OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztracený následník (52. kapitola)

05.10.2015 (13:00) • Abs • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 960×

Měsíc v úplňku stále jasně ozařoval asgardské pobřeží a společně s tajemně poblikávajícími hvězdami a tiše šumícími vlnami oceánu dotvářel dokonale omamnou a romantickou atmosféru, vhodnou pro všechny milenecké páry, které si chtěli užít dostaveníčko pod kouzelnou noční oblohou, daleko od ruchu velkoměsta.

Dvojice čerstvých novomanželů, líbající se na jednom z plochých kamenů na samém okraji pláže, si však té nádhery, jež je obklopovala, vůbec nevšímala. Sice jistým zasutým cípem vědomí dokázali vnímat, že se nacházejí ve výjimečně půvabném zákoutí své říše (proto si taky tohle místo vybrali k uzavření sňatku), ale jinak měli oči jen jeden pro druhého a už dávno hodili za hlavu všechny svatební konvence, které jim velely přestat se vášnivě objímat a pokračovat k dalším tradičním zvykům. Nebyl totiž sebemenší důvod je poslechnout…

Kdyby se byli brali před zraky tolika svědků, jako Nanna s Baldrem, nejspíš by se již z řad svatebčanů ozývalo nespokojené mumlání, které by je přinutilo přestat se věnovat jeden druhému a užívat si první sekundy manželského svazku, ale oni byli v celé mořské zátoce sami a mohli si dělat, co uznali za vhodné. I kdyby to mělo trvat až do rána….

„To… nebyl o moc… vydařenější pokus o důstojný a cudný první polibek,“ vydechla Aldrif omámeně, když konečně dostala šanci promluvit, ale Lokimu bylo ze srdce jedno, zda se chová adekvátně tomu, že se právě oženil s královnou jedné z nejmocnějších říší v celém známém vesmíru.

„Kašlu na důstojnost! A na cudnost obzvlášť, když… jsi konečně jenom moje!“ pokračoval dalším naléhavým polibkem a její tichý, nakažlivý smích zanikl ve slastném zasténání.

„To víš, že jsem tvoje.“ Ani si nevšimla, že nenápadně sáhl do kapsy, v níž ukrýval jedno drobné překvapení, kterým chtěl nastalou situaci dovést k dokonalosti, a překvapilo ji, když jí ukázal sevřenou pěst.

„A abys byla moje už navždy, tak… tu něco mám. Snad to zafunguje.“ Zatvářil se tajemně a vzápětí vyhodil do vzduchu hrstičku sušených bobulek, které ještě před odjezdem z oslavy pečlivě sesbíral v trávě před obřadním kamenem. Žádná svatební pravidla se nezmiňovala o tom, že by se rozinky nedaly k zasypání novomanželů použít opakovaně, takže doufal, že i napodruhé splní svou funkci a Aldrif jim se smíchem nastavila tvář, aby si užila jejich omamnou vůni, evokující v ní pravou domácí pohodu.

Voněly dokonce tak lákavě, že měla chuť jednu z nich tajně uloupit a ochutnat, tak, jako před pár hodinami, ale nakonec to neudělala. Tehdy si to jako oddávající mohla dovolit, ale teď si nebyla jistá, zda je dovoleno nevěstě konzumovat něco, co jí mělo přinést štěstí. Co kdyby se tím narušilo jejich kouzlo a ony jim nepřinesly to, po kterém tak zoufale toužila?

„Ty jsi myslel úplně na všechno, viď?“ Opřela se pohodlněji o Lokiho rameno a okouzleně si prohlížela svůj snubní prsten, jehož perla se zdála v měsíčním světle ještě krásnější, než jakou ji znala ze zásuvky nočního stolku.

„Doufám, že ano,“ propletl prsty s jejími a přidal se k obdivování šperku, který potvrzoval, že jsou skutečně svoji a že tahle křehká dívka již není k mání. „Chci, aby bylo všechno perfektní,“ dodal zamilovaně a znovu se ochotně ztratil v jejích blankytně modrých očích zářících štěstím.

„Mně stačí, že jsi dokonalý ty.“

„Já? To těžko.“

„Ovšem, že jsi!“

„Díky, ale nejsem. A víme to oba,“ znělo to trochu smutně, ale jí připadaly jeho obavy zcela zbytečné. Kdyby ho nepovažovala za ideálního partnera (jehož drobné i trochu výraznější chyby byla ochotná tolerovat), nikdy by tu teď spolu neseděli.

„Pro mě jsi a vždycky budeš jediný v celém vesmíru,“ zašeptala upřímně a jeho zářivý úsměv byl konečně zpět. Sice měl stále pocit, že ho značně přeceňuje, ale na druhou stranu… Bylo příjemné mít po svém boku někoho, kdo mu nevyčítal jeho minulost a přešlapy, jichž se v životě dopustil.

„Jak myslíte, má paní.“ Chystal se ji znovu políbit, když tu si vzpomněl ještě na jedno překvapení, které si na Baldrovu radu vzal s sebou, aby mohli společně oslavit zdárně uzavřený sňatek. Málem by na to, pod vlivem celého toho sladkého, novomanželského kouzla, které jim oběma úplně zamotalo hlavu, zapomněl. „I když… vlastně počkej, mám tu ještě něco, co by mě mohlo v tvých očích vylepšit a zpříjemnit nám první minuty manželství.“

V mžiku vyskočil na nohy, a než mu stihla říct, že vylepšovat rozhodně nepotřebuje, odběhl ke koním a vrátil se… se dvěma štíhlými sektovými sklenkami a lahví prvotřídního šumivého vína, tentokrát bez příměsi jasmínu (která ji minule příliš neoslovila).

„Dort, který bychom mohli společně krájet, to sice není, ale alespoň něco, ne?“ zazubil se, usedající zpátky na plochý kámen, a když překvapeně přikývla, vtiskl jí do ruky obě skleničky a zručně uvolnil korkovou zátku, která s tlumeným prásknutím vystřelila z hrdla a zmizela ve vlnách oceánu. „Takže… na nás dva?“ Nalil opatrně jí i sobě a něžné cinknutí skla o sklo dokonale nahradilo i ten nejbáječnější svatební zákusek…

„Na nás a na naši budoucnost,“ zopakovala chraplavě a vzápětí musela přiznat, že tak báječné víno ještě nikdy nepila.

I když jí začínalo stoupat do hlavy nějak podezřele rychle, připadalo jí lahodné a doslova se rozplývalo na jazyku, což musel Loki z jejího slastného výrazu vyčíst. Přesto… potřeboval slyšet další novomanželskou pochvalu (nějak si na ně začínal nebezpečně rychle zvykat).

„Tak co, chutná?“ zajímal se dolévající druhé kolo a její tiché zachichotání nemohlo znamenat nic jiného než důrazné ano.

„Je úžasné, stejně jako tahle noc.“ Zamrkala na něj, jako by se ho chystala svést, ale než se k ní stihl naklonit a znovu ji uvěznit ve svém náručí, odhodlala se s pomocí další sklenky vína (kterou do sebe obrátila téměř na ex) k něčemu, o čem zatím jen v duchu přemítala a nemohla se přimět udělat onen pověstný první krok.

Se dvěma skleničkami extrémně silného asgardského sektu, který by nejspíš určité nižší rasy poslal do bezvědomí rychleji než jejich nejtvrdší alkohol, to však bylo až směšně snadné…

„Ale víš, kdy by ses stal ještě úžasnějším novomanželem?“ Pohladila ho rozverně po tváři a on nejistě pokrčil rameny.

„To vážně netuším…“

„Kdyby sis se mnou zatančil,“ zašeptala vemlouvavě, odkládajíc prázdnou sklenku na hladký povrch kamene a při vzpomínce na první tanec Nanny a Baldra se celá zachvěla vzrušením.

Sice nepatřila k nadšeným tanečnicím, které by nevynechaly žádnou příležitost zajít na parket (spíš naopak), ale dnes byla ochotně udělat výjimku. Chtěla na vlastní kůži poznat všechny svatební rituály, které mohli tady na pláži provést.

A navíc měla za lubem ještě jednu konkrétní věc, na kterou se psychicky připravovala od chvíle, kdy se rozhodla vdát už dnes v noci. Lokiho však svým přáním poněkud vyvedla z míry.

„To jako vážně? Ty chce dobrovolně tančit?“

„Se svým manželem ano.“

„No dobře, pokud to nebude vadit, že k tomu nehraje hudba…“

„Ve tvém náručí žádnou nepotřebuju.“ Elegantně vstala, odebírajíc skleničku i jemu, a když ji nejistě následoval, okamžitě mu ovinula paže kolem krku a přitiskla se k němu tak těsně, až zalapal po dechu.

„Počkej, tady snad ne. Můžeme jít támhle…“ Byl by raději, kdyby se přesunuli na pláž, ale jí pomalé otáčení na plochém kameni velikosti většího stolu zjevně vyhovovalo.

„Proč ne? Nechci nikam chodit, chci s tebou tančit tady a teď!“ zněla trochu jako rozmazlená holčička dožadující se slíbeného lízátka, ale jemu to přišlo okouzlující.

„To mě těší, lásko, ale… Není to bezpečné.“

„Ty bys mě přeci nenechal spadnout,“ ignorovala jeho snahy rozplést její objetí a jemu nezbývalo nic jiného, než se smíchem pokrčit rameny a zůstat na místě. Vlastně… bylo dojemné, že mu věří natolik, že jí nevadí tančit nad hlubokou vodou, jen mu připadalo legrační, že ho odmítá pustit byť jen na pár vteřin. Víc by k přesunu na pláž nepotřebovali.

„Jistě, že ne, jen mě udivuje, že nemáš problém nejen tančit, ale být při tom tak blízko hladiny,“ mávl rukou směrem k moři, ale jen se potichu zasmála.

„Možná už mi to nevadí..,“ zavrněla provokativně, a když na ni překvapeně pohlédl, vší silou potlačila sílící nervozitu, jež na ni začínala dotírat, a znovu v sobě vydolovala ten omamný pocit dokonalého štěstí, který vnímala ve chvíli, kdy sama sebe prohlásila jeho právoplatnou manželkou. Ten okamžik patřil k těm nejkrásnějším, které kdy zažila, a jelikož chtěla, aby se její manžel cítil stejně, naprosto přesně věděla, co pro to udělat…

Z celého srdce si přála dokázat mu, jak šíleně šťastná se právě cítí, a demonstrovat, jak moc si váží toho, že z ní učinil svou ženu, a jelikož nevěřila, že by k tomu stačila obyčejná slova, napadal ji jen jeden způsob, jak se mu plně odevzdat a definitivně zpečetit jejich sňatek.

Sice mezi nimi o této věci doposud nepadlo ani slovo, ale i bez diskuze bylo jasné, že bez ní by se nikdy nemohli cítit jako plnohodnotní manželé (a že Loki o ní odmítal mluvit jen kvůli tomu, co jí před několika týdny slíbil). Nemohli se jí vyhnout, aniž by porušili všechny zásady manželského soužití, a ona už měla promyšlené, jak se k ní něžně a nenásilně dopracovat, aniž by se její muž cítil jako někdo, kdo na ni necitelně a sobecky naléhá.

Stačilo ho jen přesvědčit, že je to celé její nápad, a to, že už několik týdnů v koupelně tajně trénovala plavání, aby ho mohla překvapit a předvést mu, že už není tak ustrašená, jako kdysi, se jí, jako úvod k tomuto záměru, náramně hodilo.

Sice nic takového předem neplánovala, ale nyní jí to připadalo jeho velmi elegantní řešení. Konec konců nebylo čeho se bát (alespoň teoreticky). Nanna jí na její výslovné přání podrobně vysvětlila, jak se ve vodě chovat, a přesto, že do tajů plaveckého umění stále ještě nepronikla a na hladině se zvládla udržet jen s vypětím všech sil, věděla, že to zvládne. Pár minut se nad vodou udrží a Lokiho tím, že se odváží vstoupit do vln, ohromí a přesvědčí, že je pro něj ochotná udělat opravdu cokoliv, což bylo přesně to, co potřebovala.

Byl to totiž ideální začátek a důkaz toho, že konečně po všech těch dlouhých týdnech váhání sebrala odvahu i k něčemu mnohem, mnohem důležitějšímu, než bylo koupání v moři. K něčemu… čemu se jako jeho manželka nemohla vyhnout, ani kdyby chtěla (jakože nechtěla). Zbývalo se jen odvážit k prvnímu kroku. No tak, Jen do toho… Nebuď zbabělec!

Povzbuzovala se v duchu, a aniž by Lokimu dovolila se vzpamatovat, položila mu dlaně na ramena a jemně ho přiměla, aby ji pustil a svezl se zpět na kolena.

„Možná… už jsem se vody přestala definitivně bát. Kvůli tobě…,“ dodala mnohoslibně, a zatímco si nalila ještě jednu poslední skleničku vína (na kuráž), schválně ustoupila až na samý okraj plochého kamene a snažila se nedívat dolů (aby neztratila odvahu).

„Kvůli mně?“ opakoval nejistě, ale její záhadný, rozpustilý úsměv ho uklidňoval. Nevypadala, že by měla strach, nebo se nutila do něčeho, co by se jí příčilo.

„Samozřejmě.“ Odložila skleničku a opatrně si stáhla z vlasů závoj i s věnečkem, symbolizujícím nevinnost, kterou měla již brzy vyměnit za manželské soužití. „Nejdřív tohle.“ Podržela závoj, třepetající se v chladném, mořském vánku, tak vysoko, aby cítila, jak skrze něj proudí vítr a pak přesně podle asgardského zvyku a s pocitem jisté příjemné nostalgie, povolila sevření a nechala ho odletět kamsi daleko do tmy.

Beztak ho nemohla nikomu darovat a vracet ho Nanně by bylo proti všem svatebním pravidlům. Žádné nevěsta si nesměla závoj a věneček ponechat déle než do svatební noci. A ta její… právě oficiálně začínala!

„Tak a teď,“ obrátila se zpět k Lokimu a znovu se svůdně usmála, „bych si s tebou ráda zaplavala, pokud ti to nevadí.“

„Ehm, cože?“

„Slyšel jsi, chtěla bych se jít koupat se svým manželem.“ Vychutnávala si jeho šokovaný pohled, a než se zmohl na další nechápavou reakci, sáhla si mezi lopatky a zručně uvolnila háčky, které přidržovaly vrchní díl jejích družičkovských (nyní již svatebních) šatů. „No tak, copak je? Nechceš se jít smočit se svou ženou?“ provokovala ho rozvazujíc i tkanici v pase, a když nechávala hladké hedvábí mučivě pomalu sklouznout po svém nahém těle, nezmohl se na nic jiného, než na prkenné přikývnutí.

Tak nějak byl zcela konsternovaný tím, co mu právě předváděla a nešlo zdaleka jen o to, že se chtěla dobrovolně vykoupat v moři (navíc uprostřed noci). Ještě nikdy před tím mu nedovolila, aby ji viděl nahou (maximum byla tenká, trestuhodně rafinovaná hedvábná noční košilka, která ho díky celibátu, jež byl kvůli ní nucen dodržovat, dováděla k šílenství), ale nyní… když jí šaty s provokativním zašustěním sklouzly ke kotníkům… se mu konečně odhalila v plné kráse a on z ní nedokázal několik dlouhých minut spustit oči. Byla… prostě dokonalá! Nádherná, křehká a přitom… smyslná a vzrušující. Její působivě vymodelované, ženská postavě s plnými ňadry a dokonale vykrouženými boky se nemohla rovnat žádná z desítek jeho předešlých partnerek, a když se před ním beze stop jakéhokoliv studu škádlivě zatočila dokola, musel uznat, že nádhernější a přitažlivější ženu nejspíš ještě nikdy v životě neviděl.

Každičký sebemenší detail jejího těla mu připadala perfektní, a když si ještě rozpustila rusé vlasy, a nechala je sklouznout po ramenou až na záda, pohled na ni mu nebezpečně zrychlil tep. Vypadala jako mořská víla, lákající námořníky k útesům, a on si byl stoprocentně jistý, že kdyby to tak skutečně bylo, ochotně by utonul, jen aby se na ni mohl těsně před smrtí dosyta vynadívat.

„Takže co bude? Půjdeš se mnou do vody, nebo ne?“ zopakovala toužebně, když měla pocit, že už se na ni díval dost dlouho a samotnou ji udivilo, že se vůbec necítila nesvá. Všechen stud, který ještě nedávno pociťovala, když ji měl spatřit v jakémkoliv nedostatečném oblečení, byl ten tam a na jeho místo nastoupila touha tak silná, až jí bolestivě sevřela podbřišek.

Tak moc si přála, aby se přestal jen dívat a odhodlal se jí dotknout a konečně celému světu potvrdit, že je jen a jen jeho, ale on se neodvažoval přiblížit. Jen omámeně přikývl a začal si neobratně rozepínat kožený kabátec, čehož využila k tomu, aby se opatrně pustila po kamenech až k hladině vody.

Sice by na něj raději počkala, protože by ji pak nejspíš znovu vzal do náruče (po čemž jistá, mírně ovíněná, část jejího já šíleně toužila), ale současně si přála dokázat mu, že to zvládne sama. A… podařilo se. Do vody sice nevklouzla zase tak elegantně, jak by si byla přála (trochu při tom zavrávorala a rozstříkla kolem sebe spršku mořské vody), ale přiměla se nezačít v ní panikařit a dokonce se sama udržela nad hladinou tak dlouho, dokud se k ní Loki nepřipojil.

Na rozdíl od ní, nebyl zcela nahý, ale to se dalo čekat. Nejspíš se stále ještě domníval, že z ní mluví to víno a svatební pobláznění a nechtěl ji nutit do ničeho, co by nechtěla. Jenže… ona to chtěla! A chtěla to dokonce tak moc, že už se neodvažovala čekat ani o minutu déle! Ještě by si to mohla, nedej bože rozmyslet, a to by si nikdy neodpustila.

Ne, že by se nebála (ve skutečnosti byla polomrtvá strachy, stejně jako tehdy v noci), ale současně si byla jistá, že dělá správnou věc, které nebude litovat.

Kdyby… teď couvla, nikdy by si nepřestala vyčítat, že se zachovala jako zbabělec. Přeci… nepromrhá jejich svatební noc jen proto, že má zcela přirozený strach z neznámého. Ne, když měla po svém boku pozorného, milujícího partnera, který na ni, navzdory svým vlastním potřebám, odmítal naléhat (a i nyní, když měl plné právo se jí zmocnit, se choval jako gentleman).

„Tak co, jsem statečná?“ nadhodila se smíchem, když jí pod vodou jemně objal kolem pasu a vděčně se k němu přitulila (přeci jen se u něj cítila bezpečněji než jen sama a nechráněné, kdesi v hluboké, neznámé vodě). Loki však vnímal jen její neuvěřitelný pokrok a byl doslova uhranutý jejím odvážným přístupem.

„Jsi úchvatná, miláčku!“ Políbil ji stejně vášnivě jako před chvílí, ale tentokrát to cítila mnohem intenzivněji. Jako by kontakt s jeho nahou hrudí zesílil její vjemy a donutil ji zatnout všechny svaly v těle. Byl nejvyšší čas naznačit mu, že koupání rozhodně není ten jediný důvod, proč ze sebe shodila oblečení a nedočkavě se k němu tiskla…

„A to…,“ začala zasněně a na podporu svých slov mu zlehka přejela rty po uchu, čímž ho zaskočila i rozechvěla zároveň, „zdaleka není všechno, z čeho už nemám strach.“ Zavrněla s čelem přitisknutým na to jeho a se zavřenýma očima trpělivě čekala, zda mu dojde, o čem je řeč.

A došlo…. I když až o notnou chvíli později, kdy konečně dospěl k závěru, že se mu to celé jen nezdá, a že její chování chápe správně. Přeci jen si nebyl jistý, jak bude jejich první společná noc v roli manželů probíhat, ale ať už tajně doufal v cokoliv, předpokládal, že k tomu dojde až v paláci, kam měli v plánu se po obřadu vrátit. A ne tady… na pláži a navíc… Po krk ve vlažné vodě, které se minule tak hrozně bála!

„Počkej, to… myslíš vážně?“ Odtáhl ji od sebe, aby jí viděl do očí, ale přikývla a nepřestávala se odhodlaně usmívat.

„Samozřejmě, miláčku.“

„Ale to… nemusíš dělat, jestli nechceš.“ Sice neslyšel o žádném jiném páru, který by svou svatební noc prožil cudně a nenaplnil svůj svazek, ale… když si vzpomněl na její někdejší hrůzu, byl ochotný se stát v této věci průkopníkem. Pořád to bylo lepší než udělat chybu, která by ji nějak neblaze poznamenala a pokazila jejich intimní soužití (čehož by nikdy nepřestal litovat).

Když se však soustředil na její dech a tlukot jejího srdce… nemohl si nevšimnout značné změny a pokroku, který od minule učinila. Sice měla stále strach z toho, co mělo přijít, ale již dávno to nebyla ona čistá, paralyzující hrůza, která ho tehdy odradila. Jako by se do jejích emocí vloudila i touha a s ní ruku v ruce i vášeň tak silná, že její rozšířené zorničky napovídaly, že nemá daleko k tomu, aby se na něj bez dalšího debatování vrhla.

„Nenutím tě k tomu,“ dodal proto o poznání opatrněji, ale zatvářila se téměř dotčeně.

„Ovšem, že mě k tomu nenutíš, dělám to dobrovolně. A navíc… slyšel jsi někdy sousloví "manželské povinnosti"? Jako tvá žena tě přeci dnes nemůžu nechat jen tak usnout. Máme na práci… důležitější věci.“ Přejela mu provokativně dlaní po stehnech, a když sebou viditelně škubl, vypadala, že si nastalou situaci a svou aktivní roli v ní doopravdy užívá.

A on… zdaleka nebyl světec, nebo mnich, aby se dokázal udržet, když před ním dělala a říkala takové věci a opravdu neměl zájem s ní znovu probírat všechna pro a proti (měla pravdu, že jako jeho žena by měla být na podobné věci připravená). Už teď se držel z posledních sil a každý večer se modlil, aby se jí do rána vydržel nedotýkat, a když ho teď sama lákala do své náruče… Nemohl jinak, než jí rád a ochotně vyhovět.

Přesto… se rozhodl být opatrný a něžný a dát jí dostatečně najevo, jak moc pro něj dnešní noc a její svolení znamená. Byla to ta největší čest, které se od ní mohl dočkat, pocta, jíž si chovávala jen pro něj, a bylo úžasné vědět, že mu konečně věří natolik, aby se mu zcela odevzdala.

Za to si zasloužila speciální zacházení a on… jí ho byl připravený poskytnout, aby to pro ni byl (v mezích možností) příjemný a nezapomenutelný zážitek. Sice se ještě nikdy s žádnou dívkou nemiloval v oceánu, ale… Všechno je jednou poprvé! A když je to všechno dnes poprvé pro ni, mělo by být něco málo premiérou i pro něj!

„Pokud jsi si skutečně jistá, že to chceš…“

„Ano, jsem si jistá!“ vyhrkla prudce a on se musel potichu rozesmát. Byla po všem tom zdržování a váhání tak roztomile nedočkavá…

„Dobře, dobře, věřím ti,“ krotil se smíchem její nadšení, ale vzápětí zvážněl a přivinul ji k sobě tak těsně, že mohla cítit jeho zrychlený tep. „Miluju tě, Aldrif! Hrozně moc, a to, k čemu teď dojde… chci, abys věděla, že je to ten nejúžasnější důkaz lásky, který mi můžeš dát a že na něj až do konce života nezapomenu.“

„Taky tě miluju,“ vydechla téměř neslyšně, a když se následně ještě jednou naposled zapřísahala, že je absolutně a naprosto připravená naplnit jejich manželství, zhluboka se nadechl a v mžiku ze sebe svlékl zbytek oblečení a odhodil ho na kámen, vedle jejích šatů.

Už nemělo smysl to celé déle odkládat a on by to nejspíš ani nedokázal. Toužil po ní tak moc, jako po žádné jiné dívce, a už se nemohl dočkat, až ucítí na jazyku slanou mořskou chuť a zlíbá každičký centimetr její sametově jemné pokožky. 

„Hlavně mi musíš říct, kdyby se ti něco nelíbilo, platí?“ Sjel jí dlaněmi přes smyslně zaoblený zadeček až na stehna a když přikývla, jediným pohybem ji přiměl, aby ho objala nohama kolem pasu, čímž získal kontrolu nad každým jejím pohybem.

Na souši by něco takového pro nezkušenou dívku nebylo zdaleka tak snadné jako ve vodě, která jí lehce netradiční, ale velmi smyslné objetí značně usnadnila. Přesto… se nakonec rozhodl samotné milování přesunout na poněkud vhodnější místo. V příboji nad hlubokou vodou mu to přišlo příliš komplikované a krkolomné, a proto se po krátké úvaze, naplněné něžným laskáním jejího těla, rozhodl pro kompromis…

Potřeboval najít místo, kde by se jeho nezkušená partnerka cítila bezpečně a pohodlně, ale současně se nechtěl vzdát netradičního prostředí a usnadnění celého aktu. Voda byla rozhodně tím nejideálnějším živlem, tišícím bolest a bystřícím všechny smysly, a tak, zatímco svou rozechvělou novomanželku něžně líbal, přesunul se s ní k dalšímu z hladkých pobřežních skalisek, které mu připadalo ideální.

Jednalo se o mírně zkosený kámen, začínající na břehu a zvolna mizející v příboji, na němž mohla jeho partnerka získat potřebnou stabilitu a současně zůstat z poloviny ponořená ve vodě tak, jak si přála a jak mu připadalo lákavé. Vlastně se celé skalisko dalo přirovnat k nakloněnému, kamennému loži, na němž se v pravidelných intervalech, kopírujících mořské vlny, pohybovalo několik centimetrů vlažné vody, a když na něj Aldrif opatrně položil a naklonil se nad ni, musel uznat, že je společně čeká velmi netradiční zážitek.

„V pořádku?“ ujistil se starostlivě, ale přikývla a její láskyplný úsměv mu už vůbec nepřipadal vyděšený. Byl… nedočkavý a on nemínil její očekáván zklamat. „Tak mě obejmi a neměj strach. Budu se snažit, aby to bolelo co nejmíň…“ Zapřel se koleny o hladký povrch kamene, a když mu poslušně ovinula paže kolem krku a upřela oči na noční oblohu posetou hvězdami, které nad jejich hlavami zářila jako roj obřích světlušek, posunul se o něco níž, položil jí obě dlaně na boky a… Poprvé v životě splnil svou manželskou povinnost, která je po několika počátečních komplikacích společně vynesla až do nebes…

Autor: Abs, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený následník (52. kapitola):