OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » We´ll be coming back - 4. kapitola

Po dlouhé době zase pokračuju. Doufám, že to ještě někdo čte. No, a jinak, Damon se snaží pomoct, ale nedaří se. Stefan s Elenou jdou ven a dozvíte se, jak se stala ta nehoda. *L

03.09.2013 (10:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 544×

Kapitola 4

Nevěřím ti

Pohled Eleny

Nebyla to se Stefanem chyba? Sice jsem chtěla a budu chtít, aby Damon žárlil, ale nevím, jestli jsem na to připravená. I na případné předstírání. Jake byl úžasný a milovala jsem ho. Teď už tu sice nebyl, a tak bylo zbytečné ho litovat, ale… Co jsem to, sakra, řekla? Zní to jako Damon! To je hrozný. Jsem tady teprve pár dní a už zním jako on.

Stefan se zdá tak jiný oproti Damonovi. Tak milý a správný. Vypadá sexy, ale ne vyzývavě a sprostě jako Damon. Vlastně je dost podobný Jakovi. Má podobné vlasy a zatím to vypadá, že i povahu. Jake také říkal „To si asi nepopovídáme.". Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Hrozně mi ho připomíná a je mi z toho smutno.

Najednou mi něco zaklepalo na okno.

Přešla jsem k němu a otevřela ho. Koukla jsem se dolů a přes plot zahrady se naklání Damon.

„Co, sakra, zase chceš?" zakřičela jsem otráveně.

„Pojď dolů, potřebuju ti něco důležitého říct," řekl docela vážně. Teda na Damona vážně.

„Důležitého," zamumlala jsem si pro sebe. Co by Damon mohl chtít důležitého? Ten nebere nic vážně.

Sešla jsem po schodech, přes verandu a nakonec na zahradu. U plotu už čekal Damon s ustaraným výrazem.

„Tak co chceš?" řekla jsem naštvaně. Vážně jsem nechtěla trávit čas zrovna s ním.

Pohled Damona

Vypadala naštvaně, ale až se dozví, proč jsem přišel, tak mi bude děkovat.

„Musím ti něco říct," řekl jsem pomalu.

„Tak to vyklop!" zakřičela. Asi ji to vážně nebavilo, ale naštvaná vypadala sexy. Bože… Už zase říkám kraviny.

„No, prostě, slyšel jsem, jak se bavíš se Stefanem. A Stefan mi něco řekl." Koukal jsem se do země, protože jsem nevěděl, jak to říct.

„Bože…." Plácla se na čelo a pohledem říkala, že mám konečně říct, o co jde.

„Prostě, Stefan se s tebou chce jenom vyspat!" vyhrkl jsem. Podíval jsem se na její reakci. Ze začátku měla na tváři překvapení a údiv a zklamání, ale potom se vrátila k vzteku.

„Cha! Už zase si ze mě střílíš! Nechceš, abych byla šťastná, a chceš mi to zkazit. Taky nechci být sama, obzvlášť ne po tom všem, co se stalo, ale to ty nepochopíš! Zase myslíš jenom na sebe." Už křičela přes celou zahradu a já jenom doufal, že jí nikdo neslyší. Samozřejmě, že to nechápala a že mi nevěřila, jenže jak ji přesvědčit?

„Myslím to vážně, Eleno. Proč bych to jinak říkal? Protože bych tě chtěl pro sebe? To by mě ani nenapadlo! Jenom nechci, aby ti ublížil." Všechno, co jsem řekl, byla pravda. Teda skoro všechno.

„To určitě," odfrkla si a odešla. Já jí jenom koukal na záda a díval se, jak odchází. Zase. A zase naštvaná.

Pohled Eleny

To si ze mě už dělá srandu? Ještě mi odhánět Stefana? Někoho tak milého, koho bych si mohla zasloužit? Ale to je celý Damon, nic jiného neumí, než mi poněkolikáté ničit život. A tak udělám přesný opak! Dám se dohromady se Stefanem a hodím mu to do obličeje. Vytáhla jsem telefon a našla to nové číslo.

„Ahoj, Stefane, tady Elena, nechtěl by ses jít projít?"

Odeslala jsem to a napjatě čekala na odpověď. Dlouho nic nepřicházelo, ale potom….

„Moc rád, tak třeba před domem za deset minut?"

Rychle jsem se oblékla, učesala, namalovala a vyběhla z domu. Sledovala jsem, jak se ohýbají větve ve větru té břízy, na kterou jsem koukala dne, kdy jsem odjela. Toho dne bylo stejné počasí, jako teď, a vše bylo podobné. Stejně jako toho dne té nehody s Jakem.

„Zahrabaná ve vzpomínkách?" řekl hlas za mnou. Stefan.

„Tak trochu," zamumlala jsem. Otočila jsem se a řekla: „Jenom jsem čekala na tebe a přitom trochu přemýšlela."

„Můžu se zeptat o čem?" řekl nenápadně.

„Já ani nevím. O minulosti a mých chybách. Asi." Vážně jsem moc nevěděla o čem. Nejspíš o Jakovi.

„Každý máme minulost, takže já se tě na ni ptát nebudu, pokud mi ji sama neřekneš." Byl tak milý, tak pozorný. Kéž by takový byl i Damon. Třeba z toho vyroste, i když to jsem si myslela už před pěti lety.

„Je to zvláštní, ale mám pocit, že ti můžu věřit." Vážně jsem ho měla. On byl tak zvláštní a zdálo se mi, že rozumí všemu, co říkám a řeknu. Pořád jsme stáli před domem, ale pomalu jsme odcházeli. Ve stejném okně, jako před čtyřmi lety, jsem viděla stejnou osobu jako před čtyřmi lety. Damon.

Sledoval nás s neutrálním pohledem.

Bylo to před dvěma týdny. Jako dnes, bylo zataženo, ale vypadalo to, že bude hezky.

Flashback

„Musíme tam jít!" prosila jsem Jaka, aby pro mě přijel. Chtěla jsem jít na Masonovu párty, rodiče nebyli doma, ale neměla jsem auto a bylo to daleko. Jenom Jake měl auto, sice neměl řidičák, ale auto mu schovávali na později.

„Já nemůžu řídit, Eleno!"

„Prosím, prosím, prosím, prosím." Už jsem do toho telefonu kňučela. V telefonu byl slyšet rachot. A pak už jenom pípání. Nevěděla jsem, co čekat. Nejspíš se naštval a nemluví se mnou.

Pochodovala jsem po místnosti v pyžamu a mumlala si pro sebe.

Najednou jsem uslyšela zatroubení. Jake! Nenaštval se. Vykoukla jsem z okna.

„Ty jsi přijel!" vykřikla jsem nadšením.

„No tak se rychle převleč a uprav, protože párty začíná za pět minut a víš, že Mason má programy, a když na začátku chybíš, tak nevíš o, co jde." Zdálo se, že není naštvaný, jenom trošku vyvedený z míry, ale bylo vidět, že pro mě to udělá. Tolik jsem ho milovala. A on mě.

Upravila jsem se a rychle běžela dolů k autu, už jsem chtěla nastoupit, ale Jake mě přerušil.

„Ještě jedna věc," poznamenal Jake. „Ty tam chceš, ty budeš řídit. Kdyby nás chytli, tak budeš mít problém ty," řekl a přitom se pousmál. Chápala jsem, jak to myslí. Tak jsme se prohodili a usadili se do správných sedaček. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Náš polibek prohloubil a hladil mi vlasy. Jeho polibek byl plný lásky a vášně. Nevěděla jsem, čím jsem si ho zasloužila. Byl perfektní a jeho rty také. Odtrhl se ode mě s omluvným pohledem.

„Promiň, ale jestli tam chceme dojet včas, tak musíme jet."

Nechtěla jsem to přerušit, ale vážně jsem chtěla na tu párty. Šlápla jsem na plyn a jeli jsme. Vlasy mi vlály ve větru a přemýšlela jsem o Jakovi. Byl tak hodný, že tam se mnou jde. Byli jsme na křižovatce, ale já jsem vše ignorovala a zůstávala ve svých myšlenkách. Vyrušil mě až Jakův výkřik.

„Eleno!" Celé auto se otřáslo a skončilo mimo vozovku. Ze strany do nás narazilo druhé auto. Do té strany, kde byl Jake. Já jsem byla trochu otlučená, ale jinak v pořádku. Podívala jsem se na Jaka a viděla jsem, že má divně ohnutou ruku a nejspíš se hodně praštil do hlavy.

Chytla jsem ho za ruku a hladila ho po tváři. „Jaku? Probuď se, Jaku." Před tím jsem byla v klidu, ale když se neprobouzel, tak jsem znervózněla.

„Jaku! Prosím! Nemůžeš mě tady nechat samotnou. A jestli je to nějakej blbej vtip…" Ale Jake se neprobouzel. Začala jsem panikařit a po tvářích mi stékaly slzy. Dotkla jsem se ho na srdci a potom jsem hledala tep, ale žádný jsem nenašla. Teď už jsem to pochopila. Ta rána do hlavy byla vážná. Hodně vážná. Teď už jsem absolutně brečela. On si to nezasloužil. Kdyby řídil on, tak by se nic takového nestalo. On dával pozor na cestu vždycky. A teď je mrtvý. Navždy.

Konec Flashbacku

 

Poznámka: Hrozně se omlouvám za nečinnost, ale užívala jsem si poslední dny prázdnin. Teď budu asi zase překládat. Tenhle díl byl jenom taková výplň. Co myslíte, bude Elena dost blbá, aby Stefanovi naletěla? A nebo nakonec uvěří Damonově radě a zachrání se?

Všem, kdo jde v pondělí do školy, přeju "hezký" začátek školy, když už musí být, a já se budu snažit taky něco napsat :D

*L

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction



Sdílet

Diskuse pro článek We´ll be coming back - 4. kapitola:

Ahoj.. Povídka se mi moc líbí.. Jinak myslím ze Elena na to Stefanovi skočí ale Damon včas zasáhne aby se ji nic nestalo.. Těším se na pokračování..

Přidat komentář:

Nick:

Text: