola - II. část Chci to, co chci!

„Jen takový dotaz, jak Damon zjistí, kde jsme?“ zeptala jsem se znuděně po třech hodinách koukání do blba.

„Dojde mu to…“

„Tak to tady budeme do soudného dne,“ prohodila jsem.

„Ten tvůj bude velice brzo,“ řekl a rychle se ke mně přemístil, daroval mi svou krev. Jeho krev nebyla taková jako Damonova. Damonova byla taková sladší, od tady toho chlapa byla hořká, něco jako pelyněk.

Nemohla jsem popadnout dech, bylo mi hrozně. Přála jsem si být pryč, možná i mrtvá, jen neprožívat tady to peklo.

„Máš pravdu, asi bychom tady čekali do soudného dne." Vytáhl můj mobil a vytočil číslo, zřejmě Damonovo…

„Můžeš něco vyřídit Damonovi?“ zeptal se. Takže nevolal Damonovi.

„Vyřiď mu oko za oko, zub za zub!“ usmál se. Típl telefon.

„Řeknu ti, tvá sestra není moc výřečná, řekla pouze pár slov,“ zachichtal se.

„Elenu do toho nepleť,“ řekla jsem rozčíleně.

„Pozdě, a podle jejího tónu jsem poznal, že tě hledá. Myslím, že jedna holka a jeden upír mě nemůžou zastavit,“ řekl a rozlapil se na postel.

On neví, že existuje Stefan? Zřejmě moc nestudoval historii Salvatorů. Možná štěstí pro mě!

Uvědomovala jsem si, že mám v sobě jeho krev. Kdykoliv by se mohl zvednout a jedním pohybem mi zlomit vaz, a já bych se stala upírem, který by ale žil maximálně jeden den.

Už tolikrát jsem vedla s Damonem rozhovor typu: „Jak se může člověk stát upírem.“

Až teď jsem si uvědomila, že se to může přihodit i mně, a v této chvíli to moc nechci… Ještě ne! Možná za rok, čtyři, kdybych byla stále s Damonem a nebylo by před tím úniku, ale teď? Děkuji pěkně, ale ne!

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se znuděně.

„Nad tím, jak utéct,“ řekla jsem ironicky. Odpovědí mi bylo chraplavé zachichotání.

„Jsem ráda, že jsem tě pobavila.“ Zvedla jsem se z gauče. Zvedl se zároveň se mnou a varovně si mě prohlédl.

„Jdu na záchod,“ vysvětlila jsem a rychle jsem přešla do těch úzkých dveří, za kterými se schovávalo mé bezpečí.

Nevěděla jsem, co mám dělat, jelikož ven vedlo jen jedno uzoučké okénko, kterým bych se neprotáhla, ani kdyby mi bylo pět.

„Tereso,“ uslyšela jsem tlumený šepot. Už vážně magořím! Přešla jsem k umyvadlu a pořádně jsem se ošplíchla studenou vodou.

„Tereso,“ uslyšela jsem znovu to pochybné zašeptání. Věděla jsem, že se mi to teď už nezdálo. Ten hlas mi byl povědomý, jako by byl v mé hlavě. Jako bych slyšela Bonnie.

„Bonnie?“ zeptala jsem se nejistě prázdné místnosti.

„No, konečně! Kde jsi?“ zašeptala chraplavě.

„V nějakém motelu, ale v jakém městě… Tak to vážně nevím! Unesl mě nějaký upír, který se mstí Damonovi,“ vysvětlila jsem, jak nejtišeji to šlo. Pro jistotu jsem pustila vodu, aby můj hlas nešlo slyšet do vedlejší místnosti.

„Fajn, řekla bych, že budeš někde blízko města, jelikož mám s tebou docela dobré spojení. Ten chlápek asi nebude nejchytřejší,“ řekla rychle.

Pohled Damona:

„Jsi si jistá, že jedeme dobře?“ zeptal jsem se už poněkolikáté.

„Už buď potichu nebo ti něco udělám! Jsem si jistá,“ řekla naštvaně. Jasně, ona mně něco udělá, tomu snad ani sama nevěří.

„Jaký je plán?“ zeptala se Elena ze zadní sedačky vedle Stefana.

„No, nevím, co budeme dělat my, ale vím, že ty zůstaneš v autě,“ rozhodl jsem.

„Zapomeň,“ řekla ostře. Že zrovna tohle musely zdědit obě. Ten hnusný rozkazovačný ostrý tón, který se mi mimochodem líbí, ale to jsem odbočil.

„Stefane, udělej si něco ze svojí holkou.“ Přimhouřil jsem oči. V tu ránu začali oba nechutně cukrovat! Myslel jsem, že je oba zabiju.

Asi jsme dojeli na místo, jelikož Bonnie ukázala na tento děsný motel.

„Jaký je plán?“ zeptala se už u motelu Bonnie.

„Já tam vběhnu, zabiju toho zmetka a vezmu Teresu odtamtud,“ řekl jsem jasně.

„Tady s tím počítá, to neuděláme,“ zavelel Stefan.

„Co bys dělal, kdyby tam byla Elena?“ zeptal jsem se podrážděně a nepříjemně jsem si ho měřil. Stefanův pohled zjemnil, ale nedostatečně.

„No, rozhodně bych nešel na jistou smrt!“

„O co se vlastně snažíš? Stejně všichni víme, že ji doopravdy nemiluješ, jenom ji využíváš k nějakým tvým zvráceným plánům, o kterých zatím nic vědět nechci,“ přerušila ho Bonnie.

„Na to, že jsi čarodějka - začátečník, si vážně dovoluješ!“ řekl jsem ostře.

„Jak zneškodnit upíra umím, bylo to lehké!“

„Můžete oba dva přestat? Vždyť tady tlacháte o ničem! Uvědomujete si, že může být třeba mrtvá?“ zaskučel Stefan.

„Fajn, tak… Stefan a já vyrazíme dveře a vtrhneme tam. Potom tam vpadneš ty a „sundáš“ toho upíra a já mu vyrvu srdce,“ vysvětlil jsem. S touto verzí všichni souhlasili.

„Ještě jedna věc, ve kterém, že jsou pokoji?“ zeptal jsem směrem k Bonnie.

Bonnie se rozešla po úzkém chodníku kolem pokojů. Najednou se před jedním zastavila a ukázala na něj.

Společně se Stefanem jsem se rozeběhl k tomu pokoji a rozrazil jsem dveře. Ten chlap už vycítil naši přítomnost a tak se pojistil tak, že držel Teresu pod krkem.

„Ještě krok a tvá milá skončí jako upír,“ řekl ostře.

Stefan a já jsme okamžitě ztuhli v pohybu. Na Terese jsem viděl, že jí pomalu dochází vzduch. Její tvář se pomalu barvila do fialova.

„Pohneš se ještě kousek a její krk praskne jako párátko,“ varoval. Uvědomil jsem si, že kdyby tady teď vstoupila Bonnie a na upíra zaútočila, nečekal by a normálně by ji zabil.

Viděl jsem, jak Terese pomalu stéká slza po líci, myslela si, že zemře. Že ji nedokážu zachránit.

Možná je to mou povahou nebo jsem měl v sobě hodně adrenalinu, ale neudržel jsem se a rychle jsem se přemístil za ty dva. Rychlostí větru jsem mu vyrval srdce.

„Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém!“ řekl jsem nahlas. Ten idiot se ani nepohnul. Buď je tak blbej, nebo Teresu nechtěl zabít. Myslím, že to bude možnost číslo jedna.

Byl blbej…

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří deníky - Zavržení - 9. kapitola: