OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Žít znamená bojovat! - Prolog

09.03.2014 (12:00) • Nika • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 869×

Prolog

Nad New Yorkem vládla temná noc. Výjimečně byly ulice vcelku prázdné… na New York. Přes ulici naproti baru postávají dva muži a kouří cigarety. Jsou celkem slušně oblečení - černé kalhoty, bílá košile, černá kravata a jak jinak než černé sako a černé polobotky. Nikam nespěchají, času mají dost. Neustále pozorují vchod do baru přes ulici a sem tam pokývnou na muže stojícího napravo od vchodu a deset metrů na opačnou stranu dalšího muže, opírající ho se o lampu. Oba dva jsou stejně ustrojení jako předešlí dva a jak jinak, než že pokuřují jednu cigaretu za druhou. Opravdu nenápadní.

„Do hajzlu, tak vyjde už odtamtud, nebo ne?“ odplivne si jeden z mužů stojící naproti přes silnici.

„Uklidněte se, agente Blye, musí vyjít. Uvnitř budovy se nepřenese, nebude riskovat, že ho někdo uvidí,“ ujistí ho druhý muž. „A navíc, ten kluk nebude zrovna nejstřízlivější, když je v tom baru už přes tři hodiny bude snadné ho chytit,“ usměje se nadřízený agent.

„Jo, no, slyšel jsem, že ho vykopli z podzemí, kde se schovával s ostatníma. Asi má co zapíjet,“ zašklebí se Blye.

Starší agent odhodí nedopalek. „Ovládejte se, nebo vás dám do hlášení, Blyei.“

V tu chvíli z baru vyjde vysoký kluk s blond vlasy. Přehodí si plátěnou tašku přes hlavu na pravé rameno. Zpozoruje dva muže stojící přes ulici nápadně vyhlížející jako Ultra. Pousměje se a upraví si tašku na rameni. Podívá se doleva – muž stojící od něho sotva tři kroky – Ultra. Podívá se napravo, a jak jinak než další agent Ultry.

„Sakra, viděl nás! Seberte ho, HNED!“ oznámí velitel agentů do vysílačky v uchu a rozběhne se i se svým kolegou ke klukovi.

Blonďák uslyší, jak se k němu rychle přiblížil muž stojící napravo. Chvíli vyčkává otočený k němu zády, a když uslyší, že muž je dostatečně blízko, zprudka se otočí. Levou rukou zablokuje leví hák soupeře a zároveň jej chytí za ono zápěstí, pravou rukou mu dá ránu do žeber. Agent bolestí sykne. Kluk přechytí levé zápěstí agenta do své pravé ruky, ruku nadzvedne a zády se prudce podtočí pod levým ramenem muže, a ve stejný okamžik mu trhne rukou. Agent udělá kotrmelec za svojí rukou a končí na zemi. Blonďák stále drží levou ruku agenta, čímž si vytvořil dokonalý prostor pro pořádný kopanec do načatých žeber muže.

Nic dalšího bohužel nestihne, je stržen dalším agentem, který je zatím stihl dohnat. Blonďák tvrdě dopadne na záda a agent Blye, který ho strhl, padá na něj přímo loktem do pravého boku. Kluk bolestí vykřikne. Světlé tričko, částečně schované pod rozepnutou koženou bundou, se okamžitě zbarvuje do ruda. 

Schytá ještě dva pravé háky do obličeje od Blye, než se stačí vzpamatovat. Zablokuje další pravý hák agenta a přetočí si ho k sobě na záda. Chytne muže do kravaty.

To už jsou tu ale i jeho dva další kolegové, jeho nařízený a muž, který stál od baru napravo.

Blonďák je okamžitě zpozoruje a zpevní stisk kolem agentova krku. „Stůjte, nebo mu zlomím vaz!“

„Z leže to půjde dost špatně, Johne!“ osloví blonďáka nejstarší agent. John zpozorní při zvuku svého jména. Prohlédne si pořádně agenta, který ho oslovil. Není na něm nic zvláštního, obyčejný poskok Ultry. Agent pokračuje: „Co chceš dělat, Johne? Zlomit mu vaz a zmizet odsud? O tom pochybuju!“ odfrkne si agent.

„No tak, tak už to neprotahujme! Když ho zabiješ, nebudeš mít žádnou páku na nás a my tě chytíme. Když ho pustíš… no, tak tě taky chytíme. Nemáš na vybranou,“ škodolibě se pousmál nejstarší agent.

John ještě trochu přitlačil na agentův krk, který svírá v kravatě, ten začal v obličeji nebezpečně rudnout. Když upoutal pozornost ostatních tří agentů pomocí jejich kolegy, tak rychle zkontroloval situaci kolem.

Kolemjdoucí si jich nevšímali, bylo pozdě v noci, takže lidí bylo na ulici málo. „Ale i to málo si snad může něčeho všimnout! Ne?“ nadával John v duchu. Všichni určitě mířili domů z nějaké párty, oslavy či čeho… Nikdo si přece nechce kazit večer tím, že by se zapletl do rvačky, která se jich netýká. To raději předstírají, že nic nevidí.

„No, když nevidí, že někdo potřebuje pomoct, tak snad neuvidí ani tohle,“ doufal John potichu.

Zhluboka se nadechl. Ví, že pokud tohle nevyjde, tak ho chytí, nebo hůř, rovnou zastřelí na místě… Proč to vlastně do teď neudělali? Johna tahle otázka už chvíli svědila na jazyku.

Nikdy se neobtěžovali ho chytat, prostě stříleli. Tak proč ne teď? Agent, kterého drží nad sebou, ho zas tak dobře nekryje, aby ho nemohli střelit rovnou do hlavy.

„Na tohle teď není čas. To se zjistí později. Teď je nejdůležitější odtud zmizet,“ rychle uvažoval John. Znovu se nadechl. Pravou ruku uvolnil ze sevření a trhl jí směrem k agentovi napravo od něho. Pomocí telekineze ho odhodil na zeď přilehlé budovy. Agent se po ní sesunul na zem na kolena. Vzápětí popadl agenta, ležícího nad ním, za lopatky a fyzicky i telekineticky jím mrštil po hlavním agentovi.

Na víc se nezmohl, protože v tom samém okamžiku, kdy byl zbaven zátěže, ho agent stojící za ním popadl v podpaží a hrubě ho vytáhl na nohy a chytil Johna do kravaty, ve které ještě před chvílí držel on jiného agenta. John cítí, jak se paže muže stojícího za ním utahuje kolem jeho vlastního krku…

Autor: Nika, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Žít znamená bojovat! - Prolog: