We´ll be coming back - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tentokrát jenom krátká kapitolka. Konec rande se Stefanem a Damon "otravuje". :( *L

12.09.2013 (17:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 346×

Kapitola 5

Someone like you

„To mě hrozně mrzí,“ řekl soucitně Stefan. Jenže to říkají úplně všichni. Nakonec, Damonova reakce byla alespoň nová a originální.

Jenom jsem na něj pohlédla. Jeho zelené oči byly plné upřímného soucitu. Byl Jakovi tak podobný. Měl stejné špinavě blonďaté vlasy a ten vřelý úsměv.

„Tolik mi ho připomínáš.“ Při těch vzpomínkách na Jaka jsem měla slzy v očích, ale teď… Už jsem to nedokázala. Ten pohled do jeho zelených očí byl moc. Začala jsem plakat. Jake nás zavedl k nějaké lavičce. Sedli jsme si a on si mě k sobě přivinul. Plakala jsem mu do šedého trika, ale zdálo se, že mu to nevadilo.

„Doufám, že jenom v dobrém,“ řekl potichu Stefan. Pousmála jsem se a přivinula se k němu víc, když mě hladil po vlasech. Měl stejně svalnatou hruď jako Jake… Všechno měl jako Jake…. Třeba mi ho poslal Bůh. Třeba není na všechno pozdě.

„Jinak bych o Jakovi ani nemyslela.“ Vzhlédla jsem do jeho očí a pomalu se v nich ztratila. Jeho rty byly měkké a ten polibek pouze jemný, jako dotek motýlka. Potom byl o trochu vášnivější. Jeho jazyk si našel cestu do mých rtů a začalo to naplno. Dokonce i líbal podobně jako Jake. Jeho polibky byly jemné jako ty Jakovy, ale v pozadí měly oproti těm Jakovým něco temného. Nevšímala jsem si toho. Pomalu jsem se od něj odtáhla.

„Nevím, jestli bych měla… Není to zatím správné.“ V mysli jsem si myslela přesný opak, protože byl vážně čím dál podobnější Jakovi. Nebo mi to alespoň tak přišlo.

„Já to chápu.“ Ta chápavost to ještě zhoršila. Jaké čekání? Na co? Znovu jsem zaútočila na jeho rty a na chvíli jsem zcela zapomněla, že mi sotva před týdnem zemřel přítel.

Když jsme se od sebe odtrhli, tak jsme se ještě chvíli prošli a potom jsme zamířili domů. Před domem mi ještě dal lehký polibek a pak jsem s opilým úsměvem zamířila domů.

Doma jsem moc dlouho nezůstala a šla jsem na zahradu. Utrhla jsem si květ růže a přejížděla prsty po okvětních lístkách.

„Kde jsi byla?“ zeptal se naštvaný hlas. Otočila jsem se a Damon mě propaloval pohledem. Nechápu, o co mu šlo. Přece jenom nemohl sám věřit tomu, co předtím říkal. Stefan by něco takového nikdy neudělal. Je tak milý, pozorný a chápavý. Stejně jako Jake.

„Co ti je do toho?!“ vyprskla jsem na něj. Nic mu do toho nebylo. Byla to moje záležitost.

„Chci ti pomoct! Stefan se vrátil s úchylným úsměvem, tak se tě náhodou ptám, jestli jsi náhodou nebyla s ním?“ řekl s uvozovkami nad „náhodou“.

„A co když jo?“

„Eleno, řekni, že to není pravda. Prosím, ber na vědomí to, co jsem ti řekl. Myslel jsem to vážně!“ Zněl zoufale, ale Damon byl dobrý herec. Když se to hodilo, dokázal všechno. V očích měl doopravdové zoufalství, což mě překvapilo, ale přece se nenechám manipulovat Damonem.

„Víš ty co? Říkej si, co chceš. Jenom závidíš! Tím nemyslím, že by ses chtěl líbat se svým bratrem, ale že já mám lásku! A ty ne! A jo, líbala jsem se s ním! Líbá úžasně!“ Už mi to bylo jedno. Ať si myslí a říká, co chce. Já si to budu užívat. Protože Stefan za to stojí. Jake za to taky stál.

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction