OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ve spárech vlkodlaka - úvod a 1. kapitola

28.01.2013 (22:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1000×

Jmenuji se Nicole Stephensen. Jsem čistokrevná vlkodlačice, ale nemohu se přeměňovat. Je mi 30 let, ale díky mé nesmrtelnosti vypadám jako v osmnácti. Mám bratra Erica Stephensena, který je také vlkodlak. Chrání mě a opečovává mě od té doby, co mě našel v Chicagu na skládce, jako malé mimino. Vypadám jako věrná kopie panenky Barbie. Mé dlouhé vlasy, medově zlaté barvy, mi spadají do půlky zad a za mou postavu by se nemusela stydět kterákoli topmodelka. Jsem vytrénovaná ve všelijakém bojovém úmění, že by jsem zvítězila nad jakýmkoliv profesním zápasníkem i démonem. Dost bylo chvástání. Tady je můj příběh...

                          ****************************************************

„Zrovna teď sedím ve svém pokoji u stolu kde sedávám každé ráno posledních dvacet let. S kávou vedle počítače se snažím probudit ze spacího režimu. Je to takový můj malý rituál, sednu si k počítači, pustím si písničky, otevřu textový procesor a snažím se napsat něco, co by dávalo rozum, co by bylo dobrý a použitelný, dokončený. Předstírám, že jsem někdo kdo nejsem. Tuhle představu pak zobrazuji ve svých příbězích, ale nikdy to neskončí dobře, protože nikdy ten příběh nedokáži dokončit. Chci utéct nikam, kde bych byla jenom obyčejný člověk s normálním životem. Jenže to nejde mám povinnosti od kterých nemůžu utéct.“

                                               ---------------------------------------------

„Sakra!“ zaklela jsem nahlas, což se mi vůbec nepodobá - já taková hodná holka.

„Co se děje, Nikki?“ zaslechla jsem Jaye.

To jsem křičela tak nahlas!?

„Ale nic, Jayi. Jen já a můj mozek máme malou rozepři.“ slyšela jsem jak se zasmál.

„Takže zase píšeš?“

„ÓÓ. Pan Chytrý se ozval.“ Jasně, to nebylo pěkný, jenomže...

„No tak, neštěkej a pojď se najíst.“

Usmála jsem se a zeptala se: „A co je k snídani?“

„Vajíčka se slaninou.“ Jakmile to dořekl, vyletěla jsem z pokoje.

Na schodech jsem si málem namlátila, ale ta slanina za to stála. Když mě uviděl ve dveřích jídelny, zasmál se a ukázal na místo naproti němu.

„Pojď, ty nenažranče,“ řekl.

Já jsem se zamračila a řekla jsem: „To si vyprošuju. Já žádnej nenažranec nejsem. Tys mě vylákal na slaninu.“

Ihned nato zazněla odpověď. „Dobrá. Vzdávám se, ale teď se posaď a jez, než to vystydne.“

„Ok. Tati,“ řekla jsem a vyplázla jsem na něj jazyk.

Jen zavrtěl hlavou, sednul si a začal jíst. Já jsem neotálela a zopakovala to. co udělal on. Jako první jsem se pustila do slaniny a přitom jsem se koukla z okna. Je jaro, takže venku bylo krásné počasí. Miluju jaro! Příroda se probouzí k životu, kytky rozkvétají, všechno to tak krásně voní, sluníčko svítí. Nádhera. Jason dojedl poslední sousto, zvednul se, vzal talíř a odnes ho do kuchyně, kde ho položil do dřezu, který ležel přímo naproti barovému pultíku.

Když už jsem i já dojídala, zazvonil zvonek, a tak jsem zakřičela: „Jdu tam, Jayi.“

Zvedla jsme se a šla jsem otevřít dveře. Nevěděla jsem, že ten muž, co stojí za dveřmi, mi změní celý život.

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ve spárech vlkodlaka - úvod a 1. kapitola: