OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Útočiště v tvé náruči 5

04.01.2014 (14:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 570×

Kapitola 5 – Rodinný den

Po jejím sezení s doktorkou Fellovou se vydala do kavárny. Už tam byla hromada lidí. Po tom, co si vzala tác a jídlo, rozhlédla se po Damonovi. Zahlédla ho, jak sedí vedle Klause. Přešla k tomu stolu a Damon na ni kývl.

Elena mírně zčervenala, když si vzpomněla na ty polibky, které spolu sdíleli. Věděla, že to byla její vina, vlastně se na něj vrhla! Ale záhadně… toho ani trochu nelitovala. Jenom doufala, že to jemu nevadilo a že to nezměnilo jejich přátelství. Bez jeho podpory by to tady asi nevydržela.

Sedla si naproti nim a Klaus se na ni usmál.

„Ahoj, Eleno. Tak jak se ti líbilo tvoje první skupinové sezení? Co si o tom myslíš?“ Klaus ji zahrnul otázkami v tu chvíli, kdy si sedla.

„Klausi, ty idiote, nech Elenu na pokoji! Zrovna si sedla a měla náročný den,“ vyjel Damon na Klause a mezitím jedl svoje jídlo.

Klaus se naklonil k Eleně. „Jenom abys věděla… většina lidí, co tu je, zkusila to, co ty, a dostali se odtud v pořádku. Nemusíš se za to stydět. Já se za svoje problémy také nestydím.“ Pro jednou se zdálo, že si Klaus nedělá srandu. Myslel to smrtelně vážně.

Elena se na něj usmála. „Děkuju, Klausi.“

Damon si odkašlal. „Mmmm, Klausi, mohl bys nás chvilku nechat o samotě? Potřebuji s ní mluvit.“

Klaus přikývl, zvedl se a zamířil k jinému stolu.

Damon se otočil zpět k Eleně a vzal ji přes stůl za ruku.

„Eleno, vážně se omlouvám za to, co jsem předtím řekl. Řekl jsem ti pár ošklivých věcí o tom, co se ti stalo, a vážně mě to mrzí. Nechtěl jsem tě kritizovat, jenom jsem byl naštvaný, že tak krásná žena jako ty… si ublížila. Už jenom ta myšlenka mi ubližuje.“ Trochu se mu leskly oči. Podíval se na ni a zdálo se, že jeho oči září ještě více v tom slunečním světle z okna.

„To je v pořádku, Damone. Chápu, kam tím míříš. Hádám, že jsem na řadě s omluvou,“ řekla a podívala se na stůl.

„Za co?“ zeptal se zmateně.

Podívala se zpět na něj. „Že jsem tě políbila. Bylo to zcela nečekané a nevhodné, a omlouvám se, že to bylo jen tak zničehonic. Měl bys vědět, že taková nejsem. Bylo to prostě-" přestala mluvit, když jí Damon položil prst na rty.

„Nemusíš se omlouvat, Eleno. Také jsem si to užil, věř mi,“ vřele se usmál. „Ale není to správné… a věř mi, že se nechceš zaplést s někým, jako jsem já.“ Vypadal smutně, když to řekl.

„Proč? Damone, není možné, abys byl tak špatný. Zdá se, že se zlepšuješ. Jsem překvapená, že tu ještě stále jsi,“ jemně ho pohladila po tváři. Viděla, jak se mu při tom zavřely oči. Když je otevřel, tak se na ni podíval vážným pohledem.

„Nejsem dobrý člověk, Eleno. Udělal jsem několik… strašných činů… které mě sem dostaly. Mrzí mě to, ale nemůžu ti to říct. A nechci, abys o nich věděla, dobře? Můžeš to přijmout, alespoň pro teď?“ zeptal se zoufale. Elena byla trochu překvapená – potřeboval ji stejně, jako ona potřebovala jeho.

Ale nemohla dojít k tomu, co tak strašného udělal. Muselo to být špatné, pokud o tom nemůže ani mluvit.

„Je to v pořádku, Damone. Chápu to. Jenom chci, abys věděl, že tu jsem, kdyby sis potřeboval promluvit. Kdykoliv, ve dne, v noci, chápeš?“ zašeptala povzbudivě.

Damon se na ni usmál. „Toho využiju,“ mrkl. „To samé platí pro tebe, Eleno. Pokud si budeš potřebovat promluvit, jsem tady. Já vím, že doktorka Fellová se zdá jako blázen, což taky je, ale je doktorka, která ví, o čem mluví. Akorát nemá porozumění. A tam je moje místo. Pacienti mají většinou více pochopení a zkušeností než doktoři. Promiň, už mumlám,“ usmál se a mírně se začervenal. Elena se usmála nad jeho klučičím chováním.

„Co se snažím říct, Eleno, je, že ti pomůžu. Zlepšíš se, i kdyby mě to mělo zabít,“ usmál se na ni.

Elena měla slzy v očích nad jeho malým proslovem. Nevěděla, co říct nebo jak mu poděkovat, ale začínala si uvědomovat, jak se její život v posledním týdnu změnil. Ještě před týdnem byla bez naděje, a teď ji pomalu dostávala.

