OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Vnitřní zvíře - 7. kapitola: Snad to není pravda - 2. část

V tuhle chvíli jsem myslel, že mám zpocené i řasy… celé tělo! Zažil jsem spoustu hrůzných věcí, ale jen teď jsem čekal tak málo a bylo toho tak moc! Nevěděl jsem, co dřív udělat, zíral jsem před sebe a nenacházel slova. Přede mnou stál opravdový Nundu! Nechápal jsem, co to má znamenat.

 

Chvíli strnul jako já. Díval se vyděšeně a blesku rychle skočil do Zapovězeného lesa. Teď mi to došlo! Ona chodí sem za tímhle pradávným stvořením. Ještě pořád jsem nemohl opravdu uvěřit, že jsem ho viděl. Sestoupil jsem k lesu a čekal jsem, co bude dál.

 

„Harry…" šeptl na mě hlas od nedalekého stromu.

 

„Elis!" vychrlil jsem ze sebe.

 

„Proč nejsi v Prasinkách?" opět šeptla. „No, víš já... Nemohla bys vyjít ven a tak trochu mi něco vysvětlit?" zaváhal mi hlas.

 

„Já nemůžu! Nemám šaty," křikla.

 

„Šaty? Počkej, kde máš šaty?" divil jsem se.

„Jsou támhle - napravo od tebe. Podáš mi je prosím?" tázala se. Jen jsem se podíval na šaty a už jsem šel rychle k nim. Podal jsem k tomu stromu školní uniformu a hábit a vrátil jsme se zpět - pár kroků od lesa. Za chvíli vylezla Elis.

 

„Ty jsi mě snad sledoval?" řekla a podívala se na mě propalujícím pohledem.

 

„Já… nechtěl jsem tě přímo sledovat, ale nedávala jsi mi jinou možnost. A ty se tady staráš o nějaké zvíře?" snažil jsem se to pochopit.

 

„Já… Vůbec jsi tu neměl být!" křikla a začala utíkat k hradu.

 

„Počkej!" ječel jsem za ní. „Teď máš možnost mi to konečně vysvětlit!" snažil jsem se. El se zastavila a pohlédla na mě. Šla rychlým krokem zase zpátky do lesa.

„Tak se dívej!" Zvolala.

 

EL
Stoupla jsem si před něj a začala těžce dýchat. Teplota se mnou rozlévala jako ranní káva, kterou nešlo zastavit. Muselo to přijít.

 

„Chrr…" Slabé zachrčení. Spadla jsem na kolena. Pot mi zmastil vlasy a pleť. Vzhlédla jsem na Harryho vyděšený výraz a mé oči se prolily krví, náhle měly jasně rudou barvu a srst, kterou jsem cítila na těle, začala růst. Najednou jsem se vznesla lehce do vzduchu. Paže se mi vzepjaly a jasný záblesk, který vyšel z mého těla, donutil Harryho přivřít oči. Zatímco se nedíval, stalo se ze mě zvíře. Hrubá srst se mi rozšířila po celém těle. Byla jsem gigantický leopard. Ještě teď se mi těžce dýchalo a Harry stál jako omráčený. Když jsem viděla, že ho jen tak něco nerozhází, když neutekl s řevem jako malá holka, rozhodla jsem se proměnit zpět. Zaběhla jsem na chvíli do lesa a opět požadovala šaty, které tam po mně zůstaly. Když jsem se proměnila zpět, byla jsem tak, jak mě pánbůh stvořil. V tom tkví přirozenost přírody a její krásy.

„Takže ty jsi opravdu Nundu?" ptal se Harry.

 

„Jistě, Harry! Jsem Nundu!" Teď jsem smích nemohla opravdu zadržet.

 

„Proč se směješ?" ušklíbl se Harry.

 

„Protože nejsem Nundu! Jestli víš co Nundu je, tak ti garantuji, že taková mytologická šelma opravdu nejsem. Jsem zvěromág," usmála jsem se.

 

„Zvěromág? Vždyť to není tak hrozivé! Můj kmotr je taky zvěromág," oplatil mi úsměv.

 

„Ano. Není to nic tak hrozného, ale to, že jsi zvěromág nerozhlašuješ při představování!" ušklíbla jsem se. „Ale nejsem jako ostatní. Nenaučila jsem se to. Byla jsem zrozena jako zvěromág, a to díky tomu, že matka a otec rádi… řekněme experimentovali. Nevím jestli je nás víc. Tenhle druh množení zvěromágů není zrovna dvakrát povolený," zdůraznila jsem.

 

„Takže ono to jde i takhle?" tázal se mě.

 

„Ano, ale ani nevím pořádně, jaké bylo to velmi složité kouzlo a moje matka zemřela při mém porodu. Už od malička jsem měla tendenci měnit se ve zvířata," vysvětlovala jsem. „Dokážu se změnit v cokoli chci. Tohle je menší výhoda, ale musím se umět na to zvíře naprosto soustředit," řekla jsem.

 

„A jak se dá udělat, abych byl taky zvěromágem?" řekl až příliš nadšeně.