OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 1

30.07.2011 (12:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 8236×

Prolog

Svět není takový jakým se zdá. Aniž by si toho lidé všimli, pohybují se mezi nimi tvorové, které chrání příkrov noci. Upíři a bezduší, dvě rasy, které proti sobě odedávna bojují.

Mnoho jedinců i celých rodin padlo pod chladnokrevnýma rukama bezduchých, kteří se šíří jako mor, který nejde vymýtit. Snad by upíří rod i téměř vymizel, nebýt těch, kteří každou noc vyrážejí do ulic, aby skóre vyrovnali a ty bezduché zrůdy vrátili přímo tam, kam patří, do stínu, z něhož už pro ně nebude návratu. Právě oni, skupina bojovníků, kteří si tuto výsadu i prokletí nesou v genech, tvoří Bratstvo černé dýky. Pro svou bojovnost a sílu izolovaní od všech... ale ani to neznamená, že by unikli svému osudu.

Zsadist, otrok krve, který byl po čtyři století mučen a tahle zvrácenost se mu navždy vepsala do mysli... Nejchladnokrevnější a nejkrutější ze všech členů bratrstva, který nikdy neměl možnost poznat nic jiného...

1. kapitola

Mladý upír ležel bezvládně na bílé sterilní posteli a jen okolní přístroje dávaly všem okolo znát, že je vůbec naživu. Byl pohublý a řezné rány a spáleniny na jeho těle jasně ukazovaly, čím si musel projít. Přesto měl Zsadist co dělat, aby se udržel a nezačal do něj zuřivě bušit.

Měl šílený vztek na něj... sám na sebe... na všechny. Několik týdnů po ní pátral. Nedokázal ani spát, protože kdykoliv zavřel oči, jeho představa mu nabídla ty nejhorší varianty, čím vším Bella možná prochází. A on měl hodně dobrou představivost v tomhle směru.

Posledních šest týdnů se hnal za bezduchými jako vzteklý pes. Nikdo se mu neodvážil postavit do cesty, nic pro něho nebylo příliš, nikde nebyly hranice, když se z nich snažil dostat informace. Ne tentokrát si jejich mučení neužíval. Tentokrát se nekochal jejich překvapením, bolestí a ani řevem.

Vysel jim na rtech, na každém bezděčném výrazu, který se jim mihl v tváři. Po celé ty týdny ale nezískal jedinou informaci, kde by mohla být, ani jestli je vůbec ještě na živu. Pořád v to ale doufal. Musel. Jinak by zešílel už úplně. Vědomí, že stále může být tam někde venku, v rukou těch zrůd, to jediné ho drželo ještě na nohou.

Vnímal Phuryho pohledy. Sám dobře věděl jak šíleně se chová a jak vypadá. Propadlé tváře, v očích převládl ten jeho šílený pohled a nedokázal spát více jak hodinu denně. Jen šílená únava ho totiž dokázala poslat do stavu, kdy ho nepronásledovaly mučivé představy o ní v rukou bezduchých.

Všechno tohle zatím bylo bez výsledku, až do teď. Znovu přešel po pokoji a svaly se mu napjaly až mu zakřupaly klouby.

„Proboha, uklidni se nebo vypadni,“ vyjel už na něj Butch. Sám měl chuť odsunout se dál. Jenže pak by už nic nestálo nic mezi Zsadistem a tím ubožákem, co měl štěstí, že byl vůbec ještě na živu. Byl v zajetí bezduchých sotva pár dní a z pohledu na něj se Butchovi udělalo skoro šoufl. Teď už vypadal o něco líp a na krátkou chvíli se i probudil. Byl vzhůru sotva tak dlouho, aby jim mohl říct, kde ho drželi a že tam nebyl sám.

Butch si nervozně poposedl při vzpomínce na Rhage, který Zsadistovi řekl, že ví kde Bella je. Ještě teď si dával do kupy tu svou hezounkou tvářičku s pytlíkem ledu v ruce. Nebýt ale jeho, Zsadist by toho upíra snad zabil. Takhle tu ale přecházel po místnosti a děs z něj doslova sálal. Beth a Mary nevycházely ani z pokoje a celým domem vládlo naprosté ticho. Zsadist byl jako soudek s prachem, který může kdykoliv vybouchnout. Tou pravou roznětkou však byl západ slunce. Do té doby se odtud nemohl hnout. Jen čekat, že se ten upír tady probudí a řekne jim něco víc. A Zsadist chtěl být u toho. Proto byl ochotný se i v rámci možností držet v klidu.

Znali jen to místo a že tam s ním byla nějaká žena, která se mu představila jako Bella. Byla tam už před jeho příchodem a stejně jako jeho, tak i ji pravidelně odváděli. Zsadist věděl moc dobře o tom, jak výslechové metody bezduchých probíhají. Nezabijí upíra dřív, než z něj dostanou veškeré informace, co by se jim mohly hodit. Drží ho klidně i několik dní. Mučí ho a pak nechávají zase nabrat síly, aby nezemřel dřív, než zjistí úplně vše co ví.

Pokud toho věděl upír dost a byl silný, vydržel i týden... Jenže v tom byl právě problém. Bella byla upírka z vyšší vrstvy. Neměla informace, o které by mohli bezduší stát. Jediným důvodem k tomu, aby ji tak dlouho držely, tak mohla být jejich zvrácená touha v mučení...

„Zsadiste!“ Butch ho okřikl, když se pokojem rozlehlo vrčení. Jeho hlas ale nebyl tak sebejistý, jak by měl. Z toho zvuku mu nabíhala husí kůže po těle a děkoval Bohu za to, že on není tím, na koho Zsadist právě myslel.

Jak se den blížil ke konci a slunce klesalo, napětí okolo Zsadista ještě vzrůstalo. Půl hodiny před západem slunce již stál v hale a na sobě měl černý kožený kabát. Zakrýval opasek se zbraněmi a dýku. Stál a ani se nepohnul. Jen zíral na zastíněné okno. Nepohnul se, ani když se mu za zády objevil Phury.

„Zsadiste, měl by ses uklidnit. Tentokrát nejdeme jen do ulic, ale do jednoho z jejich úkrytů. Nemůžeš tam jen tak vpadnout.“

Phury se díval s obavou na svého bratra.

„Rozumíš?!“ Snažil se ho donutit začít vnímat to, co mu říká. „Zsadiste!“

„Rozumím.“

Ani se k němu neobrátil. Jen dál přes clonu sledoval slunce, z něhož se ukazoval už jen malý cíp.

„Dobře, dojdu pro ostatní bratry.“ S tím se otočil a vykročil ke schodišti. Udělal však sotva tři kroky a ozvalo se lupnutí. Clony na oknech byly nastaveny přesně na chvíli, kdy slunce zapadne. To však nebyl důvod, proč se Phury tak prudce stočil zpátky.

„Zsadiste!“

Byl v hale sám.

>>>