„Děkuju, Damone,“ usmála se na něj.

Ani jeden si neuvědomoval, že se stále drželi za ruce na stole. Z povzdálí je sledovala sestřička s viditelným nesouhlasem.

…..

Několik dní později

Elena se tohoto dne obávala… nechtěla to.

Dnes byl rodinný den, neboli den, kdy pacienty navštěvovaly rodiny. Měl to být úžasný den pro rodiny, které měly v centru členy.

Elena to tak neviděla. Viděla to jako den lítosti, kterého se nechtěla účastnit. Měla přijít její teta Jenna a bratr Jeremy.

Oblékla se do jedněch z šatů, které si zabalila. Vypadala v nich hezky a jednoduše, ne přeplácaně. Ne že by tohle byla nějaká slavnost, i když by vlastně mohla být.

Sešla po chodbě do zahrad a všimla si pacientů s rodinami. Snažila se nevšímat si těch druhů shledání. Některé se slzami, jiné radostné a některé se zklamáním a vztekem… Nevěděla, co jí řekne teta Jenna.

Došla k hlavní bráně a viděla Jennu s Jeremym. Jenna se usmála, když ji viděla. Rozběhla se za ní a málem Elenu rozmačkala.

„Eleno, tak ráda tě vidím!“ řekla, odstoupila a prohlédla si ji. „Zdá se, že se ti daří dobře. Vypadáš mnohem lépe,“ řekla s radostí.

„Děkuju,“ dostala ze sebe Elena. Koukla se na Jeremyho, který se na ni usmíval.

„Wow, Eleno, vážně ti to tady prospívá. Teda, alespoň pro teď,“ řekl a objal ji. Elena si nemohla pomoct, ale usmála se. Byl dobrý bratr. Většinou.

Provedla je kolem nemocnice. Hlavní patra a tak. Vyhnuli se tématu, proč tu je, a byla za to vděčná.

Najednou byly čtyři hodiny a její teta řekla, že musí jít. Cestou ven Elenu naposledy objala.

„Doufám, že ti bude brzy líp, Eleno. Nejspíš ti tady pomáhají.“

No, jenom určitý muž jí pomáhal. Ale to jim říct nemohla.

Když Jenna s Jeremym odešli, Elena zamířila zpět do svého pokoje.

Když procházela kavárnou, viděla stůl, u kterého seděl Damon. Na druhé straně stolu seděl jiný muž s krátkými vlasy. Byli k sobě naklonění a měli vážný rozhovor.

Damon nevypadal moc šťastně.

Když se podívala blíž, mohla ho vidět lépe. V jeho tváři byla směs vzteku, bolesti, zrady a… viny. Zdálo se, že je to velice vážný rozhovor. Elena neměla ponětí, o čem se baví, ale nelíbilo se jí, jak Damon odpovídal na cokoliv, o čem ten krátkovlasý muž mluvil.

Ten krátkovlasý muž vypadal, že je na Damona naštvaný, rychle se postavil a odešel. Elena sledovala, jak ten cizinec odcházel. Podívala se zpět na Damona a viděla, jak má hlavu v dlaních.

Chtěla tam jít a zeptat se ho, jestli je v pořádku, ale někdo jí položil ruku na rameno.

„Bude lepší ho pro teď nechat o samotě, Eleno. Má zvrácený rodinný život, to je asi tak vše, co ti můžu říct,“ šeptal Klaus a táhl ji chodbou.

„Kdo to byl?“ zeptala se. Klaus se zašklebil.

„Myslím, že to byl jeho bratr Stefan, ale nejsem si jistý. Damona nikdo moc nenavštěvuje, takže nevím. Ale teď ho nech na pokoji, pak za tebou přijde.“ A s tím Klaus odešel, nechal ji stát v chodbě ještě zmatenější než předtím.

….

Elena cítila, jak s ní někdo třese. Zasténala, protože nechtěla, aby ji někdo budil. Otevřela oči a snažila se přizpůsobit té tmě. Napoprvé si myslela, že je to jedna ze sester, ale pak se podívala, kdo to je.

„Eleno!“ slyšela, jak k ní někdo šeptá.

Zasténala a zjistila, že to není nikdo jiný než Klaus.

„Klausi… Co tady děláš? Je noc!“ zašeptala naštvaně, sedla si a protřela si oči. Podívala se na Shannoninu postel.

„Neboj se, většinou spí tvrdě,“ zašeptal.

„Jak to víš?“

„Já… no, to neřeš. Podívej, Eleno, potřebuju tvojí pomoc. Něco se děje,“ řekl Klaus ustaraným hlasem.

„Proč? Co se děje?“ zeptala se Elena.

„Jde o Damona. Má špatný den.“

Přeloženo se souhlasem od taekwongirl360 z  https://www.fanfiction.net/s/7901384/5/Haven-in-Your-Arms. Jestli si nepamatujete, co znamená "špatný den", koukněte se zpět do kapitoly 2 :)
*L

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Útočiště v tvé náruči 5: