OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztraceni v samotě - 18. kapitola

10.09.2011 (12:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1758×

Problémy, problémy a? Problémy…

„Damone?!“ ozvalo se asi tak o čtyři hodiny později od dveří pokoje. Dost neohrabaně jsme se zvedli úlekem a uviděli Elenu.

„Ou, pardon, já jen… potřebujeme probrat pár věcí.“ Rozhodila dost pofidérně rukama a pak se zvláštním úsměvem odešla.

„Co to sakra bylo?“ otočila jsem se na Damona s rozespale-pohoršeným výrazem.

„To byla Elena a chtěla po nás, abychom šli dolů,“ vysvětloval mi jako malému děcku.

„Ne, chtěla, aby tys šel dolů! Já zůstávám tady spát,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Kdepak mladá dámo, oficiálně ses stala součástí sekty, z toho se nevykroutíš,“ skočil na mě, když jsem si lehla zády k němu a zašeptal mi do ucha.

„Ne, to se nemohlo stát,“ trucovala jsem. Potom jsem ale vstala a začala se pomalu soukat do oblečení.

„Co s tímhle? Mám sice dlouhý vlasy, ale proti větru nic nezmůžou.“ Mnula jsem si strup po Damonově kousnutí a snažila v duchu se popřít, co to ve skutečnosti je.

„Co třeba tohle?“ vylovil moji palestinu.

„Kde se tu vzala?“ podivila jsem se a uvázala ji okolo krku.

„Nechalas ji tu první noc, cos tu přespávala,“ odpověděl mi, zatímco se zaujatě přehraboval ve své velké zásobě hrozně sexy košilí.

„Aha,“ odpověděla jsem a dala se do nazouvání bot. Doufám, že nebudeme nikde moc trajdat nebo umřu.

„Vem si tamtu,“ poručila jsem mu a setkala se s jeho neidentifikovatelným pohledem.

„Co je?“ Pokrčila jsem rameny a nasadila úsměv. Jen zakroutil hlavou a konečně se oblíkl

„Tak jsme tu,“ oznámil vesele, když jsme nakráčeli do obýváku.

„Fajn, takže jsme všichni,“ prohlásil Stefan. A já se mezitím uvelebila na druhé straně gauče od Damona, aby přes něj mohla přehodit nohy.

„Máme tu pár problémů,“ prohlásil pan Saltzman, tedy v téhle společnosti Rick.

„Kdy jsme neměli?“ rozhodil rukama Damon a nasadil svůj úšklebek.

„Když pominu fakt, že ty jsi více jak polovinu času jedním z nich, tak… ne ani tak jsme nikdy neměli klid,“ odpálila ho celkem nevybíravě Elena.

„Auch,“ zaskuhral Damon.

„Tak o co jde?“ zeptala se nakonec šerifka.

„Krom zbytku smečky lovců, se objevila ještě nová smečka vlkodlaků,“ prohlásila Caroline a zpoza ní nenápadně vystoupil kluk, kterého jsem si všimla až teď, myslím, že se jmenoval Tyler. Vlkodlaci? To jako vážně? Svět se zbláznil!

„To zní spíš jako spousta zábavy.“ Damon skutečně uměl zlehčovat všechny situace. Ne, že bych snad chápala, o co jde, ale všichni až na něj se tvářili celkem vážně.

„Takže, co budeme dělat?“ ozvala se nakonec opět šerifka.

„To co vždycky,“ prohlásil Stefan.

„Zabijeme je,“ doplnil ho Damon. Znovu jsem žasla nad tím, jak jednoduše mluví o takových věcech, ale pokusila jsem se nedat na sobě nic znát.

„To je už celkem ohraný plán,“ povzdechl si Rick.

„No, pokud vím, zatím se nám celkem dařilo vymýšlet originální způsoby, jak ho provést,“ nepřestával Damon. Jak se v tom může vyžívat?!

„Fajn, já s Tylerem a Bonnie si vezmeme na starost vlkodlaky, vy lovce,“ rozhodla Caroline.

„Mám zapátrat v paměti, jak jsi dopadla posledně, když sis brala na starost psí smečku?“ setřel ji Damon.

„To byla jiná situace, zvládnu to. Vy se postarejte o ty lovce,“ prohlásila sebevědomě Caroline.

„Hádám, že lovce trik s párty nepřiláká,“ zamyslel se Rick. Ani nevím, jak jsme přešli ke konkrétnímu plánování.

„Ne, potom, co je Liz odehnala, budou čekat v zákoutí,“ konstatoval Stefan.

„Co použít Faith? Jako návnadu?“ nahodila Elena. Vrhla jsem na ni dost nepříjemný pohled. Jsem snad nějaká věc?!

„Proč by mě měli hledat?“ vypadlo ze mě nakonec.

„Znala jsi Jima, kvůli tobě sem přijel,“ odpověděla mi.

„O tom silně pochybuju, byla jsem jen záminka, oni to určitě věděli,“ odmítla jsem. Sice nevím, jak to doopravdy bylo, ale asi jsem tomu prostě potřebovala věřit. Myslet si, že mě Jim podrazil a svým způsobem využil. Snad se pak konečně přestane objevovat v zrcadlech.

„Tak jako tak jsi byla určité spojení, jestli se k nám budou chtít dostat, půjdou přes tebe. Museli si všimnout, že randíš s Damonem,“ zastal se Eleny Stefan. Mě se ale nechtělo pro ně dělat víc, než jsem zatím udělala. Už nabonzovat jim všechno o Jimovi bylo moc. Podívala jsem se na Damona.

„Bude to ok, kreju ti záda,“ mrknul na mě. Kéž by mi šlo jen o to.

„Fajn, stejně už jsem si chtěla zajít jen tak, sama na skleničku,“ rozhodila jsem rukama a povzdechla si.

Po dni stráveném s Marcusem, který velmi zuřivě vyžadoval mou pozornost a to natolik, že mi máma volala, že se ho bojí, jsem stála před zrcadlem a jako obvykle se snažila nevypíchnout si oko tužkou na oči.

„Vau! Radši bych s tebou praštil na postel,“ zavrčel Damon od dveří. Lekla jsem se tak, že mé oko vážně málem utrpělo újmu.

„Můžeš alespoň přestat dělat tyhle kraviny?“ zasyčela jsem na něj.

„Omlouvám se,“ přišel blíž a políbil mě.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se po chvíli pozorovaní, co to dělám.

„Ptáš se, jako bych nezvládla jít do baru na skleničku,“ odsekla jsem mu ublíženě.

„No, vím, jak dopadla tvoje poslední návštěva v baru takže…“ začal se nějakým svým prapodivným druhem starostlivosti. Být v lepším rozpoložení, asi by mi to přišlo celkem komický.

„Fajn, víš ty co? Nejsem v pohodě a můžeš za to ty! Uvědomuješ si vůbec někdy, že jste do tohohle světa zapletli i lidi? Relativně normální lidi? Elena je asi zvyklá, ale já si i přes svoji zvrácenost a šílenost nedokážu jen tak zvyknout na to, že se v tuhle chvíli snažim nalákat pár lidí s dobrým úmyslem do pasti!“ vyštěkla jsem na něj. Vypadal maličko zaskočeně.

„Měj se,“ odsekla jsem a vyrazila do baru.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v samotě - 18. kapitola: